vyssi nez Fai, s dlouhyma, snad prilis tenkyma nohama, s atletickymi rameny a vladarskym drzenim tela. Mela podlouhly, bezcitny oblicej, pronikave sikme oci pod rovnym obocim a zaplavu cernych vlasu. Jedinou jeji ozdobou byly nausnice, kazda z deseti rude zaricich kulicek, jez vrhaly prudke zablesky na ponekud vpadle tvare s vystouplymi licnimi kostmi. Dve uzke stuzky ji pridrzovaly saty a zarezavaly se do jemne pokozky. Zenina ramena i nadra byla skoro odhalena, coz se ve dne na Tormansu za zadnych okolnosti nepripoustelo. Ale vecer se zeny smely objevit ve spolecnosti temer nahe. Zakonitost podobne moralky nemohla Rodis porad jeste postihnout.
Pozemstance se zalibila sverepa krasa nezname i jeji artisticka schopnost predvadet se. Kazda kader bujnych vlasu byla umistena s vypocitanym efektem. Zena malinko privrela oci, pootevrela plna, hezky vykrojena zla usta a klidne si zmerila navstevnici ze Zeme.
Cojo Cagas vyckal nekolik vterin, jako by chtel zenam umoznit, aby si jedna druhou prohledla, ale ve skutecnosti je bez okolku srovnaval.
„Er Vo-Bia, ma pritelkyne i radkyne ve statnich zalezitostech,“
rekl konecne, „a zde vladkyne Pozemstanu, kterou zna cela planeta.“
Cagasova druzka se nepatrne usmala a pohodila hlavou jako by rikala: — Me zna taky cela planeta!
Vztahla k Fai Rodis ruku, a ta ji podle zvyku na Jan- Jachu podala svou. Pevna, horka ruka Tormantanky silne stiskla jeji prsty.
„Myslila jsem, ze se cestovatele z vesmiru oblekaji jinak,“
rekla s neskryvanym udivem nad Fainym odevem.
„Pri letu samozrejme. Ale v normalnim zivote, jak cloveka prave napadne,“ odpovedela Rodis.
„A vas napadlo dnes vecer vzit si prave tenhle ubor?“
zeptala se Er Vo-Bia.
„Dneska se mi zachtelo byt zenou jednoho z pravekych narodu Zeme,“ opacila Fai.
Er Vo-Bia skubla rameny a jeji pohyb rikal: Prohledla jsem skrznaskrz vasi rafinovanost!
Cojo Cagas posadil zeny ke stolu, kde uz staly pestre cise s vonnym osvezujicim napojem.
Predseda Rady Ctyr byl ve vyborne nalade. Dokonce sam podal Rodis jeji pohar.
Fai se rozhodla vyuzit prihodne chvile. Po rozhovoru s Taelem a Grifem musila neustale myslit na lehkomyslnost, s jakou zacali promitat stereofilmy pres prisny zakaz oligarchu.
Je samozrejme, ze mocni cizinci ze Zeme se nebali tomanskych vladcu; ztroskotaly pokusy zabranit, aby lide na planete poznali svou prapuvodni vlast. Ale moudri dialektici pritom zapomneli na druhou stranu mince. Neuvedomili si, ze vlastne nuti ty, jimz predavali sve informace, aby se dopousteli precinu. I kdyz to lidem epochy komunismu pripadalo sebehroznejsi, Tormantane touzici po poznani podlehali prisnym trestum. A oni, astronauti, tuto nebezpecnou situaci zavinili. Sami nedotknutelni, nechali bezbranne obyvatele planety potykat se se strasnym mocenskym aparatem, spionstvim a zradou.
„Po mem rozhovoru s vami jsme ja i moji pratele zvazili sve ciny,“ rekla Rodis polohlasem.
„No a?“ zachmuril se Cojo Cagas, ktery zrejme nemel chut mluvit o pracovnich zalezitostech.
„A prisli jsme k zaveru, ze nase jednani nebylo spravne.
Zastavili jsme promitani a omlouvame se vam.“
„Skutecne?“ podivil se vladce a rekl jiz mirneji: „Prijemna zprava. Vidim, ze nase besedy nejsou marne.“
„Urcite ne!“ zvolala Fai s nelicenym zapalem a zcela po pravde, coz vladce jeste vic uspokojilo.
Cojo Cagas chtel vedet, jak pokracuje Faina prace na fresce. Podivila se tomu jenom na okamzik. Jinak to ani nemohlo byt. Jiste mu o tom zvedove referovali nejednou.
„Povazovala jsem obraz uz za dokonceny, ale ve skutecnosti ho budu musit predelat. Koncepce je chybna! Pro vystup z inferna je nutna hlavne Mira, ne Vira!“
„Skoda,“ rekl Cagas lhostejne, „pocital jsem, ze obraz uvidim… v techto dnech.“
Er Vo-Bia nahle blyskla ocima a zruzovela.
Do mistnosti vstoupil bez okolku nacelnik „fialovych“
Jangar. Pristoupil k vladci a neco mu polohlasne vykladal.
Fai Rodis vstala, poodesla ke skrini a s potesenim si prohlizela mistrnou starobylou kresbu. Cagas nespokojene odstrcil Jangara a zeptal se, proc se Fai vzdalila. Vladce planety nemel rad, kdyz lide v jeho pritomnosti vstavali bez dovoleni.
