Prisli bliz, prohlizeli si Cedi, a pak mezi sebou o necem hovorili. Vtom cisi ruka uchopila divku zezadu a prinutila ji, aby se otocila. V ostrem pocitu nebezpeci uhnula instinktivne stranou. Straslivy uder, zpusobeny necim tezkym zrejme kovem, zasahl Cedi do hlavy, sedrel ji kuzi na zatylku, roztrhl sval a roztristil ji pravy ramenni kloub, klicni kost i cast lopatky. Pri padu se bezdecne obratila na levou stranu. Tezky sok ji stiskl hrdlo i srdce, zatemnil oci, hasil vedomi. Naraz pri padu projel jako tisic rozzhavenych nozu jejim ramenem, rukou i siji. Silou vule zvedla Cedi hlavu a skubla sebou ve snaze zvednout se na kolena. Pred ni jako v dalce vyvstala znama tvar. Sotsek na ni hledel vylekane a s vitezoslavnou zlobou.
„Vy?“ zaseptala Cedi s nesmirnym udivem. „Proc?“
Pri vsi omezenosti si Tormantan uvedomil, ze v krasnem obliceji sve obeti nevidi ani strach, ani hnev. Jen udiv a litost, ano, hlavne litost, ktera platila jemu! Neobycejna dusevni sila astronautcina probudila cosi v jeho temne dusi.
„Co stojis? Vraz ji dalsi!“ krikl jeden z jeho kumpanu.
,Zmizni!“ Sotsek se po nem rozehnal jako beze smyslu.
Vsichni vzali do zajecich. Bezdecni svedkove suroveho prepadeni se rozutekli uz predtim. Osvetlene schodiste bylo puste a prazdne.
Cedi se pomalu prevratila na bok a zustala lezet u Sotsekovych nohou. V bezmocnem zhrouceni pozemske divky zanikalo tolik ciste a nekonecne vzdalene krasy, ze mladik najednou pocitil, jak ho nesnesitelny zal a vycitka doslova trhaji vedvi. Mohl je prekonat jen jedinym zpusobem. Zaskripal zuby, vytrhl dlouhou trojhrannou jehlu a vsi silou si ji vrazil do hrudi, rovnou do srdce. Klesl k zemi a odvalil se nekolik kroku od Cedi. Ta ovsem nevidela ani Sotsekovu sebevrazdu, ani dva „fialove“, kteri pribehli, obratili ji tvari ke svetlu, prohledali, a kdyz objevili vladcovu karticku, s hruzou privolali uniformovaneho muze „s okem“.
„Do Ustredni nemocnice, okamzite!“ znel jeho prikaz.
KAPITOLA XI
Masky v podzemi
Fai Rodis nemela prilezitost uvidet vladce pred svym odjezdem do Pamatniku Historie. Vyhnul se audienci na rozloucenou.
Vysoky, hubeny „hadonos“, ktery delal prostrednika mezi predsedou Rady Ctyr a Fai, vysvetlil velitelce expedice, ze „Veliky“ je krajne zaneprazdnen statnimi zalezitostmi. Neodkladna prace v souvislosti s udalostmi predesleho tydne by Rodis docela pobavila, kdyby nemela starost o pratele ve meste. Nez opustila Coamsky palac, stacila alespon instalovat mikrovysilac souradnic.
Nove obydli, pres pochmurnost architektury a celkovou zpustlost, pripadalo Fai utulnejsi nez vladni sidlo v zahradach Coamu, i kdyz si nezaslouzilo svuj pysny nazev Pamatnik Historie. Byl to pravdepodobne stary chram, postaveny kdysi na pocest Vsemocneho Casu. Neslo o bozstvo, spis symbol, uctivany zastara nereligioznimi Tormantany.
Chram Casu, tvorilo sest dlouhych budov z velkych tmavomodrych kvadru. Domy staly paralelne a byly dva metry nad zemi spojeny otevrenou galerii, vroubenou balustradou z propletenych hadu. Pruceli kazde ze sesti budov spocivalo na vretenovitych sloupech z hrube litiny. Zpustly sad se zakrnelymi stromy a krovinami rostl mezi chramem a vysokou rudou zdi, po jejimz hrebeni se cas od casu prochazeli „fialovi“ strazci s nalevkovitymi zbranemi na hrudi.
Sucha puda, pres den vyhrata, vydechovala v noci teplo s prichuti prachu.
Uvnitr budovy nebylo nic krome kniznich svazku.
Uprostred kazdeho salu staly vysoke desky z sedeho a rudeho zrniteho kamene, pokryte slozitymi kresbami starobylych napisu. Pred deskami byly rozmisteny kamenne schrany pro prinesene dary.
Bocni pristavky v hornich podlazich byly zastaveny skrinemi a policemi plnymi knih. U volnych sten mezi okny se kupily haldy polozetlelych rukopisu, novin, reprodukci nebo grafik. Podobna podivana nebyla pro Fai nicim novym, protoze na planete Jan-J ach neexistovaly specialne vystavene pamatniky ci knihovny. Spokojovali se zde jakztakz prizpusobenymi prazdnymi budovami ze starych dob.
