prichodu sem.“
Blankowitzova upresnila: „Na jednom miste je odezva trosicku silnejsi nez vsude jinde. Ne moc. Mam ho zkusit znovu lokalizovat?“
„Do toho,“ povzbudila ji Wendelova. „Zkuste to. Muzeme podrobne prozkoumat jeho okoli a teprve pak se rozhodnout, zda sestoupit ci nikoli.“
Wu nasadil shovivavy usmev. „Jsem si jisty, ze nam tam absolutne nic nehrozi.“
Wendelova se tvarila nestastne.
85
Zvlastni na Saltadovi Leverettovi bylo to (podle Januse Pitta), ze se mu venku v prstenci asteroidu libilo. Jak se zdalo, existovali lide, kteri skutecne davali prednost samote, kteri milovali soukromi.
„Ne, ze bych nemel rad lidi,“ rekl by na to Leverett. „V holovizi si jich muzu uzit, kolik se mi zachce — mluvit s nimi, naslouchat jim, smat se s nimi. Muzu s nimi delat vsechno, jen si je nemuzu ohmatat a ocichat a to i tak nikdo nedela. Krome toho, mame v pasu asteroidu pet rozestavenych kolonii a ja muzu kteroukoli z nich kdykoli navstivit a dosyta se lidi nabazit, taky si je i ocichat, i kdyz nevim proc.“
A potom, kdyz se na Rotor — do „metropole“, jak ho tvrdosijne nazyval — opravdu dostal, neprestaval se rozhlizet na vsechny strany, jako kdyby cekal, ze se ho lide pokusi uslapat.
Dokonce i kresla si prohlizel s podezrenim a sedal si na nich takovym zvlastnim bocnim sesoupnutim, jako by doufal, ze tim vymaze auru, kterou na nem zanechala predchozi zadnice.
Janus Pitt ho mel vzdycky za idealniho uradujiciho komisare projektu Asteroid. Toto postaveni mu ve svem dusledku dalo volnou ruku ve vsem, co melo co cinit s vnejsim okrajem nemesijske soustavy. Nezahrnovalo to pouze rozestavene kolonie, ale i samotne Patraci jednotky.
Doobedvali v soukromi Pittovych pokoju, protoze Saltade by radeji hladovel, nez aby jedl v jidelne, do ktere mela pristup siroka verejnost (i kdyby tam byli jen oni dva a jedna osoba navic, kterou by neznal). Pitt byl vlastne prekvapeny uz tim, ze Leverett svolil, ze poobedva s nim.
Nedbale si ho prohlizel. Leverett byl tak hubeny a pusobil tak nedospelym a pritom pevnym dojmem, ze se zdalo, jako by ani nikdy nebyl mlady nebo ze by nekdy v budoucnosti zestarl. Oci mel blede modre, vlasy blede zlute.
Pitt rekl: „Kdy jsi byl naposled na Rotoru, Saltade?“
„Skoro pred dvema lety a beru to od tebe jako schvalnost, ze tim musim zase prochazet, Janusi.“
„Jak to, co jsem udelal? Ja te sem prece nevolal, ale kdyz uz jsi tady, stary priteli, tak bud vitan.“
„Vyjde to nastejno, jako kdybys me zavolal sam. Co ma znamenat zprava, kterou jsi nam zaslal a ktera rikala, ze si neprejes byt obtezovan malickostmi? Ze by ses uz dostaval do veku, kdy se citis tak 'veliky, ze te zajimaji jen 'velike veci?“
Pittuv usmev se pomalu vytracel. „Nevim, o cem mluvis, Saltade.“
„Dostal jsi od chlapcu zpravu, ze zachytili slaby zdroj radiace prichazejici zvenci. Nahlasili ti to a ty jsi poslal zpatky jednu z tvych skvelych replik o tom, ze si neprejes byt obtezovan.“
„Ach, to!“ (Pitt si vzpomnel. Tehdy ta chvilka sebelitosti a podrazdenosti. Proc by nemohl byt nekdy podrazdeny?) „Tvoji lide maji prece patrat po koloniich. Nemeli by me zatezovat takovymi drobnostmi.“
„Jestli k tomu pristupujes takhle, prosim. Jenze ted hosi zachytili neco, co
„Prestan stekat, Saltade. Coze mi to meli nahlasit?“ rekl Pitt a mel v hlasu vic nez jen naznak mrzutosti.
