vratila. Po celou dobu stal hodnostar jako solny sloup a jenom nahlas opakoval: „Nic ci nepamatuji, vubec nic si nepamatuji,“
aniz citil, ze i v jeho hlave se stira vzpominka na predchazejici rozhovor. Fai Rodis pri svych vrozenych schopnostech nepotrebovala ani inhibitor kratke pameti. „Hadonos“
pomalu vykrocil ke dverim, poklonil se a zmizel. Rodis vypnula zvukovou clonu a v tom okamziku zaznel volaci signal. Objevil se obraz Evizy. Byla rozrusena, a tim jeste puvabnejsi.
„Cedi utrpela tezke zraneni. Ma roztristene kosti. Je u mne v nemocnici.“
Eviza vypocitala leky a nastroje, ktere potrebuje z Temneho Plamene, a oznamila Fai, ze s Virem Norinem navstivi ihned starostu mesta, aby ho upozornili, ze z hvezdoletu bude vyslan automaticky diskolet, a dohodli se o mistu pristani.
„Cedi je pri vedomi?“
„Spi.“
„Prijdu.“
Rodis hranou dlane naznacila, ze konci rozmluvu, a prepojila robota na majak hvezdoletu.
Vir Norin s Evizou prisli do velkeho domu na kopci, nedaleko ustredni nemocnice. Stovky lidi pobihaly po vysokych temnych chodbach, kam ustila spousta masivnich dveri. Vsemocne karticky zapusobily. Oba Pozemstany dovedli ihned k primatorovi, zatimco radovi DZI a KZI z hlavniho mesta musili vzdycky nekolik mesicu cekat, nez se dostali aspon k nekteremu z jeho tajemniku.
Ohromny pokoj s obrovitym stolem podtrhaval vyznam mohutneho pesteneho a nesmirne vlivneho hodnostare, truniciho v hlubokem kresle. S viditelnym usilim se zvedl, uklonil, mlcky ukazal Virovi a Evize na sedadla pred stolem a znovu tezce dosedl na puvodni misto.
Vir Norin nekolika slovy prednesl prosbu. Nastalo dlouhe mlceni. Hodnostar listoval v jakychsi papirech pred sebou, zvedl zrak, a Pozemstane uvideli znamou povysenost, ktera byla spolecna vsem „hadonosum“.
Pripad je zvlastni. Jeste nikdo nevystreloval automaticke stroje nad mesto. Nemohu to povolit.
„Takove spesne zasilky se uz tisic let praktikuji na Zemi.
Je to uplne bezpecne,“ ujistil ho Vir Norin.
„Ale co kdyz se najednou neco poroucha? A disk spadne do mista, kde bydli dulezite osobnosti…“
„Pochopte, ze se to nemuze stat!“
„Stejne nic podobneho v narizenich nestoji. Je treba se dotazat Rady Ctyr!“
„Tak se zeptejte! Jedna se o lidsky zivot!“
„I kdybych se odvazil pouzit primeho spojeni, abych mohl podat hlaseni, stejne nemuzete dostat povoleni okamzite.
A krome toho jsem presvedcen, ze rozhodnuti nebude kladne.“
Eviza vyskocila a oci ji zajiskrily. Vstal i Vir Norin.
Pohledli jeden na druheho, a nahle se oba rozesmali.
„Je pravda, ze vedouci osobnosti jsou zde proto, aby vydavaly odpovedna rozhodnuti?“ zeptala se Eviza mekce.
„Samozrejme!“
“ V zakonech nnestoji nic, co by automatickou zasilku polovalo. Ale take nic, co by ji zakazovalo, je to tak?“
Hadonos“ vypadal trochu roztrzite, ale rychle se vzchopil.
„Zakony s necim podobnym nepocitaly, a tudiz to neni dovoleno.“
„Vy mate resit prave nepredvidane okolnosti, proc byste tu jinak byl?“
„Jsem zde proto, abych hajil zajmy statu,“ rekl „hadonos“
domyslive.
Vir Norin polozil Evize ruku na rameno.
„Neztracejme cas. Vzdyt je to jen robot s velmi omezen~ programem. Na jeho funkci by stacil docela obycejny zvukovy reproduktor.“
„Hadonos“ se vyhruzne zvedl. Astronavigator k nemu vztahl ruku se vztycenou dlani:
„Na misto! Spete! Zapomente!“ Hodnostar padl do kresla, zavrel oci a sklonil hlavu na stranu. Eviza s Virem vysli z kabinetu a rekli dvema tajemnicim, ze starosta hovori s Radou Ctyr. Posvatny strach na tvarich zen zarucoval, ze primator se dobre vyspi.
„Diskolet bez pilota pristane bez jakychkoli usneseni,“
rozhodl Vir Norin. „Tael vyhleda misto. Nakladni automat pobere tolik, co do neho staci na hvezdoletu napechovat, a taky veci pro Taela! Ted ale rychle k devitinozce! Fai se domluvila s Riftem a Tael uz je u ni.“
Tael a jeho pratele instalovali navadeci majak v uschle zahrade, asi kilometr od ustredni nemocnice. Diskovy robot za sedmnact minut prekonal vzdalenost od hvezdoletu do Stredu Moudrosti. Eviza s Virem vzali, co potrebovali, a uhaneli do nemocnice. Taelova skupina zacala vykladat zaslane materialy a pristroje. Grif Rift slibil, ze v noci posle jeste jeden disk, a instruoval Taela, jak se s automatem zachazi. Tormantane mohli ukryt robota na bezpecnem miste nebo ho potopit do oceanu.
