Arsenjeva, neni-li ve vypoctech chyba.
„Vyklad profesora Behrense,“ pravil, „plne potvrdil me vyhrady. Je zrejme, ze uvedene fysikalni podminky, zvlaste nedostatek kysliku a vody, spolu s existenci mracen, ktera delaji z planety proste obrovskou zasobnici formaldehydu, vylucuji, aby na ni existovali zivi tvorove. Doktore Behrensi, vy se ztotoznujete s mym nazorem, neni-liz pravda?“
Behrens opet sundal bryle, a zatim co je s prehnanou peclivosti otiral, vypravel, ze koncem XIX. stoleti napsal jisty vynikajici vedec logicky skvele vykonstruovany traktat, v nemz dokazal, ze clovek nikdy nepostavi letadlo tezsi nez vzduch. A kdyby se podarilo takovy stroj postavit, nemohl by se odpoutat od zeme, a kdyby (coz je naprosto vylouceno) pres to prese vsechno vzletl, rozhodne by jej nebylo mozno ridit. „Protoze bych nechtel byt podobny onomu vedatorovi,“ skoncil Behrens, „radeji docentovi Sturdymu neodpovim.“
„Ale vzdyt jedovata atmosfera na Venusi vylucuje existenci zivota,“ vybuchl Sturdy. „Misto abychom se bavili vypravenim anekdot, vratme se radeji k faktum. Faktem je, ze pred nekolika desitiletimi dopadla na Zemi meziplanetarni strela…“
„V niz, jak dovodil profesor Candrasekhar, nebylo zivych tvoru…“ prerusil Sturdyho jeho soused.
„Dobre! Nebylo! Ale raketa nemohla priletet z Venuse, protoze by na teto planete museli existovat jeji konstrukteri, to znamena zive bytosti! Cozpak to neni samozrejme!?“
Znovu se nakratko rozhostilo ticho, v nemz bylo ve vsech sluchatcich slyset zrychleny, astmaticky dech stareho biologa. Pak Arsenjev svrastil sve hunate oboci a po druhe od zahajeni diskuse rekl:
„Ne.“
Zmeril ohromeneho biologa klidnym pohledem a dodal:
„Neni to samozrejme.“
V jeho hlase bylo citit takovou jistotu, ze vedci na okamzik strnuli, ohromeni obrazem hruzyplneho sveta, v nemz existuji myslici a jednajici, trebas mrtve bytosti. Predsedajici profesor Kluver vstal, a divaje se hned na tu, hned na onu stranu salu, zvedl ruku:
„Pani kolegove,“ rekl, „byl podan pilny navrh, aby valnemu shromazdeni komise prekladatelu byly polozeny tri otazky, o nichz se bude diskutovat zvlast. Zneji takto:
1. Jsou duvody k domnence, ze nezname bytosti, ktere obyvaji Venusi, maji v umyslu znicit zivot na Zemi?
2. Jestlize ano, jsou duvody k obavam, ze s jejich strany hrozi lidstvu skutecne nebezpeci?
3. Jestlize ano, muzeme tomuto nebezpeci celit?“
O slovo se prihlasil docent Dzugadze ze sekce logiku.
„Mam za to,“ pravil, „ze hlasovanim muzeme resit jedine prvou otazku, ktera se spise tyka naseho presvedceni nez fakt. Zname prilis nedokonale jazyk «raportu», abychom si byli na sto procent jisti vyznamem pasaze, v niz se mluvi o tak zvane 'invasi na Zemi'. A tak, neznajice pravdu, jsme odkazani na sve domnenky, a proto se vsichni k tomuto thematu muzeme vyslovit. Naproti tomu nemuzeme touto cestou rozresit dve zbyvajici otazky, stejne jako nemuzeme rozresit hlasovanim, je-li strecha tohoto palace ze skla nebo z kovu. Bylo by nejprostsi zeptat se na to architekta, ktery jej stavel. Jde totiz o jista fakta, znama odbornikum, a k teto otazce se musi vyslovit oni sami.“
Logikuv navrh byl prijat. Protoze byl sal vybaven specialnim zarizenim, odbylo se hlasovani neobycejne rychle. Kazdy vedec mel pred sebou tri knofliky: stiskl-li levy, hlasoval „ano“, pravy „ne“, stisknuti prostredniho knofliku znamenalo, ze se zdrzuje hlasovani.
Na znameni predsedy natahli vsichni ruce k tlacitkum a za nekolik vterin ukazal automat vysledek. Ze sedmdesati sesti clenu komise prekladatelu odpovedelo na prvou otazku sedesat osm „ano“, dva „ne“ a sest se zdrzelo hlasovani. Priznacne bylo, ze se hlasovani zdrzeli pouze logikove. Zdrcujici vetsina souhlasila s nazorem, ze osudna pasaz „raportu“ mluvi o invasi na Zemi, kterou chystaji nezname bytosti. Predseda ohlasil vysledek hlasovani a odrocil pokracovani debaty na vecer pristiho dne. Do te doby mel byt ustaven vybor, ktery by vypracoval odpoved na druhou a treti otazku. Astrofysikove, inzenyri, technologove a atomovi chemici utvorili tak zvanou „zvlastni sekci“, ktera zasedala v Malem sale Ustavu po celou noc az do jedenacti hodin dopoledne. Pak si jeji clenove sli odpocinout, aby se v deset vecer mohli objevit na plenarni schuzi komise prekladatelu.
K otazce referoval profesor Lao Cu. Na oblicejich jeho kolegu byly zretelne vepsany stopy probdene noci. Jen on sam vypadal stejne jako vzdy a drzel se velmi zprima ve svem ponekud prisnem, tmavem odevu, s vlasy hladce pricesanymi ke kulate hlave.
