soustavach a vykazuji velkou odolnost ve dvoustranne rozpornem svete; davaji tedy moznost dostat se pres neprekonatelne prekazky. Lichy pocet vetsi nez jednicka je vychodiskem z infernalniho boje protikladu, je moznosti, jak se vyhnout dialektickemu komihani vpravo — vlevo, nahoru — dolu. V prirode jsou to mnohaose fazove soustavy nebo napriklad trifazovy proud. Lichost jako vlastnost byla vypozorovana uz v hlubokem davnoveku. Trojka, petka, sedmicka a devitka byly povazovany za stastna a magicka cisla. Ale my aplikujeme metodu kosych cili helikoidnich zarezu na rovnovazne soustavy protikladnych sil.“
Tael pokyval hlavou.
„Vsechno, co jsem pochopil, je existence mechanismu, ktere pracuji na slozitejsich principech, nez jsou vnitrni protiklady. A tyto mechanismy jsou, abych tak rekl, nadrazeny silam dialekticky usporadaneho sveta. Jsou mocnejsi!“
„Chcete-li, tedy ano. V normalnim zivote na Zemi devitinozku nepotrebujeme. Doprovodni roboti s nami cestuji jen pri obtiznych expedicich na nezname, vzdalene svety.
Pak jsou nenahraditelni.“
„A ve spatne usporadanem svete jsou taky nepostradatelni,“
dodal Tael.
Stin obavy se mihl ve tvari Vira Norina a Pozemstan se v te chvili podobal Tormantanovi.
,Potrebujete uz jit, Vire?“ rekla Rodis, objala ho kolem krku a pohledla mu do oci.
„Jste ocekavan! Vas neco zneklidnuje?“
,Ano. Prislo, co jsem dosud nepoznal, a to vyvolalo muj nepokoj.“
„Na Tormansu, kde se nic nesplni? Co bude dal, Vire?“
„Nevim. Musim si udelat jasno sam v sobe, ale dny leti…“
,Ano, casu je tak malo, Vire, muj mily…,“ Fain hlas zjihl neznosti.
,Astronavigator sebehl ze schodu a proletel kolem vyjevenych strazi. Fai se konecky prstu opirala o zabradli balkonu a stala v hlubokem zamysleni. Proto Tael bez rozlouceni odesel a odvedl devitinozku do podzemi.
Rodis dlouho nespoustela oci z holeho pohori v dalce zahaleneho rudym oparem. Katastrofa ve meste Kin- Nan- Te dosud neprebolela, komplikace s Cedi prave skoncily, a uz se blizi neco dalsiho. Jenze Rodis tentokrat nezna cestu k reseni. Co ceka Vira a jeho milou, krome oboustrannych obeti? A proc to postihuje prave Vira Norina, cloveka s tak jasnym rozumem a encyklopedickymi znalostmi, ktery na kosmickych lodich protal Galaxii uz nejednim smerem? I kdyz podle zakona nenadalych zvratu je to mozna prirozene pri neprekonatelnych prekazkach? Fai se probrala z uvah a zamirila do svych pokoju. Nezpozorovala ani, ze mezitim nastal soumrak.
Uz pred prvnimi dvermi vycitila Rodis pritomnost nekoho, kdo byl jejim vjemum znamy z drivejska. Kdyz predtim odchazela, neuvedla robota do pohotovosti, a ted ho zapojila, aniz rozsvitila. Naramek na zapesti temer neslysne zazvucel a signalizoval, ze se v mistnosti zmenilo slozeni vzduchu. Devitinozka rozsvitila male ruzove ocko.
Fai uvidela pevne zavrene dvere do loznice. Nekdo cihal schovany v pokoji, dvere nebyly zavreny pro nic za nic.
Rodis otevrela a do chripi ji pronikla skoro nepostizitelna vune. Byla tak slaba, ze by ji Fai mozna ani neucitila, kdyby uz drive nebyla ve strehu. Vtom cosi ochromujiciho zasahlo jeji vedomi jako prudky uder do hlavy. Temna sila jako ocelova pruzina se v ni zacala rozpinat. Rodis pocitila divokou touhu vyt, chechtat se a valet po zemi. Jen diky mocne vuli se vyrovnala s prvnim naporem jedu. Ustoupila k robotu, vytahla biofiltry a nasadila si je do nosu. Ted mohla zas uvazovat. Stale jeste s kalnou mysli vyhledala preparat T-9/32, univerzalni protijed proti drazdidlum talamu.
I kdyz Rodis nebyla lekarkou, poznala, ze v mistnosti je rozptylena latka, ktera tlumi vedomi a uvolnuje bazalni reflexy talamicke skupiny a sedeho mozkoveho laloku.
Protijed pomohl.
Sotva se Rodis vratilo drivejsi jasne mysleni a videni, dala rozkaz devitinozce, aby osvetlila pokoj. Pak nahlym trhnutim odhrnula tezkou portieru v okennim vyklenku.
