jsou ted transformatory vysokeho napeti a my, DZI, mame sem volny pristup. Jeste lepsi je vsak ctyrka, pohrouzena do skalni steny na svahu vystupujicim k horam. Na vybezku tam stoji stara chemicka laborator Zeta Uga. Ze sklepa pod laboratori sestupuje kolma sachta, dostupna vsem, kdo jsou zasveceni do tajemstvi chramu. Ostatni chodby usti do otevrenych mist a pri castem pouzivani mohou byt objeveny.
Ale pro pripadny utek se hodi.“
„Zet Ug je jeden z clenu Rady Ctyr?“ zeptala se Rodis.
„Nevedela jsem, ze je vedcem v oboru chemie.“
„Neni vubec zadnym vedcem!“ rozesmal se architekt.
„U nas jakykoliv ustav, divadlo nebo zavod mohou nest jmena Velikych, kteri nemaji vztah ani k vede, ani k umeni, proste k nicemu krome moci.“
„Je to obvykly mrav,“ potvrdil Tael, jako by se omlouval.
„A mohu prijimat navstevy zde v sale?“ Fai se rozhledla prostornym podzemim.
„Napada me, ze pri utoku by nas tu mohli snadno obklicit.
Pojdme do Svatyne Tri Kroku, to je o podlazi niz.“
Podzemi spodniho patra bylo prostornejsi. Leckde se zachoval nabytek z cerneho dreva nebo z vylehcene litiny, jez se na planete pri nedostatku cistych kovu hojne pouzivala.
Na predmetech lezel jemny prach. Peclive hlazene steny pokryvala tvrda sklovita vrstva. Pod ni se uchovaly fresky, mistrovsky zhotovene na lesklem cernem podklade ve dvou oblibenych barvach Tormansu, jasne cervene a kanarkove zlute. Kombinace barev pusobila kriklave, ale zaroven dodavala kresbam prvotni divokost a silu. Rodis bezdeky zpomalila krok a nadsene si prohlizela dila starovekych mistru Jan-Jachu. Tael a Gachden nevenovali nastennym malbam sebemensi pozornost.
Pokud Fai mohla soudit, zobrazovaly fresky neodvratne speni cloveka ke smrti podle neuprosneho behu casu.
Na prave strane galerie zivotni pocity pomalu narustaly od bezstarostnych detskych her az do veku zkusene zralosti a uhasinaly ve stari, ve vybuchu zoufalstvi, po nemz nasledoval ostry zlom smrti. Byl vyjadren kolmou carou, ktera pretinala vse, co se k ni priblizilo. Za vyznacenou hranici byla jen tma. Zvlast vyrazne byl na cernem pozadi pred linii vykreslen hloucek lidi s tely zakrnelymi nebo znetvorenymi nemoci. V tesnem chumlu si vsichni vzajemne prekazeli, vzpirali se, ale sotva se nekdo z nich dotkl osudoveho znameni, jako utate v cerne prazdnote mizely hlavy, ruce, tela…
I stena po leve strane byla cerna, misto fresek vsak vystupovaly ze skloviteho materialu pohadkove realne basreliefy.
Umelci tu zobrazili prudky prechod od zasneneho jinosstvi k mladi charakterizovanemu narustanim sexualnich citu. Jako by se cely svet soustredil do rytmu tancicich mladych tel, zmitanych v silenem viru erotiky.
Rudi muzi a svitive zlute zeny se propletali v dumyslnych pozicich. Presto vsak temto vyjevum, chybela bozska dustojnost erotickych skulptur staroveke Indie i demonicka hloubka, jakou mely tantricke fresky v Tibetu nebo satanisticke obrazy v Iranu.
Zrcadlove leskla cern nepretinala pruvod postav teprve v upadku zivotnich sil, nybrz v okamziku nejprudsiho vzkypeni citu. Byla tu v protikladu k prave strane vyjadrena koncepce predcasne smrti.
Myslenka na rychle stridani generaci s vyberem nejnadanejsich jedincu, kteri by zajistovali technicky pokrok, vznikla na Tormansu zrejme uz davno. Soucasne obyvatelstvo planety sklizelo jen plody ideji zasetych pred tisici lety. Z katastrofy prelidnenosti vznikla nakonec filosofie.
Cerna galerie se rozsirila. Nad hlavami Pozemstanky a jejich dvou pruvodcu se vznasely obludne masky, hrube a pestre pomalovane. Ohromna rozevrena usta, zkrivena jizlivymi usmesky, cenila nelidskym zpusobem ostre zuby, podivuhodne zive oci se zlomyslne mhourily. Pod odporne pitvornymi obliceji se tahla rada jinych masek s prirozenymi rozmery lidskych tvari, v nichz byla vepsana beznadej a melancholie. Dusevni upadek byl vyjadren tak realne, ze vyvolal v Rodis tisnivy pocit, ktery nemohla prekonat.
