Natalie cekala a gestem prikazala Olze take zustat na miste. Nakonec ho veskera sila opustila a zmenil se v beztvarou hromadku. Pesti se mu rozevrely. Ruce polozil na zem a pritiskl se k ni i tvari. Vypadalo to jako kdyby naslouchal necemu zahadnemu, co probiha v jejich hlubinach. Nad polem se rozlilo ticho, ticho tak ohromne jako samo nebe. Natalie cekala.
Potom k nemu pomalu dosla a sedla si na bobek. Pohnul se. Muselo pro nej byt velmi nepohodlne lezet, vzhledem k mnozstvi remenu, brasnicek, opasku a kapes, z nichz trcely podlouhle ploske krabicky. Natalie se opatrne dotkla jeho zad mezi remeny. Jeji prsty se dotkly cehosi tvrdeho, jako kdyby nosil pod oblecenim dratenou kosili.
Presto vsak ucitil jeji dotek. Zdvihl hlavu a nakonec si sedl. Polozil sve silne ruce mezi kolena. Natalie se mu podivala do tvare. Modre oci, svetlejsi nez mela sama, se divaly se zasmusilou osamocenosti kamsi daleko za ni. Natalie videla takove oci pred zacatkem souboju, po boji, v okamzicich smrtelneho nebezpeci, takze ji tenhle pohled neprekvapil. Sedeli proti sobe, divali se kazdy jinam. Sedeli tak hodne dlouho.
„Poslys, kde to vlastne jsem?“ zeptal se Kapitan. „Tohle prece neni posmrtny zivot, onen svet…“
Natalie se rozpovidala. Vypravela mu pate pres devate. Vypravela o Temnote, Stastne Imperii, sve prisaze, kouzelnikovi… Kdyz Kapitan o nem uslysel, rekl nejaka nepochopitelna slova a byla mezi nimi takova, co se tykala i kouzelnikovy matky.
„Tys ji znal?“ udivilo Natalii.
„Co?“ mavl zasmusile rukou. „Ale ne. To je takova nadavka. No, a co dal?“
Natalie vypravela a on poslouchal. Jeho tvar byla nehybna a nebylo mozne uhadnout, co si o jejim vypraveni mysli, ani o cem premysli. Nakonec zmlkla a tazave se na nej podivala.
„Je to zajimave. Zachrana…“ rekl Kapitan. „A zpatky se nemuzu dostat ani nahodou, co?“
Natalie bezmocne pokrcila rameny. Ji samotne bylo uplne jasne, ze to nepujde. Takova kouzla se nikdy neopakuji. To nejsou dvere ve stene,kterymi je mozne projit kdykoli se nekomu zachce.
„Jo, uz to tak vypada…“ odpovedel si sam a jeho tvar opet ztuhla.
„Chvilku si tu jeste posed,“ mekce rekla Natalie. „Vzpamatuj se. Popremyslej. Potom k nam prijd. Budeme veceret.“
Zvedla a bez ohlizeni sla k ohynku, ktery Olga rozdelala pod kotlikem.
Olga ji privitala otazkou:
„Co budeme delat s takovym silencem?“
„Zvykne si,“ prave tak tise odpovedela Natalie. „Urcite patri k Amazonkam. Nebude na obtiz. Ta jeho hracka je urcite zbran,“ zatrepala hlavou. „Jenom si, Oli, pomysli, patri k opravdickym Starym. Az se mi z toho dela mdlo…“
Za chvili prisel i Kapitan. Zdvihl cestou svou pistalu a peclive ji polozil vedle sebe, kdyz si sedl. Sundal si sve podivne brneni. Ukazalo se, ze pod trickem opravdu mel oblecene neco jako dratenou kosili.
Olga mu podala misku. Podekoval kyvnutim. Vzal si lzicku a hltave se zacal krmit. Pohled mel upreny do jidla. Boj a Horn si sedli pobliz. Cekali na kosti. Pri pohledu na ne sebou Kapitan trochu skubl, ale po kazde min. Uz si zacal zvykat na to, co se stalo a pomalu se s tim smiroval. Natalie se rozhodla, ze si s nim vazne promluvi. Neni potreba to odkladat.
„Poslys,“ rekla, kdyz Kapitan vratil misku a gestem odmitl pridavek.
„Nejsme na prochazce. Cesta je nebezpecna, a proto si musime promluvit. Samozrejme, ze je to podivuhodne a zahadne, vsechno to, co se s tebou stalo. Nas svet se ti musi urcite zdat… nevim ani cim. Ale zit se musi, ne? Takze se musime dohodnout co bude dal. Vcelku nemas moc na vybranou, Mas spolecnou cestu s nami. Kam bys sel sam? A hlavne proc?“
Kapitan vytahl bilou hulku a vsunul se ji do ust. Cvakl kovovou krabickou. Vyletl z ni ohen. Z Kapitanovych rtu se vyvalil dym. Natalie ucukla, ale pak se vzpamatovala. Nasadila kamennou tvar, prece jenom to byl clovek a ne buh, ci vlkodlak, nebo drak. Vsechny jeho pozitky byly lidskymi vecmi, ktere vyrobili lide pro lidi.
