vyhodi z kopytka jednou za rok, tak je to moc…“
Rumata zasel nahoru, zaklepal a vstoupil do pracovny. Kira sedela v kresle jako vcera. Zvedla oci a se strachem, s bazni se mu zadivala do obliceje.
„Dobre jitro, malicka,“ rekl Rumata, pristoupil k ni, polibil ji ruce a usedl do kresla naproti ni.
Stale se na nej zkoumave divala a pak se zeptala:
„Jsi unaven?“
„Ano, trochu. A musim zase jit.“
„Mam ti neco pripravit?“
„Neni treba, dekuji. Uno to pripravi. Snad jenom limec kdybys mi navonela…“
Rumata citil, jak mezi nimi vyrusta stena lzi. Nejdriv slaboucka, pak stale silnejsi a pevnejsi. Na cely zivot! pomyslel si trpce. Sedel se zavrenyma ocima a ona mu opatrne kapala ruzne vonavky na nadychany limec, na tvare, celo, vlasy. Pak rekla:
„Ty se ani nezeptas, jak jsem spala?“
„Jak, malicka?“
„Mela jsem sen. Rozumis, hrozny, desivy sen.“
Stena uz byla tlusta jako zed pevnosti.
„Na novem miste to tak byva,“ rekl Rumata falesne. „A mozna taky, ze baron dole delal hodne hluku.“
„Mam rict, aby prinesli snidani?“ zeptala se.
„Ano.“
„A jake vino mas rad po ranu?“
Rumata otevrel oci.
„At prinesou vodu,“ rekl. „Po ranu nepiju.“
Odesla a Rumata slysel, jak mluvi svym klidnym, zvucnym hlasem se sluhou. Pak se vratila, sedla si na operadlo jeho kresla a zacala mu vypravet svuj sen. A on poslouchal, povytahoval oboci a citil, jak je stena kazdym okamzikem silnejsi a pevnejsi a jak ho navzdy oddeluje od jedineho cloveka, ktery je mu v tomto nesmyslnem svete opravdu blizky. A tu se do steny oprel celym telem.
„Kiro,“ rekl. „To nebyl sen.“
A nic zvlastniho se nestalo.
„Chudacku,“ rekla Kira. „Pockej, hned ti prinesu okurkovy lak…“
KAPITOLA PATA
Jeste pred nedavnou dobou byl dvur arkanarskych kralu jednim z nejosvicenejsich v cele risi. U dvora zili vedci, vetsinou samozrejme sarlatani, ale take takovi jako Bagir Kissensky, ktery objevil, ze planeta ma tvar koule; nebo osobni zarikavac Tata, ktery vyslovil genialni domnenku, ze epidemie jsou zpusobovany drobnymi, okem neviditelnymi cerviky, ktere roznasi vitr a voda; nebo alchymista Sinda, hledajici jako ostatne vsichni alchymiste zpusob, jak z hliny vyrobit zlato, ale ktery pri tom objevil zakon o zachovani hmoty. U arkanarskeho dvora zili i basnici, vetsinou prizivnici a pochlebnici, ale i takovi jako Pepin Slavny, autor historicke tragedie Pochod na sever; Curen Pravdivy, ktery napsal pres pet set balad a sonetu, zhu-debnenych a zpivanych mezi lidem; a take Gur Tvurce, ktery napsal prvni svetsky roman v dejinach rise — smutnou historii prince, jenz se zamiloval do krasne barbarky. U dvora zili i vytecni artiste, tanecnici a zpevaci. Skveli maliri pokryvali steny nevyhledavaji cimi freskami, prosluli sochari zkraslovali svymi vytvory palacove parky. Neda se rict, ze by arkanarsti kralove byli privrzenci osvety nebo znalci umeni. Proste to patrilo k bontonu, stejne jako ceremonial ranniho oblekani nebo vyfinteni gardiste u hlavni brany. Aristokraticka snasenlivost sahala obcas tak daleko, ze se nekteri vedci a basnici stali nikoli bezvyznamnymi sroubky statniho aparatu. Napriklad pred pouhym pulstoletim veleuceny alchymista Botsa zaujimal misto ministra hlubin, kterezto ministerstvo bylo pozdeji jako nepotrebne zruseno, zridil nekolik dolu a proslavil Arkanar podivuhodnymi slitinami, jejichz tajemstvi si vzal s sebou do hrobu. A Pepin Slavny az do nedavne doby ridil statni osvetu, nez bylo ministerstvo historie a slovesnosti, jemuz stal v cele, prohlaseno za skodlive a zhoubne.
Stavalo se pochopitelne i driv, ze nejakeho umelce nebo vedce, ktery se znelibil kralove favoritce, tupe a chlipne zenstine, prodavali za hranice nebo otravili arzenem, ale teprve don Reba vzal tu vec do ruky zasadne. Za leta, po ktera zastaval funkci vsemocneho ministra ochrany trunu, zpusobil ve svete arkanarske kultury takovou spoust, ze vyvolal nespokojenost dokonce nekterych urozenych velmozu, kteri prohlasili, ze dvur se stal nudnym a ze pri balech clovek neslysi nic jineho nez hloupe drby.