Tam, prikrcena jako kocka, byla schovana Er Vo-Bia. Prusvitna maska s malinkym plynovym balonkem pod celisti prikryvala oblicej krasky, jez prudce vyskocila proti Rodis.
Hluboko vsazene oci hledely na Fai s ocekavanim a udivem, jako by se ptaly, proc se astronautka uz nesviji na podlaze. Souloznice Cojo Cagase drzela v ruce slozity aparat, jakych se na Tormansu uzivalo k filmovani.
Er Vo-Bia sahla volnou rukou k sirokemu pasu, kde zrejme ukryvala zbran.
„Stujte!“ prikazala ji Rodis. „Reknete, proc jste to udelala!“
Krasavice ztuhla a zakolebala stihlym telem, jako by se touzila prevtelit v hada, tak oblibeneho na planete.
„Chtela jsem,“ procedila sevrenymi zuby, „odhalit tvoje skutecne ja, ukazat te v prave podobe. Az by ses tu valela, mucena zvirecim chticem, nafilmovala bych te a ukazala film vladci. Ma o tobe prilis vysoke mineni, moc te vynasi.
Aby tedy videl, co jsi zac!“
Fai se divala na krasny oblicej, zkriveny zlosti. Spojeni primitivni duse s dokonalym telem vzdycky udivovalo lidi se smyslem pro krasu, a Rodis nebyla vyjimkou.
„Na Zemi,“ rekla konecne, „mame za to, ze kazdou nedustojnou akci musi okamzite vyvazit protiakce. Odlozte masku!“
Zivocisnou hruzu Tormantanky nemohl zakryt ani respirator.
Ale byla nucena se podridit neprekonatelne vuli.
Za chvilku lezela Er Vo-Bia na zemi, s hlavou zvracenou, se zavrenyma ocima a vycenenymi zuby. Zakousela to, co chtela pripravit Rodis.
A nahle zacala vykrikovat: „Jangare, Jangare! Chci te!
Jeste vic nez driv! Rychle! Jangare!“ V odpoved na jeji volani se v mziku rozletely dvere a na prahu stal sam nacelnik „fialovych“.
Nekde tu vyckaval, dovtipila se Fai.
Jangar pochopil, ze jejich zamery i tajemstvi jsou vyzrazeny, a vytrhl zbran. Ale at byl sebehbitejsim strelcem, v rychlosti reakce nemohl s Fai souperit. Stacila zapojit ochranne pole. Obe kulky vystrelene na jeji bricho a hlavu se odrazily a zasahly Jangara. Jedna do korene nosu, druha mezi klicni kosti. Jeho zrak upreny na Rodis pomalu hasl, oblicej se zalil krvi. Zvratil se naznak, sklouzl po stene, a pak se svalil na bok dva metry od sve milenky.
Vystrely se rozlehly po celem chramu. Bylo treba bez meskani jednat. Rodis vtahla Er Vo- Biu do loznice, zavrela dvere a otevrela obe okna dokoran. Nato otevrela Tormantanciny zatate zuby a vlila ji do ust lek. Krecovite pohyby ustaly. Za chvili Er Vo-Bia otevrela oci a matozne se zvedla.
„Zda se… ja…,“ vypravila ze sebe chraptive.
„Ano. Prodelala jste vsechno, co jste nalicila na me.“
Zlobu na divcine tvari vystridal nahle strach, zjevny, ubohy strach.
„A co kamera? Co Jangar?“
„Tam,“ Rodis ukazala na dvere do sousedniho pokoje.
„Jangar Je mrtev.“
„Kdo ho zabil? Vy?“ Fai zavrtela hlavou:
„Zabil se sam. Vlastnimi naboji.“
„Tedy o vsem vite?“
„Mate-li na mysli svuj pomer s Jangarem, pak ano!“ Er Vo- Bia padla Rodis k noham.
„Smilujte se! Vladce mi neodpusti, nesnese takove ponizeni.“
„To chapu. Lide jako on soupere nestrpi.“
„Jeho pomsta bude hrozna. A fialovi surovci dovedou strasne mucit.“
„Jako vas Jangar?“ Krasna Tormantanka svesila hlavu, s nemou prosbou o slitovani.
Rodis odesla do vedlejsiho pokoje a za okamzik se vratila s kamerou.
„Dostanete ji,“ rekla a natahla ruku, „za zbytek jedu.“
Er Vo-Bia se zachvela a rychle podala Fai malicky rozprasovac.
„Ted odejdete. Prvnim oknem na galerii a skrcte se za balustradou. Az prijdete k postrannimu schodisti na zadni strane, sejdete do zahrady. Doufam, ze vladcovu karticku mate s sebou?“
Er Vo-Bia stala mlcky pred Rodis, zkoprnela uzasem.
