Mvenu Masovi se zdalo, ze slysi melodii, ktera se jako vejir vysokych cistych tonu opira o zvucny a pravidelny rytmus nizkych akordu. Veda Kong stiskla ruku Daru Vetrovi, ale on to ani nezpozoroval. Junij Ant prihlizel se zatajenym dechem a na velikem cele mu vyvstaly kapky potu.
Lide z Tukana se tolik podobali pozemstanum, ze postupne mizel dojem jineho sveta. Avsak rudi lide meli tak dokonale krasna tela, jaka na Zemi zila jen ve snech a dilech umelcu a jaka ztelesnoval jenom nepatrny pocet vyjimecne krasnych lidi.
– Cim tezsi a delsi byla cesta slepe zivocisne evoluce k myslici bytosti, tim jsou formy zivota ucelnejsi, propracovanejsi a tedy i krasnejsi, premyslel Dar Veter. Lide na Zemi uz davno pochopili, ze krasa je vlastne instinktivne chapana ucelnost struktury a prizpusobivosti k urcitemu poslani. Cim rozmanitejsi je poslani, tim krasnejsi je forma; ti krasni lide jsou patrne daleko mnohostrannejsi a obratnejsi nez my. Mozna, ze jejich civilizace se zamerila vic k samotnemu cloveku, k rozvoji jeho dusevnich i fyzickych sil nez k technice? Nase kultura zustavala dlouhy cas ryze technicka, teprve s prichodem komunisticke spolecnosti nastoupila definitive cestu k zdokonaleni cloveka sameho, a nejen jeho stroju, domu, jidla a zabavy.
Tanec ustal. Mlada ruda zena postoupila do stredu salu a zorny paprsek pristroje se soustredil jenom na ni. Zvedla rozpazene ruce a vzhledla ke stropu salu.
Lide na Zemi bezdecne sledovali ocima jeji pohled. Sal budto vubec nemel strop, anebo tu opticka iluze vykouzlila hvezdnou oblohou s velkym poctem jasnych a velkych hvezd.
Byl to asi jen obraz, nebot soustavy souhvezdi nevyvolavaly zadne zname asociace. Divka machla rukou a na ukazovacku leve ruky se ji objevila modra kulicka. Z ni vytryskl stribrny paprsek a zmenil se v ohromne ukazovatko. Kulata zarici skvrnka na konci paprsku zastavovala se hned u te, hned u one hvezdy na strope. Soucasne ukazoval smaragdovy panel nehnuty obraz v detailnim zaberu. Ukazovaci paprsek se pomalu posunoval a stejne pomalu se objevovaly bud puste, nebo obydlene planety. V parscich rudych, modrych, fialovych a zlutych slunci horely bezutesne kamenite plochy a pisecna prostranstvi. Nekdy paprsky zvlastni tmavosede hvezdy vyvolavaly k zivotu na svych planetach ploche kupole a spiraly, nasycene elektrinou, ktere jako meduzy plavaly v huste oranzove atmosfere nebo oceanu. Ve svete rudeho slunce rostly do obrovskych vysek stromy s hladkou cernou kurou, a jako v zoufalstvi vzpinaly k nebi miliardy krivych vetvi. Jine planety zas byly uplne zality kalnou vodou… na hladine plavaly ohromne ostrovy zivocichu nebo rostlin a cerily ji nescetnymi chlupatymi tykadly.
„Blizko nich nejsou planety s nejvyssimi formami zivota,“ rekl nahle Junij Ant, neprestavaje sledovat mapu nezname hvezdne oblohy.
„Mylite se,“ odporoval Dar Veter. „Z jedne strany maji plochou hvezdnou soustavu, jeden z nejmladsich utvaru Galaxie. My ale vime, ze ploche a kulove soustavy, at jsou nove nebo stare, casto se meni. A skutecne, ze strany Eridana maji soustavu s myslicim zivotem, ktera se zapojila do Okruhu.
„VVR 4955+MO 3529… a tak dale…“ doplnil Mven Mas. „Ale proc o ni nevedi?“
„Soustava vstoupila do Velikeho Okruhu pred dvema sty sedmdesati peti lety, ale zprava, kterou slysme, je starsi,“ odpovedel Dar Veter.
Ruda divka dalekeho sveta setrasla z ruky modrou kulicku, obratila se tvari k divakum a rozprahla ruce, jako by se chystala obejmout nekoho neviditelneho pred sebou. Zaklonila mirne hlavu a ramena, jak by to ucinila i pozemska zena pri vasnive vyzve. Pootevrenymi rty opakovala neslysna slova. Tak zustala stat, ticha zvouci, vysilajic do ledoveho mezihvezdneho prostoru upenlivou prosbu a lidskou touhu po soudruzich, po lidech z jinych svetu.
Pozorovatele na Zemi znovu strnuli udivem nad jeji oslnujici krasou. Nemela nic ze strohe bronzove tvrdosti pozemskych lidi s rudou pleti. Obla tvar s malym nosem a velike modre oci, posazene daleko od sebe, pripominaly spis severske narody Zeme. Huste cerne vlasy sed mekce vlnily. Za kazdeho tahu tela i tvare vyzarovala vesela a prirozena jistota, ktera bezdecne pusobila dojmem velike sily.
„Copak oni nevedi nic o Velikem Okruhu?“ skoro zaupela Veda Kong, sklanejic se pred nadhernou sestrou z vesmiru.
„Ted uz jiste vedi,“ ozval se Dar Veter. „Vzdyt to, co vidime, se odehralo pred tremi sty lety.“
„Osmdesat osm parseku,“ zaburacel nizky hlas Mvena Mase. „Osmdesat osm! Vsichni lide, ktere jsem videli, jsou uz davno mrtvi.“
A jako na potvrzeni jeho slov zmizela vidina prekrasneho sveta a zhasl i zeleny ukazatel spojeni. Vysilani z Velikeho Okruhu skoncilo.
