nemesijske soustave, doufa najit utociste u hvezdy, jejiz soustava byla vystavena dostatecne pevne, aby se nerozpadla, kdyz sama znici soustavu, kterou bude mijet.
Byl to desivy scenar a presto neodvratny.
Proc se nemohla Nemesis od Slunce vzdalovat? Vsechno by bylo docela jine. Nalezeni Nemesis by bylo postupem casu stale nepravdepodobnejsi a kdyby k nemu prece jen doslo, byla by Nemesis jako utociste tim nevhodnejsi a hure dosazitelna.
Jenze tak tomu nebylo. Pozemstane prileti; nahrne se sem zdegenerovana pozemska sebranka vsemoznych splacanych umelych kultur. Co Rotoranum zbude jineho, nez je znicit jeste v otevrenem vesmiru? Ale budou mit nejakeho jineho Januse Pitta, aby je presvedcil, ze jine reseni neexistuje? Budou mit do te doby nejakeho jineho Januse Pitta, ktery dohledne na to, aby mel Rotor zbrane a odhodlani to
Pocitacova analyza byla navic zradne optimisticka. K objevu Nemesis ve slunecni soustave musi dojit behem nasledujiciho, priblizne, tisice let, rikal pocitac. Jenze kdy? Co kdyz k nemu dojde zitra? Co kdyz k nemu doslo pred tremi lety? Nemohou nejake kolonie, ktere se snazi dosahnout nejblizsi hvezdy a nevedi nic uzitecneho o tech vzdalenejsich, uz ted byt Rotoru na stope?
Pitt se kazdeho dne probouzel s otazkou: Dnes?
Proc bylo tohle utrpeni rezervovano zrovna pro nej? Proc vsichni ostatni sladce spali na kline vecnosti, zatimco on jediny se musel kazdeho dne utkavat s predstavou rovnajici se konci sveta?
Jista opatreni jiz samozrejme ucinil. Zridil Patraci sluzbu rozesetou po celem prstenci, organ, jehoz ulohou bylo dohlizet na automaticke receptory neustale procesavajici oblohu a na velkou vzdalenost zjistovat pripadny hojny energeticky odpad priblizujici se kolonie.
Nejaky cas trvalo, nez se vsechno nalezite zabehlo, ale uz to bylo dvanact let, co jim neunikla jedina, i ta nejpochybnejsi informace, a cas od casu se objevilo neco, co se zdalo dostatecne sporne, aby se to dostalo az k Pittovi. A pokazde, kdyz k tomu doslo, spustilo to poplasny signal v Pittove mozku.
Zatim se pokazde ukazalo, ze to byla nejaka hloupost, a jeho pocatecni ulevu vzdy vystridal urcity druh vzteku namireneho proti Patracum. Pokud bylo neco nejisteho, tak od toho dali ruce pryc, nechali to plavat a prenechali to Pittovi. At se s tim vyporada on, at trpi on, at dela on vsechna slozita rozhodnuti.
Prave v takovych okamzicich se projevovala Pittova bolestinska sebelitost a on se zacal znepokojene osivat nad myslenkou, ze by to mohla byt znamka slabosti.
Jako treba tohle. Pitt prstem pichl do zpravy, kterou mu pred chvili pocitac odkodoval a ktera mela na svedomi jeho sebelitostive premitani nad ustavicnou, nesnesitelnou a nevdecnou sluzbou rotorskemu lidu.
Tohle byla po ctyrech mesicich prvni zprava, ktera se k nemu dostala, a jeji dulezitost mu pripadala minimalni. Priblizoval se podezrely zdroj energie, ale vzhledem k jeho pravdepodobne vzdalenosti to byl zdroj neobycejne maly — asi o ctyri tridy mensi nez ten, ktery by mohl pochazet z kolonie. Byl to zdroj tak maly, ze nemelo smysl se tim zabyvat.
Toho ho mohli usetrit. Poznamka, ze vlnova struktura zdroje se zda byt lidskeho puvodu, byla naprosto nesmyslna. Jak mohli rict o zdroji tak slabem neco vic, nez ze to neni kolonie, a tedy nemuze byt lidskeho puvodu, at ma jakou chce vlnovou strukturu?
Ti natvrdli Patraci me uz nebudou dlouho rozcilovat, rozhodl se Pitt.
Rozmrzele zpravu odsunul a zdvihl posledni zpravu od Ranay D'Aubissonove. Ta holka jeste stale nedostala Nakazu. Jako nejaky silenec, neprestavala trvat na tom, aby se mohla cim dal komplikovanejsim zpusobem vystavovat nebezpeci — a presto zustavala nedotcena.
