hrozna vec, ale Cerveny dum je horsi nez jakakoliv poplasna zprava. A to nejhorsi na nem neni to, ze lidi v nem navzdycky mizi… To nejhorsi je, ze nekdy odtud vyjdou! Vyjdou, vraci se mezi nas a ziji tu s nami. Jako Kacman… Andrej citil, ze ted prisel na to hlavni, ale zatim jeste nemel odvahu analyzovat vsechno az do konce. Vedel jen, ze Andrej Voronin, ktery vstoupil do dveri s ozdobnou mosaznou klikou, byl nekdo jiny, nez Andrej Voronin, ktery zase vysel ven. Neco se tam v nem zbortilo, nenavratne vyprchalo.
Stiskl zuby: Ale ne…, vazeni panove, v mym pripade jste se zmylili! Vy jste me nemeli poustet ven! Ja jsem z tech, kdo se jen tak neda zlomit, zastrasit… a uz vubec ne koupit… Usklibl se, vzal si cisty list papiru a velkymi pismeny si poznamenal: CERVENY DUM — KACMAN. CERVENY DUM — ANTIMESTO.
ANTIMESTO — KACMAN. Vida, jak to vychazi… Bane, sefe! Nemu sime hledat siritele poplasnych zprav o Cervenem dome! Musime hledat ty, kteri v Cervenem dome byli a v poradku se vratili. Musime je najit a izolovat od ostatnich… nebo je dat prisne sledovat… A poznamenal si: NAVSTEVNICI CERVENEHO DOMU — ANTIMESTO. Takze pani Husakova tak jako tak bude muset rict vsechno, co vi o tom Frantiskovi.
Toho muzikanta ale muzou pustit… O ne ale stejne tak moc nejde… Nemel by Andrej zavolat sefovi? Vyzadat si souhlas na zmenu v postupu vysetrovani… Je ale moc brzo! Jenze jestli se mi povede dostat neco z Kacmana… Andrej zvedl telefon.
„Sluzba? Privedte Kacmana do cisla tricet sest.“
Neco z nej dostat proste musim… Aktovka! Tady uz se mi Icik nevykrouti.
Andrejovi na okamzik proletelo hlavou, ze to zrovna neni moc eticke, aby prave on resil Kacmanuv pripad. Tolikrat spolu prece popijeli…!
Hned se vsak vzpamatoval.
Dvere se otevrely a predvedeny Kacman — pusu od ucha k uchu, ruce v oblyskanych kapsach — se kolebave vsunul do kancelare.
„Sednete si,“ pronesl neosobnim tonem Andrej a pohybem hlavy ukazal k zidlicce.
„Dekuji vam!“ zahlaholil predvedeny a jeste vic se zasklebil. „Koukam, ze jste jeste neprisel k sobe…“
Previt jeden, vsechno je mu suma fuk, pomyslel si zlobne Andrej. A Icik se usadil, podrbal se na bradavicce na krku a se zajmem si zacal prohlizet kancelar.
Andrej zkamenel. Kacman nemel aktovku.
„Kde je aktovka?“ zeptal se, jak nejklidneji umel.
„Jaka aktovka?“ podivil se drze Kacman.
Andrej rychle zvedl sluchatko.
„Sluzba? Kde je aktovka zadrzeneho Kacmana?“
„Jaka aktovka?“ ozvalo se prihlouple. „Ja se hned podivam… Kacman… Uz to mam: Kacmanovi bylo odejmuto… kapesniky dva, starsi prazdna penezenka…“
„Aktovka v tom seznamu neni?“ vystekl Andrej.
„Neni,“ ozval se skomirajici hlas.
„Prineste mi ty papiry sem,“ zachraptel Andrej a zavesil. Pak vrhl kradmy pohled na Icika Kacmana. Mel na nej takovy vztek, az mu z toho zacalo hucet v usich. „Zidovsky vtipky, co?“ rekl s premahanim. „Mizero!
Kam jsi tu aktovku dal?“
Kacman hbite s citem zadeklamoval: „Uchopila jej za rucicku — kampak jsi dal tu aktovcicku?“ „Jak chces,“ zafunel vztekle Andrej, „tohle ti ale nepomuze, previte spionskej!“
Icikovou tvari jako by preletel udiv. Vzapeti uz se ale zase protivne a posmesne sklebil: „No samozrejme,“ vyprskl, „sef skupiny Joint, Josif Kacman, je vam k dispozici. Nebijte me, reknu vam vsechno sam. Kulomety jsem dal schovat v Berdicevu, misto vysadku bude vyznaceno ohni…“
Vesel vylekany policista a v natazene pazi nesl soupis odebranych Icikovych veci.