„Dovolte mi, drive nez se rozhovorim o hlavnim problemu,“ rekl Lao Cu, „abych odpovedel na interpelaci, ktera mi byla pred okamzikem dorucena. Podepsal ji kolega Sturdy spolu s nekolika cleny jazykozpytne.sekce. Jmenovani kolegove uvazuji takto: protoze podminky vladnouci na Venusi jsou zhoubne pro nas, musi byt naopak podminky na Zemi zhoubne pro obyvatele Venuse. Z toho vyplyva, ze by zadny rozumny duvod nemohl prinutit tyto bytosti jinak rozumne, aby prisly na Zemi, protoze jim z toho nekyne zadny prospech. Nuze, o prvni casti teto dedukce mohu prohlasit: non sequitur! Nevyplyva. Vazeni kolegove maji za to, ze obyvatele Venuse nemohou zit na Zemi, nemuzeme-li my zit na Venusi. To z predpokladu nevyplyva. My nemuzeme zit ve vode, ale dvojdysne ryby mohou zit na sousi. Je treba vyslovit politovani nad tim, ze docent Sturdy neposilil svou skupinu aspon o jedineho logika.“
Salem probehl lehky sumot, ale cinsky vedec s neochvejnym klidem pokracoval dale: „Zbyva jeste otazka, jaky prospech muze prinest obyvatelum Venuse prichod na Zemi. Na tomto miste, v nadeji, ze nebudu vazene shromazdeni nudit, dovolil bych si vypravet stary pribeh, jehoz autorem je muj velky krajan, filosof Cuan Dze.
'Na lavce nad rickou stali kdysi dva filosofove a divali se, jak si ve vode hraji rybky.
Prvni z nich pravil:
‚Pohled, jak se ty rybky prohaneji a splouchaji ve vode. To je rybam prijemne.
Na to druhy:
‚Jakpak ty, jenz nejsi rybou, muzes vedet, co je rybam prijemne?
A na to prvni:
‚A odkudpak ty, jenz nejsi mnou, vis, ze ja nevim, co je rybam prijemne?
Nuze, ja, mili kolegove, zastavam stanovisko onoho druheho filosofa. Mohu pouze zavidet vazenemu docentu Sturdymu, ktery tak dobre vi, co je prijemne obyvatelum Venuse.“
Ozval se tlumeny smich shromazdenych. Lao Cu, odkladaje listek s dotazem, pokracoval stejne klidnym hlasem:
„Obe otazky, ktere nam byly polozeny — rikam nam, protoze odpovidam jmenem zvlastni sekce — projednavali jsme zaroven. Nuze, jadrem problemu je, je-li mozno z jedne planety vazne ohrozit druhou. Na tuto otazku odpovidame: Ano, je to mozne. Ti z pritomnych, ktere jsem mel to poteseni uvitat jako hosty v nasi velke bevatronove stanici u Pekinu, vedi velmi dobre, ze jsme tam pred pul druhym rokem zacali budovat vrhac rychlych deuteronu. Je to stroj neobycejne mohutny a vykonny. Cilem naseho planu je vystrelit naboj rychlych deuteronu na Pallas, jednu z drobnych planetek, ktere obihaji okolo Slunce mezi Marsem a Jupiterem. Naboj, ktery mame v umyslu vypalit, musi planetku uplne rozmetat v prach. Ocekavame, ze nam tato reakce poskytne prilezitost pozorovat vznik male prstencovite mlhoviny. Zkratka a dobre, chceme umele vytvorit model, ktery by ilustroval vznik planetarnich soustav. Zminuji se o tomto projektu, ktery je jiz davno v behu, protoze jasne ukazuje moznost zniceni jedne planety silami rizenymi z planety druhe. Samozrejme, planeta, kterou jsme si vybrali za cil, ma v prumeru sotva 40 kilometru proti 12 300 kilometrum prumeru Venuse nebo 12 600 kilometrum prumeru Zeme. Nam vsak slo o to, aby byla uplne rozbita na atomy. Aby byl znicen zivot na planete velke jako Zeme, stacilo by uplne vystavit ji ucinku naboje deuteronu dvakrat vetsiho, nez je ten, ktery hodlame vystrelit na Pallas. Proto tedy na obe otazky, ktere nam byly polozeny, odpovidame kladne.“
„Sekce, jejiz nazory vam tlumocim,“ mluvil dale Lao Cu, „ma za to, ze muzeme volit jeden z techto tri postupu. Za prve, prisli jsme na myslenku, napsat zpravu v magnetickem jazyce «raportu» a odeslat ji pomoci rakety rizene na dalku. Nanestesti je nase zasoba slov tohoto jazyka nedostatecna a nedovolila by nam napsat vse, co bychom v takovem dokumentu chteli obyvatelum Venuse sdelit. Potvrdily to zkousky provedene vcera vecer. Je ovsem mozne sepsat zpravu v nekterem jazyce, kterym se mluvi na Zemi, nevime vsak, zda se ji obyvatele Venuse pokusi precist a zda vynalozi tolik usili jako my, kdyz jsme lustili jejich «raport». Za druhe, je mozno vyslat na Venusi letadlo, ktere jiz provadi zkusebni lety a pred nedavnem uletelo bez pristani drahu Zeme—Mesic — Zeme. Jak vazeni kolegove dobre vedi, mam na mysli Kosmokrator, jehoz start k letu na Mars byl planovan na prve mesice pristiho roku. Konecne treti moznost je, vypalit na Venusi plny naboj deuteronu z nasi bevatronove stanice u Pekinu. Tato varianta je nepochybne nejjednodussi a nejradikalnejsi, presto ji vsak zvlastni sekce jednomyslne