Pitt si povzdechl. Treba je to jedno. Zdalo se, ze devce chce zustat na Erythro. Kdyby tam zustala, muze to byt stejny uspech, jako kdyby dostala Nakazu. Vlastne by to donutilo Eugenii Insignovou zustat na Erythro s ni a on by se jich zbavil obou. Ale citil by se bezpecnejsi, kdyby byla Kopule pod velenim Ranay D'Aubissonove, ktera by mohla dohlizet jak na matku, tak na dceru, nez pod Genarrovym. Bude to muset v budoucnosti zaridit, ale tak, aby z Genarra neudelal mucednika.
Ze by z nej udelal komisare Noveho Rotoru? Na to by se bezesporu pohlizelo jako na povyseni a on by to mohl jen stezi odmitnout, zvlaste kdyz by ho to teoreticky stavelo na stejnou uroven s Pittem. Anebo by to Genarrovi poskytlo prilis realne moci, ne jenom jeji zdani? Existovalo jine reseni?
Bude si to muset promyslet.
Nesmysl! O kolik snazsi by bylo, kdyby ta holka dostala Nakazu.
V navalu vzteku nad tim, ze to Marlene odmitala ucinit, znovu uchopil zpravu o priblizujicim se energetickem zdroji.
Jen se podivejme! Maly oblacek energie a oni se ho tim dovoli obtezovat. Tohle jim trpet nebude. Vyvolal na pocitaci rutinu k okamzitemu vysilani. Nikdo ho nebude otravovat malichernostmi. Davejte pozor na kolonie!
81
Na palube
Jeste byli od Sousedni hvezdy pomerne daleko, kdyz zacalo byt jasne, ze hvezda ma planetu.
„Planeta!“ oznamil Fisher, v hlase triumfalni napeti. „
„Ne,“ prerusila ho urychlene Tessa, „neni to tak, jak si myslis. Musis se smirit s tim, Crile, ze jsou planety a planety. Ve skutecnosti ma vlastne kazda hvezda nejakou planetarni soustavu. Konec koncu, vice nez polovinu vsech hvezd v Galaxii tvori vicehvezdne systemy a planety jsou jen hvezdy, ktere jsou prilis male na to, aby byly hvezdami. Planeta, kterou vidime, neni obyvatelna. Kdyby byla obyvatelna, tak bychom ji z teto vzdalenosti nevideli, zvlaste v tak slabem svetle Sousedni hvezdy.“
„Chces rict, ze je to plynny obr.“
„Samozrejme. Vic bych byla prekvapena, kdyby se zjistilo, ze je sama.“
„Ale jestli tu je velka planeta, mohou tu byt i male.“
„Snad,“ pripustila Wendelova, „ale stezi obyvatelne. Pro zivot budou bud prilis chladne nebo budou mit zablokovanou rotaci a budou jednou stranou neustale privraceny ke hvezde, cimz bude jedna jejich polovina prilis horka a druha prilis chladna. Vsechno, co Rotor mohl udelat — pokud sem dorazil — bylo zustat na obezne draze okolo hvezdy, pripadne kolem jejiho plynneho obra.“
„To je presne to, co mohli udelat.“
„Cele ty roky?“ Wendelova pokrcila rameny. „Mozne to je, ale na to nemuzes spolehat, Crile.“
82
Dalsi 'rany' byly jeste prekvapivejsi.
„Mesic?“ divila se Tessa. „Vlastne, procpak ne? Jupiter ma ctyri velke mesice. Proc by nemohl mit jeden i plynny obr?“
„Jenze tento mesic neni podobny tem, jake existuji ve slunecni soustave, kapitanko,“ rekl Henry Jarlow. „Je priblizne tak velky jako Zeme — alespon podle vypoctu, ktere jsem mohl doposud provest.“
„Dobra,“ Wendelova zachovavala nezucastneny ton, „co z toho plyne?“
„Mozna nic,“ odpovedel Jarlow, „ovsem tenhle mesic vykazuje zcela zvlastni rysy. Skoda, ze nejsem astronom.“
„V tuhle chvili,“ rekla Wendelova, „bych si take prala, aby jim nekdo z nas byl, ale pokracuj. Tak docela neznaly astronomie zase nejsi.“
„Jde o to, ze se otaci kolem plynneho obra a ma tedy k nemu jednu stranu neustale privracenou, coz ale znamena, ze behem obehu kolem nej dopada svetlo Sousedni hvezdy postupne na cely jeho povrch. A dusledkem takoveho obehu je to, pokud to mohu odhadnout, ze teplota planety je v rozmezi teploty vody v tekutem stavu. Navic ma atmosferu. Do vsech podrobnosti nevidim, jak uz jsem rekl, nejsem astronom, presto bych se odvazil tvrdit, ze pravdepodobnost toho, ze mesic je obyvatelny, je znacna.“
