Nemesis

jine mikroskopicke rostliny, ktere by dokonale prevzaly funkci tovaren na kyslik. Morske rasy na Zemi produkuji osmdesat procent kysliku, ktery se kazdorocne dostane do atmosfery. Nevysvetluje se tim vse? Vysvetluje to kyslikovou atmosferu a take zdanlivou nezivost pevnin. Rovnez to znamena, ze kdyz pristaneme na sterilni sousi planety, budeme ji moci bezpecne prozkoumat a pomoci techniky, kterou disponujeme, probadat more. Podrobnejsi pruzkum ponechame pozdejsi expedici, ktera bude lepe vybavena.“

„To ano, jenze lide jsou suchozemsti zivocichove. Pokud Rotor teto soustavy dosahl, tak se jiste pokusili sous kolonizovat a po takove kolonizaci neni nikde ani naznak. Je opravdu nutne, abychom tento svet dale zkoumali?“ zeptala se Wendelova.

„Jisteze,“ odpovedel rychle Wu. „Nemuzeme se vratit s pouhymi dedukcemi. Potrebujeme fakta, dukazy. Muzeme navic narazit na nejake prekvapeni.“

„Vy snad nejake ocekavate?“ zeptala se ho zlostne Wendelova.

„Na tom nezalezi, jestli nejake ocekavam ci nikoli. Muzeme se snad vratit na Zemi a rict jim — aniz bychom se o tom presvedcili — ze vime urcite, ze nas tam zadna prekvapeni neocekavaji? To by nebylo moc chytre.“

„Rekla bych,“ podotkla Wendelova, „ze jste skoro az obdivuhodnym zpusobem zmenil svuj nazor. Nebyl jste to snad vy, kdo se chtel vratit, aniz bychom se k Sousedni hvezde vubec priblizili?“

„Pokud si vzpominam,“ odsekl Wu, „zmenil jsem nazor za sebe. V kazdem pripade, vzhledem k okolnostem, je pruzkum nevyhnutelny. Ja chapu, kapitanko, ze ve hre je i jiste pokuseni chopit se prilezitosti navstivit par dalsich hvezdnych systemu. Ovsem ted, kdyz mame pred sebou obyvatelny svet, se musime vratit na Zemi s maximalnim mnozstvim informaci, ktere mohou byt pro nasi planetu, v tom nejpraktictejsim slova smyslu, nesrovnatelne dulezitejsi nez jakekoli mnozstvi informaci katalogoveho typu o nejblizsich hvezdach. Krome toho“ — s temer prekvapenym vyrazem ve tvari ukazal na pruhled — „ja osobne si ten svet chci prohlednout zblizka. Mam takove tuseni, ze to bude naprosto bezpecne.“

„Tak tuseni?“ opacila Wendelova ustepacne.

„Je snad zakazane mit tuseni, kapitanko?“

Merry Blankowitzova promluvila zastrenym hlasem: „Ja mam take jedno tuseni, ktere mi dela starosti, kapitanko.“

Wendelova na mladou zenu prekvapene pohledla. „To si stezujete, Blankowitzova?“

„To ne. kapitanko. Jen jsem velmi znepokojena.“

„Proc?“

„Zkousela jsem endecko.“

„Neuronovy detektor? Na pusty svet? K cemu?“

Blankowitzova odvetila: „Protoze kvuli tomu tu jsem. Protoze je to moje prace.“

„A vysledky jsou negativni,“ doplnila ji Wendelova. „Je mi lito, ale kdyz navstivime jine hvezdne systemy, naskytne se vam dalsi prilezitost.“

„To je prave to, kapitanko. Vysledky nejsou negativni. Zachytila jsem pritomnost inteligence a proto jsem znepokojena. Je to nesmysl, jenze ja nemam poneti, co tu nehraje.“

„Treba to nefunguje,“ nadhodil Jarlow. „Zarizeni je nove, nebylo by nic divneho, kdyby bylo nespolehlive.“

„Ale proc by nefungovalo? Ze by neuronovy detektor zachycoval nas? Nebo jen ukazuje nespravnou kladnou hodnotu? Vsechno jsem zkontrolovala. Cloneni je v naprostem poradku a kdyby to byla nespravna kladna hodnota, tak bych ji mela zachycovat i odjinud. Jenze, napriklad, od plynneho obra jsem zadne kladne odezvy nezachytila, ani od Sousedni hvezdy, a stejne tak ani od jinych nahodnych bodu ve vesmiru. Zato pokazde, kdyz ho zamirim na ten mesic, tak dostanu kladnou odezvu.“

„Chcete rict,“ zeptala se prekvapene Wendelova, „ze na svete, na kterem my nemuzeme zaznamenat znamky zivota, vy zaznamenavate inteligenci?“

„Je to velmi minimalni odezva, jen tak tak, ze se da zachytit.“

„A co Jarlowovo vysvetleni, kapitanko?“ ozval se Fisher. „Jestli zivot existuje v morich a my ho nemuzeme zaznamenat, protoze nam to voda nedovoli, stejne tak tam muze existovat i inteligentni zivot a prave ten mozna doktorka Blankowitzova zaznamenava.“

