inteligenci by znamenalo, ze narazili na neco, co bylo nekonecne dulezitejsi nez vsechna ruda, kameni, ledovce a plyny, ktere by mohli jinak objevit.
Vahave rekl:
„Da se ho pouzit na tuhle vzdalenost?“
Zavrtela hlavou. „Ne. Museli bychom byt o hodne bliz. A v teto vzdalenosti nemuzeme zacit s klasickym doletem. Trval by nam rok. Jakmile bude kapitanka spokojena s tim, co se da o Sousedni hvezde zjistit odtud, provedeme dalsi skok. Podle me bychom mohli byt tak nanejvys za dva dny v dosahu nekolika astronomickych jednotek od Sousedni hvezdy. Potom budu moci zacit delat nejaka pozorovani a byt uzitecna. Je to k nevydrzeni, citit se jako pritez.“
„Ano,“ nadechl se Fisher. „To je.“
Ve tvari Blankowitzove se mihl stin znepokojeni. „Prominte, Crile. Nemyslela jsem to na vas.“
„Ale klidne jste mohla. Ja vam nemusim byt uzitecny vubec, at uz budeme v jakekoli vzdalenosti od Sousedni hvezdy.“
„Budete nam uzitecny, az zaregistrujeme inteligenci. Dohodnete se s nimi. Jste Rotoran a to budeme potrebovat.“
Fisher se zasmusile usmal. „Rotoranem jsem byl jen par let.“
„To staci, ne?“
„Uvidime.“ Umyslne zmenil tema. „Jste si jista, ze neuronovy detektor bude fungovat?“
„Naprosto. Vypatrame kazdou kolonii na orbite jen podle jejiho vyzarovani plexonu.“
„Co to jsou plexony, Merry?“
„Nazev, ktery jsem vymyslela pro komplexni fotonovou charakteristiku savciho mozku. Mohli bychom zaregistrovat i kone, nebudeme-li prilis daleko, ale lidske mozky ve velkem poctu, ty zaregistrujeme na astronomicke vzdalenosti.“
„Proc prave plexony?“
„Od 'komplexnosti'. Jednoho dne — uvidite — jednoho dne se bude pomoci plexonu nejen patrat po znamkach zivota, ale studovat vlastni cinnost mozku. Na to jsem take vymyslela nazev —'plexofyziologie'. Nebo mozna 'plexoneuronika. “
„Myslite, ze jmena jsou dulezita?“ zeptal se Fisher.
„Ano, jiste. Da se jimi strucne vyjadrovat. Nemusite rikat: 'vedni obor, ktery zkouma vztah mezi tim a tim. Reknete jen 'plexoneuronika' — ano, to zni lepe. Zkraceni. Setri to cas potrebny k promysleni dulezitejsich veci. Krome toho —“ zavahala.
„Ano? Krome ceho?“
„Kdyz vymyslim jmeno, ktere bude sedet, tak mi to zaruci poznamku v historii vedy,“ vyhrkla rychle. „Takto: 'Slovo 'plexon' prvni pouzila Merrilee Augina Blankowitzova v roce 2237 pri prilezitosti prukopnickeho nadsvetelneho letu slavneho
„A co kdyz zachytite plexony, Merry, a zadni lide tam nebudou?“ chtel vedet Fisher.
„Myslite jako mimozemsky zivot? To by bylo jeste vic vzrusujici. Jenze pravdepodobnost neceho takoveho je opravdu nepatrna. Uz tolikrat jsme se zklamali. Mysleli jsme si, ze na Mesici, Marsu, na Kallisto nebo na Titanu budou existovat alespon primitivni formy zivota, ale nikdy z toho nic nebylo. Lide spradali dohady o nejroztodivnejsich druzich — zive galaxie, ziva prachova mracna, zivot na povrchu neutronovych hvezd, vselico. A po nicem takovem ani stopy. Ne, jestli neco zachytim, budou to lide. O tom jsem presvedcena.“
„A nebudou to plexony emitovane peti lidmi na palube? Ne-prehlusime sami vsechno, co bychom mohli na miliony kilometru zachytit?“
„To je vskutku problem, Crile. Musime endecko vyvazit tak, abychom se sami neutralizovali, a musi se to udelat velmi peclive. I ten nejmensi unik by zahlusil vsechno ostatni. Jednoho dne, Crile, se hyperprostorem vyslou do celeho vesmiru automatizovana endecka, aby vyhledavala plexony. V jejich blizkosti nebudou zadne lidske bytosti a uz jen to je ucini nekolikanasobne citlivejsimi, protoze nase blizkost je neustale mate a s tim se neda nic delat. Budeme znat mista, kde se nachazi inteligence driv, nez k nim vyrazime.“
Objevil se Cao-Li Wu. Se skryvanym odporem pohledl na Fishera a lhostejne pronesl: „Jak vypada Sousedni hvezda?“
„Na tuhle vzdalenost nic moc,“ odpovedela Blankowitzova.
