Fai Rodis pokladala vecer za ukonceny a vstala take.
Myslila na obraz ve svem pokoji. Po rozhovoru s Taelem chtela se jeste dnes chopit svych barev a stetcu. Ale Cojo Cagas prohlasil, ze s ni musi bezodkladne projednat dulezity problem. Oba clenove Rady se uklonili, a jak se Fai zdalo, zmizeli s velkym potesenim. Er V o-Bia se zvedla a vrhla k Cagasovi pohled s nemou otazkou. Dychala vzrusene a ve strojenem usmevu obnazila velke zuby s nadechem do modra. Ale Cojo Cagas delal, jako by jeji vyzvu nezpozoroval. Er Vo-Bia tedy zamirila ke dverim, aniz se ohledla, bez rozlouceni, urazena, nadherna a zla.
Vladce se poprve ve Faine pritomnosti zachechtal a Rodis udivilo, jak hrube znel jeho smich. Odhrnul prostredni zaves a zavedl Rodis do oslnive jasne chodby, kde na lavickach proti sobe sedeli dva strazni v zelenych uniformach.
Cojo Cagas jim nevenoval sebemensi pozornost, pristoupil ke dverim na konci chodby a chvilku manipuloval se zamkem. Tluste dvere se otevrely a Rodis vstoupila do dlouhe, nepristupne vladcovy komnaty, ukryte v silnych zdech.
Za okno tu slouzil giganticky kristalovy hranol, v nemz se odrazel horici horizont pri zapadu slunce. Cojo Cagas pohnul pakou. Hranol se otocil, objevilo se pochmurne tormanske nebe, a zaroven se automaticky rozzarila oranzova osvetlovaci telesa. Velke petiuhelnikove zrcadlo odrazilo bilou maharani vedle vladce v cernem odevu positem stribrnymi hady.
Cagas chtel pokrocit k siroke pohovce, pokryte hunatym kobercem, ale zastavil se za Fainymi zady a pres jeji rameno hledel na odraz v zrcadle. Pochopila, co musi prijit.
Nacatou hru bylo treba dovest do konce bez komplikovanych rozporu. Rodis odpovedela vladci lhostejnym, shovivavym pohledem. Velke Cagasovy ruce objaly jeji stihly pas. Jeste okamzik a Fai se k nemu pritiskne zady, polozi mu hlavu na rameno… Nic podobneho se nestalo. Nepochopitelna sila mu odtrhla ruce od jejiho tela, jeho sebevedomi razem opadlo, a jako by nepocitoval ani milostnou touhu, odstoupil od ni, at to bylo sebeprekvapivejsi.
Fai Rodis klidne, beze slova usedla bokem na kraj pohovky.
Zarazeny Cagas zacal kourit. Poprve za cela leta nevedel, jak si pocinat. Ma se tvarit, jako by se nic nestalo, nebo propuknout v hnev?
Rodis mu prisla na pomoc. Hra skoncila, z maharani zustalo jen bile sari.
„Copak vladce planety je otrokem stejnych instinktu jako nejnevzdelanejsi KZI?“
„Podlehl jsem vasemu kouzlu a nevyznal jsem vam lasku, jak by se sluselo, ale tim jste vinna vy sama!“
Rodis celym svym vzezrenim vyjadrovala mlcenlivy udiv.
„To vam staci setkat se nekolikrat se zenou, ktera je jina nez ostatni, abyste vzplanul neovladanou vasni?“ nasadila zadumcivy ton, ktery ze vseho nejvic na vladce ucinkoval.
„To se da pochopit u lidi, kteri malo videli, stoji nizko na zebricku vaseho hierarchickeho systemu a jsou tisneni omezenym zivotem. Pro ne je to asi nevyhnutelne, ale vy!“
Vladcova tvar dostala na chvili fialovy odstin. Okamzite se vsak ovladl.
„Tak mluvite proto, ze neznate prave motivy meho jednani.
Chtel jsem se presvedcit, jste-li pro me pritazliva, driv nez vas pozadam o jednu velice zavaznou vec!“
„Nu a presvedcil jste se?“
„Presvedcil!“ Zly usmev pokrivil na zlomek vteriny vladcovu tvar, ale hned zase zmizel navyklou silou vule.
„Poslyste, poprve v zivote jsem v situaci, kdy prosim, nikoli prikazuji…“
„Skoda. Takova neomezena moc cloveka zkazi. Copak jste v detstvi i v mladi jenom rozkazoval? Vzdyt vlada u vas neni dedicna?“
„Nanestesti neni. Vzpominky na ponizovani v detstvi a mladi, i kdyz s lety vybledly, pali me nekdy jako ohen!“
„To je prirozene. Komplex urazky a msty je nevyhnutelny u kazdeho, kdo se prodere k moci. Myslite, ze prosba cloveka ponizuje? Vy jste nikdy nemusil o neco prosit matku, otce, ucitele ci instruktory? Nebo prvni milenku?“
„Uhybame od veci. Vratme se k me prosbe,“ rekl vladce suse. „Vy se svou nevycerpatelnou intuici a milym jednanim se mi zdate nejgenialnejsi ze vsech zen, ktere jsem kdy videl. A to nemluvim o znalostech, psychicke zdatnosti, a konecne o krase, coz je take velmi dulezite.“
„Vzpominam si na rozhovor o lichoceni,“ zasmala se Rodis.
