oblastech s chladnym podnebim. Od te doby, co jsem se naucili ziskavat umele uhlovodany a zejmena cukr ze slunecniho svetla a kyseliny uhlicite, prestali jsem pestovat cukrodarne rostliny. Lacina prumyslova vyroba plnohodnotnych umelych bilkovin nam jeste nestaci, a proto pestujeme na sousi rostlinne kultury i plisne s vysokym obsahem bilkovin a na oceanech rozlehla pole vodnich ras. O jednoduchem zpusobu, jak umele vyrabet jedle tuky nas poucil Veliky Okruh, nejruznejsi vitaminy a hormony vyrabime v libovolnem mnozstvi z kamenneho uhli. Zemedelske hospodarstvi noveho sveta uz nemusi tezce dobyvat vyzivne plodiny jako za starych dob. Cukru, tuku a vitaminu muzeme vyrabet prakticky neomezene. Pro vyrobu samotnych bilkovin mame k dispozici ohromne rozlohy na sousi i na morich. Lidstvo uz davno prestalo mit strach z hladu, ktery po tisicileti lidem vladl.
Nejvetsi radost pusobilo vzdy cloveku cestovani, touha pohybovat se z mista na misto, jiz jme zdedili po svych kocovnych predcich, kteri si lovem opatrovali skrovnou potravu. Nyni celou planetu obepina Spiralni Draha a jeji obrovite mosty pres prulivy spojuji vsechny pevniny. — Veda objela prstem stribritou nit a otocila globus. — Po spiralni Draze jezdi nepretrzite elektricke vlaky. Statisice lidi se mohou velmi rychle dostat z obytne zony do stepnich, polnich nebo horskych oblasti, kde nejsou stala mesta, nybrz jen provizorni tabory pro mistry v oboru dobytkarskem, osevu a lesniho i horskeho prumyslu. Diky dokonale automatizaci vsech tovaren a energetickych stredisek nemusela zde byt postavena mesta ani velka sidliste; jsou tu jen domy pro nepatrny pocet pozorovatelu, mechaniku a monteru, kteri maji prave sluzbu.
Planovite usporadani zivota ucinilo konec vrazedne honbe za rychlosti a stale rychlejsimi a rychlejsimi dopravnimi prostredky. Po Spiralni Draze jezdi vlaky rychlosti dve ste kilometru za hodinu. Jenom kdyz se prihodi nejake nestesti, uziva se rychlostnich vozu s tisicikilometrovymi rychlostmi.
Prede nekolika lety jsme velmi zlepsili vzhled nasi planety. Uz v obdobi Rozstepu objevili lide energii uvnitr atomu. Ale tehdy se naucili uvolnovat z ni jen nicotnou cast a premenovat ji na teplenych vybuch, jehoz nicivych vlastnosti se okamzite uzivalo jako valecne zbrane. Nahromadily se znacne zasoby strasnych bomb, ktere se lide po nastupu komunismu snazili pouzit k vyrobe energie. Pochopili, jak nebezpecne je zareni i jeho vliv na zivot a znacne omezili jadernou energetiku. Skoro soucasne objevili astronomove fyzikalnimi studiem dve moznosti, jak ziskat vnitrni atomovou energii — Ku a F — ktera je mnohem ucinnejsi a nezanechava nebezpecne zplodiny pri rozpadu.
Obou zpusobu pouzivame i dnes, trebaze pro mezihvezdne motory uzivame jeste jeden druhy jaderne energie, tak zvany anamezon, ktery jsme poznali pri pozorovani velkych hvezd Galaxie prostrednictvim Velikeho Okruhu.
Lide se rozhodli znicit vsechny nahromadene zasoby starych termonuklearnich materialu, jako byli radioaktivni izotopy uranu, thoria, vodiku, kobaltu a lithia, jakmile prisli na to, jak odstranit zplodiny jejich rozpadu za hranice zemske atmosfery. V epose Prestavby jsme zhotovili umela slunce a ‚zavesili‘ je nad polarni oblasti.Zmensili jsme znacne ledove pokryvky, kteres utvorily na zemskych polech ve ctvrtohorni dobe ledove, a tim se zmenilo podnebi na cele planete. Voda v oceanech stoupla o sedm metru, v atmosfericke cirkulaci pronikave ustoupili polarni fronty a zeslabl okruh pasatnich vetru, jez vysousely poustove oblasti na okraji tropu. Take uragany skoro ustaly; proste — zmizely vsechny prudke poruchy pocasi.
