jako pamatku pribuznym. V epose Okruhu se lide nezatezovali vecmi, takze jejich preprava na Tantru nepusobila obtize.
Paty den vypnuli proud a biolog s Kej Berem a Ingrid, kteri sek nemu dobrovolne pridali, zavreli se v pozorovaci vezi u Parusu. Cerni tvorove se objevili takrka okamzite. Biolog upravil infracervenou obrazovku a mohl pozorovat vrazedne meduzy. Jedna z nich se prave priblizila k nastrazene nadrzi, slozila chapadla, stocila se do klubka a zacala se opatrne prodirat dovnitr. Vtom se u rozevreneho usti nadrze objevil jeste jeden cerny kosoctverec. Prvni netvor roztahl chapadla a v tu chvili s neuveritelnou rychlosti zajiskrily hvezdicovite plamenky, menice se v tmavocervene pruhy vibrujiciho svetla, ktere na obrazovce neviditelnych paprsku zapraskalo jako zelene blesky. Prvni netvor ustoupil. Vtom okamziku se druhy stocil do klubicka a spadl na dno nadrze. Biolog vztahl ruku ke knofliku, ale Kej Ber ho zadrzel. Druhy netvor se take stocil a nasledoval prvniho. Ted byly v nadrzi dve strasne meduzy. Nezbyvalo nez se divit, jak mohly tak znacne zmensit svuj viditelny objem? Eon stiskl knoflik, viko zaklaplo, a v okamziku pet nebo sest cernych priser ovinulo chapadly ze vsech stran ohromnou nadobu, oblozenou zirkoniem. Biolog rozsvitil a pozadal soudruhy na Tantre, aby zapojili ochranu. Cerne prizraky se po svem zvyku okamzite rozplynuly, ale dva zustaly v zajeti pod hermeticky uzavrenym vikem nadrze.
Biolog se priblizil k nadrz, dotkl se vika a vtom utrzil tak pronikavy nervovy sok, ze se neudrzel a vykrikl nesnesitelnou bolesti. Leva ruka mu zustala bezvladne viset.
Mechanik Taron si oblekl skafandr proti vysokym teplotam. Teprve pak se podarilo profouknout nadrz cistym zemnim dusikem a zavarit viko. Stejne zavarili i privodni kohouty, obalili nadrz kouskem rezervni izolace z hvezdoletu a umistili ve sberne komore. Uspech byl draze vykoupen, nebot biologova ruka zustavala pres vsechno usili lekaru i nadale ochrnuta. Eon Tal velmi trpel, ale vubec ho nenapadlo, aby se zrekl vypravy k spiralovemu disku. Erg Noor respektoval jeho nenasytnou badatelskou vasen a nedokazal nechat ho na Tantre.
Ukazalo se, ze host z dalekych svetu je od Parusu dal, nez se cestovatelum zpocatku zdalo. Na dalku, v rozptylenem svetle reflektoru, neodhadli spravne rozmery letounu. Byla to vskutku kolosalni stavba o prumeru dobrych tri sta padesati metru. Musili sejmout kabely i z Parusu, aby mohli natahnout ochranny system az k disku. Tajemny hvezdolet naklanel nad lidmi prikrou stenu, jez ubihala daleko do vysky a ztracela se ve skvrnite tme oblohy. Po nebi se valely cerne mraky a zahalovaly horni okraj gigantickeho disku. Trup pokryvala asi metrova vrstva malachitove zelene hmoty se silne rozpraskanym povrchem. Zejicimi trhlinami prosvital svetle modry kov, ktery v mistech, kde se malachitova vrstva setrela, mel tmavomodrou barvu. Strana privracena k Parusu byla opatrena spiralne vinutou valcovou vyvyseninou, jejiz prumer cinil asi patnact metru a vyska deset. Druha strana hvezdoletu tonula v naproste tme; byla vypouklejsi a podobala se skrojene kouli, pripojene k dvacetimetrove tloustce disku. I na teto strane se spiralovite vinul vysoky hreben, jako by na povrch vystupovala vnejsi cast spiralove roury zapustene do trupu rakety.