„Zadna aktovka tam neni,“ drmolil. Polozil list papiru pred Andreje na kraj stolu a rychle poodstoupil. „Volal jsem do prijimaci kancelare — a tam taky nic…“
„Dobre, muzete jit!“ procedil Andrej mezi zuby.
Vzal blanket na vyplneni protokolu o vyslechu a na Kacmana uz se ani nepodival: „Prijmeni! Jmeno! Jmeno po otci!“
„Kacman Josif Michajlovic.“
„Rok narozeni.“
„Tricet sest.“
„Narodnost?“
„Jo…,“ zahihnal se Icik.
Andrej zvedl hlavu: „Co to znamena — jo?“
„Poslouchej, Andreji,“ rekl Icik, „ja nechapu, co se to s tebou dneska deje, ale vem na vedomi, ze si na mne znicis celou svou karieru. Ze staryho kamaradstvi te na to upozornuju…“
„Odpovidejte na otazky!“ Andrejuv hlas znel neprirozene, jako by ho nekdo priskrtil. „Narodnost?“
„Zid,“ odpovedel Icik otravene.
„Obcanstvi?“
„Es-es-es-er.“
„Vyznani?“
„Bez.“
„Stranicka prislusnost?“
„Bez.“
„Vzdelani?“
„Vysoka skola. Pedagogicka fakulta, Leningrad.“
„Byl jste nekdy trestan?“
„Ne.“
„Kdy jste sem prisel? Podle zemskeho letopoctu.“ „V osmasedesatym.“
„Misto posledniho pobytu pred odchodem do Mesta?“
„Leningrad.“
„Z jakych duvodu jste se pro Experiment rozhodl?“
„Ze zvedavosti.“
„Soucasna profese?“
„Statistik spravy komunalniho hospodarstvi.“
„Jakymi profesemi jste ve Meste prosel?“
„Delnik, mestsky archivar, urednik mestskych jatek, asanator, kovar. To je snad vsechno.“
„Stav?“
„Cizoloznik,“ zasklebil se Icik.
Andrej odlozil pero, zapalil si a chvili hledel na Kacmana modravym dymem. Icik se sklebil jako vzdycky. Byl rozcuchany jako vzdycky a jako vzdycky byl drzy… Jenze Andrej ho moc dobre znal, a tak vedel, ze je nervozni. Pravdepodobne k tomu mel duvod, trebaze aktovky se sikovne zbavil. Ted uz zrejme pochopil, ze tohle vsechno Andrej bere vazne, ze legrace davno skoncila. Nervozne mhouril oci a v koutcich ust, ktera se dosud usmivala, poskubavalo… „Tak podivejte se,“ rekl Andrej a dal si zalezet na chladnem tonu, „ja vam radim, abyste se pri vyslechu choval slusne. Pokud si nechcete zhorsit sve postaveni.“
Icik se prestal usmivat: „Dobre. Pak ale zadam, aby mi bylo sdeleno, z ceho jsem obvinen — a podle jakeho paragrafu jsem byl zadrzen. Krome toho si zadam sveho advokata.
Od tehle chvile nereknu bez advokata ani slovo.“ Andrejovi to prislo k smichu.
„Jste zadrzen a zaklade paragrafu dvanact trestniho radu. Tyka se osob, ktere by svym pobytem na svobode mohly predstavovat spolecenske nebezpeci.
Jste obvinen ze spolceni s nepratelskymi elementy, z ukryti nebo ze zamerneho zniceni vecnych dukazu a z poruseni prikazu obecni samospravy, ktera v ramci sanitarnich opatreni nedovoluje opoustet hranice Mesta. Tento prikaz jste porusil nejednou… A co se tyka advokata… Prokuratura vam muze vyhovet po vyprseni tridenni lhuty od okamziku zadrzeni.
To vse podle paragrafu dvanact… Krome toho vas upozornuji, ze ruzne protesty, stiznosti ci odvolani muzete podavat teprve pote, az uspokojive zodpovite otazky polozene pri predbeznem vysetrovani. Opet podle paragrafu dvanact… Rozumite?“
Pozorne se na Icika dival a bylo mu jasne, ze Kacman rozumi. Bylo take jasne, ze Icik ted bude odpovidat na
