V Hadove risi, kde truchlici duchove mrtvych vecne bloudi pochmurnymi mocaly, kde v okolni mlze blikaji strasidelna svetelka a clovek visi na slabe…
Ani Hadova rise nemuze byt tak straslive nepohodlna. A on se opravdu citil nesmirne nepohodlne. Zada, do kterych se mu zaryvala jakasi vetev, ho hrozne bolela, ruce a nohy mel poskrabany od trnitych vyhonku a v hlave mu dunelo, jako by do ni prednedavnem dostal ranu necim hodne tvrdym a tezkym. No, jestli to je Hadova rise, pak je to opravdu peklo, kdyz clovek visi na slabe…
Strom. Soustredil se na to slovo, ktere se mu vynorilo v mysli, i kdyz hukot v usich a svetelka pred ocima mu to dost ztezovala. Strom. Vec ze dreva. To je ono. Vetve, vetvicky, vyhonky, listi. A na nem lezi Mrakoplas. Vsude z nej kape voda. Vsude kolem jsou bila, nepruhledna mracna. Dole take. Tak to je ale opravdu zvlastni.
Byl zivy, ale pokryty skrabanci a sramy a lezel v korune maleho trnovniku, rostouciho v pukline skaly. Strom vycnival ze zpenene bile steny krajopadu. To poznani ho uderilo jako ledove kladivo. Otrasl se a strom varovne zapraskal.
Mrakoplasovi proletelo kolem hlavy neco modreho a rozmazaneho, na okamzik se to ponorilo do zpenenych vod a na zpatecni ceste to usedlo na vetev nedaleko jeho hlavy. Byl to ptacek s chocholkou modrozeleneho peri. Polkl malou stribritou rybku, kterou ulovil v krajopadu, a zvedave si carodeje prohlizel.
Nakonec si Mrakoplas vsiml, ze podobnych ptacku je v okoli cele hejno.
Vznaseli se nad hladinou vody, poletovali sem a tam, mihali se jako zelenomodre sipy. Po kazde takove akci ze steny padajici vody vystrikla mala fontanka vody a ptacek se vznasel vzhuru s dalsim k smrti odsouzenym soustem. Nekolik z nich sedelo okolo carodeje na strome. Zarili jako skutecne drahokamy a Mrakoplas jimi byl doslova ocarovan.
Nebylo divu. Byl prvni clovek, ktery spatril krajnacky, ty male prislusniky ptaci rodiny, kteri si uz kdysi davno vyvinuli velmi sverazny zivotni styl, unikatni i na samotne Zemeplose. Davno predtim, nez Krullane postavili svou fantastickou Okradu, krajnacci uz uvedli do praxe svuj vlastni, velmi ucinny zpusob, jak si zajistit zivobyti i na kraji sveta.
Zdalo se, ze je Mrakoplas nijak nerusi. Hlavou mu bleskove probehla predstava sebe sameho, jak doziva zbytek zivota na tomhle strome a zivi se syrovymi ptacky a rybami, ktere se mu podari zachytit v padajici vode.
Strom se znovu malicko pohnul. Mrakoplas tise zasykl, kdyz zjistil, jak se sune dolu, ale podarilo se mu zachytit dalsi vetve. Jenze drive nebo pozdeji usne a…
Osvetleni sceny se malicko zmenilo. Obloha dostala mirne purpurovy nadech. Nedaleko stromu stala ve vzduchu vysoka postava v cernem plasti s kapi, ktera ji stinila tvar. V jedne ruce svirala kosu.
PRISEL JSEM PRO TEBE, pronesla neviditelna usta tonem tezkym jako udery velrybiho srdce.
Kminek stromu znovu v protestu zaskripal a do Mrakoplasovy helmy narazil maly oblazek z korene, ktery se mu uvolnil nad hlavou.
Duse carodeju sklizel Smrt od nepameti osobne.
„A na co vlastne umru?“ ozval se Mrakoplas.
Vysoka postava zavahala. PROSIM?
„No preci, nic sem si nezlomil, neutopil sem se, takze na co umru? Nemuzes me preci jen tak to… musis mit nejakej duvod!“ ohrazoval se Mrakoplas. K svemu uzasu zjistoval, ze se uz vubec neboji. Poprve v zivote nebyl vydesen k smrti. Skoda, ze mu ten pocit asi dlouho nevydrzi.
