cerne barvy. Polozil ji do ust a pomalu zvykal, s pohledem uprenym do kristalove koule.
Tou dobou Fai, nespokojena a zachmurena, divala se na sebe do zrcadla. Citila pritomnost spehu. Neustale donasecstvi ji uz zacalo rozcilovat. Zapojila clonu a pohladila sveho cerneho robota jako jedineho blizkeho a verneho tvora.
— Konec hry! — Odev maharani zmizel pod priklopem devitinozky. Fai si dala iontovou sprchu a smyla ze sebe pocit, ze se pospinila. Oblekla si znovu pohodlne saty s kratkou sirokou sukni a s ulevou vystoupila na improvizovane leseni. Vzala stetec, nekolik minut zkoumala postavu zeny na obraze, a byla se svou praci velmi nespokojena.
Ozval se volaci signal Temneho Plamene.
„Jste unavena, Rodis?“ zeptal se Grif Rift.
„Ne. Jenom nespokojena sama se sebou. Nic se mi nedari.
Chapu spatne zdejsi zivot a kupim chybu na chybu…
Ale ne, nic vazneho,“ spechala s uklidnenim, kdyz videla obavy na tvarich svych pratel.
„Zato u nas je vsechno v nejlepsim poradku,“ rekla Olla Dez. „Pred hodinou jsme se poprve vykoupali v tormanskem mori. A predstav si, vsichni mame pocit zvlastni neuspokojenosti, nechapu cim to.“
„Ale nakonec jsem na to prisla,“ rekla Neja Cholli.
„Skladba soli i jejich koncentrace je tu jina nez na Zemi.“
„Pak ani Tormantanum nepusobi asi more poteseni,“
rekla „Rodis. „Vzdyt jejich krev, stejne jako nase, zdedila skladbu vody ze Svetoveho oceanu Zeme. Maji v krvi pozemske more, a urcite i smutek po nem…“
Kratke shledani skoncilo. Rodis, porad jeste bez obvykleho vnitrniho uspokojeni, pustila se znovu do obrazu a skicovala postavu silne, vedouci zeny, ktera mela symbolizovat Miru. Sklanela se ke splhajicim s natazenou rukou, pripravena prudce vytahnout vzhuru prvniho, kdo k ni dospeje. V jeji tvari byla stejna presvedcenost o konecnem vitezstvi, jakou videla v Taelove obliceji. Kdyz inzenyr nedavno videl novou variantu, rekl Rodis, ze Mira je ted podobna ji.
Fai pracovala skoro celou noc, aniz tusila, ze brzy bude musit opustit zahrady Coamu.
KAPITOLA X
Ahrimanova Strela
Cedi Daan stale jeste neprivykla ruchu tormanskeho hlavniho mesta. Do jejiho maleho pokojiku ve tretim poschodi domu v dolni casti Stredu Moudrosti pronikaly prekvapive zvuky. Zdi a stropy zhotovene z lacinych zvukovodivych materialu se otrasaly slapanim a dupanim obyvatel v horejsich patrech. Byla slyset vriskava, neharmonicka hudba. Cedi se snazila zjistit, odkud vychazi ten nesourody hluk, aby pochopila, proc tolik ramusi lide, kteri pri spatne vystavbe svych domu musi prece vedet, ze rusi sousedy.
Cely dum rezonoval, cloveku zalehaly usi od nepretrziteho tluceni, skripotu, svisteni a od vibraci vodovodniho potrubi v tenkych stenach.
Cedi si uvedomila, ze domy jsou postaveny jen ledabyle, a ne pro tak obrovske mnozstvi najemniku. Take ulice byla projektovana bez ohledu na ozvucnost a jeste posilovala vseobecny hluk. Vsechny pokusy uvolnit se a ponorit do vlastniho nitra ztroskotavaly. Sotva se Cedi odpoutala od nelacine smesice zvuku, triskla hned nekde pro zmenu domovni vrata nebo dvirka automobilu. Spatne vychovani Tormantane povazovali dokonce za elegantni, kdyz mohli zaklapnout dvere co nejhlucneji. Bilo primo do oci, jak se nedovedli prizpusobit stisnenym zivotnim podminkam a vedli si tak, jako by prave den predtim opustili sirosire stepi.
Cedi pristoupila k oknu s vyhledem do ulice. Tenka nerovna skla krivila obrysy protilehleho domu, ktery jako temna kupa zakryval oblohu. Divciny bystre oci zpozorovaly, jak z podzemnich tunelu urcenych pro tezkou dopravu vystupuji oblacky plynu nasycenych kyslicnikem uhelnatym a olovnatym.
Poprve se ji prihodilo, ze nikoli vlastni predstavivosti, jako v hodinach historie, ale celym telem vnimala nedychatelny vzduch tesneho, nepohodlneho mesta, postaveneho jen proto, aby lacino uzivilo a nejnezbytnejsimi potrebami opatrilo masu lidi, abstraktni kvantitu, ktera si zada potravu a vodu.
Bylo zbytecne myslit na soustredeni a odpocinek, dokud se clovek nedovedl odpoutat od nepretrzite kakofonie.
