otazky a bude cekat na vyprseni tri denni lhuty. Kdyz se o teto lhute Andrej zminil, Icik si uprimne povzdechl.
To je dobre znameni, rekl si Andrej… „Ted, kdyz jsem vam podal vysvetleni, budeme pokracovat.“ Andrej znovu vzal do ruky pero. „Stav?“
„Svobodny.“
„Bydliste?“
„Coze?“ Zdalo se, ze Icik je duchem nepritomen.
„Kde bydlite? Jaka je vase adresa?“
„Druha Leva devatenact. Byt cislo sedm.“
„Co muzete rici ke svemu obvineni?“
„No tak,“ spustil Icik, „pokud jde o ty nepratelske elementy — to je naprosta hloupost. Poprve slysim neco o tom, ze tu existuji nejake nepratelske elementy. To povazuju za provokativni vymysl. Dal: vecne dukazy… Zadne vecne dukazy jsem nemel a taky jsem mit nemohl, protoze jsem se niceho nezakonneho nedopoustel. Takze jsem taky nic neukryl, ani neznicil. A pokud jde o prikaz obecni samospravy… Byl jsem prece zamestnan v mestskem archivu! A je jen ve verejnem zajmu, ze pro archiv pracuju dal a mam pristup ke vsem archivnim materialum — tedy i k tem, ktere se nachazeji za hranicemi Mesta. To je vsechno.“
„Co jste delal v Cervenem dome?“
„To je ma osobni zalezitost. A vy nemate pravo zabyvat se mymi osobnimi zalezitostmi. Nejdriv byste musel dokazat, ze maji vztah k tomu, z ceho mne obvinujete. Paragraf ctrnact trestniho radu…“
„Byl jste v Cervenem dome nekolikrat?“
„Ano.“
„Muzete vyjmenovat ty, s kterymi jste se tam setkal?“
Ted uz se Icik zase sklebil: „Muzu, ale k nicemu vam to nebude.“
„Tak jmenujte!“
„Prosim… Z novejsi doby: Petain, Quisling, Wang Tiang-wej…“
Andrej ho zarazil: „Nejdriv prosim jmena tech, kteri jsou obyvateli Mesta.“
„A k cemu to prokurature bude?“ vyjel necekane agresivne Icik.
„Nejsem povinen vam na vasi otazku odpovidat. Tady se ptam ja. A vy odpovidejte!“
„Ja nebudu odpovidat na hloupe otazky. Je videt, ze nic nechapete. Vy si myslite, ze kdyz jsem tam nekoho potkal, tak ze tam ten dotycny opravdu byl. A tak to prave neni.“
„Nerozumim vam. Vysvetlete mi to.“ „Ja tomu sam taky nerozumim,“ namitl Icik. „Je to neco jako sen. Zjitrena fantazie svedomi…“
„Tak dobre… Neco jako sen. Byl jste dneska v Cervenem dome?“
„No-byl!“
„Kde stal Cerveny dum, kdyz jste do nej vstoupil?“
„Dneska? No — dneska byl tam… u synagogy.“
„Videl jste me tam?“
Icik se usklibl: „Vas tam vidim pokazdy.“
„Takze dneska taky?“
„Taky.“
„Co jsem tam delal?“
„Blbosti,“ rekl Icik spokojene.
„Konkretne?“
„Obcoval jste, pane Voronine. S nekolika zenskymi najednou…, byl to skupinovy sex a vy jste pri nem vedl krasne reci ke kastratum. Hlasal jste jim vysoke mravni principy a tvrdil jste, ze vy se touhletou cinnosti nezabyvate pro svou osobni potechu, nybrz pro blaho celeho lidstva.“
Andrej zatal zuby. Po chvili se zeptal: „A co jste delal vy?“
„To vam prave nereknu. A mam pravo o tom nemluvit.“
„Lzete,“ poznamenal Andrej. „Nevidel jste me tam. Co jste mi rekl, kdyz jsme se uvideli v parku? Jak tak na tebe koukam…, ty jsi byl v Cervenym dome. Z toho jasne vyplyva, ze jste me tam nevidel. Proc lzete?“
„Ja bych nerek, ze lzu,“ namitl Icik. „Proste mi bylo za vas hanba. Tak jsem se rozhod, ze vam dam najevo, ze jsem vas tam nevidel. Jenze ted je to neco jinyho. Ted musim mluvit pravdu.“
Andrej se v kresle pohodlne oprel a ruku si zalozil za operadlo.
„Rikate, ze to vsechno je neco jako sen. Tak jaky je potom rozdil v tom, jestli jste me ve snu videl, nebo nevidel? Proc byste mi musel neco davat najevo?“
„Ale no tak…,“ rekl Icik, „proste mi bylo trapne rikat vam, ze o vas nekdy premyslim. Ted vidim, ze mi to trapne byt nemelo.“
Andrej pochybovacne pokrcil rameny: „Dobra… A tu aktovku jste taky vynesl z Cerveneho domu? Tedy — z vlastniho snu?“
Icik zkamenel.