Nemeli tu ani opravdova muzea s rozsahlymi expozicemi, specialne sestrojenymi optickymi dioramami se zvlastnim osvetlenim, nebo ochrannym zarizenim proti prachu a tepelnym zmenam.
V hornich poschodich se zachovaly nescetne pokoje a komurky s neznamym urcenim, uzke chodby, vratke balkony a prostory v podkrovi.
Kdyz „hadonos“ vedl Rodis, aby si vybrala svuj pribytek Tael, ktery pozemskou „vladkyni“ ustavicne doprovazel, stacil ji poseptat, aby trvala na pate budove od brany.
„Hadonos“ mel radost, cekal, ze Fai bude chtit bydlit pobliz vchodu, ale prece jen se z bazlive opatrnosti zeptal, proc se ji zalibil prave paty chram.
„Budova je zachovalejsi nez ostatni,“ odpovedela Rodis bez rozmysleni, „a krome toho na odpocivadle schodiste je pozoruhodny had.“
„Skutecne, skutecne!!’ souhlasil „hadonos“.
Fai Rodis nelhala. Skulptura hada v patem chramu se opravdu lisila od dvou typu socharskych del uplatnovanych na cele planete. Obvykle tu zobrazovali hada, jak se zveda ze sirokych zavitu ve vyhruznem postoji pozemske kobry.
Nebo stal na spicce ocasu jako vzhuru vymrstene pero, s lebkou mirici k obloze. Obe pozice vyjadrovaly zlobu a bojovou pohotovost.
V patem chramu vytvoril neznamy sochar obroviteho litinoveho hada v poze zoufalstvi. Nesymetricke zavity jeho tela se doslova krivily v krecich, vrchni cast lebky byla trpitelsky zvracena dozadu, celisti uzke tlamy rozevreny v nemem vykriku. Had, stejne jako lide, citil sve zajeti a snazil se mu uniknout. Tvurce dila tu nesporne predjal koncepci inferna.
Byt, ktery Fai dostala, byl v mezaninu a skladal se ze dvou narychlo uklizenych malych pokoju, nacichlych prachem a starymi papiry. Puvodne si chtela vybrat dve pomerne utulne ctvercove mistnosti, spojene balkonem obracenym k horam. Ale znovu Tael nasel prihodny okamzik a poradil ji, aby se ubytovala ve dvou asymetrickych komurkach, blizko celni strany ostre zahnute strechy. Veskere Fainy svrsky sestavaly jen z robota a brasny se zasobnimi bateriemi. „Hadonos“ prikazal „fialovym“, aby rozestavili nabytek. Nez se odporoucel, prohlasil, ze velitelku Pozemstanu obcas navstivi a presvedci se, jak je spokojena s bytem a obsluhou.
„Veliky a moudry,“ uklonil se hadonos po svem zvyku, „mi prikazal, abych vas upozornil, ze z bezpecnostnich duvodu se nesmite z Pamatniku vzdalovat. Zde mohou straze snadno odrazit kazdy utok. Na ulicich mesta ciha vsude nebezpeci, a vladce“ — znovu uklona — „je presvedcen, ze osobni ochranu odmitnete.“
„Odmitnu!“
„Veliky Cojo Cagas vsechno predvidal! Ale ted uz jdu.
K pomoci vam tu jako drive zustane inzenyr Chonteelo Tollo Frael.“
„Hadonos“ prezirave kyvl hlavou k inzenyrovi a odesel.
Drevena podlaha a schodiste zaskripely pod jeho tezkymi kroky. Pak se ve starem chramu rozhostilo ticho.
Tael, stojici dosud mlcky a s nepritomnym pohledem, najednou ozil. Posunkem vyzval Rodis, aby nemluvila, vytahl tabulku pro zapisy, nacrtl nekolik znaku a podal Fai.
Ta cetla: — Muze devitinozka slouzit jako detektor pro elektronicka zarizeni a chemicke jedy? — Fai souhlasne kyvla a zapnula robota. Devitinozka vysunula blikajici nazelenalou svitilnu, jejiz paprsek obehl oba pokoje, aniz zmenil svetlo. Zato cerna kulicka s uhlomernym odecitacem okamzite pohnula tykadly a zamerila v prvnim pokoji dve mista, v druhem dokonce ctyri. Tael podle jejich udaju objevil v nabytku, ve skrini i v okennim vyklenku sest krabicek z tmaveho dreva. Nato Rodis podle inzenyrova navodu probila kazdou skrinku nicivym ultrazvukem. Operace trvala, vsehovsudy nekolik minut. Tael ulehcene vydechl a pozadal Fai, aby zapojila ochranne pole.
„Ted muzeme hovorit volne,“ rekl a usadil se na pohovce.
„K cemu tolik opatrnosti?“ usmala se Rodis. At poslouchaji a zapisuji.“
„V zadnem pripade!“ zvolal inzenyr slavnostne. Hned vsechno pochopite. Tim, ze pro vas vybral osamele