„Zaregistrovali vesmirne plavidlo.“
„Co tim myslis — plavidlo? Ne kolonii?“
Leverett pozdvihl sukovity ukazovacek. „Ne kolonii. Rekl jsem plavidlo.“
„Nechapu.“
„Co je na tom k nepochopeni? Potrebujes pocitac? Jestli ano, mas ho pred sebou. Vesmirne plavidlo je dopravni prostredek na cesty vesmirem s posadkou na palube.“
„Jak velke?“
„Tak pro pultucet lidi, predpokladam.“
„Tak to musi byt jedno z nasich.“
„Neni. O vsech nasich plavidlech mame zaznamy. Tohle proste neni rotorske vyroby. Patraci jednotky se ti to mozna zdrahaly nahlasit, ale i tak si o nem samy neco zjistily. S konstrukci lodi, jake je toto plavidlo, nema zadny pocitac naseho systemu nic spolecneho, jenze podobnou vec nemohl bez pocitace nikdo postavit.“
„Takze tvuj zaver zni?“
„Ze to neni rotorske plavidlo. Pochazi odjinud. Mi chlapci byli zticha a podle tvych instrukci te neobtezovali az do te doby, dokud existovala aspon mala nadeje, ze by plavidlo mohlo byt nasi vyroby. Kdyz se s konecnou platnosti ukazalo, ze nase neni, tak to hodili na me s tim, ze by se ti to melo rict, ale oni ze to neudelaji. Vis, Janusi, existuje urcita hranice, kdy se takove zachazeni s lidmi obrati proti tobe.“
„Bud zticha,“ rekl podrazdene Pitt. „Jak by nemohlo byt nase? Odkud by se vzalo?“
„Predpokladam, ze ze slunecni soustavy.“
„Nesmysl! Plavidlo velikosti, jakou jsi uvedl, s pultuctem lidi na palube, by v zadnem pripade nemohlo uskutecnit cestu ze slunecni soustavy sem. I kdyby objevili hyperposilovani. coz je dokonce pravdepodobne, pultucet lidi by nemohlo v tak tesnych prostorach prezit cestu trvajici dva roky. I kdyby to byla nejaka zvlastni, specialne cvicena posadka, ktera by na takovy ukol mela ty nejlepsi predpoklady a ktera by takovou cestu byla schopna dokoncit alespon v castecne pricetnem stavu, tak by to stejne nikdo ve slunecni soustave neriskoval. Neco takoveho muze uspesne zvladnout pouze cela kolonie, vyvazeny svet obyvany lidmi, kteri jsou na nej od narozeni zvykli.“
„Nicmene,“ odporoval Leverett, „mame tady male kosmicke plavidlo nerotorske vyroby. To je fakt, a ujistuji te, ze ti nezbyva nic jineho, nez se nim smirit. Odkud si myslis ty, ze se tu vzalo? Nejblizsi hvezda je Slunce, to je rovnez fakt. Jestli nepriplulo ze slunecni soustavy, tak pochazi z jine soustavy a jeho cesta trvala mnohem dele nez dva roky a neco. Jestli jsou dva roky a neco nesmysl, vsechno ostatni je take naprosty nesmysl.“
Pitt rekl:
„A co kdyz na nem vubec nejsou lide? Co kdyz jde o cizi formu zivota, s jinou psychikou, schopnou vydrzet dlouhe cesty v tesnych prostorach.“
„Nebo to jsou lide, kteri jsou takhle velici“ — a Leverett udelal centimetrovou mezeru mezi palcem a ukazovackem — „a tohle plavidlo je pro ne kolonie. Bohuzel — nic z toho. Nejsou to mimozemstane. Nejsou to ani zadni skritkove. Plavidlo sice neni rotorskeho puvodu, ale lidskeho ano. Mimozemska kosmicka lod by vypadala docela jinak, byla by postavena pro tvory, kteri by nam nebyli vubec podobni. A toto plavidlo je lidskeho puvodu, stejne jako seriove oznaceni na jeho boku, ktere je v pozemske abecede.“
„To jsi mi nerekl!“
„Nepovazoval jsem to za nutne.“
„Muze to byt pozemska lod, ale muze byt automatizovana. Muze mit na palube roboty.“
„Muze,“ rekl Leverett. „Mame ji v tom pripade znicit? Jestli na ni nejsou lidske bytosti, neprinasi to s sebou eticke problemy. Zniceni ciziho majetku, koneckoncu, to oni vnikli do naseho vysostneho uzemi.“
„Uvazuji o tom.“
Leverett se dosiroka usmal:
„Tak na to rychle zapomen! Tohle plavidlo totiz vice jak dva roky vesmirem neputovalo.“
„Co tim myslis?“
„Uz jsi zapomnel, jak Rotor vypadal, kdyz jsme sem dorazili? My jsme stravili dva roky cestou sem, z toho polovinu doby v normalnim vesmiru pri rychlosti o neco mensi, nez je rychlost svetla. Pri teto rychlosti byl povrch cely obrouseny od srazek s atomy, molekulami a prachovymi casteckami. Dalo to hodne lesteni a opravovani, jak si vzpominam. Copak si to nepamatujes?“
„A ta lod?“ zeptal se Pitt, aniz by se namahal odpovedet, jestli si to pamatoval.
„Zari, jako kdyby urazila beznymi rychlostmi jen par milionu kilometru.“
