vy.“
Novinar Kammerer vyvalil oci. Ja take — ale ja navic jeste zbystril pozornost.
„Inu, Ljovo,“ rekl novinar Kammerer, „vy jste byl tenkrat mlady, takze jste vubec nepronikl do tehdejsiho systemu subordinace. Jedine, co jsem pro vas tehdy delal, bylo to, ze jsem zajistoval bezpecnost, prepravu a stravu... a to jeste...“
„A vytycoval jste ideove cile!“ poznamenal Lev Abalkin.
„Jake cile?“
„Expedice do Modreho Hada — to je prece vase myslenka!“
„No, do te miry, ze jsem ozna...“
„Tak! To je za prve. Napad, ze s Hlavaky maji pracovat progresori a ne zoopsychologove — to je za druhe!“
„Pockejte, Ljovo! Tohle byl Komovuv napad! Mne prece jste mohli byt vsichni ukradeni! Ja mel tou dobou na krku povstani v Pandeji. Prvni masovy vysadek Oceanske rise. Vy prece si umite predstavit, o co slo... Boze muj! Mam-li byt uprimny, tenkrat jsem nacisto zapomnel, ze vubec existujete. Zef vas mel tehdy na starosti, Zef, ne ja! Vzpominate si na toho zrzaveho domorodce?“
Lev Abalkin se smal, cenil rovne bile zuby.
„A nesklebte se na me!“ vyjel novinar Kammerer rozzlobene. „Uvadite me do trapne situace. Takovy nesmysl! Ba ne, milankove, jak je videt, pustil jsem se do te knihy v pravy cas. Zasnu, jake idiotske legendy se kolem toho vyrojily.“
„No dobra, dobra, ja uz to vickrat neudelam,“ rekl Abalkin. „Muzeme v tom sporu pokracovat pri nasem setkani...“
„Spravne,“ rekl novinar Kammerer. „Jenze spor zadny nebude. Tady neni o co se prit. Takze...“
Novinar Kammerer prejel po tlacitkach stolniho zapisniku.
„Zitra v deset nula nula u mne. Nebo byste radsi...“
„Radsi u mne,“ rekl Lev Abalkin.
„Tak diktujte adresu,“ zvolal novinar Kammerer. Jeste se docela neuklidnil.
„Lazne Osinka,“ rekl Lev Abalkin. „Srub cislo sest.“
2. cervna 78. NEKOLIK DOHADU O UMYSLECH LVA ABALKINA
Sandrovi a Andrejovi jsem naridil, aby odesli. Naprosto oficialne. Musel jsem nasadit oficialni vyraz a mluvit oficialnim tonem, coz se mi bez namahy podarila, protoze jsem opravdu chtel zustat sam a dukladne se zamyslet.
Aljona ihned vycitila mou naladu, utichla a slavnostne se zavazala, ze do me pracovny ani nevkroci, naopak ze bude vsemozne strezit muj klid. Pokud vim, predstavuje si mou praci absolutne zcestne. Je na priklad presvedcena, ze je moje prace nebezpecna. Ovsem nektere zakladni principy si osvojila pevne. Vi napriklad, ze jsem-li najednou necim zaneprazdnen, neznamena to, ze me posedla inspirace nebo ze jsem znenadani dostal nejaky senzacni napad. Aljona vi, ze se jednoduse vyskytl nejaky neodkladny ukol, ktery je treba opravdu neodkladne resit.
Zatahal jsem ji za ucho a zavrel se v pracovne. Aljonu jsem nechal uklizet pokoj.
Odkud ma moje cislo? To je jednoduche. Nechal jsem cislo u ucitele. Navic mu mohla o mne rict Maja Glumovova. Takze bud se jeste jednou setkal s Majou Toivovnou, nebo se prece jen rozhodl navstivit ucitele. Riskoval to. Dvacet let o sobe nedal vedet, a ted se najednou rozhodl prijit na navstevu. Proc?
Kvuli cemu mi volal? Treba ze sentimentalnich pohnutek. Vzpominky na prvni opravdovou praci. Mladi je nejstastnejsim obdobim zivota. Hm. To se mi nezda... Altruisticke prani pomoci zurnalistovi (a objeviteli jeho zamilovanych Hlavaku) v jeho praci a k tomu trocha zdrave ctizadosti. Nesmysl. Proc by mi v tom pripade daval falesnou adresu? Ale co kdyz neni falesna? Neni-li falesna, znamena to, ze se neskryva, takze Admiral neco plete... Z ceho vlastne vyplyva, ze se Lev Abalkin skryva?
Rychle jsem si zavolal informace, zjistil cislo a zavolal do Osinky, srub cislo sest. Nikdo to nezvedal. To se ovsem dalo cekat.
Dobra, tohle zatim nechme. Co bylo v nasem rozhovoru nejdulezitejsi? Mimochodem, jednou jsem se malem podrekl. Nejradsi bych si byl ukousl jazyk! „Vy prece musite chapat, co je to vysadek skupiny flotil C!“ — „Zajimalo by me, odkud vite, Maku, o existenci skupin flotil C a z ceho jste usoudil, ze ja o tom neco vim?“ Samozrejme, kdybych byl svou vetu rekl takhle jasne, neodpovedel by mi temito slovy, jen by se byl zamyslel a vsechno pochopil. A po takovem ostudnem fiasku by mi nezbyvalo nic jineho nez se opravdu dat na zurnalistiku... No nic, doufejme, ze si niceho nevsiml. Taky nemel tak mnoho casu, aby rozebiral a hodnotil kazde moje slovo. Sel evidentne za jakymsi svym cilem a vsechno ostatni, co s timto cilem nebylo spjato, patrne poustel druhym uchem ven...