Cedi dopravili do nemocnice v bezvedomi. Nejdrive ji polozili do chodby zastavene luzky. Lekar, ktery mel sluzbu, neuveril hlaseni „fialovych“, nanestesti nejnizsi hodnosti, a jen se hlasite smal, kdyz ho ujistovali, ze ta divka priletela ze Zeme. Pusobilo to prilis neuveritelne. Objevila se v noci, v obycejnych satech KZI, a ke vsemu zranena pri poulicni rvacce. Posledni pochyby, ktere prepadly lekare, kdyz prohlizel jeji podivuhodne dokonale telo, se rozplynuly, sotvaze Cedi v mrakotach pronesla nekolik slov cistym jazykem Jan-Jachu, s jasnym prizvukem lidi ze Zadni polokoule.
Lekar uznal poraneni za smrtelna. Citil, ze neni schopen divku zachranit. Nemelo cenu ji zbytecne trapit a budit z milosrdneho soku. Chirurg machl rukou, aniz tusil, ze ve stejne dobe prislusnik „vladcova oka“ daval prikaz najit Evizu za kazdou cenu.
Silna vule pomohla Cedi vynorit se z rudeho more bolesti a slabosti, ktere zaplavilo jeji vedomi. Lezela naha na uzke zelezne osteli, prikryta zlutou latkou v ostre zari nezastinene lampy. Stejna osvetlovaci telesa, jejichz jas rezal do oci pouzivali na Tormansu ve vsech sluzebnich mistnostech i v bytech KZI. Zde v nemocnici pusobil prudky svit nesnesitelne, ale nikdo z pacientu, stenajicich a blouznicich na sousednich luzkach, to nebral na vedomi.
V noci nechodili k nemocnym osetrovatelky ani lekari.
Lide travili dlouhou tormanskou noc o samote se svym utrpenim. Byli prilis slabi na to, aby mohli vstat nebo spolu mluvit.
Cedi pochopila, ze zemre, ponechana vlastnimu osudu.
Pres nesnesitelnou bolest a vireni v mozku se trochu pozvedla, spustila nohy z postele, a znovu omdlela. Pronikave bodnuti ji privedlo k vedomi. Otevrela oci a primo nad sebou uvidela Evizinu tvar planouci rozcilenim.
V doprovodu lekare, ktery se trasl strachem kvuli sve chybe, odnesli Cedi na volny operacni sal. Kdyz se Eviza presvedcila, ze bezprostredni nebezpeci minulo, spojila se s Rodis a Virem Norinem.
Dalsi zalezitosti, vcetne neplodneho rozhovoru s „hadonosem“, zabraly vic nez dve hodiny. Cedi stale spala na operacnim sale. Kdyz se Eviza prihnala jako vitr, brasnu s potrebnymi preparaty na ramenou, vsechen lekarsky personal nemocnice byl uz pohromade. O minutu pozdeji pribehl Vir Norin obtizeny dvema pevne svinutymi baliky. Hlavni chirurg nervozne prechazel prede dvermi operacniho salu.
Utekl ze sve pracovny, kde se na velike obrazovce stridave objevovali hned Zet Ug, hned Gen Si, a zadali zpravy o Pozemstance. Po Taelove upozorneni Eviza nic nerekla o pomoci z hvezdoletu. V nemocnici myslili, ze bezela pro leky bud domu, nebo ke svemu kolegovi.
Pri desinfekci si Eviza stacila odpocinout a bez prutahu se pustila do operace. Tormantansti chirurgove zhledli podivnou techniku pozemske lekarky. Eviza smele oddelila vsechna zasazena mista podelnymi rezy, pri cemz peclive dbala na to, aby neposkodila sebejemnejsi nervova vlakna nebo mizni cevy. Rozbite kosti vcetne drobnych ulomku spojila zvlastnimi rudymi svorkami, izolovala hlavni cevni kmeny, pretala je a pripojila k malemu pulsujicimu aparatu.
Pak cele operacni pole petkrat po sobe nasytila roztokem pro zrychlenou regeneraci kosti, svalu a nervu. Jednotlive rezy zcelila cernymi svorkami. Potom prisel ke slovu druhy pristroj, ktery masiroval okraje ran a zaroven vtiral do tkane hustou tekutinu pro regeneraci pokozky. Hned nato Eviza probudila pacientku a dala ji vypit znacne mnozstvi jakesi emulze podobne mleku. Vir Norin v odevu osetrovatele zvedl Cedi nesmirne opatrne z operacniho stolu. V te chvili se Pozemstane nestarali o dodrzovani tormantanskych mravu, protoze neduverovali sterilite jejich prosteradel. Astronavigator nesl na rukou uplne nahou Cedi do maleho pokojiku, ktery pro ni pripravili. Tam ji polozil
