Ted kdyz jsem ziskali takovou pomoc, bylo by hanba nezachranit se a nedopravit na zem objevy lidi z Parusu i svoje vlastni. At jejich velike usili, jejich padesatilety boj s vesmirem neprijdou nazmar.“
„Jakpak se chcete zasobit palivem a nevyjit pritom z rakety?“ zeptal se Kej Ber.
„Proc nevyjit z rakety? Vite, ze to je nemozne, ze musime vyjit a pracovat venku. Ale dostali jsme vystrahu a ucinime opatreni…“
„Tusim, co to bude,“ rekl biolog Eon Tal, „baraz kolem pracoviste.“
„Nejenom to, ale i po cele ceste mezi hvezdolety, dodal Pur Chiss.
„Ovsem! Protoze nevime, co na nas ciha, zridime baraz dvojitou, jednak zarenim, jednak proudem. Natahneme vedeni a po cele ceste vytvorime svetelny koridor. Za Parusem stoji nepouzita raketa. Energie z ni nam vystaci na celou dobu prace.“
Hlava Biny Led uderila o stul. Lekarka i druhy astronom prekonavajice tizi, prisunuli sek omdlele druzce.
„Nic to neni,“ oznamila Luma Lasvi. „Jen otres a vycerpani. Pomozte mi dopravit Binu do postele.“
I tak jednoducha vec byla by si vyzadala spoustu casu, kdyby mechanika Tarona nenapadlo upravit k tomu ucelu automaticky vozik. Na nem se postupne vsech osm pruzkumniku prevezlo na luzka. Byl nejvyssi cas k odpocinku, jinak by vycerpany lidsky organismus urcite onemocnel, nebot se jeste neprizpusobil novym podminkam. V tezkych okamzicich vypravy byl kazdy clovek nepostradatelny.
Brzy nato dva spojene automaticke voziky pro univerzalni prepravu a silnicni prace zacaly upravovat cestu mezi hvezdolety. Mohutne kabely se tahly po obou stranach vyznacene drahy. U obou hvezdoletu instalovali nizke pozorovaci veze, jejichz kupole byly ze silne vrstvy silikoboru. Sedeli v nich pozorovatele, kteri chvili co chvili vysilali z pulzacnich kamer vejire prudkeho smrtonosneho zareni po cele delce trati. Po dobu prace ani na okamzik neuhasinala svetla silnych reflektoru. A Parusove kylu otevreli hlavni uzaver, rozebrali prepazky a pripravili ke spusteni na voziky ctyri nadrze s anamezonem a tricet valcu s iontovymi naboji. Nalozit je na Tantru byl uz mnohem vetsi problem, Nemohli otevrit svuj hvezdolet jako mrtvy Parus, nebot by otevreli cestu i vrazednym stvuram ciziho zivota. Proto si uzaver jen pripravili, odkryli vnitrni pricky a prevezli z Parusu rezervni nadrze s tekutym vzduchem. Rozhodli se, ze od chvile, kdy otevrou priklop, budou vykladaci chodbu proplachovat silnym proudem stlaceneho vzduchu, dokud nebudou s prekladem kontejneru hotovi. Krome toho kryli bok kosmicke lodi kaskadovym zarenim.
Lide postupne privykali praci v ocelovych „kostrach“, zvykli si trochu i na pritazlivost, ktera byla skoro trojnasobna. Polevily nesnesitelne bolesti v kostech, ktere je zacaly tryznit kratce po pristani…
Preslo nekolik pozemskych dnu. Tajemne „nic“ se neobjevovalo. Teplota okolniho vzduchu zacala prudce klesat. Zvedl se uragan a hodinu od hodiny silil. To zapadalo cerne slunce, planeta se otacela a pevnina s obema hvezdolety presla na „nocni“ stranu. Ochlazeni nebylo prilis nahle diky konvekcnim proudum, prenaseni tepla z oceanu a silnemu atmosferickemu obalu. Presto vsak uprostred planetarni noci nastoupil silny mraz. Lide zapnuli ohrivace skafandru a prace pokracovaly. Kdyz se podarilo spustit z Parusu Prvni kontejner a dopravit ho na Tantru, rozbesnil se na „vychode“ novy uragan, mnohem silnejsi nez pri zapadu. Teplota rychle vystoupila nad nulu, proudy hutneho vzduchu nesly velke mnozstvi vlahy, blesky otrasaly nebe. Uragan vzrostl natolik,ze se hvezdolet zacal chvet pod naporem strasliveho vichru.
Lide soustredili veskere usili, aby upevnili nadrz pod kylem Tantry. Rev uraganu silil, na nahorni rovine zavirily vetrne sloupy, ktere silne pripominaly zemska tornada. Pruh svetla ukazal ohromny tocity sloup ze snehu a prachu, jehoz nalevkovite usti se zvedalo proti nizke cerne obloze. Vedeni vysokeho napeti se pod jeho tlakem zpretrhalo a mezi ovijejicimi se draty preskakovaly a zarily modre jiskry. Nazloutle svetlo reflektoru u Parusu zhaslo, jako by je sfoukl vitr.
Erg Noor naridil prerusit praci a skryt se v rakete.
„Ale zustal tam pozorovatel!“ volala geolozka Bina Led a ukazala na sotva znatelne svetlo silikoborove veze.
„Vim, je tam Niza, hned se za ni vypravim,“ odpovedel nacelnik vypravy.
„Proud se prerusil, a tajemne „nic“ se ujalo svych prav,“ namitla vazne Bina.
„Kdyz ma uragan vliv na nas, pusobi urcite i na ono „nic“. Jsem presvedcen, ze dokud boure nepolevi, nebezpecni nehrozi. A na zdejsi planete jsem tak tezky, ze me uragan neodfoukne, budu-li se platit a pridrzovat pudy. Uz davno jsem si pral pocihat na nezname „nic“ ve vezi.“
„Dovolite, abych sel s vami?“ priskocil k nacelnikovi biolog.
