Crile Fisher zpravu prijal s sirokym usmevem. Podotkl: „Ani me to moc neudivuje. Igor Koropatsky existenci obyvatelne planety sam predpovedel. A to bez jakychkoli potrebnych dat. Byla to jen otazka dedukce.“
„Koropatsky ze to predpovedel? To mi povez, kdy s tebou o tom mluvil?“ ozvala se Wendelova.
„Nekdy pred nasim odletem. Zduvodnil to tim, ze je nepravdepodobne, aby se Rotoru neco cestou prihodilo, a jelikoz se nevratili, museli najit vhodnou planetu. A tady ji mame.“
„A proc ti to vubec rikal, Crile?“
Crile se odmlcel a chvilku vahal. Potom rekl:
„Chtel mit jistotu, ze planeta bude prozkoumana pro pripadne budouci vyuziti, az nadejde cas evakuovat nasi starou planetu.“
„A muzes mi rict, proc to nerekl mne? Mas na to nejake vysvetleni?“
„Rekl bych,“ zacal Crile opatrne, „ze si myslel, ze z nas dvou budu ja ten vhodnejsi — horlivejsi planetu prozkoumat —“
„Kvuli tve dceri.“
„Znal situaci, Tesso.“
„A proc jsi mi to
„Nebyl jsem si jisty, jestli je co. Zdalo se mi, ze bude lepsi pockat a presvedcit se, jestli mel Koropatsky pravdu. A protoze mel, tak ti to ted rikam. Podle nej musi byt planeta obyvatelna.“
„Mesic,“ opravila ho Wendelova, zjevne vyvedena miry.
„Rozdil, ktery nehraje roli.“
„Tak podivej, Crile. Jak to vypada, se mnou v tomhle vsem nikdo nepocital. Koropatsky do tebe nejdriv natlaci plno nesmyslu, aby se pojistil, ze soustavu prozkoumame a potom se, jak se od nas ocekava, vratime s novinkami na Zemi. Wu se nemohl dockat, abychom se s nimi vratili dokonce jeste driv, nez jsme tehle soustavy dosahli. Ty se zase nemuzes dockat shledani se svou rodinkou, nic vic te nezajima. Zda se, ze faktem, ze ja jsem tu kapitanem, a ze rozhodnuti zavisi na mne, se nikdo nezabyval.“
„Bud rozumna, Tesso,“ uklidnoval ji Fisher. „Jake rozhodnuti chces delat? Z ceho chces vybirat? Rikas, ze do me Koropatsky nahustil nesmysly, ale mylis se. Planeta existuje. Nebo mesic — kdyz myslis. A prozkoumat se
„Ty bud rozumny. Nejaky svet muze mit spravnou velikost i teplotu a i tak byt z nepreberneho mnozstvi duvodu neobyvatelny. Rekneme jedovata atmosfera nebo ohromna vulkanicka cinnost nebo vysoka uroven radioaktivity. Zahriva a osvetluje ji jen rudy trpaslik a v bezprostredni blizkosti se nachazi plynny obr. To neni normalni prostredi pro svet pozemskeho typu a my nevime, jakym zpusobem ho takove prostredi ovlivnuje.“
„I tak se musi prozkoumat, uz jen proto, abychom mohli s jistotou tvrdit, ze je neobyvatelny.“
„Kvuli tomu mozna nebude nutne na nem pristavat,“ zaryte oponovala Wendelova. „Priblizime se a uvidime. Crile, snaz se, prosim te, nepredbihat udalosti. Tvoje zklamani bych neunesla.“
Fisher prikyvl. „Budu — Ale stejne, Koropatsky predpovedel existenci obyvatelne planety, kdyz mi vsichni ostatni tvrdili, ze je to naprosto nemozne. Ty taky, Tesso. Porad dokolecka. A hle, tady je a obyvatelna muze byt take. Tak me nech, prosim te, doufat, dokud to jeste jde. Treba jsou tam prave ted Rotorane a treba je mezi nimi i moje dcera.“
83
Cao-Li Wu vicemene neurcitym tonem poznamenal: „Kapitanka je poradne navztekana. Posledni vec, kterou si zde prala najit, byla planeta — tedy svet, kdyz nechce, abychom mu tak rikali — ktery muze byt obyvatelny. Znamena to, ze se bude muset prozkoumat. Tim padem se budeme muset jednoduse vratit a podat o tom zpravu. Tak si to urcite nepredstavovala. Toto je jeji jedina a posledni sance dostat se do hlubokeho vesmiru. Jakmile tato vyprava skonci, tak tim pro ni vsechno hasne. Jini budou pracovat na superluminalni technologii, jini budou dobyvat vesmir. Pujde do vysluzby a bude delat nejakeho poradce. Praci, kterou bude nenavidet.“
„A co ty, Cao-Li? Ty by ses vydal znovu do vesmiru, kdybys mohl?“ zeptala se Blankowitzova.
