„Presne tak,“ odpovedel zavile muz. „Dostal jsem rozkaz, tak jsem ho splnil!“
„Podam na vas hlaseni,“ rekl Andrej a snazil se nedat najevo, co se v nem deje. „Preveli vas na ulici, budete tam k ranu honit ruzny individua… A spendlickem budete hrabat…“ Pak se obratil k Saarimu: „Tak vite co?
Kdyz uz to takhle dopadlo, pojdte dal.“
Pokynul muzi, aby se posadil na zidlicku, sam zaujal sve misto za stolem a podival se na hodinky. Minula pulnoc. Nadeje vyspat se pred dalsim tezkym dnem se beznadejne vyparila.
„Tak dobre,“ pronesl s povzdechem a otevrel slozku s pripadem Domu.
Prolistoval obrovskou hromadu protokolu, hlaseni, vypovedi a expertiz, nasel list s nekdejsi svedeckou vypovedi Saariho (43 let, saxofonista Druheho mestskeho divadla, rozvedeny) a ocima ho proletel. „Dobre…,“ zopakoval.
„Musim si upresnit neco z vasi svedecke vypovedi, kterou jste tady pred mesicem podepsal.“
„Prosim… prosim,“ rekl na to Saari ochotne, predklonil se a jakymsi zvlastnim, spis zenskym pohybem si pridrzel na hrudi rozevirajici se kabat.
„Vypovedel jste, ze vase znama Ella Strembergova primo pred vasima ocima vesla v triadvacet hodin ctyricet minut dne osmeho zari tohoto roku do takzvaneho Cerveneho domu. Stalo se tak v Papousci ulici a Cerveny dum stal mezi gastronomem cislo sto patnact a Stromovou lekarnou. Trvate na teto sve vypovedi?“
„Ano, trvam. Takhle to doopravdy bylo. Jenom… co se tyka data… to uz doopravdy presne nevim. Prece jen se to stalo vic nez pred mesicem.“
„To neni dulezite,“ rekl Andrej. „Tenkrat jste si to pamatoval presne — a taky to odpovida i jinym udajum… Ted vas chci o neco pozadat. Popiste znovu a co nejpodrobneji tu budovu, ktere se rika Cerveny dum.“
Saari naklonil hlavu na stranu a zamyslel se.
„Takze…,“ zacal pak zvolna, „ta budova mela dve poschodi. Byla ze starych cihel, trosku to pripominalo kasarna…, chapete, co tim chci rict, ze? Okna tam byla uzka a vysoka. V prizemi byla zabilena… a ted se mi to vybavuje: nesvitilo se v nich.“ Znovu se zamyslel. „Vite, ted si uvedomuju, ze zadne z oken te budovy nebylo osvicene… No — a ten vchod… Kamenne schody. Mozna dva, tri… A tezka velka vrata… s mosaznou, zdobenou klikou. Ella za tu kliku vzala a s dost velkou namahou ji k sobe pritahla.
Cisla domu jsem si nevsiml, dokonce ani nevim, jestli tam nejake bylo… Celkove ta budova na me pusobila jako jakykoliv stary dum, mozna tak z konce minuleho stoleti.“
„Dobre,“ podotkl Andrej, „ale reknete mi, znal jste to dobre — v te Papousci ulici?“
„Byl jsem tam tehdy poprve. A taky naposledy. Bydlim odtamtud dost daleko, dostanu se do tech mist malokdy, ale tenkrat jsem proste Ellu vyprovazel.
Byli jsme spolu na jednom vecirku a ja… jsem se o Ellu tak trochu uchazel a nabidl jsem ji domu doprovod. Cestou jsme se docela pekne bavili, ale ona najednou rekla: ‚Tak se rozloucime…,‘ polibila me na tvar — a nez jsem se vzpamatoval, vbehla do te budovy. Abych pravdu rekl, myslel jsem si, ze tam bydli.“
„Rozumim,“ rekl nato Andrej. „Na tom vecirku jste urcite neco vypil, ze?“
Saari bezradne rozhodil ruce: „Vite, ze ani kapku? Doktor mi to zakazal“
Andrej soucitne prikyvl.
„A nepamatujete si nahodou, jestli mela ta budova kominy?“
„Ale ano, pamatuju! Ta budova byla tak zvlastni, ze si ji i ted dost presne vybavuj u! Mela strechu z tasek a tri dost vysoke kominy. A pamatuju se, ze z jednoho se kourilo. Dokonce me tehdy napadlo, ze je u nas jeste dost domu, kde se topi kamny.
A to byla ta chvile, na kterou Andrej cekal. Zvolna polozil tuzku na listy protokolu, naklonil se dopredu a primhourenyma ocima se vpil do svedkovy tvare: „Ve vasi vypovedi jsou jiste nesrovnalosti. Za prve: podle expertizy je nemozne, abyste primo z Papousci ulice videl strechu a kominy dvoupatrove budovy.“
Eino Saari, saxofonista Druheho mestskeho divadla, se zatvaril vydesene a oci mu zacaly tekat z mista na misto.
„Dale: zjistili jsme, ze Papousci ulice nema nocni osvetleni — a tudiz je dost nepochopitelne, ze jste v absolutni nocni tme, dobrych tri sta metru od nejblizsi lucerny, dokazal rozeznat takovou spoustu detailu: barvu budovy, mosaznou kliku na dverich, tvar oken a dokonce i kour z komina. Zajimalo by me, jak to muzete vysvetlit.“
Eino Saari chvili jen tise otviral a zase zaviral usta. Pak zimnicne naprazdno polkl a nakonec rekl: „Ja to nechapu… Jsem z toho uplne pryc… Tohle me vubec nenapadlo!“
Andrej mlcky vyckaval.