Ale za cim tedy sel? Proc se snazil pripisovat mne svoje zasluhy a navic jeste zasluhy Komovovy? A pritom tak hr, neomalene, jen co pozdravil... Nekdo si muze myslet, ze skutecne rozsiruji legendy o sve priorite, jako ze mne patri vsechny zakladni myslenky ohledne Hlavaku, ze jsem si tohle vsechno prisvojil, on se toho domakl a dava mi na srozumenou, ze jsem nula. Kazdopadne jeho usmev byl dvojsmyslny... Ale to je prece nesmysl! O tom, ze Hlavaky jsem objevil prave ja, vi dneska jen nejuzsi okruh specialistu, ackoli i ti na to uz zrejme zapomneli, protoze je to bezvyznamne ...
Blbost a konina, samozrejme. Ale fakt zustava faktem: pred chvilkou mi zavolal Lev Abalkin a sdelil mi, ze podle jeho nazoru jsem zakladatelem a koryfejem soucasne vedy o Hlavacich ja, novinar Kammerer. Jinak neobsahoval nas rozhovor nic podstatneho. Vsechno ostatni byly obycejne recicky. No ovsem, pak jeste ta falesna (nejspis) adresa az uplne nakonec...
Vnucuje se ovsem jeste jedna verze. Jemu bylo uplne lhostejne, o cem bude mluvit. Mohl si dovolit zvanit jakekoli nesmysly, protoze volal jedine proto, aby me videl. Ucitel nebo Maja Glumovova mu sdeluji: Zajima se o tebe nejaky Maxim Kammerer. — Podivejme! rika si skryvajici se Lev. Zvlastni! Jen jsem se objevil na Zemi, uz se o me zajima Maxim Kammerer. Ale ja jsem jednoho Maxima Kammerera znal. Co je to? Shoda jmen? Lev Abalkin na takove nahody neveri. Radsi tomu cloveku zavolam a zjistim, je-li to tamten Maxim Kammerer, v minulosti Mak Sim... A bude-li to opravdu on, podivame se, jak se bude chovat.
Citil jsem, ze jsem se trefil do cerneho. Abalkin vola a pro vsechny pripady vypina obraz. Vlastne jen pro pripad, ze bych nebyl tamten Maxim Kammerer. Pak me vidi. S jistym udivem samozrejme, ale urcite s ulevou. Je to docela obycejny Maxim Kammerer, ma doma slezinu; bujare veseli, absolutne nic podezreleho. Takze je mozne prohodit par bezvyznamnych vet, smluvit si schuzku a zmizet...
Jenze! Tohle neni cela pravda a taky ne pouze pravda. Jsou v tom dva hacky. Predne. Proc v takovem pripade vubec navazoval rozhovor? Stacilo se podivat, chvili poslouchat, presvedcit se, ze ja jsem ja, a klidne se odpojit. Pardon, to je omyl, mam spatne cislo.
A za druhe, ja prece taky nejsem dnesni. Videl jsem, ze se mnou mluvi jen tak. Sledoval pritom moje reakce. Chtel se presvedcit, ze jsem to ja a ze budu urcitym zpusobem reagovat na urcita jeho slova. Vedome rika nesmysl a pozorne sleduje, jak se na ten nesmysl tvarim... To je taky divne. Na vedomy nesmysl reaguji vsichni lide stejne. Takze bud uvazuji nespravne, nebo... nebo z Abalkinova hlediska neni tenhle nesmysl vubec nesmyslem. Napriklad: z jakychsi naprosto neznamych duvodu Abalkin skutecne pripousti, ze moje uloha ve vyzkumu Hlavaku je neobycejne velka. Vola mi, aby si tuto domnenku overil, a z me reakce se presvedcuje, ze je to mylny predpoklad.
To zni docela logicky, ale nejak divne. Co s tim maji spolecneho Hlavaci? I kdyz celkem vzato, v zivote Lva Abalkina sehrali Hlavaci ulohu dalo by se rici zasadni. Stop!
Kdybych mel nyni strucne charakterizovat nejdulezitejsi momenty zivotopisu tohoto cloveka, rekl bych to asi takhle: Libila se mu prace s Hlavaky, jeho nejtouzebnejsim pranim bylo pracovat s Hlavaky, dosahl v praci s Hlavaky znacnych uspechu, ale z neznamych duvodu mu nebylo dovoleno v teto praci pokracovat... Hrome, vzdyt by nebylo nic divneho, kdyby mu nakonec dosla trpelivost, kdyby se vykaslal na ten svuj stab C, na Komkon, na disciplinu, kdyby vsechno nechal plavat a vratil se na Zemi, aby uz krucinal jednou provzdy zjistil, proc ho nenechaji delat jeho oblibenou praci, kdo konkretne mu cely zivot hazi klacky pod nohy, koho muze hnat k zodpovednosti za krach svych vytouzenych planu, za trpky pocit neschopnosti ovlivnit vlastni zivot, za celych tech patnact let obetovanych