„Jakou aktovku?“ zeptal se nervozne. „Na jakou aktovku se me to porad ptate? Zadnou aktovku jsem u sebe nemel.“ „Nechte toho, Kacmane,“ poznamenal unavene Andrej. „Aktovku jsem videl ja, aktovku videl policista, ktery nas vezl, aktovku videl i ten stary pan… pan Stupalski. U soudu to stejne budete muset vysvetlit! Tak to ted nekomplikujte!“
Icik tekal ocima po zdi. Mlcel.
„Rekneme, ze aktovka nepochazi z Cerveneho domu,“ pokracoval Andrej.
„Rekneme, ze jste ji ziskal nekde za hranicemi Mesta. Jak jste k ni prisel? Kdo vam ji dal, Kacmane?“
Icik mlcel.
„Co v te aktovce bylo?“ Andrej vstal, ruce zalozil za zada a prosel se po kancelari. „Nejaky clovek ma aktovku. Toho cloveka zadrzi policie. Cestou na prokuraturu se ten clovek aktovky zbavi… Nenapadne. Proc asi? Zrejme proto, ze v aktovce byly nejake dokumenty, ktere ho mohly kompromitovat… Sledujete me, Kacmane? Ta aktovka mela svuj puvod za mestskymi hranicemi. Jake dokumenty — ktere maji svuj puvod za mestskymi hranicemi — mohou zkompromitovat obyvatele Mesta? No — jake? Odpovezte mi, Kacmane!“
Icik si urputne ostipoval bradavicku a dival se do stropu.
„Jen se nepokousejte vykrucovat, Kacmane,“ upozornil ho Andrej. „Nepokousejte se mi vykladat nejakou bachorku! Ja do vas vidim. Co bylo v te aktovce? Seznamy? Adresy? Instrukce?“
Icik se najednou dlani pleskl pres koleno a zarval: „Poslouchej, ty idiote! Co to tu meles? Kdo ti to vsechno nabulikoval?
Jaky seznamy, jaky adresy? Ses snad detektiv Ocko nebo co? Znas me uz hezky dlouho, vis, ze se prehrabuju ve starejch ruinach, ze me zajima historie Mesta. Co te to draplo, ze mi tady vnucujes nejakou spionaz? Kdo tu co muze vyspionit, to mi teda rekni! Proc? A pro koho?“
„Co bylo v aktovce?“ vystekl, jak nejvic mohl, Andrej. „Prestante se vykrucovat a odpovezte: Co bylo v aktovce?“
A to uz Icikovi praskly nervy. Vytrestil oci podlite krvi a zavrestel: „Jdi do hajzlu i s nejakou tou svou aktovkou! Nic ti nereknu! Jsi pitomec, idiot, blbej polda!“
Jecel, prskal, klel, nadaval a zurive pritom machal rukama. A Andrej sel, vytahl list cisteho papiru a nahoru na nej napsal: „Vypoved vysetrovaneho J. Kacmana ohledne aktovky, ktera byla u neho videna a pozdeji beze stop zmizela.“ Pak pockal, az Icik prestane vyvadet, a jak nejlaskaveji umel, rekl: „Podivej se, Iciku, tohle ber jako pratelskou radu: Jsi v tom az po usi. Je mi jasne, ze jsi se do cele te historie zapletl z lehkomyslnosti, kvuli te sve hloupe zvedavosti. Abys vedel, uz pul roku jsi sledovan… A tak ti radim: Tadyhle si sedni a vsechno podle pravdy sepis. Moc ti toho slibit nemuzu, ale vsecko, co je v mych silach, pro tebe udelam. Sedni si ke stolu a pis! Ja se vratim za pul hodiny.“
Snazil se o vycerpaneho Icika ani nezavadit pohledem. Byl si sam sobe odporny za sve pokrytectvi, ale tvrdosijne si opakoval, ze v tomhle pripade zcela jiste ucel sveti prostredky. Zamkl zasuvky stolu a odesel.
Na chodbe si zavolal pomocnika straze a postavil ho ke dverim.
Pak se vydal do bufetu. Citil se mizerne, v ustech mu vyschlo, mel pocit, ze spolykal neco hnusneho. Vedel, ze ten vyslech je cely nejaky nestastny, dosavadni vysledky jsou nepresvedcive… Zalezitost s Cervenym domem Andrej uplne prosvihl, to si musi priznat, nemel to sem vubec plest!
Aktovku — jediny predmet dolicny! — nechal ostudne zmizet… Za to by ho meli z prokuratury rovnou vyhodit! Fritzovi by se tohle nestalo! Fritzovi by hned doslo, kde je jadro pudla… To ma Andrej z te sve proklete
