zdravi, suverenni kluci, kteri prodelali kurs psychologicke prizpusobivosti, a jsme pripraveni na vsechno. Mame skvele nervy: dokazeme se neod-vratit pri muceni a popravach. Umime se neslychane ovladat: jsme s to vyslechnout vylevy i nejbeznadejnejsich kretenu. Zapomneli jsme, co to je stitivost, plne nam vyhovuje nadobi, ktere se podle zdejsich zvyklosti dava vylizat psum a pak pro zvyseni lesku se vytre spinavym podolkem. Jsme dokonale prevteleni, dokonce ani ve snech nemluvime pozemskymi jazyky. Mame spolehlivou zbran — zakladni teorii feudalismu, vypracovanou v tichu kabinetu a laboratori, na archeologickych nalezistich a v serioznich diskusich…
Skoda jen, ze don Reba nema o tehle teorii ani potuchy. Skoda jen, ze psychologicka priprava se z nas loupe jako opalenina, upadame do krajnosti a jsme nuceni znovu a znovu si sugerovat: „Zatni zuby a pamatuj si, ze jsi maskovany buh, ze oni nevedi, co cini, a takrka zadny z nich neni nicim vinen, a proto musis byt trpelivy a snasenlivy…“ Ukazuje se, ze studnice humanismu v nasich dusich, ktere se na Zemi zdaly bezedne, vysychaji se znepokojujici rychlosti. Svaty Miko! Byli jsme prece opravdovymi humanisty tam na Zemi, humanismus byl kostrou cele nasi povahy, v ucte pred Clovekem, ve sve lasce k Cloveku jsme dospeli az k antropocentrismu, ale tady se najednou s hruzou pristihneme pri myslence, ze jsme nemilovali Cloveka, ale pouze prukopnika, krajana, cloveka sobe rovneho… A stale casteji si uvedomujeme: „Ti zdejsi, jsou to vubec lide? Jsou opravdu schopni stat se lidmi, i kdyz treba az v budoucnosti?“ A tu si vzpomeneme na takove, jako je Kira, Budach, Arata Hrbaty, na skveleho barona Pampu, a zaciname se stydet, a to je taky nezvykle, neprijemne, a predevsim to nepomaha…
Dost takovych myslenek, rekl si Rumata v duchu. Hlavne ne rano. Hrom aby vzal toho dona Tamea! V dusi je nahromadena spousta kalu a v te osamocenosti neni kam ho vysplichnout. No prave, v osamocenosti. Jestlipak si nekdo z nas zdravych a sebejistych pomyslel, ze se tady ocitne v osamocenosti? Tomu nikdo neuveril Antone, kamaradicku, co je s tebou? Na zapad od tebe, tri hodiny letu, je prece Alexandr Vasiljevic, dobrak, hlava otevrena. A na vychode je Paska, verny vesely kamarad, sedm let v jedne lavici. Proste se poddavas skepsi, Tosko. Je to samozrejme skoda, mysleli jsme, ze jsi pevnejsi, ale to se muze stat kazdemu. Je to pekelna drina, my to chapeme. Tak se vrat na Zemi, odpocin si, pust se do teorie a pak se uvidi…
A mimochodem, Alexandr Vasiljevic je vylozeny dogmatik. Jelikoz zakladni teorie nerika nic o existenci sedych („Za patnact let prace, chlapce, jsem podobne odchylky od teorie nejak nezaregistroval…“), znamena to, ze sedi jsou pouze vyplodem me fantazie. A jelikoz jsou vyplodem me fantazie, znamena to, ze mi vypovedely nervy a je treba me odeslat na odpocinek. „No dobra, slibuju, ze se na to podivam sam a sdelim vam svuj nazor. Ale prosim vas, done Rumato, zatim zadne vystrelky…“ A Pavel, pritel z detstvi, ten vzdelany clovek, znalec, studnice vedomosti…, tak ten prosim se bez rozmysleni vrhl do dejin dvou planet a hrave dokazal, ze hnuti sedych neni nic vic nez prachobycejne vystoupeni mestanu proti baronum. „Ale stejne k tobe co nevidet zajedu, podivam se na to. Abych se priznal, je mi to trapne kvuli Budachovi…“ Zaplatbuh aspon za to! A dost uz! Venuji se Budachovi, kdyz uz na nic vic nestacim.