Obrovsky disk se okrajem noril hluboko do zeme. U paty kolme kovove steny lide spatrili roztavenou sklovinu, rozteklou jako husta smula do vsech stran.
Badatele ztratili spoustu hodin tim, ze se snazili najit nejaky vchod nebo otvor. Ale ten byl bud skryty pod malachitovou barvou, ci pod okyslicenou vrstvou, nebo se zaviral tak dumyslne, ze po nem nezustalo na povrchu ani stopy. Otvory pro opticke pristroje take nenasli, stejne jako uzavery vetraciho zarizeni. Kovova skala se zdala jednolita. Erg Noor to predvidal a rozhodl se otevrit trup rakety pomoci elektrohydraulickeho rezaku, ktery zdolaval i nejtvrdsi a nejsoudrznejsi kryty pozemskych hvezdoletu. Po kratke porade vsichni souhlasili, aby se rozrizl vrchol spiraloveho hrebene. Prave tam by mela vest nejaka dutina, roura ci obvodova chodba, kterou se mohli prodrat do vnitrnich prostor hvezdoletu, a pritom neriskovat, ze narazi na radu prekazek.
Zevrubny pruzkum disku mohla provest jen zvlastni vyprava. Aby s e zduvodnilo jeji vyslani ne nebezpecnou planetu, bylo treba dokazat, ze uvnitr hosta z dalekych svetu se neznicily pristroje a materialy, ze se zachoval cely zpusob zivota tech, kteri vedli kosmickou lod pres bezedne prostory proti nimz byly cesty pozemskych hvezdoletu jen prvnim nesmelym vyletem do hlubin vesmiru.
Spiralovy hreben na druhe strane disku spadal tesne k zemi. Tam dotahli svetlomet a vedeni o vysokem napeti. Modre svetlo, odrazene od disku, roztekalo se jako matny opar po rovine a dosahovalo az k vysokym temnym predmetum neurcitych obrysu, pravdepodobne skalam, v kterych zely brany cernocerne tmy. Ani zablesky mlhavych hvezdnych skvrnek, ani paprsky svetlometu nevzbuzovaly pocit, ze by v branach tmy byla pevna puda, Nejspis tam padal svah do rovinate niziny, kterou zpozorovali pri pristavani Tantry.
S hlubokym a tlumenym vrcenim se priplazil automaticky vozik a vylozil jedineho univerzalniho robota, ktereho meli na rakete. Robot, necitlivy k trojnasobne pritazlivosti, rychle pristoupil k disku a postavil se pred kovovou stenu. Podobal se tlustemu muzi na kratkych nohou, s dlouhym trupem a hlavu vyhruzne naklonenou kupredu.
Robot, rizeny Ergem Noorem, zvedl ctyrmi hornimi koncetinami tezky nuz a stal se siroce rozkrocenyma nohama, pripraven splnit nebezpecny ukol.
„Robota bude ridit jen Kej Ber a ja, kteri mame vysokoochranne skafandry,“ naridil telefonem velitel vypravy. „Ostatni v lehkych biologickym skafandrech ustoupi o kus dal…“
Nacelnikovi selhal hlas. Cosi zvlastniho projelo jeho vedomim, vyvolalo mu v srdci nevysvetlitelny stesk s prinutilo ho poklesnou v kolenu. Hrda vule cloveka se zlomila a zmenila se v tupou odevzdanost. Cely zalit lepkavym pote, Erg Noor vykrocil bezmocne k cernym vratum. Nizino volani v telefonu mu na okamzik vratilo vedomi. Zastavil se, ale temna sila ho znovu hnala kupredu.
Soucasne s nacelnikem vykrocili Kej Ber a Eon Tal, kteri stali na hranici svetelneho kruhu. Sli prave tak pomalu, zastavujice se a bojujice ocividne sami se sebou. Tam, v temnych vratech, v mlhavych chuchvalcich se pohnul netvor, tim hruznejsi, ze se vymykal vsem lidskym predstavam. Nebyla to znama meduzovita podoba; v sedem stinu se pohyboval cerny kriz se sirokymi lopatkami a s vypouklym elipsovitym stredem. Na trech koncich krize bylo videt cocky probleskujici ve svetle reflektoru, ktery je ztezka probijel mrak vlhkych vyparu. Zakladna krize tonula ve tme neosvetlene prolakliny.