„Cim se me chystate ponizit?“
„Ponizit? Veliky Hade! Chci vas povysit nade vsechny lidi na planete Jan-Jach, chci, abyste se mi oddala!“ Fai se naprimila.
Cojo Cagas nevzrusene pokracoval:
„Abyste mi porodila syna. Doufam, ze jste se na Zemi naucili ovladat genetiku a muzete porodit dite potrebneho pohlavi?“
„Proc potrebujete syna ode mne? Mate prece k dispozici pul miliardy tormanskych zen!“
„Nevyrovnaji se vam ani zdaleka zdravim, telesnou i dusevni dokonalosti. Vas syn bude prvnim dedicnym vladcem planety Jan-Jach, nebo jak se mu zlibi ji nazvat. Mozna ze ji da vase jmeno!“
Cerven rozhorceni nebyla na Faine osmahle pleti patrna.
„Tak vy snite o dedicne vlade? Proc?“
„Cil je jasny. Chci zlepsit zivot na planete. Ale to mohu dosahnout jen upevnenim moci az k absolutismu. Vladce musi stat v nedohledne vysi nade vsemi. Musi byt bohem planety i jejiho naroda.“
„Myslim, ze jste v tom ohledu dosahl sveho cile,“ rekla Fai se zdrzovanou nevoli. „Vy i vasi spoluvladci stojite tak vysoko nad masou obyvatelstva Jan-Jachu, jak to bylo mozne jen ve statech nejhlubsiho staroveku na Zemi!“
Cojo Cagas nachmuril celo, pak se nahle duverne naklonil ke sve spolecnici a zaseptal:
„Chapejte prece, ze nemam tak vsestranny rozum, aby se pred nim bez pretvarky sklonili vsichni moji poddani…!“
„Ale jste dostatecne inteligentni, abyste si to uvedomil!
Abyste pochopil, ze jediny clovek neni schopen obsahnout ohromne mnozstvi znalosti, jakych je treba k vedeckemu rizeni planety. Ale mate vedce, pomohou vam. Skoda ze neverite jim, a vubec nikomu.“
„Ano, ano! Nemohu se bez nich obejit, ale neverim jim.
Vedci, to jsou podvodnici, zbabelci a ubozi prisluhovaci.
Po mnoho generaci klamali vladce i narod Jan-Jachu, a pokud vim, bylo tomu na Zemi ve staroveku prave tak.
Slibovali, ze planeta muze uzivit neomezeny pocet lidi, a vubec nepocitali s tim, ze zeme se vycerpa davno pred dobou, jiz urcili. Naprosto nevzali v uvahu skodlivost chemickych hnojiv, ktera otravila rostlinstvo i pudu, neuvazili, ze kazdy clovek nutne potrebuje urcity zivotni prostor.
Protoze tohle vsechno nechapali, nespechali take, aby vyslovili kategoricke zavery. A vysledkem byla strasliva katastrofa. Osmdesat let Hladu a Vrazd! Pravda, za sve chyby a opovazlivost dukladne zaplatili. Tisice vedcu povesili obyvatele hlavami dolu v branach mest nebo pred vedeckymi ustavy. Vedci nas, vladce, vzdycky podvadeli, hlavne matematikove a fyzikove, v jejichz realnych uspesich se nikdo krome nich neumel vyznat. Tak si asi pocinali veleknezi a magove na Zemi. Ne, nemam rad vedce. Jsou to povrchni a jesitni lide, zhyckani lehkym zivotem, a mysli si, ze znaji tajemstvi osudu!“
Fai Rodis, zaujata jeho otevrenosti, se zamyslene usmala.
„Cela jejich vina je v tom, ze jim chybi dialekticke mysleni. Nepochopili, ze pri nekonecne ruznorodosti sveta se matematicke metody podobaji jazyku. Vzdyt rec je taky jedna z nejlogicteji utvarenych struktur lidskeho mysleni.
Se slovy je mozno si pohravat, dokazovat, co je libo, ba daji se jimi provadet i matematicke dukazy cehokoli. Takovymi zerty se casto bavi i vedci na Zemi.“
„Beztrestne?“
„Kdo by cloveka trestal kvuli zertu? Neberte to vazne, nebudte tak nedutklivy. Ostatne, vy sam se podobate matematikum, kdyz vydavate dekrety a narizeni a verite, ze slova mohou zmenit vyvoj spolecnosti a chod historie.“
„A kdo to tedy dokaze?“
„Jenom lide!“
