vysvetlit Cedi smysl a ucel schuzek, podstata veci zustala astronautce zahadou. Nakonec dosla k zaveru, ze jde asi o starobyly kultovni obrad, ktery se zachoval jako zvyk u soucasnych nereligioznich obyvatel Jan-Jachu. Hruza, jakou pozvani, ci spise prikaz, v Casor vyvolalo, vzbudila u Cedi podezreni, ze neco neni v poradku, a trvala na tom, aby se mohla setkani s „Hadem“ zucastnit.
Velky, spatne vyvetrany sal se rychle plnil lidmi. Casor a Cedi nasly misto v prostredni rade, ale nikdo si jich nevsimal.
Vsichni pritomni sedeli v nervoznim ocekavani. Na opalenych tvarich jednech vystupoval rumenec vzruseni, jinym prosvitala v oblicejich zlutava bledost. Nekteri v rozcileni prochazeli sirokymi ulickami mezi radami, hlavy sklopene, a neco si pro sebe brumlali. Ale nebyly to verse, jak Cedi zpocatku myslila. Spis se zdalo, ze si opakuji nejake naucne formule nebo poucky.
Sal pojal asi tisic KZI, byli zde tedy sami mladi lide do petadvaceti let podle tormantanskeho kalendare.
Ctyri udery do velikeho gongu naplnily prostor vibrujicim medenym dunenim. Lide znehybneli v napjatych pozach, naprimili zada a upreli zrak k nevelkemu podiu, kam se sbihaly zuzene linie sten, stropu i podlahy.
Z temne chodby za osvetlenym jevistem vyjel krychlovy podstavec, ozdobeny cernymi a zlutymi propletenymi pruhy. Na nem stal „hadonos“ v dlouhem cernem odevu, s mikrofonem v ruce.
„Prisel den schuzky!“ zakricel na cely sal, a Cedi zpozorovala, jak se Casor chveji prsty. Vzala chladne divciny ruce do svych teplych dlani, stiskla je a vratila Tormantance dusevni klid. Casor se prestala trast a pohledem Pozemstance podekovala.
„Vladci velikeho a slavneho naroda Jan-Jachu,“ — „hadonos“ se uklonil —, „vas dnes proveri pomoci neprekonatelne jasnozrivosti Hada. Ti, kdo se prikrci a sklopi oci, jsou tajni nepratele planety. Kdo nedokaze opakovat hymnus poslusnosti a vernosti, je zjevny nepritel. Vsichni, kteri se opovazi postavit svou vuli proti vuli Hada, podlehaji nekompromisnimu vyslechu Jangarovych pomocniku!“
Casor se znovu zacala chvet a septem poprosila Cedi, aby ji drzela za ruku, protoze ted prijde to nejhorsi. V nahle intuici uvedla astronautka divku do kataleptickeho stavu.
A byl nejvyssi cas!
Na podstavci se misto zmizeleho „hadonose“ objevila poloprusvitna rotujici koule a zarila kresbou vlnitych car, ktere se pri otaceni vzajemne prolinaly. Do vireni ruznobarevnych vln se misil mocny zvuk, jehoz tonalita neustale stoupala. Koule otacela vertikalnim sloupcem duhovych barev a pusobila na pritomne jako hypnoza. Cedi musila napnout vsechnu svou vuli, aby mohla zustat nezaujatym pozorovatelem. Zvuk nahle ustal, koule zmizela. Na krychlovem podstavci se s vypocitanym efektem pomalu zvedal giganticky had z rudeho kovu a rozvijel obrovite zavity mohutneho trupu. V rozevrenych celistich mu zhnul plamen, postranni vycnelky zplostele hlavy zlovestne svitily fialovyma ocima. Lampy v sale zhasly. Had otacel hlavou na vsechny Strany a paprsky jeho oci prebihaly po radach Tormantanu. Cedi se stretla pohledem s kovovym netvorem a pocitila ranu. Vedomi se ji na okamzik zakalilo. Od nohou az k srdci ji stoupala podivna slabost. Jen silna nervova soustava, zocelena specialnim vycvikem, pomohla astronautce, aby si zachovala psychickou nezavislost. Had se sklonil niz a zacal komihat telem, div hlavou nedosahoval do prednich rad. Lide v sale se ve stejnem rytmu pohupovali ze strany na stranu, s vyjimkou nezhypnotizovane Cedi a strnule Casor. Kdyz sociolozka zpozorovala, ze „hadonos“ v rohu salu bedlive sleduje publikum, pritiskla Tormantanku tesneji k sobe a zacala se pohupovat zaroven s ni.
Had protahle zajecel, a vsech tisic lidi se k nemu pridalo.
Spustili slavnostni a tklivou hymnu, v niz vychvalovali vladce planety a svuj stastny zivot, zbaveny hrozby hladu.
Cedi se zamyslila a na okamzik zapomnela otvirat usta s ostatnimi. Prst „hadonose“ na ni ukazal. Zezadu se vynorila rozlozita postava „fialoveho“ strazce, jehoz bezprikladnou tupost nedovedla prolomit ani hypnoza rudeho hada. Polozil ruku na Cedino rameno, ale divka vytahla Cagasovu „propustku“. „Fialovy“ odskocil s hlubokou uklonou a poklusem pribehl k „hadonosi“. Vymenili spolu nekolik vet, ktere zanikly v revu davu. Rozmrzely hodnostar vymluvne rozhodil rukama. Cedi uz nepotrebovala hrat svou roli. Sedela nehnute a divala se kolem sebe. Kmity netvorova tela byly stale kratsi, pohyby se zpomalily, a nakonec had znehybnel, oci mu pohasly, trojhranna lebka trcela vzhuru.