Teple stepi dosahly az k sedesatym rovnobezkam a louky i lesy v mirnem pasu prekrocily sedmdesaty stupen sirky.
Antarktida, ze tri ctvrtin zbavena ledu, stala se rudnou pokladnici lidstva. Zachovala si netknuta nerostna bohatstvi, jez lide na ostatnich pevninach silne vycerpali, kdyz v minulosti nesmyslne plytvali kovy v neustalych nicivych valkach. Take Antarktidu se podarilo preklenout Spiralni Drahou.
Jeste pred zasadni zmenou podnebi jsme vyhloubili ohromne kanaly a prokopali pohori, aby byla zajistena rovnomerna cirkulace vodnich a vzdusnych proudu na planete. Stala dielektricka cerpadla nam pomohla zavodnit dokonce asijske pouste, polozene vysoko v horach.
Moznosti vyroby potravin mnohokrat vzrostly, nove zeme se staly zpusobilymi pro zivot. Teplych vnitrnich mori jsme zacali vyuzivat k pestovani vodnich ras s bohatym obsahem bilkovin.
Stare nebezpecne a krehke planetolety prece jen dosahly nejblizsich planet nasi soustavy. Zemi obklopil pas umelych druzic, z nichz se lide dukladne obeznamili s kosmem. A zde se pred ctyrmi sty osmi lety prihodila dulezita udalost, ktera znamenala novou eru v existenci celeho lidstva, eru Velikeho Okruhu:
Uz davno se lidske mozky morily nad problemem, jak vysilat na velike vzdalenosti obrazy, zvuky, energii. Statisice ucencu pracovaly ve zvlastni instituci, ktera se dosud nazyva Akademie Smerovych Zareni, nez se jim podarilo uskutecnit primy dalkovy prenos energie bez jakychkoli vodicu. To bylo mozne tehdy, kdyz oklikou poznali zakon, ze tok energie je umerny sinu uhlu rozbihajicich se paprsku. V tom pripade paralelni svazky zareni zajistovaly trvale spojeni s umelymi druzicemi, a tedy i s celym kosmem. Ochranna clona ionosfery byla trvalou prekazkou pri vysilani i poslechu z vesmiru. Pred davnymi casy, jiz na sklonku ery Rozdeleneho Sveta, nasi vedci urcili, ze mocne proudy radioveho zareni dopadaji na Zemi z kosmickeho prostoru. Spolu se zarenim ze souhvezdi a galaxii k nam prichazely vyzvy z kosmu i vysilani Velikeho Okruhu, atmosfera je zkreslila a znacne utlumila. Tenkrat jsme ony tajemne signaly nechapali, a prestoze jsme se je naucili zachycovat, povazovali jsme je za zareni mrtve hmoty.
Vedce Kama Amata, puvodem Inda, napadlo, aby na umelych druzicich provadel pokusy s obrazovymi prijimaci, a pak cela desitileti zousel nove a nove kombinace vlnovych rozsahu.
Kam Amat zachytil vysilani z planetarni soustavy podvojne hvezdy, ktera se odedavna nazyvala 61. Labute. Na obrazovce se objevila lidem nepodobna bytost a ukazala na napis, sestaveny ze znaku Velikeho Okruhu. Teprve za devadesat let se nam podarilo napis precist a v jazyce Zeme jsme jim ozdobili pomnik Kama Amata: „Zdravime vas, bratri, kteri jsme vstoupili do nasi rodiny! Trebas nas deli prostor a cas, spojili jsme se rozumem v mocnem okruhu.“ Lidstvo v te dobe bylo na takovem vyvojovem stupni, ze ze znaku, nakresu i map lehce pochopilo jazyk Velikeho Okruhu. Za dve ste let jsme uz s pomoci automatickych prekladatelu mohli hovorit s planetarnimi soustavami nejblizsich hvezd. Teprve nedavno jsme dostali zpravu ze ctrnacti planet, jejichz mohutnym, zivotodarnym centrem je Deneb v Labuti, kolosalni hvezda o svitivosti ctyr tisic osmi set nasich Slunci, kterou od nas deli sto dvacet dva parseku. Myslenkovy vyvoj tam postupoval jinymi cestami, ale dosahl nasi urovne.