MOHL BYS ZEMRIT HRUZOU, ozvalo se ze stinu pod kapi. Hlas mel stale jeste hrbitovni ton, ale ted v nem zaznela slaba vahavost.
„Na to zapomen,“ odpovedel nafoukane carodej.
VZDYT JA DUVOD NEPOTREBUJU, rekl Smrt, JA Te Muzu Proste Zabit.
„No tak pozor, to teda ne! To by byla vrazda!“
Maskovana postava si povzdechla a shodila kapi z hlavy. Misto usmevave lebky, kterou Mrakoplas ocekaval, pohlizel do blede, napul prusvitne tvare jakehosi dost ustaraneho demona. „Ja to tady asi pekne pletu, co?“ prohlasilo zjeveni unavene.
„Tak ty nejsi Smrt? Co ses vubec zac?“ zvysoval Mrakoplas rozhorcene hlas.
„Krtice.“[4]
„
„Smrt nemohl prijit,“ dal se demon znicene do reci. „V Pseudopolisu radi strasliva nakaza. Jel tam, protoze se tam musi plizit ulicemi. Takze poslal me.“
„Na krtici se preci neumira! Ja mam sva prava. Jsem carodej!“
„Dobra, tak dobra. Tohle mela byt moje prvni velka prilezitost,“ rekl Krtice. „Ale na druhe strane se na to podivej z druhe strany — kdyz te seknu touhle kosou, budes prave tak mrtev, jako kdyby to udelal sam Smrt. A kdo by o tom vedel?“
„No preci ja!“ branil se Mrakoplas.
„To tedy ne, ty bys byl preci mrtev,“ odporoval mu Krtice logicky.
„Vis co,“ prohlasil nakonec Mrakoplas, „vodprejskni.“
„No, to je sice vsechno hezke,“ pokyval hlavou demon a potezkaval svou kosu, „ale zkus se na to podivat z meho hlediska. Pro me to znamena hrozne moc, vis a mel bys uznat, ze ten tvuj zivot zase neni takovy zazrak. Takove prevteleni by ti v zadnem pripade nemohlo uskodit — oh!“
Ruka mu vyletela k ustum, ale Mrakoplas uz na nej miril rozechvelym prstem.
„Reinkarnace!“ zvolal vzrusene. „Takze je preci jen pravda, co rikaji mystikove!“
„Ja nic nevim,“ odpovedel mu Krtice opatrne. „To mi jen tak uklouzl jazyk. Takze — umres dobrovolne, nebo ne?“
„Ne,“ rekl Mrakoplas.
„No kdyz tedy myslis,“ povzdechl si demon. Pozvedl kosu. Zasvistela, jako by ji vladl profesional, ale Mrakoplas byl pryc. V te chvili uz byl o nekolik metru niz a vzdalenost mezi nimi se neustale zvetsovala. Vetev si totiz vybrala prave ten okamzik, praskla a poslala Mrakoplase na jeho prerusovanou cestu do mezihvezdnych hlubin.
„Vrat se!“ kricel za nim demon.
Mrakoplas mu neodpovedel. Lezel v hucicim vzduchu na brise a dival se dolu do mraku, ktere zacinaly ridnout.
Nakonec zmizely docela.
Na Mrakoplase zamrkal cely vesmir. Tamhle byla stara A’Tuin, obrovska, tezkopadna a plna hlubokych krateru. Tam byl maly zemeplossky mesic. A tamta drobna zarici tecka nemohla byt nic jineho nez
Samo Stvoreni ted cekalo, az se do nej Mrakoplas zriti.
Udelal to.
Nezdalo se, ze by mel na vybranou.
Poznamki
1
Na tomto miste by bylo pravdepodobne dobre zminit se o tvaru a kosmologii plosne soustavy. Na Zemeplose jsou samozrejme dve hlavni svetove strany — Stred a Okraj. Plocha rotuje kolem Stredu, a to rychlosti jedne otacky za osm set dnu (podle teorie Reforgula z Krullu proto, aby se vaha Zemeplochy rozlozila stejnomerne na kazdeho ze ctyr obrovskych bylozravcu), takze existuji jeste dve vedlejsi svetove strany a to Posmer a Protismer.
Protoze male slunce ozarujici Zemeplochu obiha po stale a kruhove draze, zatimco se pod nim pomalu otaci