I na saty si Cedi musila zvykat. Na svrchni odev si narikat nemohla. Ocelove seda bluza, stazena mekkym cernym pasem, i siroke kalhoty ze stejneho materialu se ji docela libily. Ale prinutili ji, aby si oblekla podprsenku a kratkou kosilku. Neco podobneho Pozemstanka vubec neznala. Jeji novi pratele vsak tvrdili, ze by mohlo dojit ke skandalu, kdyby se objevila na ulici bez toho podivneho spodniho pradla.
Cedi se tedy podridila a sedela poloobnazena, zatimco hospodyne a jeji sestra kolem ni pobihaly a velmi obratne prizpusobovaly odev jeji postave. Uz v zahradach Coamu se astronautciny popelave vlasy zmenily ve smolne cernou nepoddajnou hrivu, kterou divky na Jan-Jachu rady nosily bud neupravne roztrepanou, nebo spletenou do dvou kratkych pevnych culiku. Kontaktni cocky zmenily barvu Cedinych oci. Kdyz ted pristoupila k zrcadlu, divala se na ni cizi, skoro neprijemna tvar. Ale jeji dve bytne nevychazely z nadseni a predpovidaly ji nescetne uspechy u muzu. Prave o to vsak stala Cedi ze vseho nejmene. Aby mohla co nejdrive splnit sve poslani, potrebovala jako pozorovatelka nejvetsi volnost.
Taelovi pratele sem privedli Cedi v noci. V ulici Kvetu Stesti bydlili sami KZI. Prijal ji mlady par a hospodyncina sestra, ktera tu zila prechodne.
Trojdilne jmeno mlade Tormantanky se ve zkratce vyslovovalo Casor. Rozhodla se delat Cedi pruvodkyni Stredem Moudrosti. Pro mlade, a zejmena krasne divky byly vecerni prochazky po hlavnim meste Jan-Jachu nebezpecne, nemluve o nocnich hodinach, kdy se ani silni muzi neobjevovali na ulici, nebylo-li to vylozene nutne. Tormantane spali na vysokych luzkach ze zeleza nebo z plastickych hmot. Cedin verny blede modry robot slozil svych devet nozek a ulehl pod postel, zakrytou prehozem sahajicim az k zemi. Bylo to z opatrnosti, aby majitele bytu nebyli podezreli ze spojeni s Pozemstankou, protoze oficialne byla hostem v rodine inzenyra velkeho zavodu. Styk astronautky s nevzdelanymi, primitivnimi KZI byl pokladan za nepripustny. Hostitele za to mohli byt vykazani z hlavniho mesta, a to byla vazna hrozba, protoze v ostatnich mestech na planete se zilo jeste obtizneji. Lide tam dostavali mensi plat, a meli tedy mene penez na stravu, nakupy i na zabavu.
Obyvatele Stredu Moudrosti, a jeste asi dvou ci tri velkych mest na pobrezi Rovnikoveho more, byli predmetem zavisti mene stastnych obyvatel Jan-Jachu.
Podstata takoveho stesti byla pro Cedi nepochopitelna do te doby, nez postihla, ze bohatstvi nebo chudoba na planete se meri poctem veci, ktere kdo osobne vlastni.
Zaroven vsak hostitele udivovali Cedi prirozenou veselosti a laskou ke skromnym okrasam sveho tesneho bytu.
Dva tri kvety ve vaze z obycejneho skla je privadely v nadseni. Kdyz se jim podarilo sehnat nejakou lacinou sosku ci sklenku, tesili se z toho cele dny. V kazdem obydli meli videoobrazovku s mohutnym reproduktorem. A vecer co vecer se schazeli lide zijici v parech i jejich deti, jez s nimi zustavaly pohromade do veku, ktery odpovidal zacatku prvniho cyklu na Zemi, a zirali na male ploche obrazky.
Rev reproduktoru otrasal stenami, stropy i podlahami chatrnych domu, ale jejich obyvatele pritom projevovali podivuhodnou lhostejnost.
Na ulici Kvetu Stesti byla skola, ohromna budova z cervenych cihel uprostred zakrsle zdupane zahrady. Vyucovalo se od rana do vecera. Skolni zahrada a prilehla cast ulice se cas od casu rozhlaholily krikem, piskotem a pronikavym smichem, kdyz chlapci a devcata dovadeli v prestavkach mezi vyucovanim. Daleko silnejsi hluk nastaval ve vecernich hodinach. Vsude vyskani, dupot, hadky a rvacky, jako by clovek prozival hruzny sen o lidech, ktere zly carodej promenil v opice.
Zaci, odlouceni uz od rodicu, zili v dlouhe budove za skolou po celou dobu, kdy je pripravovali na rozmisteni do odbornych ucilist a k roztrideni na KZI a DZI. Strasliva nevychovanost deti nikoho nezarazela, a to pozemskou sociolozku udivovalo, i kdyz defekty tormantanske spolecnosti znala uz z drivejska.
Jednoho dne bleda a vylekana Casor rekla Cedi, ze ji pozvali do mistniho Spolecenskeho domu na „schuzku s Hadem“! Podobna setkani se konala v kazde mestske oblasti dvakrat ci trikrat do roka. At se Casor sebevic snazila