Chvili sedeli vsichni jako zkameneli. Prvni se vzpamatoval Dar Veter. Rozmrzele stiskl rty a rychle presunul granatovou rukojet. Vypnuti sloupce smerove energie provazelo dunive zaburaceni, ktere upozornovalo inzenyry v energetickych ustrednach, aby mocny proud znovu rozvedli do obvyklych kanalu. Jakmile prestal manipulovat s pristroji, obratil se vedouci vnejsich stanic ke svym soudruhum.
Junij And s vysoko vytazenym obocim prebiral popsane listky.
„Cast memonogramu i hvezdou mapu je treba okamzite odeslat do Institutu Jizniho Nebe,“ rekl mlademu Dar Vetrovu pomocniku.
Ten pohledl na Junije Anta udivene, jako by se probudil z neuveritelneho snu.
Prisny vedec zadrzel usmev. Copak vsechno, co videli, nebylo jen blouznivym snem, vyslanym do prostoru pred tremi sty lety? Snem, ktery ted primo hmatatelne uvidi miliardy lidi na Zemi a stanicich Mesice, Venuse a Marsu?
„Mvene,“ usmal se Dar Veter, „vase predtucha, ze se dnes prihodi neco vyjimecneho, byla opravnena. Poprve za osm set let, co vime o existenci Velikeho Okruhu, ozvala se z vesmirnych propasti planeta, kde mame bratry nejen po rozumu, ale i po ustrojeni tela. Mam o objevu ohromnou radost! Vase cinnost zacina dobre! Praveci lide by to pokladali za stastne znameni cili, jak rikaji nasi psychologove, nastala shoda okolnosti, pusobici priznive na jistotu a rozmach v dalsi praci…“
Dar Veter se zarazil, uvedomil si, ze pod vlivem nervove reakce se prilis rozpovidal. Zbytecne reci se v ere Velikeho Okruhu pokladaly za jeden z nejhorsich nedostatku cloveka, a vedouci vnejsich kosmickych stanic zmlkl, aniz dokoncil vetu.
„Ano, ano,“ odpovedel roztrzite Mven Mas.
Junij Ant postrehl z jeho hlasu i pomalych pohybu, ze je duchem nepritomen, a zpozornel. Veda Kong lehce prejela prstem po ruce Dara Vetra a kyvla na Africana.
Mozna, ze je prilis citlivy? Blesklo Daru Vetrovi hlavou a pohledl uprene na sveho nastupce.
Mven vycitil skryte rozpaky spolecniku, naprimil se a zase to byl drivejsi pozorny znalec ve svem oboru. Pohyblive schody j dopravily a povrch k sirokym oknum a hvezdnemu nebi, ktere bylo znovu tak vzdalene, jako po celych tricet tisic let existence cloveka, spravneji druhu Homo sapiens cili Cloveka moudreho.
Mven Mas a Dar Veter musili zustat.
Veda Kong poseptala Daru Vetrovi, ze na tu noc nikdy nezapomene.
„Pripadala jsem si tak uboha,“ dodala, a vzdor smutnym slovum se usmala.
Dar Veter pochopil, co ma na mysli a zaporne potrasl hlavou.
„Jsem presvedcen, ze kdyby vas ta krasna zena videla, byla by hrda na svou sestru. A pravem, nebot nase Zeme neni horsi nez jejich svet!“ Vetrova tvar se zamilovane rozjasnila.
„Tak to vidi jen vase oci, mily priteli,“ zasmala se Veda. „Jen se optejte Mvena Mase!“ Zakryla si zertovne oci dlani a zmizela za ohybem steny.
Kdyz Mven Mas konecne osamel, bylo uz k ranu. V chladnem svezim vzduchu se rozleval sedavy usvit, more i nebe zpruzracnely jako kristal, ale zatim co more se stribrite lesklo, obloha mela ruzovy nadech.
Mven dlouho stal na balkonu observatore, pohlizeje uprene na polozname obrysy budovy. Opodal na nevysoke nahorni plosine strmel do vyse giganticky oblouk, pretaty deviti rovnobeznymi radami aluminiovych pruhu, oddelenych opalove kremovymi a stribrite bilymi plochami z plastickeho skla. Byla to budova Rady Astronautiky. Pred ni stal pomnik prvnich lidi, kteri se vydavali na pout vesmirem. Prikry horsky sraz se ztracel v oblacich a koncil kosmickym plavidlem prastareho typu; melo rybovity tvar a mirilo zaspicatelou predni casti do vysek, lidem tehdy jeste nedostupnych. Ohromny podstavec pomniku ovijela spiralove snurka lidi z rad astronautu, fyziku, a astronomu, biologu i smelych autoru fantastickych romanu, a vsichni s nesmirnym usilim splhali nahoru, navzajem se podpirajice… Rozbresk uz rude barvil trup starobyle rakety i lehke prusvitne kontury budov, ale Mven Mas porad jeste prechazel dlouhymi kroky po balkonu. Jeste nikdy nezazil takovy otres. Byl vychovan podle obecnych pravidel ery Velikeho Okruhu, prosel tvrdou skolou telesneho otuzovani a splnil uspesne Herkulovy hrdinske ciny. Tak se na pamatku prekrasnych mytu stareho Recka nazyvaly obtizne ukoly, jez vykonavali vsichni mladi lide na konci skolniho obdobi. Kdyz se mlady clovek dobre vyrovnal s hrdinskymi ciny, mohl prejit k