Bagir Kissensky, obzalovany z pomatenosti hranicici s vlastizra-dou, byl uvrzen do vezeni a Rumatovi se jen s velkou namahou podarilo dostat ho odtamtud a dopravit ho do metropole. Jeho observator vyhorela a zaci, kteri to preckali, se rozutekli na vsechny strany. Osobni zarikavac Tata spolecne s dalsimi peti osobnimi zarikavaci byl nahle odhalen jako travic, ktery kul pikle proti samotnemu krali z navodu vevody irukanskeho, pri muceni se ke vsemu priznal a byl obesen na Kralovskem namesti. Rumata se ho pokousel zachranit, rozdal pri tom tricet kilogramu zlata, ztratil ctyri agenty (urozene dony, kteri nevedeli, co cini), malem byl chycen sam, protoze pri pokusu vyrvat odsouzence strazim byl ranen, ale vsechno bylo bezvysledne. To byla jeho prvni porazka, po niz konecne pochopil, ze don Reba neni nahodna figura. Kdyz se za tyden dovedel, ze alchymistu Sindu chteji obzalovat z toho, ze pred statni moci skryva tajemstvi kamene mudrcu, ustrojil Rumata, rozzureny porazkou, u alchymistova domu lecku, a kdyz pro vedce prisli prislusnici uderneho oddilu, sam s cernou rouskou pres oblicej je odzbrojil, nahazel je svazane do sklepa a jeste teze noci vyprovodil nic nechapajiciho Sindu za hranice do Soanu, kde vedator s pokrcenim ramen zustal a pokracoval v hledani kamene mudrcu pod dohledem dona Kondora. Basnik Pepin Slavny se najednou stal mnichem a skryl se do odlehleho klastera. Curen Pravdivy, usvedceny ze zlocinne dvoj srny slnosti a z nadbihani vkusu nejnizsich vrstev, byl zbaven obcanskych prav a majetku, pokousel se klast odpor, prednasel v putykach ted uz vyslovene poburujici balady, dvakrat byl k smrti zmlacen vlasteneckymi osobnostmi, a teprve pak se dal premluvit svym velkym pritelem a ctitelem donem Rumatou a take odjel do metropole. Rumata si ho navzdy zapamatoval, jak stoji, pitim az zmodraly, na palube odplouvajici lodi, hubene ruce krecovite zatate do lanovi, a zvucnym, mladym hlasem vykrikuje svuj sonet na rozloucenou Jak uvadly listek na dusi pada… A pokud jde o Gura Tvurce, ten po rozmluve v pracovne dona Reby pochopil, ze se arkanarsky princ nemohl zamilovat do prislusnice nepratelske verbeze, vlastnorucne nahazel sve knihy na Kralovskem namesti do ohne, a nyni, nahrbeny, s bezkrev-nym oblicejem, postava pri kazdem prichodu krale v hloucku dvoranu, na sotva znatelny pokyn dona Reby predstupuje a deklamuje verse ultravlasteneckeho obsahu, ktere vyvolavaji smutek a zivani. Herci hraji nyni stale tentyz kus — Zanik barbaru aneb Marsal Toc, kral Pie I. Arkanarsky. Zpevaci se zamerili na skladby pro hlas beze slov s doprovodem orchestru. Maliri, kteri zustali nazivu, malovali plakaty. Vlastne — dva nebo tri se dokazali udrzet u dvora a malovat portrety krale s donem Rebou, ktery krale uctive pridrzuje za loket (variace nebyly povoleny: kral byl vzdycky zobrazovan jako dvacetilety krasavec v brneni, don Reba jako zraly muz s dulezitym oblicejem). Ano, arkanarsky dvur byl ted nudny. Nicmene velmozove, urozeni donove bez zamestnani, gardovi dustojnici a lehkomyslne urozene krasavice — jedni z jesitnosti, druzi ze zvyku, jini ze strachu — jako drive zaplnovali i nyni kazde rano prijimaci saly palace. Uprimne receno, nekteri z nich zadne zmeny ani nepostrehli. Pri koncertech a zapasech pevcu, jake se konaly v drivejsich dobach, jim byly nejmilejsi prestavky, pri nichz urozeni donove posuzovali vlastnosti honicich psu a vypraveli anekdoty. Byli nanejvys schopni neprilis dlouho debatovat o vlastnostech bytosti z onoho sveta, ovsem takova temata jako otazka tvaru vlastni planety nebo priciny epidemii povazovali za vyslovene neslusna. Mezi gardovymi dustojniky vyvolalo zmizeni maliru jistou litost, protoze v radach maliru byval nejeden pravy mistr na zobrazovani naheho tela…
Rumata prisel do palace trochu pozdeji. Ranni recepce jiz zapocala. V salech se mackali lide, bylo slyset kraluv podrazdeny hlas a melodicke povely ministra ceremoniare, ktery ridil kralovo oblekani. Dvorane vetsinou pretrasali nocni udalost. Jakysi zlocinec s iru-kanskym vzezrenim pronikl ozbrojen dykou do palace, zabil strazneho a vnikl do loznice Jeho Velicenstva, kde byl udajne samotnym donem Rebou osobne zneskodnen, spoutan a cestou do Vesele veze na cucky roztrhan pobourenym davem oddanych vlastencu. Byl to uz sesty pokus o atentat za posledni mesic, a tak sam fakt, ze doslo k zlocinu, uz prilis mnoho zajmu nevyvolal. Mluvilo se spis o detailech. Rumata se dovedel, ze pri spatreni vraha se Jeho Velicenstvo pozvedlo na lozi, zastitilo vlastnim telem prekrasnou