„To je fakt… jak to, ze me to driv taky nenapadlo? Vzdyt v te ulici byla uplna tma! Nejen ze nebyly videt domy, ale dokonce ani chodnik pod nohama clovek nevidel…! A ta strecha… Stal jsem prece primo u te budovy… Jenze ja si tu strechu uplne presne pamatuju! A cervene cihly a kour z komina… takovy bily prouzek, jako by ho osvecoval mesic…“
„No… to je divne,“ podotkl chladne Andrej.
V siroce rozevrenych Saariho ocich jako by se nahle objevilo jakesi nove poznani. Pritiskl si ruce na prsa.
„Pane vysetrovateli!“ vyhrkl zoufale. „Mne se ted vsechno v hlave mota, ale je mi jasne, ze mluvim sam proti sobe a ze vam musim byt podezrely.
Ale ja… jsem cestny clovek… a mi rodice byli absolutne cestni, hluboce verici lide… Vsechno, co vam tady rikam, je uplna a cista pravda!
Takhle to bylo! Jenom… mi to driv nebylo divne. Byla tam tma jako v ranci a ja jsem stal hned vedle toho Domu — a pritom si pamatuju malem kazdou cihlu ve zdi a tu strechu i ted vidim tak jasne, jako by byla primo tady… i ty tri kominy a kour…“
„Hm…,“ zabrumlal Andrej a zabubnoval prsty po stole. „A treba jste to vsechno nevidel primo na vlastni oci. Treba vam to nekdo vypravel. Jeste pred tim, nez se to stalo s Ellou Strembergovou, zaslechl jste nekde neco o Cervenem dome?“
Eino Saari znovu zatekal ocima po mistnosti.
„N-n-nevzpominam si,“ vykoktal konecne. „Potom — to ano. Kdyz Ella zmizela a ja jsem zacal chodit na policii, protoze uz bylo vyhlaseno patrani…, pak jsem toho slysel spoustu. Ale predtim? Pane vysetrovateli,“ rekl nahle, jako by nasel reseni, „ja vam nemuzu odprisahnout, ze jsem pred zmizenim Elly Strembergove nic neslysel o Cervenem dome, ale muzu odprisahnout, ze si nic takoveho nepamatuju!“
Andrej vzal pero a zacal psat protokol. Pritom k Saarimu promlouval neosobnim, monotonne urednim hlasem, ktery mel podle jeho predstav v predvolanem navozovat pocit tisne a presvedceni o nemilosrdnem osudu, ktery prijde potrestat kazdou nepravost.
„Sam musite pochopit, pane Saari, ze pro vysetrovani jsou vase vypovedi neuspokojujici. Ella Strembergova zmizela beze stopy a poslednim clovekem, ktery ji videl, jste vy. Cerveny dum, ktery jste tu pomerne podrobne popsal, v Papousci ulici nestoji. Popis budovy tezko muze odpovidat realite, protoze odporuje zakladnim fyzikalnim zakonum. A krome toho — jak je nam znamo — Ella Strembergova bydlela v uplne jinem kvartale, daleko od Papousci ulice. To vas samozrejme nikterak z niceho neobvinuje, nicmene to proti vam mluvi… Jsem nucen vas dat zadrzet…, nez se nektere veci vyjasni. Prosim, abyste si precetl protokol a podepsal ho.“
Eino Saari mlcky vstal, pristoupil ke stolu a aniz cokoliv cetl, podepsal vsechny listy protokolu. Prsty se mu chvely, drobna brada se trasla. Pak se doslova dosoural zpatky k zidlicce, bezvladne usedl, sevrel ruce a rekl: „Chci jeste jednou zduraznit, pane vysetrovateli,“ hlas se mu zlomil a Saari rychle polkl, „ze jsem vedel…, kdyz jsem takto vypovidal…, ze mluvim sam proti sobe. Mohl jsem si prece neco vymyslet, lhat vam! Vubec jsem se do toho pripadu nemusel zaplest, protoze nikdo nevedel o tom, ze jsem sel Ellu vyprovodit.“
„Tohle vase prohlaseni uz je v protokolu obsazeno,“ poznamenal klidne Andrej. „Jestlize jste se nicim neprovinil, nic vam nehrozi. Ted budete odveden do cely predbezneho zadrzeni. Tady mate papir a tuzku. Muzete nam byt napomocen pri vysetrovani pripadu — a nakonec tim pomuzete i sam sobe — kdyz co nejpodrobneji napisete, kdo, kdy a za jakych okolnosti s vami mluvil o Cervenem dome. A je lhostejne, jestli to bylo pred zmizenim Elly Strembergove, nebo po nem. Co nejpodrobneji! Kdo — jmeno, adresa. Kdy — presne datum, hodina. Za jakych okolnosti, proc vam to dotycny vypravel a jakym tonem… Pochopil jste me?“
Eino Saari prikyvl a jen hlesl „ano“. Andrej se mu uprene zadival do oci: „Jsem presvedcen o tom, ze veskere podrobnosti o Cervenem dome jste se dovedel od nejake dalsi osoby. Vy jste tu budovu dokonce mozna ani nevidel… Radim vam se vsi duraznosti, abyste si vzpomnel: Kdo vas s takovymi podrobnostmi seznamil. Kdo, kdy, za jakych okolnosti — a co tim sledoval.“ Zazvonil na sluzbu, vzapeti se mezi dvermi objevil policista a
