kyrys, ktery mel Kapitan pod kosili. Buhviproc mu rikal neprustrelna vesta. Legracky skoncily. Jejich budoucnost se dala predpovedet velmi lehce. Natalie prece jenom vykrikla:
„Vyzyvam te na cestny souboj!“
„S heretiky se nebiji!“ klidne odvetila Katerina. „Jsem spis zvykla
pripravovat je o zuby a nehtiky. Odhodte zbrane. Jestli se vzdate, slibuji vam lehkou smrt.“
„Zadam o nestranny soud v pritomnosti knezek Tomu!“ vykrikla Natalie.“
„Nema smysl! Odhodte zbrane!“
„Natalko, to je opravdu tak vazne?“ tise se zeptal Kapitan.
„To je smrt! Tys to nepochopil?“ prave tak tise mu odpovedela Natalie. „Bez jakychkoli pochyb. Nikam nas nepovezou, to je nad slunce jasne. Zabijou nas vsechny tady.“
„Natalko,ja nemuzu… Vzdyt jsou to zensky…“
„Jsou to vojaci, a krome toho jeste i velmi schopni kati,“ rekla Natalie. Nebyl cas na to lamat ho, nebo mu neco dokazovat. Vytahla mec. „No co… Jdem si pro smrt, Oli!“
Najednou se Kapitanuv kun rozbehl dolu ze svahu. Zastavil se pred radou Rudych Dablic zakutych do zeleza. Vsechny najednou, bez prikazu, vytrhly mece z pochev. Natalie zaryla ostruhy Rosinantovi do slabin a ritila se dolu. Rvala pritom rodovy pokrik. Ale Kapitan uz zdvihl samopal Strilel z bezprostredni blizkosti z prava do leva. Divoce chroptici kone se staveli na zadni. S dutymi udery padali na zem jezdci. Kdosi zaricel a v tomtez okamziku zmlkl. Katerinin kun, bez jezdce a s krvi nalityma ocima, malem vrazil hrudi do Rosinanta. Natalie pritahla uzdu. Uz byl konec. Udelalo se ji spatne. Jen tak tak zadrzela zvraceni, kdyz si predstavila valecne pole Starych.
Kone bez jezdcu behali tryskem kolem, pouze jeden jediny, ktery byl zraneny, se zmital na zemi. Ricel tak, ze stydla krev v zilach. Kapitan seskocil s kone na zem. Neco kricel, prilozil samopal koni k hlave a zvire ztichlo. Kapitan se rozhledl silenyma ocima. Tvar mel zmrtvelou. Prsty se mu bez jeho vedomi sviraly a rozeviraly, snazily se pretrhnout remen samopalu.
Natalie si malatne klekla vedle nej. „Pane boze… Zenske…“ rekl chraplave. „Zabily by nas,“ rekla mekce Natalie.
„Ja vim. Nic noveho pod sluncem. Bud my je, nebo ony nas. Zit se chce? Nemyslel jsem si, ze zase…“ uprel na ni sileny pohled. „Boze… To se mi dostalo paradniho zahrobniho zivota. Nevis ani, kde je hur…“ popadl Natalii za zapesti. „Ze to neslo udelat jinak?! Ze ne?!“
„Neslo,“ rekla Natalie. „Uklidni se prosim. Opravdu to jinak neslo.“ Kapitan ji k sobe pritahl a polibil ji. Pritiskl ji k sobe, jako kdyby za chvilku mel nastat konec sveta. Natalie se nebranila. Pochopila, ze je pro nej ted symbolem podpory a pratelstvi. Klecela, ruce spustene k zemi. Drzel ji v krecovitem objeti. V hlave mela uplny galimatyas, v nemz by se nedokazala rozebrat ani nahodou. Neco se s ni delo, neco umiralo, neco se rodilo. Rozhodna, nebojacna a neohrozena knezna Natalie, hrdinka dobrych deseti valek a minimalne stovky souboju, se nyni stala malickou holcickou v zemi podivnych snu.
Potom ji Kapitan pustil. Natalie se na nej roztrzite a smutne podivala. Chtelo se ji neco rict, ale schazela ji slova.
Hrob ryli za pomoci mecu vsichni tri. Mlceli.
