„Vzdyt prece pusobime na lidi!“
„Takhle nesmite! Kazde nasili nutne vyvola protisilu, ktera bude neuprosne narustat, a trebaze se neprojevi okamzite, prijde neodvratne a casto ze strany kde to vubec nebudete cekat.“
„Proto chci upevnit cely system a zacit shora. Hovoril jsem o vedcich, abyste pochopila, jak hrozne touzim dat Jan-Jachu vladce, ktery by silou rozumu prevysoval soucasne lokajske vedce. Vsichni na mne mami znacne prostredky, slibuji vysoke technicke uspechy. Ve skutecnosti se vsak ukazuje, ze kazdy krok k velkym objevum je priserne drahy a stava se pro planetu cim dal tim neunosnejsi.
Nezakazali jsme kosmicke lety nahodou. Veda se dostava do slepe ulicky, ale ja ji nemohu znicit, ani nedokazu predvidat jeji omyly a podvody. Mohu pouze drzet sve ucene sluzebniky ve strachu, ze na ne kdykoli postvu masu KZI, kteri se s nimi vyporadaji tak nelitostne, ze se na to po staleti nezapomene.“
„A vy snite o synovi s vynikajicim rozumem, jemuz sverite planetu?“ zeptala se Rodis tise.
„Prave tak! Je to uslechtily cil! Ujistujete me, ze jste sem prileteli kvuli blahu mych lidi. Zde mate realnou moznost vytvorit blaho!“ A Cojo Cagas prejel jazykem rty v uprimnem vzruseni.
„Jak jste naivni, vy vladce!“ rekla nahle Rodis hlasite.
„Coze?“ Fai k nemu uklidnujicim gestem vztahla ruku.
„Prominte mi mou nespravedlivou prikrost. Vy proste nemuzete vystoupit z duchovni sfery Jan-Jachu. Vsechny predsudky, stereotypy a konzervativismus mysleni, ktery je cloveku vlastni, vladnou i nad nejvyssim clovekem ve state. Ja zde u vas primo fyzicky citim pichlave ovzdusi hrubosti a zloby. Zrejme jsou tim vinni i vedci, ktere tolik nemate rad. Ve snaze nahradit cloveka strojem upadli do nebezpecneho omylu a rozsirili v duchovni sfere jednostranne linearne logicke mysleni, ktere povazovali za podstatu rozumu.“
„Budiz! Pak ale tim potrebnejsi je clovek stojici vysoko nad nimi!“
„Ne! Mozek cloveka se fyzicky meni velmi pomalu. I trvani nasi pozemske civilizace je nicotne, proto nevnesla do lidskeho mozku zadne podstatne, zmeny. Kazdy vyvoj je zcela urcen podminkami.“
„Prostredim?“
„Nejen tim. Miliony schopnych lidi zahynuly, aniz daly svetu co mohly, jenom proto, ze jejich schopnosti nebyly v souladu s ukoly spolecnosti a s urovni doby. Proto si take nedovedu predstavit sveho syna v roli vladce pri tak nizke urovni poznani.“
„Jak to, nizke?“
„Ano, touha vladnout, povysovat se nad ostatni lidi a manipulovat jimi je, jednim z nejprimitivnejsich instinktu, projevujicich se nejvyrazneji u pavianich samcu. Emocionalne je to nejnizsi a nejzaostalejsi uroven!“
„Chcete tim rici…“
„Rada bych jeste dodala, ze kdybyste skutecne mel syna, ktery by se stal dedicnym vladcem a mel vic nez vynikajici intelekt, znamenalo by to urcite pohromu. Podle zakona Ahrimanovy Strely…“
„Jaka zase strela?“
„Je to vlastne kod, jimz oznacujeme tendenci rozmnozovat zlo a hore pri spatne usporadane spolecnosti s tizivou moralni atmosferou. Uz nasi spolecni predkove objevili zakon nepriznivych nahod, podle nehoz se vsechny prirodni i spolecenske procesy — z hlediska cloveka — obraceji v neuspechy, omyly a zmar. Samozrejme ze jde jen o dilci odraz velikeho zakona homogenizace, podle ktereho nizke nebo zlepsene struktury behem procesu odpadnou. Clovek se vsak celou dobu snazi dosahnout zlepsenych struktur bez vytvoreni nutne baze, chce dostat neco za nic. Rozvoj zive prirody spociva na slepe hre pokusu. Sto tisic pokusu na jeden uspech, jedina vyhra pri tisickrat vrzenych kostkach.
Priroda prekonava Ahrimanovu Strelu vyberem za obrovsky casovy usek, tim, ze vytvari v organismech mnohokrat vyzkousene ochranne systemy a zasoby odolnosti.
Pro lidskou spolecnost je Strela utrpenim proto, ze postihuje hlavne nejuslechtilejsi pohnutky cloveka, vsechno, co usiluje o vzestup, ty, kteri pomahaji pokroku — mam na mysli opravdovy pokrok, tedy vystup z inferna.“
„A jak vy na Zemi prekonavate Strelu?“
„Tim, ze kazdou zalezitost napred dukladne uvazime a promyslime, vystrihame se hry naslepo. Vy musite zacit vychovou, vyberem lidi, strezit a vytvaret ochranne systemy.“
Cojo Cagas potrasl hlavou.