Wu,nezavahal. „Nejsem si jisty, ze by me lakalo potulovat se vesmirem. Nemam na to povahu. Ale, vis — vcera v noci me napadla zvlastni vec — ze bych se tu mohl usadit — jestli je ten svet obyvatelny. A co ty?“
„Usadit se tu? Ani napad. Nerikam, ze chci na Zemi trcet vecne, ale kdyz odnekud odjedu, stejne vzdycky se rada na nejaky cas vratim.“
„Premyslel jsem o tom. Tenhle mesic je jeden z — kolika? — deseti tisic? Koho by napadlo, ze v soustave rudeho trpaslika muze existovat obyvatelny svet? A prozkoumat by se mel. Dokonce bych tu rad stravil nejaky cas. At se o mou prioritu ohledne gravitacniho efektu postara nekdo jiny. Co ty, Merry, ochranila bys me zajmy na Zemi?“
„Ale jiste, Cao-Li. A kapitanka Wendelova urcite taky. Ma vsechna potrebna data, podepsana a stvrzena svedky.“
„Tak to by bylo. A co se tyce kapitanky, myslim si, ze s tim dalsim 'poznavanim' vesmiru se plete. Muze navstivit stovky hvezd a nespatrit jediny svet stejne vyjimecny jako je tento. K cemu se namahat s kvantitou, kdyz mas opravdovou kvalitu na dosah ruky?“
„Osobne,“ prohlasila Blankowitzova, „si myslim, ze co ji skutecne znepokojuje, je ta Fisherova dcera. Co kdyz ji najde?“
„Tak co? At si ji klidne vezme na Zemi. Proc by to melo kapitance vadit?“
„Nezapomen, ze tam ma taky zenu.“
„Slysela jsi ho nekdy se o ni zminit?“
„To nemusi znamenat, ze —“
Nahle zmlkla. Zvenci zaslechla zvuk kroku, vstoupil Crile Fis-her a kyvl jim na pozdrav.
Blankowitzova se ho rychle zeptala, jako kdyby chtela smazat predchozi tema rozhovoru:
„Je uz Henry hotovy se spektroskopii?“
Fisher zavrtel hlavou. „To nevim. Je chudak cely nervozni. Rekl bych, ze ma strach, aby neco neinterpretoval chybne.“
„To snad ne,“ ozval se Wu. „Interpretaci ma prece na starosti pocitac. Muze se za nej schovat.“
„To tedy nemuze!“ vzplanula Blankowitzova. „To mam moc rada, kdyz si vy, teoretikove, myslite, ze my, pozorovatele, jenom dohlizime na pocitac, jednou dvakrat ho pohladime, rekneme: 'Hodny pejsek', a potom si jen precteme vysledky. Jenze tak to neni. Co ti pocitac rekne, zalezi na tom, co do neho vlozis, a jeste nikdy jsem nevidela, ze by se nejaky teoretik, kdyz se mu vysledek daneho pozorovani nelibi, nesnazil svalit vinu na pozorovatele. Ani jednou jsem neslysela, ze by rekl: 'To musi byt nejaka chyba v poci — “
„Zadrz,“ prerusil ji Wu. „Prece se tu nezacneme navzajem obvinovat. Slysela jsi nekdy me, ze bych svaloval vinu na nejakeho pozorovatele?“
„Kdyby se ti nezdala Henryho analyza —“
„Tak bych ji stejne prijal. O tomto svete totiz zadne teorie nemam.“
„Takze jen proto bys prijal bez rozdilu vsechno, co by ti predlozil.“
V te chvili Henry Jarlow, s Tessou Wendelovou v tesnem zavesu, vesel dovnitr. Vypadal jako bourkovy mrak, ktery se nemuze rozhodnout, zda uz ma zacit prset.
Wendelova rekla: „Tak dobra, Jarlowe, jsme tu vsichni. Tak nam tedy reknete, jak to vypada.“
„Potiz je v tom,“ spustil Jarlow, „ze ve svetle tehle neduzive hvezdy neni dost ultrafialoveho zareni, neopalil by se v nem ani albin. Musel jsem pracovat s mikrovlnami a ty mi pohotove sdelily, ze v atmosfere tohoto sveta jsou vodni pary.“
Wendelova netrpelive pohodila rameny. „Tohle od vas slyset nepotrebujeme. Na svete velikosti Zeme a s teplotou v rozmezi teploty tekute vody urcite nejaka voda bude, a tedy i vodni pary. Tim se jen posunuje o jeden stupinek na stupnici obyvatelnosti, ale pouze o jediny a vseobecne ocekavany stupinek.“
„To ne,“ rekl Jarlow. „Obyvatelny je. O tom nepochybuji.“
„Kvuli vodni pare?“
„Ne. Mam neco lepsiho.“
„Co?“