Lide ztichli jako probuzeni ze sna a nechapave se rozhlizeli.
— Netusi, co se s nimi delo! pochopila Cedi. — Naucili se skryvat vlastni pocity pri spolecnych schuzich poradanych bez ustani na pracovistich. Tam, jak se Pozemstanka dozvedela, nezadali od KZI nic jineho, nez aby pred verejnosti schvalovali a vynaseli moudrost vladcu.
Staleta praxe lidi naucila, ze podobnym pozadavkum neni treba prikladat vyznam, ze staci, kdyz se clovek podridi navenek. Tehdy oligarchove vynasli metodu, jak pronikat do psychiky a odhalovat skryte myslenky.
Cedi nepozorovane probudila Casor.
„Nemluvte na me, ani ke mne nepristupujte!“ zaseptala astronautka. „Vedi uz, kdo jsem. Vratte se domu, dojdu sama.“
Casor, jeste napul omracena, chapave zamrkala.
Cedi pomalu vstala a vysla. Po dusnem vedru v sale dychala s rozkosi chladny vzduch. Zastavila se u tenkeho ctyrhranneho sloupu z lacineho umeleho kamene, a porad se nemohla zbavit myslenky na obecne pokani pod vlivem hypnozy. Nahle na sobe pocitila upreny pohled. Otocila se a stala tvari v tvar atleticky stavenemu KZI v zelenem stejnokroji, s nasitym znakem zatate pesti na rukavu. Nevelka skupina obyvatel z rad KZI dosahovala veku triceti i vice let. Byli to profesionalni hraci a zapasnici a rikalo se jim „sportovni vzory“. Nezabyvali se nicim jinym nez svalovymi treninky a rozptylovali davy na stadionech scenami, ktere pripominaly spis masove rvacky.
„Sportovni vzor“ hledel na Cedi vytrvale a neomalene, jako uz mnoho muzu, s nimiz se tu setkala. V Pozemstance vsak jejich pohledy vyvolavaly jenom neprijemny pocit, jako by si ji prohlizeli blazni.
„Vzor“ se zeptal:
„Prijela jsi z daleka? Asi teprve nedavno? Urcite budes ze Zadni polokoule?“
„Jak jste…,“ Cedi se vzpamatovala. „Jak jsi to uhodl?“
Tormantan se spokojene usmal.
„Rika se, ze jsou tam krasna devcata, ale ty…,“ mladik luskl prsty, „chodis sama, ackoli jsi ze vsech nejhezci,“
neznamy kyvl ke schodum, kudy odchazeli mladi lide.
„Mne rikaji Sot Ka Sek, zkracene Sotsek.“
„A mne Ce Di-Zem, cili Cezem,“ odpovedela sociolozka stejnym tonem.
.“Divne jmeno. Ostatne, vy tamodtud jste nejaci jini.“
„Tys u nas byl?“
„Ne,“ priznal Tormantan k Cedine uleve. „Poslys, jsi uz neci?
„Nerozumim ti.“
„No, jestli patris muzi, nebo ne?“ Kdyz videl, ze Cedi stale nechape, Sotsek se rozesmal. „Ma na tebe nekdo pravo?“
„Ne, nikdo!“ dovtipila se Cedi a v duchu si spilala pro svou tupost.
„Pujdeme spolu do Okna Zivota.“ Tak rikali Tormantane velkym halam, kde se promitaly filmy, nebo se konala artisticka predstaveni.
„Dobre, pujdem!“ odpovedela Cedi. „A co kdybych mela muze?“
„Pozval bych ho stranou a trochu bych si s nim pohovoril.“
Sotsek nedbale pokrcil rameny. Bylo jasne, ze podobne „rozmluvy“ koncily pro neho vzdycky uspesne.
Sotsek se zmocnil Cediny ruky. Zamirili k sedive krabicovite budove nejblizsiho Okna Zivota.
Dusno v sale pripominalo Spolecensky dum. Sedadla byla jeste bliz u sebe. V horke mistnosti zarila ohromna obrazovka. Cedi uz z hvezdoletu znala mnoho tormantanskych filmu, a ten, ktery ted videla, se od nich prilis nelisi.
Dej se rozvijel podle vyzkousene psychologicke sablony.
Kdyz se velice skrovne odena hrdinka o citla v posteli s nahym hrdinou, ucitila astronautka, jak ji horke a vlhke Sotsekovy dlane tisknou nadra a koleno. Cedi litovala, ze nema Fainu zdatnost a psychickou silu. Pokusila se uhnout.
Ale Tormantan drzel pevne. Protoze se chtela vyhnout nasili, ohnula prudce loket, osvobodila se, vstala a zamirila k vychodu za zlostnych vykriku divaku, jimz zakryvala vyhled. Sotsek ji dohnal na cesticce, vedouci do siroke ulice.
„Proc jsi me urazila? Co jsem udelal spatneho?“