Eg Noor sel rychleji nez druzi, priblizil se k nepochopitelnemu predmetu na sto kroku a upadl. Lide strnuli hruzou, ale driv, nezli si mohli uvedomit, ze nacelnikovi jde o zivot, cerny kriz se ocitl nad kruhem natazeneho vedeni. Naklonil se vpred jako rostlinny stonek a snazil se zrejme prehnout pres ochranne pole, aby na Erga dosahl.
Silenou zoufalstvi dodali Nize sila atleta; priskocila k robotu a otocila ridicimi pakami v jeho tyle. Robot zvolna a jakoby nejiste zacal zvedat rezak. Tu divka, ktera uz nedoufala, ze zvladne slozity stroj, vrhla se vpred a zakryla nacelnika svym telem. Ze tri ramen krize vyslehly jasne hadovite prameny ci blesky. Divka padla s rozpazenyma rukama na Erga Noora. Ale nastesti robot uz obratil ostri rezaku proti stredu cerneho krize. Ten se krecovite prohnul, jako by padal nazad, a zmizel v neproniknutelne tme u skal. Erg Noor a oba jeho pratele prisli ihned k sobe, zvedli divku a ustoupili za okraj spiraloveho disku. Ostatni se zatim vzpamatovali, a uz tahli improvizovane delo, sestrojene z planetarniho motoru. Erg Noor s dosud nezazitym pocitem zbesile zurivosti namiril nicivy proud zareni proti sklanim vratum a zametl rovinu tak dukladne, ze nevynechal ani jeden ctverecni metr pudy. Eon poklekl u nehybne Nizy, tlumene ji volal telefonem,a snazil se rozeznat tahy jeji tvare pod silikolovou prilbou. Divka lezela bezvladne se zavrenyma ocima. Priznaky dychani nemohl biolog zjistit ani v telefonu, ani naslouchanim skrze skafandr.
„Nestvura zabila Nizu!“ vykrikl horce Eon, kdyz spatril prichazet Erga Noora.
Uzkym pruhledem v prilbe vysokoochranneho skafandru nebylo mozno rozpoznat nacelnikovy oci.
„Okamzite ji dopravte na Tantru, k Lume…“ v Ergove hlase vic nez kdy jindy zaznely kovove tony. „Pomozte i vy urcit povahu zraneni… Nas sest zde zustane a dokonci pruzkum. At se geolog vypravi s vami s cestou k Tantre sebere vsechny horniny — dele se uz zdrzovat na teto planete nemuzeme. Zde se musi provadet pruzkum ve vysokoochrannych tancich, my bychom vypravu jen zahubili. Vezmete si treti vozik a spechejte!“
Erg Nor se obratil a bez ohlednuti zamiril k diskovemu hvezdoletu. „Delo“ vysunuli kupredu. Storjini inzenyr z neho vypousstel kazdych deset minut reku ohne v pulkruhu az k okraji disku. Robot pozvedl rezak k hrebeni druhe vnejsi smycky spiraloveho valu, ktery u zaboreneho okraje disku byl ve vysi robotovy hrudi.
Silne hucnei proniklo i tlustou vrstvou vysokoochrannych skafandru. Na zvolenem useku malachitove vrstvy se hadovite rozbihaly pukliny. Kousky tvrde hmoty odletovaly a zvonive narazely na kovove telo robvota. Bocni pohyby noze oddelily z vrstvy deksu a obnazily zrinity povrch jasne modre byrvy, ktera i ve svetle reflektoru lahodila ocim. Kej Ber vymeril ctverec dostatecne velky, aby jim prosel ckovek ve skafandru, a energickym stiskem prinutil robota provest v modrem kovu hluboky zarez, ktery vssak neprrzail celu jeho tloustkou. Robot narysoval druhou caru, svirajici s prvni pravy uhel a zacal pohybovat ostrim noze vzad a vpred; pritom zvysoval napeti. Zarez v kovu se prohloubil vice nez o metr. Kdyz mechanicky pomocnik dorysoval treti stranu ctverce, zareny se zacaly rozevirat
