„A nebojte se. Nikdo na planete se nedozvi o vasem tajemstvi.“
Tormantanka stala dal, pokousela se cosi rici, ale nemohla.
Fai se ji opatrne dotkla prsty.
„Utikejte! Nestujte tu! Ja uz taky musim jit.“ Fai se obratila, uslysela za svymi zady podivny vzlykot a vysla z mistnosti. V prvnim pokoji se pred ochrannym polem kupili strazni v cele s dustojnikem. V rohu lezelo Jangarovo telo.
Po rozmluve s Rodis v nemocnici dal vladce planety zrejme prikaz, aby ho s ni vzdy bez prodleni spojili, protoze se hned objevil na improvizovane obrazovce devitinozky.
Strazci se v mziku rozutekli.
Rodis rekla, ze Jangar po ni strilel. Cojo Cagas uz dostatecne znal ucinek ochrannych clon, aby pochopil, co nasledovalo. Ostatne, vladce nebyl nikterak zarmoucen smrti nacelnika sve osobni straze. Naopak, zdalo se, ze je spis spokojen.
Rodis nemela cas premyslet o tak slozitych vztazich.
Bala se, ze po Jangarove zahube bude musit odejit z chramu.
Vladce ji navrhl, aby se kvuli bezpecnosti prestehovala znovu do palace, ale Fai zdvorile odmitla. Vymluvila se na neprostudovane materialy, kupici se malebne ve trech mistnostech, kam je pripravil Tael.
„Kdy skoncite svou praci?“ zeptal se Cagas opatrne.
„Jak jsme se dohodli, asi za tri tydny.“
„Ach ano! Pred odletem musite byt par dni mym hostem, abych jeste jednou vyuzil vasich znalosti!“
„Muzete vyuzit znalosti cele Zeme.“
„Jste stale stejna. Proc ale…,“ vladce se zamyslil, jako, by nenachazel presny vyraz, „me to k vam tak tahne?“
„Pravdepodobne proto, ze ja jedina vam rikam pravdu.“
„Kdyby jen to!“ Cojo Cagas ji pokynul na rozloucenou a zmizel.
Par minut nato strazci horlive drhli podlahu v miste, kde jeste pred chvili lezela Jangarova mrtvola, a s poverecnym strachem vrhali pohledy na Rodis, ktera prechazela z pokoje do pokoje. Musila vypnout devitinozku a obavala se prilisne zvedavosti „fialovych“. Straze zmizely. Misto nich se objevil udychany, polomrtvy Tael.
„Moje chyba! Moje hloupost!“ vykrikl a zustal stat na prahu.
Rodis ho klidne zavedla do pokoje a zavrela dvere. Pak mu povedela, co se stalo.
Tormantan se zvolna uklidnoval.
„Ted jdu a vratim se do podzemi. Budeme tam na vas cekat. Nezapomente, ze dnes mate pred sebou velkou a dulezitou audienci!“ Kolem inzenyrovych rtu se mihly sibalske vrasky.
„Vy me napinate,“ rekla Fai s usmevem.
Tael zrozpacitel, protoze citil, ze cte jeho myslenky.
Mavl rukou a odbehl.
Fai zamkla dvere, kdyz predtim jako obvykle zapojila bezpecnostni zarizeni na devitinozce, a sestoupila do podzemi.
Ve Svatyni Tri Kroku ji ocekavali Tael s Gachdenem a neznamy clovek s ostre rezanou tvari a pronikavym pohledem svetle hnedych oci.
„Pochopila jsem,“ rekla Rodis driv, nez ji inzenyr s architektem hosta predstavili. „Vy jste umelec?“
„To ulehcuje nas ukol,“ rekl Gachden, „jestlize jste pochopila, ze se mate stat symbolem Zeme. Ri Bur-Tin cili Ritin je sochar a chce na prani mnoha lidi vytvorit vas portret. Je jednim z nejlepsich umelcu na planete a pracuje neobvykle rychle.“
„Z nejhorsich,“ rekl necekane vysokym a veselym hlasem sochar. „Alespon podle mineni tech, kdo na Jan- Jachu spravuji umeni.“
„No tak tedy zacnete, Ritine! Mam stat, sedet nebo chodit?“ Sochar se zarazil, zavzdychal a neodvazoval se odpovedet.
Fai pochopila, ale nespechala, aby mu pomohla. Hledela na nej ukosem a vyckavala. Ritin s namahou pronesl:
„Vite, Pozemstane… nejsou jini jen tvari, zevnejskem, ale i telem, ktere je zvlastni… neni rozhodne lehke, nepusobi vsak ani tezkopadne. Pri vsi sile a masivnosti jsou vase tela pruzna a pohybliva.“
„Vy tedy chcete, abych vam stala bez satu?“
„Bude-li to mozne! Jen tak vytvorim dokonaly portret Pozemstanky.“
Tormantane se nestacili ani vzpamatovat, kdyz se Fai zjevila jeste vzdalenejsi a nedostupnejsi ve sve hrde nahote.