„Hm, zitra nebo pozitri provedeme pravdepodobne dalsi skok a potom uvidime.“
„To bude vzrusujici, ze?“
„To bude — jestli najdeme Rotorany,“ rekl Wu. Podival se na Fishera. „Ale najdeme je?“
Jestli ta otazka mirila na Fishera, tak na ni nereagoval. Jen Wua bezvyrazne pozoroval.
Najdeme je? pomyslel si v duchu Fisher.
Dlouhe cekani melo uz brzy skoncit.
TRICET PET
SBIHANI
80
Jak uz bylo receno, Pitt si luxus sebelitosti nedopraval prilis casto. U jineho cloveka by neco takoveho povazoval za opovrzenihodnou znamku slabosti a zmekcilosti. Cas od casu si nicmene litostive posteskl nad faktem, ze obyvatelstvo Rotoru az prilis rado nechavalo vsechna neprijemna rozhodnuti na nem.
Byla tu sice Rada, to ano, radne zvolena a uzkostlive se podilejici na schvalovani zakonu a prijimani rozhodnuti — vsech, jen ne tech dulezitych, tech, ktere mely co delat s budoucnosti Rotoru.
Dokonce mu je ponechavali jakoby 'mimochodem'. Dulezite zalezitosti se proste ignorovaly, jednoduse byly jakousi vzajemnou, nepsanou dohodou povazovany za neexistujici.
Byli zde, uprostred neobydlene hvezdne soustavy, beze spechu budovali nove kolonie, blahove se domnivali, ze maji pred sebou nekonecnou spoustu casu. Vsude panovala spokojena predstava o tom, ze nez vyplni tento pas asteroidu (coz potrva cele generace — vec, ktere nikdo ze soucasniku neprikladal zadnou dulezitost), bude hyperposilovani na takove urovni, ze nalezani a kolonizace novych planet bude pomerne jednoducha zalezitost.
Casu byla spousta. Cela vecnost.
Jedinemu Pittovi se zdalo, ze casu se nedostava, a ze mohl kazdym okamzikem, bez varovani, vyprset.
Kdy mohou ve slunecni soustave objevit Nemesis? Kdy se ostatni kolonie rozhodnou nasledovat priklad Rotoru?
Jednoho dne k tomu musi dojit. S Nemesis, neuprosne se priblizujici smerem ke Slunci, ktera nakonec dosahne bodu — jiste, stale velmi vzdaleneho, ale pritom dostatecne blizkeho — ve kterem by lide ve slunecni soustave museli byt slepi, aby si ji nevsimli.
Pittuv pocitac, (za pomoci jednoho programatora, ktery byl presvedceny, ze pracuje nad problemem ciste akademickeho zajmu), predbezne spocital, ze za necelych tisic let bude jeji odhaleni nevyhnutelne a kolonie se zacnou jedna po druhe vytracet.
Nato Pitt zadal otazku: Prisly by kolonie k Nemesis?
Odpoved znela ne. Hyperposilovani by tou dobou bylo daleko efektivnejsi, daleko lacinejsi. Kolonie budou vedet vic o nejblizsich hvezdach — ktere z nich maji planety a jake. Nebudou se zdrzovat rudym trpaslikem, ale namiri si to k hvezdam, jako je Slunce.
Zeme zustane beznadejne sama. Vydesena vesmirem, zdegenerovana a propadajici se stale hloubeji do bahna a bidy. Ubehne na ni tisic let a zlovestne poslani Nemesis vyjde na svetlo. Co podniknou? Dlouhe cesty podnikat nemohou. Jsou to Pozemstane — k pevnine prikovani tvorove. Budou muset pockat, dokud se Nemesis dostatecne nepriblizi. Nebudou mit kam odejit.
Pitt pred sebou spatril obrazek vratkeho sveta, ktery se snazi se zajistit si bezpecnost v mnohem stabilnejsi