Z kulovych hvezdokup nasi Galaxie i z obrovskych obyvanych oblasti kolem galaktickeho centra k nam prichazeji z nesmirnych dalek podivne obrazy a vyjevy, ktere jsme zatim nepochopili a neumeli desifrovat. Kdyz je automaticke pameti zaregistruji, postoupime je Akademii Nejvyssich Znalosti, nebot tak nazyvame vedeckou organizaci, ktera pracuje na problemech, jez se v pozemske vede temer nevyskytuji. Snazime se pochopit myslenku, ktera k nam putovala miliardy let, a bude patrne rozdilna od naseho mysleni, diky ruznym cestam historickeho vyvoje zivota od nejnizsich organickych forem az k nejvyssim, k myslicim bytostem.
Veda Kong se odvratila od obrazovky, do niz se divala jako hypnotizovana, a vrhla tazavy pohled na Dara Vetra. Ten se usmal a pochvalne kyvl. Veda pozvedla tvar, rozprahla ruce a otocila sek neviditelnym a neznamym bytostem, ktere za trinact let zachyti jeji slova a uvidi jeji zjev.
„Takova je nase historie, nas tezky, slozity a dlouhy vystup k vrcholum poznani. Volame vas, spojte se s nami ve Velikem Okruhu, abychom do vsech koncin nekonecneho vesmiru vnesli silu rozumu, ktera zvitezi nad nezivou hmotou!“
Vedin hlas se jasave rozeznel, nabyvaje sily za vsechna pokoleni pozemstanu, kteri nyni dospeli tak daleko, ze jejich myslenky smeruji az za hranice jejich vlastni Galaxie, k jinym hvezdnym ostrovum ve vesmiru.
Ozval se tahly medeny zvuk, nebot Dar Veter pohnul pakou a vypnul tok energie potrebny k vysilani. Obrazovka zhasla. Na pruzracnem panelu vpravo zustal jen svitici sloup, jimz se udrzoval v atmosfere probity tunel.
Unavena a ticha Veda se stocila do klubicka v hlubokem kresle. Dar Veter usadil Mvena Mase za ridici stul a sklonil se nad jeho ramenem. V naprostem tichu jen chvilemi zacvakaly pakove zarazky. Obrazovka ve zlatem ramu najednou zmizela a na jejim miste se rozevrela nepredstavitelna propast. Veda Kong hlasite povzdechla, vidouc ten zazrak poprve. A skutecne, takova podivana dokazala pokazde ohromit i cloveka, ktery znal dobre slozitou interferenci svetelnych vln, jiz se dosahovala takova sire a hloubka prostoru.
Z dalky se priblizoval a kazdou vterinu narustal temny povrch cizi planety. Byla to neobycejne vzacna soustava podvojne hvezdy, kde se dve slunce vzajemne tak vyrovnavala, ze obezna drahy jejich planety byla pravidelna a mohl na ni vzniknout zivot. Obe slunce, oranzove i fialove, byla mensi nez nase, a ledy zamrzleho more v jejich zari se zdaly rude. Na upati plochych cernych hor se rysovala v zahadnych fialovych zablescich obrovska prizemni budova. Zorny paprsek se oprel do plosinky na strese, jako by ji pronikal, a Pozemstane uvideli cloveka s sedivou pleti a kulatyma sovima ocima, obrostlyma jemnym stribritym chmyrim. Byl vysoke postavy, ale telo mel tenounke a dlouhe koncetiny vypadaly jako tykadla. Clovek nehezky trhl hlavou, jako by se ve spechu
