sentimentalnosti!
Jenze — to je tezka vec! S Icikem driv spolecne popijeli, spolecne klabosili, jsou prece jen z jedne zeme…! A takova to ted byla prilezitost — vsechny najednou odhalit a sebrat! Sef je taky dobrej! Pry — nekdo po Meste roznasi reci, vyklada bachorky…! Tady existuje cela organizovana sit — a ja mam hledat, kde je toho pocatek…!
Andrej dosel k pultu, dal si vodku a s nechuti ji do sebe obratil. Krucinal, kam tu aktovku mohl dat? Snad ji proste cestou nezahodil? Asi ano… Snist ji nemohl. Nemel by Andrej nekoho poslat, aby se po te aktovce podival?
Jenze to uz je pozde. Ulicemi tou dobou bloumali blazni, poskakovali paviani, domovnici uz zacinali uklizet… Ne, tady je proste chyba v systemu prace! Proc takova dulezita informace, jako je existence Antimesta, ma byt utajena dokonce i pred pracovniky prokuratury? O tom by se prece melo denne psat v novinach, vsude by mely viset vystrazne plakaty… O takove veci je zapotrebi informovat verejnost! A Kacman by se uz davno prozradil… Kdyz se to ale vezme z druhe strany — clovek musi uvazovat: Jestlize existuje takovy grandiozni projekt jako Experiment, jestlize jsou do nej zacleneni lidi z ruznych spolecenskych vrstev, trid a politickych presvedceni…, pak nutne musi dojit k urcite diferenciaci, musi vznikat rozpory… A ty budou narustat! Takze tyhle antagonisticke vztahy — da se to tak prece rict! — povedou ke konfliktu… A driv nebo pozdeji se objevi odpurci Experimentu… tridni odpurci!.. A ti budou na svou stranu ziskavat ruzne deklasovane zivly, moralne nepevne, mravne rozlozene… takove, jako je Kacman. A vselijake kosmopolity… Takovy je prirozeny proces! Troufnu si predpovidat, jak se to bude vyvijet, rekl si Andrej, protoze v tomhle zpu sobu uvazovani se citil jako ryba ve vode, ale vtom se mu na rameno polozila cisi drobna dlan.
Za Andrejem stal redaktor cerne kroniky „Mestskych novin“ Kensi Ubukata.
„Nad cimpak dumas, vysetrovateli? Rozmotavas zamotany pripad?
Rozdel se o sve poznatky s verejnosti! Verejnost miluje zamotane pripady.
Povis mi neco?“
„Nazdar, Kensi,“ rekl unavene Andrej. „Das si vodku?“
„Dam, kdyz mi k ni pridas nejakou tu informaci pro mou kroniku.“
„Nic krome vodky nedostanes.“
„Tak jo. Beru vodku i bez informace.“
Dali si kazdy sklenicku a zajedli to oschlou kyselou okurkou.
„Jdu zrovna od vaseho sefa,“ prohodil Kensi a vyplivl stopku od okurky.
„Ten to teda umi! Semele vsechno mozny. Zacne u astronomie a skonci u zachodovejch mis v celach — a k tomu, co cloveka zajima, nerekne ani slovo.“
„A copak te zajima?“ zeptal se Andrej lhostejne, vlastne jen proto, aby neco rekl.
„Ted me moc zajimaji ruzna ta zmizeni… Behem poslednich ctrnacti dnu ve Meste beze stopy zmizelo jedenact lidi. Treba o tom neco vis, ne?“
Andrej pokrcil rameny.
„Vim, ze zmizeli. Vim, ze se nenasli.“
„A ci je to pripad?“
„To tezko bude jeden samostatny pripad… Radsi se na to zeptej sefa.“
Kensi zavrtel hlavou: „Posledni dobou nejak moc casto me pani vysetrovatele posilaji… tu za sefem, tu za Geigerem… Nejak moc tajemstvi nam rozbujelo v nasi male demokraticke obci! Prosim te — nezmenili jste se nahodou nenapadne na tajnou policii?“ Pak se podival na dno prazdne sklenicky a posteskl si: „Co je cloveku platne, ze ma mezi vysetrovateli kamarady, kdyz se stejne nemuze nic dovedet?“
„Vsechno ma sve meze, to snad chapes.“
Kensi chvili mlcel, ale pak prohodil: „Mimochodem… zavreli Wanga. Ja jsem mu rikal, at neblazni, ale on mel svou hlavu.“
„To uz je v poradku. Zaridil jsem to.“
„Jak — zaridil?“
Andrej s jistym potesenim vylicil, jak operativne zakrocil. Vsechno dal do poradku, spravedlnosti bylo ucineno zadost… Docela dobre se mu ted vykladalo o tomhle jedinem uspechu, ktereho behem celeho nestastneho dne dosahl.