„Jsi chytra, holcicko,“ rekl Kapitan smutne a zadumcive. „Nebudes mi utirat nudle u nosu a brecet nade mnou taky ne… Tak to ma byt. To znamena, zes me zaclenila do sveho oddilu? Nebo co to vlastne mas? Vyzvedny oddil?“
„Beru te,“ rekla Natalie a neminila se ptat, co znamenaji vsechna ta nepochopitelna slova. „Jenom mi nerikej holcicko. Jsem knezna Natalie z rodu Druhych Sekretarek. Jsem plnopravna rytirka. Bud tak laskav a zapamatuj si to! Knezna Olga je moje zbrojnoska.“
„Budu si to pamatovat,“ slibil Kapitan a dival se na ni docela veselyma ocima a skoro drze.
Natalie pocitila silnou rozmrzelost a lehke rozpaky, coz ji rozcilovalo, Rozpaky z muzskych pohledu?! At si kdo chce co chce rika o zvycich Starych, kde bylo vsechno naopak… Nynejsi zpusob uz existuje vic nez pet stoleti a objeveni jednoho jedineho muze-amazonky nic nemeni.
Sklopila oci. Na okamzik, ale prece jenom ji to privedlo do rozpaku,
A nejhorsi je, jak to vypada, ze to pochopil.
„Musim ti furt rikat knezno?“
„Ne,“ rekla Natalie. „Mohu te pocitat mezi plnopravne vojaky. Jenom se budes muset podrizovat mym rozkazum. Mas nejake vyhrady?“
„Ne,“ rekl vazne. „Jsem vojak, a tak bych o tom neco mel vedet.“ „Ostatne, z jakeho jsi rodu? Nebo u vas Starych bylo vsechno jinak?“ „Jinak,“ rekl. „Jsem Rus a to je vsechno.“
„S kym jsi bojoval?“ zvedave se zeptala Olga.
Tahle jednoducha otazka ho primela k zamraceni. Zuby odtrhl zluty konec sve dymajici hulky, vyplivl ji pred sebe a vztekle zatal zuby. Potom hluse rekl:
„S hadama, knezno, s hadama. Vzdycky vis s kym bojujes. Jenom kdyby clovek na tutovku vedel za co… A to, tak z devadesati procent vyplyva…“
Tema pro nej nebylo nijak prijemne, to bylo jasne videt. Tajilo se v nem neco sloziteho, velkeho a horkeho. Natalie prudce odvedla hovor jinam:
„To znamena, ze jste nemeli zadne bohy?“
„Bohy? Ne, jenom ty, ktere jsme si sami uplacali buhvi podle jakeho obrazu a podoby.“
Ted se zamracila Natalie. Z toho vyplyvalo, ze vsechny znalosti, ktere ziskala za sveho putovani, jenom osekavaly kousek po kousku svet jejiho detstvi, ktery sice byl plny tajemstvi, ale byl pochopitelny. V hlave se ji usadila myslenka, ze honba za Znalostmi neni nic lehkeho a veseleho. Coz ji, pravda, napadlo uz i driv. Proste se da rict, ze si tuhle smutnou vec jenom potvrdila. Ted bude mit pred ocima uplne jine poradky, nez na jake byla doposud zvykla.
Zdvihla hlavu a znovu ucitila bodnuti nevole. Ziva pripominka minulosti si ji drze prohlizela. Potom se zeptala:
„Jestli ti reknu, ze jsi certovsky pekna zenska, tak neporusim nejakou tu vasi etiketu?“
„Ne,“ suse odsekla Natalie. „I kdyz nevim co znamena certovsky'.“ „Mno, asi tak neco jako 'desne !“
Natalie neznala ani tohle slovo, ale priznat to nechtela. Vypadalo to, ze se dobre bavil, kdyz kolem sebe rozseval prastara zapomenuta slovicka. Snazil se vyrovnat se situaci, v niz se ocitl. To nic, at se trochu vyradi, aspon si rychleji zvykne. Vzdycky je mozne zpacifikovat ho.
„Nejsem schopny si predstavit, jak muze matriarchat ve skutecnosti fungovat,“ priznal se Kapitan. „Na vas jsem si uz tak nejak zvykl, metalacci, ale ze vsude kolem je matriarchat, mi nejak neleze do palice…“ najednou se odmlcel.
Psi uz si na nej zvykli, lisali se k nemu. Uz to s nim netrhalo, kdyz se na ne podival. Bylo videt, ze psy ma rad. Ale pak to na nej zase prislo. Uvidel totiz nad vrcholky stromu vychazejici Mesic. Strnul se zaklonenou hlavou:
„Co to je za iluminaci?“
„To neni… To je Mesic…“rekla Natalie. „Vy jste ho na nebi nemeli?“
„Meli…“ horecnate otevrel cernou schranku a vytahl odtamtud prapodivny predmet, ktery se skladal ze dvou tlustych rourek, spojenych jakousi kloubovitou tyckou. Prilozil si to k ocim a zadival se na Mesic.
Predmet byl neuveritelne pritazlivou hrackou a Natalie se zvedavosti az roztrasla. Kdyz ji Kapitan vysvetlil, jak je nutne se do pristroje divat, chtelo se Natalii kvicet radosti. Uplne zapomnela na rytirskou dustojnost. Jen tak tak se udrzela. Mesic se strasne moc priblizil. Kulate hory, skaly a rozsedliny bylo videt uplne jasne! A hvezdy! Namirila carodejny 'dalekohled' na 'plovouci hvezdy'. S obtizemi jednu z nich zachytila do zorneho pole. Tentokrat neuvidela nic zvlastniho. Hvezda se jenom zvetsila a vypadala jako disk s ostrymi okraji. Kapitan tomu sam nerozumel, nebyl schopny zjistit, o co se jedna. Tim ponekud Natalii rozcaroval. Myslela si, ze vi o vsem na svete. S prevelikym