„To je nemozne. Degenerace lidi na Jan-Jachu zasla uz prilis daleko. Poskozeni genofondu je privedlo k fyzicke slabosti a dusevnimu konformismu. V nasich podminkach potrebujeme rychlou smenu generaci. Sama jste prece rekla, ze cim casteji se vrhaji kostky, tim vetsi je nadeje na vyhru.“
„Priroda nepocita obeti, aby dosahla cile. Clovek tak postupovat nemuze.“ Fai videla bezvyslednost rozhovoru a vstala.
„Vy tedy odmitate?“ V Cagasove otazce zaznela soucasne vyhruzka.
„Samozrejme. Kdyby to mohlo zmenit osud lidstva na Jan-Jachu, byla bych ochotna darovat mu syna, jakkoli tezke je pro matku nechat sve dite v cizim a dalekem svete.
Ale porodit pristiho vladce, despotu a nestastneho cloveka — nikdy!“
Cojo Cagas pomalu vstal, jako by uvazoval, co pocit.
Pak se zvratil na pohovku a zacal kourit dymku. Fai se k nemu otocila zady a pristoupila ke dverim. Pouhe dve minuty potrebovala k tomu, aby odhalila tajemstvi zamku.
Dvere se rozletly a Rodis zamirila chodbou do zeleneho pokoje. Zadny ze strazcu se ani nepohnul, oba hledeli mimo ni, jako by byla vzduch.
Cagas ji pozoroval ze sveho zsereleho pribytku. Primo fyzicky vnimal jeji kroky. V zarive bilem sari, jehoz splyvavymi zahyby jasne prosvitalo jeji telo, zdala se mu Rodis nedosazitelna, a sam si pripadal ponizeny a smesny. Jako bez sebe vyritil se do chodby. Strazci vyskocili, vytrestili polekane oci, a to vladce jeste vic rozzurilo. Zacal sve ochrance fackovat, dokud ho bolest v dlanich neprivedla k rozumu. Konecne se ovladl a vstoupil do zeleneho kabinetu, ted uz navzdy spojeneho s obrazem pozemske velitelky, usedl ke stolu a podeprel si hlavu rukama. Citil kolem sebe beznadejnou prazdnotu, jak tomu byva vzdycky, kdyz clovek propusti nebo odstrani ze sveho okoli slusne lidi, kteri maji odvahu nesouhlasit s jeho nespravedlnosti. Neuprosny chod udalosti dosadi na jejich mista nicky a nevzdelance, ochotne nadchnout se jakymkoli vladcovym cinem a chvalit jej. Poradci, straze, vsechno je to lidsky brak. Jejich vernost si musi udrzovat jen uplatky a privilejemi. Je bez pratel, nikdo mu neni dusevni oporou, a stale casteji ho prepada strach pred moznym spiknutim.
Hreben teroru cas od casu procesaval masy DZI, „hadonosu“, vedcu, i oddilu „vladcovych oci“ a zanechaval po sobe nezahladitelnou hruzu. Bazen pred odpovednosti zbavovala lidi iniciativy.
Bali se riskovat, vecne ospravedlnovani za nejruznejsich zivotnich okolnosti se stalo takrka jejich hlavnim zamestnanim.
Stali se nedustojnym lidskym materialem, jako lide, kteri prezili katastrofu a nemohou uz bojovat s zadnymi obtizemi, protoze predesle utrpeni paralyzovalo jejich mozek i vuli.
Cojo Cagas nenavidel sve okoli, ale nemohl najit vychodisko ze slepe ulicky, do niz ho zavedlo pokracovani ve stare politice z doby Moudreho Zakazu.
Vladce uderil dlani do stolu.
— A proc vlastne hledat vychodisko? Zmatek sem zanesli lide, kteri se tu objevili ze vzdalene pravlasti. Zeme je nekonecne daleko v case i prostoru, je v podstate nedosazitelna.
Kosmicka lod se uz brzy vrati domu a vsechno bude jako driv. At neplodne utraceji cas a odleti co nejdrive!
Dneska zacal spradat sny jako hloupy DZI, a nebylo to poprve! Krasa, ne, cosi nepostizitelneho v te vedme lame jeho vuli… Dost uz! Hledme, rukojmi! Staci, abych stiskl knoflik… ne, na morskem brehu trci dabelsky hvezdolet, a druhy jeste zavolali na pomoc. Mam ji odeslat do mesta?
To by stezi bylo rozumne. Pri sve vynikajici chytrosti a pekelne pritazlivosti vyvola vseobecne rozjitreni mysli.
Dam prikaz Taelovi, aby ji odvezl do Ustavu Historie. At se tam prohrabuje v horach dokumentu, nez jejim spolupracovnikum ve meste vyprsi lhuta k pobytu. Ustav je ve starem chramu, obklopen zahradou a stepi, a „vladcovy oci“ spolu s Taelem se uz postaraji, aby se odtud nevzdalovala.
Ale co kdyz i Tael propadne jejimu kouzlu? Hlouposti, je prilis ubohy, aby mohl na Rodis vubec pomyslit.
Ostatne, dame pozor na oba. Neco uz ji polekalo. Ze by Tael? Jestlize mluvila o prerusenem promitani stereofilmu, znamena to, ze Pozemstane zacinaji chapat, kdo je tu panem!
Cojo Cagas vztahl ruku ke skrince, stiskl tajne pero, a kdyz vyskocila zasuvka, vynal z ni vonavou kulicku