Kilometrovnik jedenacty
Slavne mesto Tum, predni straz civilizace
Jsi zena, a to je vitr volnosti,
roztrzity ve smutku a lasce…
Aby Kapitan mohl prijet do mesta Tumu a nezpusobil nezadouci pozornost, to nebyla vubec jednoducha vec. musely projevit hromadu vynalezavosti. Nemohly ho prohlasit za amazonku, vzhledem k tomu, ze pro nej nemely brneni. V jeho normalnim obleceni to take neslo, nebot by ho povazovali za tulaka, ktery nema co delat ve spolecnosti rytirky a jeji zbrojnosky, a zvlast ne v nejakem slusnem hostinci. Kdyz Kapitan zjistil, ze by ho mohli povazovat za lehkeho muze, ktery se prilipl na putujici rytirky, mel takovy vyraz v tvari, ze se to ani neda popsat. V kazdem pripade bude jeho pritomnost zivna puda pro pomluvy a drby. Poradne si zapremyslely, ale nakonec se reseni naslo. Kapitan si oblekl dziny prihodne velikosti a perfektni jasne cervenou halenku se zlatymi sponkami. To vsechno nasli ve vaku jedne z Dablic. V tomtez vaku se nasel i drahocenny nahrdelnik. Podle vseho se ona Dablice chtela v Tumu radne predvest. Nahrdelnik si Kapitan nechtel vzit za zadnou cenu, ale nakonec mu Natalie s Olgou vtloukly do hlavy, ze je to jednoznacne znameni prislusnosti k silnemu pohlavi. K pasu mu povesily dva kinzaly, pres rameno remen s rohem. Kriticky si prohledly dilo svych rukou a byly spokojeny. Pro nezasveceneho to byl silny, zensky vypadajici sluha, lovci, nebo psar. Nekdy se takovi najdou i mezi muzi. Rozhodly se, ze bude psarem. Kapitan neprotestoval Jeho veci peclive ukryly do vaku.
„Ted jak se budes chovat,“ radila Olga. Natalie stala hned vedle a pochechtavala se. „Na muze musis koukat trochu svrchu…“
„To neni zadny problem,“ slibil Kapitan. „Na ty vase trasoritky…“
„K zenam se chovej jako rovny k rovnym. Ne abys podlehal jejich namlouvani. A ne abys ses nechal…“
„Co abych…“
„Mno, treba te nektera placne po zadku a rekne ti, ze se ji libis,“ Olga se zvonive rozesmala. Kapitan se zasklebil „V tom pripade nepropadej panice.“
„Nemam strach. To zvladnu bez nejmensich problemu,“ uklidnoval je Kapitan. „A muzu jim odpovedet timtez?“
Podivaly se na sebe, a pak Olga kyvla:
„V zasade je to mozne. Jenom pocitej s tim, ze to nesmis prehnat!
V mnohem, vzhledem k roli, kterou hrajes, jsi na stejne urovni jako zeny. Avsak prece jenom zena nejsi, tak se drz pokud mozno trochu zpatky, Vubec nejlepsi by bylo, kdybys moc nevylezal z pokoje.“
Olga, aniz by to bylo potreba, mu poopravila nahrdelnik. Neudrzela se a hodila po nem takovym pohledem, ze Natalii az lehce bodlo u srdce. Kapitan vsak na ten pohled nikterak nezareagoval Byl prilis vyvedeny z miry a trochu nastvany tim, jak mu hledaly obleceni a roli. Natalii se ulevilo. Rozcilit se za to na sebe vsak nemohla. Uz to zacinalo byt tak nejak zvykem, ze by se na sebe mela zlobit.
„Devcata,“ rekl Kapitan, skoro az zalostne. „Nemohli bychom z mesta vypadnout co nejdriv?“
„Samozrejme, ze se o to pokusime,“ usmala se Natalie. „Nakoupime zasoby a vic tam toho na praci nemame.“
Do Tumu vjeli klidne, bez jakychkoli problemu. V brane splnili tradicni ritual otazek a odpovedi. Ted se Natalii zdal neskutecne hloupy.
Kapitana v meste zajimalo uplne vsechno. Vzdyt to bylo prvni mesto, ktere v tomhle svete videl. Vyvaloval oci na kolemjdouci tak, ze mu Natalie musela nenapadne vynadat. Mohly by ho povazovat za vesnickeho burana, ktery v zivote nevidel mesto. Rytirky nemohou mit takoveho sluhu. Kapitan rekl, ze se mu opravdu nechce, aby v meste vypadal jako balik. Zacal se chovat dustojneji. Mrkl na pekarku, ktera stala pred svym kramkem. Kdyz si vsiml nespokojenosti v Nataliine tvari, informoval se, jestli takovy cin nesnizuje dustojnost rytircina sluhy, ci samotne rytirky. Natalie suse odvetila:
„Ani nahodou.“
Kapitan si s neproniknutelnou tvari zacal pohvizdovat. Pravda, jeho vyraz se zmenil v okamziku, kdy uvidel pet hvezd, zaricich na chramu Velikeho Bre. Vystekl kratkou vetu. Natalie z ni nerozumela ani slovo. Podle tonu vsak nemohly v jazyce Starych nalezet v zadnem pripade k okrase.
Zarazily v Modrem drakovi, kde kazdy z nich dostal pokoj podle sve dulezitosti. Olzin a Kapitanuv byly hned vedle sebe. Nejlepsi pokoje, pro rytirky, se nachazely v druhem kridle. Natalie z toho radost nemela. Dala by