„Hm,“ zabrucel Kensi, kdyz si to vyslechl, „to je zajimave.“ A halasne zachoval: „Kdyz prijizdim do cizi zeme, nikdy se neptam, zda tam maji dobre ci spatne zakony. Vzdycky me jenom zajima, zda se tam zakony dodrzuji.“
„Co tim chces rict?“ zavrcel podmracene Andrej.
„Chci tim rict, ze zakon o pravu na zmenu profese… aspon pokud vim… nema zadne vyjimky.“
„To znamena, ze si myslis…, ze Wang mel jit za trest do bazin?“
„Kdyz je to podle zakona — tak jo.“
„Ale to je prece nesmysl!“ rozcilil se Andrej. „K cemu je Experimentu dobre mit spatneho reditele kombinatu misto vyborneho domovnika?“
„Zakon o pravu na zmenu profese…“
„Tenhle zakon,“ prerusil ho Andrej, „je myslen ve prospech Experimentu — a ne, aby mu skodil. Zakon ovsem nemuze brat v uvahu vsechny okolnosti. A proto my, kteri uvadime tenhle zakon do praxe, musime taky trosku sami uvazovat.“
„Ja si tedy plneni zakona predstavuju trosku jinak,“ rekl ledovym hlasem Kensi. „A v zadnem pripade podobne problemy nemas resit ty, ale soud.“
„Soud by ho poslal do bazin,“ odsekl Andrej. „A on ma zenu a dite.“
„Dura lex, sed lex,“ odvetil na to Kensi.
„Tohle vymysleli byrokrati.“
„To, ze zakon je tvrdy, ale je to zakon,“ namitl vazne Kensi, „to vymysleli lide, kteri se snazili o jednotna pravidla spoluziti v ruznorodem lidskem spolecenstvi.“
„To je prave ono: v ruznorodem!“ prerusil ho Andrej. „Jednotny zakon pro vsechny neexistuje a existovat nemuze! Copak se ridi stejnym zakonem vykoristovany a vykoristovatel? Kdyby napriklad Wang zastaval misto reditele a nechtel to misto opustit…“
„To neni tvoje starost — vykladat zakon,“ namitl chladne Kensi. „Od toho je tady soud.“
„Jenze soud nezna a nemuze znat Wanga tak, jako ho znam ja!“
Kensi se usklibl a zavrtel hlavou: „To tedy mame v prokurature znalce, jen co je pravda!“
„Nech toho,“ zavrcel Andrej. „Jeste chybi, abys napsal clanecek: Nemehlo, ktere si rika vysetrovatel, pustilo na svobodu zlocinneho domovnika.“ „Ja bych to napsal, ale je mi lito Wanga. Ty jsi pitomec, tebe mi lito neni.“
„Ale mne je taky prave Wanga lito!“
„Jenze ty jsi vysetrovatel,“ namitl Kensi. „Ja ne… Me zakony nesvazuji jako tebe.“
„Vis co,“ rekl Andrej, „dej mi uz prokristapana pokoj! I tak je mi ze vseho nanic.“
Kensi se na neho podival a usmal se: „Jasne. Mas to napsany na cele. Delali jste staru?“
„Ne,“ zabrumlal Andrej. „Proste jsem zakopl…“ Pak se podival na hodinky.
„Dame si jeste jednou?“
„Dekuju, to uz stacilo,“ odpovedel Kensi a zvedl se. „Nemuzu chlastat s kazdym vysetrovatelem. Piju jenom s tim, kdo mi poskytne nejakou informaci.“
„Tak jdi do haje,“ prohodil Andrej. „Koukej — tamhle prisel Cacua. Jdi a zeptej se ho na Padajici Hvezdy… Ma v tom pripade o-o-obrovsky uspechy, zrovna dneska o tom mluvil. Jenom ber v uvahu, ze je to hrozne skromnej clovek. Bude ti rikat, ze vlastne nic nevi, ale ty se nesmis dat odradit. Nalej do neho par vodek a budes mit materialek jedna basen!“
Kensi odstrcil prazdne zidle a vykrocil k Cacuovi, ktery se smutne sklanel nad nevabnou kotletou. Andrej se pomstychtive zasklebil a zvolna se vydal k vychodu. Docela rad by zustal a byl svedkem toho, jak bude Cacua rvat, jenze na to uz nemel cas… No, neda se nic delat, pane Kacmane, musime se podivat, jak jste na tom… A nedej panbu, pane Kacmane, abyste se znovu pokousel o nejaky figl! To tedy ne, s tim si na me neprijdete!
V kancelari cislo tricet sest byla rozsvicena vsechna svetla. Icik Kacman stal opreny o trezor a zvedave listoval nejakou slozkou. Jako obvykle si ostipoval bradavicku a buhviproc se sklebil.
„Krucinal!“ vyjekl Andrej, „kdo ti to dovolil? Co te to vubec napadlo?“