Wu souhlasil: „Fisher ma pravdu. Koneckoncu je nepravdepodobne, aby podmorsky zivot — jakkoli inteligentni — vyuzival technologii. Ohen v mori nerozdelate. Netechnicka civilizace nebude asi napadna, ale presto muze byt vyspela. A tvoru bez techniky, jakkoli inteligentnich, se neni proc bat, zvlaste kdyz nemohou opustit more a kdyz my zustaneme na sousi. Tim zajimavejsi to bude a tim nalehavejsi je potreba pruzkumu.“

„Chrlis to ze sebe tak rychle, ze clovek ani nestaci promluvit,“ rozezlene ho prerusila Blankowitzova. „Jsi totiz uplne vedle. Kdyby slo o inteligentni podmorsky zivot, zaznamenala bych pozitivni odezvu jen z oceanu. A ja ji zaznamenavam odevsad a to vicemene rovnomerne. Jak z mori, tak z pevniny. Vubec tomu nerozumim.“

„Z pevniny take?“ zeptala se s neskryvanou neduverou Wendelova. „Tak to musi byt nekde chyba.“

„Ale ja ji nejsem schopna najit,“ rekla Blankowitzova. „To me prave tak znepokojuje. Proste to nechapu.“ Potom, jakoby na omluvu, dodala: „Je velmi slaba, jiste, ale je tam.“

Fisher rekl: „Myslim, ze by se to dalo vysvetlit.“

Vsechny oci se k nemu okamzite obratily a on hned zaujal obranny postoj. „Mozna nejsem vedec,“ rekl, „ale to neznamena, ze nevidim neco, co samo bije do oci. V mori je inteligentni zivot, ale my ho nevidime, protoze ho skryva voda. V poradku, to mi dava smysl. Ale na pevnine je take inteligentni zivot. No a ten je take skryty. Pod zemi.“

„Pod zemi?“ vybuchl Jarlow. „Proc by mel byt pod zemi? Vzduch, teplota a vsechno ostatni, pokud to muzeme posoudit, je v poradku. Pred cim by se mel skryvat?“

„Pred svetlem, to je jedna vec,“ odsekl Fisher. „Mluvim o Rotoranech. Rekneme, ze planetu opravdu kolonizovali. Proc by meli chtit zustavat pod cervenym svetlem Sousedni hvezdy, svetlem, ve kterem by se rotorskemu rostlinstvu nedarilo a ve kterem by se sami citili sklicene? Pod zemi by mohli mit umele osvetleni a jak oni, tak rostliny by na tom byli lepe. Krome toho —“

Odmlcel se a Wendelova rekla: „Pokracuj. Co jeste?“

„Museli byste znat Rotorany. Ziji uvnitr sveho sveta. Jsou na to zvykli a povazuji to za normalni. Drzet se na povrchu by se jim nezdalo prirozene. Zakopali by se, to je jasne.“

Wendelova zauvazovala: „Takze chces rict, ze Blankowitzova neuronovym detektorem zaznamenava pritomnost lidskych bytosti pod povrchem planety.“

„Ano. Proc ne? To, ze neuronovy detektor zaznamenava jen slabou odezvu, je zpusobeno tloustkou zeminy mezi jejich pribytky a povrchem.“

Wendelova rekla: „Ale Blankowitzova zaznamenava vicemene stejnou odezvu jak na pevnine, tak na mori.“

„Po cele planete. Velmi rovnomerne,“ prisvedcila Blankowitzova.

„Dobre,“ rekl Fisher. „Tak domaci inteligence v morich a Rotorane na pevnine. Proc ne?“

„Pockat. Odezvu zaznamenavas vsude, ze?“ obratil se Jarlow na Blankowitzovou.

„Vsude. Zaregistrovala jsem sice nejake vykyvy, ale odezva je tak nepatrna, ze to nemohu tvrdit s jistotou. Ano, zda se, ze inteligentni zivot se nachazi po cele planete.“

Jarlow podotkl:

„V morich bych to chapal, ale na pevnine? Myslite si snad, ze Rotorane za trinact let, za pouhych trinact let dokazali vybudovat sit tunelu pod povrchem celeho sveta? Jedna nebo dve oblasti, ze kterych by prichazela odezva a zabiraly by nepatrnou cast povrchu planety, prosim — potom bych mozna uvazoval o moznosti, ze se tam nekde vrtaji Rotorane. Ale pod celym povrchem? Prosim vas! To vykladejte nekomu jinemu.“

Wu se zeptal, „Mam to chapat tak, Henry, ze nam naznacujes, ze neznama cizi inteligence je pod celym povrchem planety?“

„Napada vas snad jine vysvetleni, pokud tedy nechceme ten Merryin pristroj povazovat za uplny srot?“

„V tom pripade.“ rekla Wendelova, „si nejsem jista, jestli bude bezpecne tam pristavat a poustet se do pruzkumu. Neznama inteligence nemusi byt nutne pratelska, a Superluminal neni zarizeny k vedeni valky.“

Wu se nevzdaval:

„Ja myslim, ze to nemuzeme nechat jen tak plavat. Musime zjistit, jaky druh inteligentniho zivota se zde nachazi a jak by mohl zasahnout — pokud by vubec mohl zasahnout — do nasich pripadnych planu evakuace Zeme a