Velemoudry doktor Budach. Rodily Irukanec, veliky medik, jemuz vevoda irukansky uz malem chtel propujcit slechticky titul, ale rozmyslel si to a rozhodl se uvrhnout Budacha do vezeni. Nejvetsi odbornik v cele risi na leceni otrav jedy. Autor prosluleho traktatu O travach a jinych bylinach, jezto stati se mohou tajnou pricinou strasti, radosti a utechy, jakoz i o sline a stavach haduv, pavoukuv a holeho knoura Y, kteriz tymiz a dalsimi mnoha vlastnostmi nadani jsou. Bezpochyby pozoruhodny muz a skutecny inteligent, presvedceny humanista a nezistny clovek. Jedinym jeho majetkem je pytel knih. Tak komu jsi mohl byt prospesny, doktore Budachu, v tehle zaostale, nevzdelane zemi, zabredle do krvavych bahnisek spiknuti a ziskuchtivosti?
Predpokladejme, ze jsi ziv a nachazis se na uzemi Arkanaru. Neni ovsem vylouceno, ze se te zmocnili bandite ze zeme barbaru, kteri sestoupili z vybezku Severniho cerveneho hrebene. V tom pripade je don Kondor ochoten spojit se s nasim pritelem Sustuletidovodusem, odbornikem na dejiny prvobytnych kultur, ktery v soucasne dobe pracuje jako saman zarikavajici padoucnici u nacelnika s petactyrice-tislabicnym jmenem. Jsi-li prece jen v Arkanaru, mohli se te zmocnit predevsim nocni mladenci Pavezy Rumpala… A treba ani ne zmocnit, ale jen tak mimochodem vzit s sebou, protoze pro ne by byl hlavni koristi tvuj pruvodce, urozeny, v kartach obehrany don. Ale tak ci onak — tihle te nezabiji, na to je Paveza Rumpal prilis opatrny.
Mohl te odvleknout i nejaky pitomec baron. Bez jakehokoli zleho umyslu, proste z nudy a prebujele pohostinnosti. Dostal chut zahyrit si s urozenym spolecnikem, poslal na silnici druzinu a zatahl k sobe na zamek tveho pruvodce. A ty budes sedet ve smradlavem celedni-ku, dokud se donove nezlinkuji do nemoty a nerozlouci se. Ani v tomto pripade ti nic nehrozi.
Ale nekde ve Shnilem dole se jeste skryvaji zbytky nedavno porazene rolnicke armady dona Ksi a Perty Obratle, ktere ted tajne vydrzuje sam orel nas don Reba pro pripad, ze by nastaly, a to je dost pravdepodobne, nejake komplikace ve vztahu k baronum. Ti ovsem neznaji slitovani, o tech radsi nepremyslet. A pak je tu jeste don Sa-tarina, rissky aristokrat nejvyssiho puvodu, sto dva roky stary, ktery uz pri svem veku ztratil veskerou soudnost. Zije v rodove nenavisti s vevody irukanskymi a cas od casu, kdyz se probudi k aktivni cinnosti, pocne chytat vsechno, co prejde irukanskou hranici. Je strasne nebezpecny, protoze vlivem zlucnikovych zachvatu je schopen vydavat takove rozkazy, ze zrizenci nepostaci vyvazet mrtvoly z jeho veznic.