Masky byly vzdycky indikatory psychologickych zivotnich obtizi, jez nutily cloveka i spolecnost, aby skryvali svou pravou tvar. Alegorie se tu zdala prosta az do krajnosti ale grandioznim zamerem a urovni realizace si masky nezadaly s freskami v cerne galerii. Rodis rekla svuj nazor architektovi.
Ten vylozene ozil a pozadal ji, aby chvili poseckala.
Pak spolu s Taelem prinesli vysokou lavici a snali z hacku nestvurne skrabosky, dute, slepene z lehkeho materialu.
Masky totiz prikryvaly vlys, tahnouci se po cele delce sine, s velkolepymi skulpturami krasnych mladych lidi.
Meli muzne uslechtile tvare a jejich naha tela nejevila ani stud ani zivocisny sex jako postavy z cerne galerie.
„Proc je prekryli temi pitvornymi grimasami? A kdy?“
zeptala se Fai.
„V dobe, kdy byla ustavena celoplanetarni moc,“ odpovedel Gachden, „aby znicili posledni duchovni oporu cloveka.
Ti, kdo sem odedavna chodili, pozorovali skulptury, premysleli o nich a zacinali se mentalne podobat lidem z minulosti, prejimali jejich silu, moudrost a logiku. Ziskavali odvahu, sny a vuli, tedy vlastnosti, ktere vladci netrpi.
Proto byly vlysy zakryty maskami ze Stoleti Hladu a Vrazd… Taele, dame je znovu na misto!“
„Neni treba. At ti, kdo k nam prijdou, uvidi nejen dute prizraky, ale i skutecny zivot Jan-Jachu.“
Architekt je zavedl do ctvercoveho salu, v jehoz rozich se masky krecovite nutily do cynickeho smichu. U steny proti vchodu se zvedaly tri siroke stupne a na kazdem z nich staly dve rady kamennych lavic. Ve zdi byl vyklenek s dlouhym stolem.
„Svatyne Tri Kroku,“ rekl architekt. „Navrhuji, aby se schuzky konaly zde.“ „Misto je prihodne,“ souhlasil Tael a pohledl na Rodis.
„To musite rozhodnout vy, kteri znate zivot na Jan- Jachu. Mne zajima jen svatyne. Proc Tri Kroku?“
„Myslite, ze je to dulezite?“ zeptal se architekt.
„Ano. Tusim, oc jde, ale potrebuji dukazy. Ma to pro me zasadni dulezitost, abych hloubeji pochopila minulost duchovniho zivota na vasi planete.“
„Dobra. Zjistim to,“ slibil Gachden. „Ale ted odejdu.
Musim pripravit mistnost i pruvodce.“
Architekt zmizel ve tme, ani nerozsvitil. Fai se rozhodla, ze podle jeho prikladu take nepouzije svuj infralokator.
Rekla o tom Taelovi, ten ale namitl:
„Jaky to ma vyznam, jdete-li se svetlem nebo bez svetla, kdyz muzete prinutit lidi, aby vas nezpozorovali?“ „A privest za sebou nepratele, ktere prehlednu, protoze se budou skryvat nekde v postrannim pruchodu?“
„Ja se urcite nikdy nenaucim myslit jako Pozemstane.
Mezi vami a nami je diametralni rozdil,“ rekl Tael trpce.
„Ale ne tak dulezity,“ usmala se Rodis. „Pojdte se mnou pocitat kroky a zatacky. Nebo take musite odejit?“
„Ne. Chci zavest signalizacni zarizeni k vasim pokojum.“
Nejakou dobu sli mlcky. Rodis pomahala inzenyrovi upevnovat tenoucky drat.
„Chteji se s vami setkat Sedi Andele,“ rekl Tael.
„Andele! A ke vsemu sedi?“
„Je to prastara tajna spolecnost. Myslili jsme, ze prerusili svou cinnost uz ve Stoleti Rozkvetu. Zatim vsak existovali, ale nejednali. Ted, jak rikaji, vas disektor psychologicke analyzy je privadi zase k zivotu. Musi pry se s vami sejit.“
„Svatyne Tri Kroku a Sedi Andele,“ rekla Fai zamyslene.
„Podivne. Copak to vsechno bylo i tady?“
„A co vlastne?“
„Reknu vam to pozdeji, az Gachden ziska zpravy o Trech Krocich a ja se uvidim s Sedymi Andely.“
Zbytek dne Rodis premyslela, jak postupovat dal. Uz osmnact dnu jeji kolegove zkoumaji kazdodenni zivot ve Stredu Moudrosti. Jeste nejaky cas, a jejich mise skonci.
Krome Vira Norina a ji samotne. Pro astronavigatora neni tak jednoduche vyznat se v intelektualnim vykvetu