Architekt zbozne sepjal ruce a hledel na ni. Pripomnel si postavy hrdinu, zakryte maskami. V normalnich satech by se zdaly mohutnejsi. Rodis oblecena vypadala naopak mensi a tenci, zatimco linie jejiho naheho tela byly mnohem urcitejsi a kontrastnejsi nez na skulpturach predku.
Tael stal jako primrazeny, s pohledem uprenym k podlaze.
Dokonce si prikryl oci dlani. Nahle se obratil a zmizel ve tme galerie.
„Nestastnik, on vas miluje!“ vyrazil malir preryvane, skoro drsne a nespoustel pritom z Fai oci.
„Stastlivec!“ namitl Gachden.
„Dej si pozor! I ty budes ztracen! Ale mlc!“ rekl Ritin velitelsky.
„Umite tancit?“ obratil se k Rodis.
„Jako kazda zena na Zemi.“
„Tak tedy zatancete neco takoveho, aby cele telo bylo v pohybu, kazdy sval!“ Sochar zacal v silenem tempu skicovat na listy sedeho papiru. Nekolik minut vladlo mlceni.
Pak umelec bezmocne svesil ruce.
„Nestacim. Je to moc rychle! Vase pohyby jsou stejne bleskove jako vase mysleni. Delejte jen koncovky, ja vam dam vzdycky znameni, a vy strnete v prislusne poze!“
Tak se prace darila lip.
Kdyz sezeni skoncilo, zacal sochar svazovat objemnou kupu nacrtu.
„Pokracovat budeme zitra…! Dovolte mi ale, abych se tu chvili posadil a pockal. Vy budete hovorit s,Andely’ a ja si vas jeste zachytim vsede. Nikdy bych si nepomyslil, ze lide vyssi civilizace budou tak silni!“
„Nejste sam, kdo se tak zmylil. Mnozi nasi predkove se domnivali, ze clovek budoucnosti se zmeni v tenkou, krehkou a neznou bytost. V prusvitny kvitek na stihlem stonku.“
„Vystihla jste to uplne presne, dokonce i stejnymi slovy!“
zvolal sochar.
„Z ceho by clovek zil, ma-li celit zivotu, bojovat s nim, a zaroven se z neho radovat? Nechat za sebe pracovat stroje?
Jakypak je to zivot? Abychom zdolali mnozstvi obtiznych ukolu — nebot jen tak zije clovek naplno — musime byt silni, zvlaste nasi muzi. Abychom pochopili svet ve vsi jeho krase a hloubce, musime vladnout silnymi city. Na stole u predsedy Rady Ctyr jsem videla symbolicke sousosi.
Predstavovalo tri opice, z nichz jedna si zacpavala usi, druha tiskla tlapy na oci a treti si zakryvala usta. Jenze v protikladu k tomuto symbolu tajemstvi a pokorneho jednani je clovek povinen slyset vse, videt vse a hovorit ovsem.“
„Kdyz vy zacnete vykladat, ma kazda vec sve prave misto,“ rekl sochar, „ale tim mi neni o nic lehceji s vasi vsestrannou osobnosti. Plasticke navrhy udelam, jakmile si ujasnim podobu. Podivnou, nezvykle krasnou podobu, ale ne cizi, o to je prace obtiznejsi. Pochopte, neco takoveho nemohu stvorit naraz!“
„Nepresvedcujte me, ja vsechno chapu. A posedim s vami jeste potom, az vsichni odejdou. Ale driv nez se objevi Sedi Andele, potrebuji informaci o Svatyni Tri Kroku.
Zjistil jste neco, Gachdene?“
„Svatyne vznikla v dobe zalozeni chramu, kdy nabozensky kult Casu byl v plnem rozkvetu. Pristup do ni meli pouze ti, kdo prodelali tri stupne zkousek, cili tri kroky zasveceni.“
„Nemylila jsem se tedy, je to vira, ktera k vam prisla ze Zeme. Uci, ze zasluh lze v zivote dosahnout jednou provzdycky.
Prvni je tak zvana zkouska ohnem, jiz se ziskava vytrvalost, nejvyssi odvaha, dustojnost, duvera v sebe sama.
Symbolizuje proces, pri nemz v dusi cloveka shori vsechno spatne. Po zkousce ohnem je mozne jeste ustoupit