A nakonec to hlavni. Hlavni ne proto, ze by to bylo nejnebezpecnejsi, ale proto, ze to je nejpravdepodobnejsi. Sede hlidky dona Re-by. Prislusnici udernych oddilu na silnicich. Mohl ses jim dostat do ruky nahodou, v tom pripade nelze nez spolehat na uvazlivost a chladnokrevnost tveho pruvodce. Ale co kdyz o tebe don Reba projevil zajem? Don Reba miva takove neocekavane zajmy… Jeho zvedove mu mohli oznamit, ze budes projizdet pres Arkanar, poslali ti naproti oddil pod velenim svedomiteho sedeho dustojnika, slechtickeho bastarda z nizsich vrstev, a ty ted! sedis v tezkem zalari pod Veselou vezi…
Rumata znovu netrpelive zatahal za snuru. Dvere loznice se s odpornym vrzanim otevrely. Vstoupil sluha, hubeny a zachmureny chlapec. Jmenoval se Uno a jeho osud mohl byt nametem k balade. Na prahu se poklonil, zasoupal nohama v rozbitych strevicich, pristoupil k posteli a postavil na stolek podnos s dopisy, kavou a ulomkem vonave zvykaci kury na cisteni a posilovani zubu. Rumata na nej zlostne pohledl.
„Rekni mi, prosim te, kdy uz namazes ty dvere!“
Chlapec mlcel a dival se do podlahy. Rumata odhodil pokryvku, spustil bose nohy z postele a natahl se k podnosu.
„Myl ses dneska?“ zeptal se.
Chlapec preslapl z nohy na nohu, neodpovedel a zacal po mistnosti sbirat pohazene kusy odevu.
„Myslim, ze jsem se te ptal, jestli ses dneska myl nebo ne!“ opakoval Rumata a rozlepil prvni dopis.
„Voda hrichy nesmyje,“ zabrucel chlapec. „Jsem snad urozeny, abych se myl?“
„A co jsem ti vykladal o mikrobech?“ pripomnel mu Rumata.
Chlapec polozil zelene kalhoty na operadlo kresla a opsal palcem ve vzduchu kruh, aby odehnal dabla.
„Trikrat za noc jsem se modlil,“ poznamenal. „Tak co jeste?“
„Jsi trumbera,“ rekl Rumata a dal se do cteni dopisu.
Psala mu donna Okana, dvorni dama, nova favoritka dona Reby. Zvala ho, aby ji, „nyve roztouzenou“, hned dnes vecer navstivil. V dousce bylo nehledanymi slovy primo vysvetleno, co si od teto schuzky slibuje. To bylo na Rumatu moc — zacervenal se. Kradmo se ohledl po chlapci a zamumlal: „No, teda vlastne…“ Stalo to za uvahu. Jit tam bylo nechutne, nejit hloupe — donna Okana mnoho vedela. Jednim douskem vypil kavu a vlozil do ust zvykaci kuru.
Dalsi obalka byla z pevneho papiru, voskova pecet peclive setrena. Bylo videt, ze dopis byl oteviran. Psal don Ripat, karierista telem i dusi, porucik sede roty kramaru. Vyptaval se, jak slouzi zdravi, vyjadroval presvedceni o vitezstvi veci sedych, prosil, aby mu bylo poshoveno se zaplacenim dluhu, a vymlouval se na nesmyslne okolnosti. „No dobre, dobre,“ zamumlal Rumata, odlozil dopis, znovu vzal do ruky obalku a se zajmem si ji prohledl. Ano, zacali pracovat sikovneji. Podstatne sikovneji.
Treti dopis obsahoval vyzvu na souboj kvuli donne Pife, ale zaroven ochotu vzit vyzvu zpet, pokud by don Rumata racil predlozit dukazy o tom, ze on, urozeny don Rumata, s donnou Pifou zadne styky neudrzoval a neudrzuje. Dopis mel obvyklou formu — zakladni text psal kaligraf, na vynechanych mistech byla kostrbate, s gramatickymi chybami vepsana jmena a casove udaje.
Rumata odhodil dopis a poskrabal si levou ruku pokousanou od komaru.
„No, priprav myti,“ naridil.
Chlapec zmizel za dvermi a po chvilce vcouval zpatky a tahl po podlaze dreveny skopek s vodou. Pak jeste jednou odbehl za dvere a pritahl prazdny skopek a dzbanek.
Rumata seskocil na podlahu, stahl si pres hlavu starou, bohate rucne vysivanou nocni kosili a rincive vytahl z pochev mece visici v hlavach postele. Chlapec se pro jistotu postavil za kreslo. Rumata asi deset minut cvicil