„Pojdte, ale jen vy, jinak nikdo. Bude to pro vas uzitecne.“
Dva lide se dlouho plazili a pridrzovali se nerovne pudy i sterbin mezi kameny; davali pozor, aby je nezachytily vichrne sloupy. Uragan se vytrvale pokousel, aby je oderval od zeme, prevalil a strhl s sebou. Jednou se mu to dokonce podarilo, ale Erg Noor zachytil koulejiciho se Eona, nalehl na neho telem, a protoze mel na rukou rukavice s dlouhymi drapaky, zachytil se za okraj velikeho balvanu.
Niza otevrela poklop vizky a plazici muzi se jeden po druhem protahli dovnitr. Bylo tu ticho a teplo, vizka stala nepohnute, nebot proziravi lide ji pro pripad boure spolehlive upevnili.
Rusovlasa astronavigatorka mela i nemela radost z prichodu druhu. Ale pak sama sobe poctive priznala, ze by nebylo prijemne stravit ctyriadvacet hodin o samote v bouri na cizi planete.
Erg oznamil na Tantru, ze stastne dosli a reflektor na rakete zhasl. Ve tme tmouci ted svitilo jen slabounke svetelko uvnitr veze. Puda se trasla v poryvech boure, pod udery blesku a v besneni strasne smrsti. Niza sedela na otaceci zidli a zady se opirala o reostat. Nacelnik i biolog usedli u jejich nohou na prstencovity vybezek vezniho podstavce. V tlustych skafandrech zabirali skoro cely prostor.
„Navrhuji, abychom si zdrimli,“ zaznel v telefonech Erguv tlumeny hlas. „Do cerneho rozbresku zbyva dobrych dvanact hodin, teprve pak ztichne uragan a otepli se.“
Pratele ochotne souhlasili. Tiskla je trojnasobna tize, sedeli skrceni ve skafandrech a tisnily je tvrde ocelove krunyre, vez byla tesna, venku zurila boure, a prece lide spali, tak velka je prizpusobivost lidskeho organismu a skryte v nem sily odporu.
Niza se obcas probouzela, podala sluzbe na Tantre uklidnujici zpravu a drimala dal. Uragan zretelne zeslabl, puda se prestala chvet. „Ted se mohlo objevit „nic“, ci spravneji „neco“. Pozorovatele ve vezi spolkli nekolik tabletek pro posileni nervove soustavy.
„Mne nedava pokoj cizi hvezdolet,“ priznala Niza. „Velmi rada bych se dovedela, kdo jsou „oni“, odkud a jak se zde ocitli…“
„Ja take,“ odpovedel Erg Noor. „Uz dlouho kolovaly po Velikem Okruhu zkazky o zeleznych hvezdach a jejich zaludnych planetach. V zabydlenejsich oblastech Galaxie, kde letaly kosmicke lodi uz davno a casu, existuji planety znicenych hvezdoletu. Mnoho starobylych korabu uvizlo na jejich povrchu a vypravi se o nich spousta hruzostrasnych prihod, ktere jsou dnes uz skoro legendami o tezkem dobyvani vesmiru. Mozna ze na tehle planete jsou kosmicke lodi jeste z davnejsich dob, ackoliv v nasi ridce obydlene oblasti je setkani tri raket neco uplne vyjimecneho. V blizkem okoli naseho slunce nebyla dosud znama ani jedina zelezna hvezda, my jsme objevili prvni.“
„Zamyslite prozkoumat diskovy hvezdolet?“ zeptal se biolog nacelnika.
„Urcite! Jak by si mohl vedec nechat ujit takovou prilezitost! Diskove hvezdolety nejsou znamy ani v sousednich obydlenych oblastech. Musi byt odnekud z ohromne dalky, mozna ze jeho posadka zahynula, nebo se tak vazne poskodil, ze nesel opravit a pak putoval nekolik tisicileti Galaxii. Mozna ze mnohe zpravy z vysilani Okruhu nam budou pochopitelnejsi, az ziskame materialy z ciziho letounu. Ma divny tvar diskovite spiraly a zebra na jeho povrchu jsou hodne vypukla. Jakmile skoncime prepravu anamezonu z Parusu, pustime se do cizaka. Ted zatim nemuzeme uvolnit ani jedineho cloveka.“
„Ale Parus jsme prece prozkoumali za nekolik hodin…“
„Prohlizel jsem si disk stereoteleskopem. Je zavreny a nikde ani stopa po nejakem otvoru. Je velmi obtizne vniknout dovnitr kterehokoliv hvezdoletu, spolehlive chraneneho pred daleko mocnejsimi silami, nez jsou vsechny pozemske zivly. Jen zkuste se dostat do uzavrene Tantry, proniknout pancirem z kovu s preskupenou vnitrni krystalickou strukturou, zdolat vrchni borazonovy povlak! To je horsi ukol, nez oblehat pevnost. Jeste obtiznejsi je, kdyz se jedna o docela cizi letoun s neznamymi konstrukcnimi principy. Ale pokusime se prijit mu na kloub.
„A kdy se podivame na materialy z Parusu?“ zeptala se Niza. Musi v nich byt uzasne zajimava pozorovani z nadhernych svetu, o nichz se hovorilo ve zprave.“
Nacelnik se do telefonu dobromyslne zasmal.
„Nejvic horim netrpelivosti ja sam, protoze Vega byla od detstvi mym snem. Ale na to bude dost casu cestou domu. Predevsim se musime vyrvat z te tmy, dostat se z „luna pekla! Jak se rikavalo v praveku. Badatele z Parusu