„Nechtela jsem prekazet. Na Jan-Jachu je vsechno neodkladne a tajne.“
„Zbytecne. Neslo o nic duleziteho,“ rekl Cojo Cagas mrzute, zatimco Jangar ziral uprene na Pozemstanku v domneni, ze ji svym chladnym pohledem soudce a tyrana privede do rozpaku.
Cagas odmerenym gestem Jangara propustil a s rukama na operadle kresla se naklonil k Rodis.
Er Vo-Bia ukosem Pozemstanku pozorovala, pak uz to nevydrzela a zcistajasna ji neomalene polozila otazku, kde a jak se na Zemi uci zeny svudnictvi.
„Mate-li na mysli umeni spravne si pocinat a libit se muzum pri kouzelne hre vzajemne milostne touhy, tak uz od detstvi. Kazda pozemska zena umi zduraznit, co je na ni originalni, zajimave a krasne. Myslim, ze svudnictvi, ktere vy minite, je neco jineho.“
„Mam na mysli umeni vzbudit u muze zamilovanost,“ rekla Tormantanka.
„Pak tu nevidim zadny rozdil. Mozna ze nejde jen o umeni, ale take o vrozenou schopnost. Mela jsem dojem, ze vyslovujete ono slovo s naznakem odsudku, jako by slo o neco spatneho.“
„Svudnictvi je vzdycky do jiste miry podvod a licomernost.
Vidim vas poprve, ale podle vypraveni jsem si vas predstavovala jinak.“
„Vsichni zde krome vas me znaji i v jinych podobach…“
„A ktera je prava?“ „Ta, v niz se objevuji nejcasteji.
Zde na planete Jan-Jach jsem velitelkou pozemske vypravy, historickou, ale ani tahle podoba neni trvala a casem se zmeni. Na Zemi budu jina, docela jina!“ zakoncila Fai snive.
Er Vo-Bia pozvedla cisi ke rtum, polkla dousek a rekla neco polohlasem Zetu Ugovi. Cagasova milenka byla na pohled efektnejsi nez Rodis. Spisovatele a dvorni basnici Jan-Jachu psali, ze jeji pritazlivost pusobi jako elektricky proud. Jeji zenstvi bilo primo do oci. Literati poznamenavali, ze vzbuzuje tak vasnivou touhu, ze i privazane zvire pri pohledu na ni je schopno prervat svuj retez. Er Vo-Bia vyzarovala tajemnost. Jako by stala na hranici, za niz lezi zakazana zona. Po tisicileti slibovala zenska tajuplnost vzdy mnohem vic, nez ve skutecnosti poskytovala, a prece zustavala stale pritazlivou i pro zkusene muze.
Er Vo-Bia se usmala a na mlade hladke pleti se ji objevily tenounke vrasky, ktere dokazovaly, ze tato nevsedni zena musila v zivote uz leccos prodelat.
Fai Rodis pod maskou maharani zustavala stejne prima, otevrena a nebojacna, jako kdyz ji ohromeny vladce spatril poprve. Mela v sobe vnitrni rovnovahu a dovedla okamzite najit ztraceny klid, coz bylo mozne jen pri nadbytku dusevni stability a vule. Snad prave proto, ze jeji skvele lidske vlastnosti byly v prikrem kontrastu s pokrivenou psychikou obyvatel Jan-Jachu, nebyla pro Tormantany pritazliva.
Trvala propast zustavala dokonce mezi ni a Cojo Cagasem, „velikym a vsemocnym“ — jak rozhorcene priznaval vladce. Vzpomnel si na uryvek rozhovoru mezi Fai a inzenyrem Taelem, o nemz mu sveho casu zvedove referovali.
Rodis vysvetlovala Taelovi, ze na planete Jan-Jach uplne chybi jeden z dulezitych piliru tvurciho zivota, totiz vedomi o nekonecnosti vesmiru, o jeho nedosazitelnych hranicich a nescislnych svetech, ktere clovek dosud neobjevil.
Mluvila o tom, ze bezedne kosmicke propasti existuji i mimo poznani Velikeho Okruhu, v nejneocekavanejsich kombinacich zakonu hmotneho sveta. Inzenyr odpovedel, ze Fai sama je pro neho ztelesnenim nekonecnosti a jeji duse se natolik lisi od psychiky Tormantanu, jako nekonecno od uzavreneho a nudneho sveta Jan-Jachu, jehoz hlavni pilir spociva na prisne hierarchii.
— Inzenyrova poklona byla opravdu chytra, premyslel vladce, ale existuje tu jeste dalsi vec, na kterou, ubozak, nesmi ani pomyslit. Je to zena jako vsechny ostatni, a proto se musi nutne podridit muzove vuli a sile. Ostatne, pochybuji, ze ta zdrzenliva, vesela a sebevedoma dcera Zeme bude stejne dobrou milenkou jako moje Er Vo-Bia. Ale musim to vyzkouset!
A jako vsichni vladci vsech dob a svetu, predseda Rady Ctyr zacal bez prutahu uskutecnovat svuj zamer.
Vstal a soucasne s nim se zvedli Zet U g a Gen Si. Er Vo-Bia zustala sedet, prehodila nohu pres nohu a pohupovala pantoflickem, do nehoz byla vmontovana lucernicka ve tvaru hvezdy. Paprsky malych svitilen byly zamereny vertikalne, takze zespodu ozarovaly Tormantanciny stihle nohy, ktere se pod tenkou latkou rysovaly v cele sve delce.
