„Ne, to neni mozne... Pokud jde o tvou hypotezu, je nepodlozena. Lev Abalkin se vypracoval ve skveleho rezidenta, mel sve povolani rad a nevymenil by je za nic na svete.“
„I kdyz podle typu nervove soustavy by progresorem...“
„To neni v tve kompetenci,“ odsekl Admiral. „Nerozptyluj se. K veci. Rozkaz vyhledat Abalkina a sledovat ho rusim. Jdi po jeho stopach. Chci vedet, kde vsude byl, s kym se stykal a o cem mluvil.“
„Rozumim. A kdyz na neho presto narazim?“
„Pozadas ho o interview pro svou knihu. A pak mi to oznamis. Nic vic a nic mene.“
2. cervna 78. NEKOLIK SLOV O TAJEMSTVICH
Asi ve 23.30 jsem se rychle osprchoval, nahledl do loznice a presvedcil se, ze Aljona spi jako zabita. Vratil jsem se tedy do pracovny.
Rozhodl jsem se zacit se Steknem. Neni to pochopitelne pozemstan, dokonce ani humanoid, takze si to vyzadalo vsechny moje zkusenosti a vsechen muj, to rikam ve vsi skromnosti, duvtip v zachazeni s informacnimi kanaly, abych ziskal tolik udaju, kolik jsem jich ziskal. Na okraj poznamenavam, ze drtiva vetsina obyvatel nasi planety nema ani poneti o skutecnych moznostech tohoto osmeho (nebo uz devateho) divu sveta — Velkeho Celoplanetarniho Informatoria. Pripoustim ovsem, ze ani ja, pri vsech svych zkusenostech a duvtipu, rozhodne nemam pravo prohlasovat, ze umim jeho neomezene pameti vyuzivat dokonale.
Poslal jsem jedenact dotazu — tri z nich se ukazaly zbytecne — a z odpovedi jsem ziskal tyto informace o Hlavakovi Steknovi:
Jeho plne jmeno je Stekn-Itrc. Od roku sedmdesat pet dodnes je clenem stale mise naroda Hlavaku na Zemi. Podle funkci, ktere zastaval pri styku s pozemskou administrativou, byl necim jako samostatnym referentem a tlumocnikem, ovsem jeho prave zarazeni nebylo znamo, protoze vzajemne vztahy uvnitr kolektivu mise zustavaly pro pozemstany naprostym tajemstvim. Podle nekterych naznaku stal Stekn v cele jakasi rodinne bunky uvnitr mise, pricemz se az dosud nepodarilo kloudne zjistit pocetnost ani slozeni teto bunky, ackoli podobne faktory hraly bezpochyby znacnou roli pri reseni cele rady dulezitych otazek diplomatickeho charakteru.
Jinak se mi faktickych udaju o Steknovi stejne jako o cele misi seslo mnoho. Nektere z nich byly sokujici, ale postupem casu se vsechny dostavaly do rozporu s novymi fakty, nebo byly zcela vyvraceny dalsim pozorovanim. Vypadalo to, jako by nase xenologie chtela dat ruce pryc (nebo zavrit oci — jak je komu libo) od teto zahady. I mnozi seriozni xenologove se pripojili k nazoru Rawlingsona, ktery uz asi pred deseti lety ve slabe chvilce prohlasil: Mam dojem, ze nas jednoduse tahaji za nos ...
Tohle se mne ovsem moc netykalo. Jen jsem v budoucnu nesmel zapominat na Rowlingsonova slova.
Mise byla usidlena na rece Telon v Kanade, na severozapad od Baker Lake. Hlavaci meli naprostou volnost pohybu a vyuzivali ji velice radi, i kdyz neuznavali jiny zpusob dopravy krome nulove transportace. Sidlo mise bylo vybudovano presne podle projektu, ktery vypracovali sami Hlavaci, ovsem poteseni nastehovat se do neho zdvorile odmitli a rozmistili se okolo ve vlastnorucne vyrobenych podzemnich prostorach, jednoduse receno norach. Telekomunikaci neuznavali, takze se obratila vnivec veskera snaha nasich inzenyru, kteri vytvorili videoaparaturu zvlast prizpusobenou jejich sluchu a zraku a vybavenou pohodlnym ovladanim. Hlavaci uznavali jedine osobni kontakt. Budu tedy muset k Baker Lake letet osobne.
Kdyz jsem vyridil Stekna, rozhodl jsem se prece jen vyhledat doktora Serafimovice. Podarilo se mi to bez zvlastni namahy, totiz podarilo se mi sehnat informaci o nem. Jak se ukazalo, zemrel pred dvanacti lety ve veku sta osmnacti let. Doktor pedagogickych ved, staly clen svetove pedagogicke rady pri Eurasijske osvetove rade Valerij Markovic Serafimovic. Skoda.
Na rade byl Kornej Jasmaa. Progresor Kornej Janovic Jasmaa uvadel uz dva roky jako svou adresu vilu „Januv tabor“ asi deset kilometru na sever od Antonova, v povolzske stepi. Mel bohaty osobni list, z nehoz vyplyvalo, ze veskera jeho profesionalni cinnost byla spjata s planetou Giganda. Byl to zrejme zkuseny praktik a mimoradne fundovany teoretik v oboru experimentalni historie, ale na vsechny podrobnosti jeho kariery jsem okamzite zapomnel, sotva jsem si uvedomil dve neprilis napadne okolnosti.
Za prve: Kornej Janovic Jasmaa byl pohrobek.
Za druhe: Kornej Janovic Jasmaa se narodil 6. rijna 38.
Rozdil proti Lvu Abalkinovi byl pouze v tom, ze rodice Korneje Jasmay nebyli clenove skupiny Jormala, nybrz manzelska dvojice, ktera tragicky zahynula pri experimentu Zrcadlo.
Neveril jsem sve pameti a hrabl jsem do desek. Bylo to presne tak. A zustala tam samozrejme i poznamka na rubu nejakeho arabskeho textu: „Setkali se dva z nasich blizencu. Ujistuji te, naprosta nahoda...“
Nahoda. No, tam na Gigande mozna opravdu doslo k nejake shode okolnosti: Lev Abalkin, pohrobek, narozeny 6. rijna 38, se setkal s Kornejem Jasmaou, pohrobkem, narozenym 6. rijna 38... Ale tady u mne je to co, taky shoda okolnosti? „Blizenci.“ Od ruznych rodicu. „Neveris-li, nahledni do 07 a 11.“ Ano. 07 lezi prede mnou. Takze nekde v nasem oddeleni je jeste jakesi 11. A logicky se da predpokladat, ze existuje take 01, 02, a tak dale... Mimochodem, je to moje opominuti, ze jsem si hned nepovsiml te zvlastni sifry — 07. Materialy se u nas (samozrejme ne v deskach, ale na krystalografickych zaznamech) obvykle oznacuji nejakym fantastickym slovnim spojenim nebo nazvy predmetu ...
Co je to vlastne za experiment, to Zrcadlo? Nikdy jsem o nem neslysel... Tohle se mi hlavou mihlo spis podvedome, a stejne mechanicky jsem vytocil VCI a podal dotaz. Odpoved me prekvapila: Informace pouze pro specialisty. Predlozte prosim opravneni. Vytocil jsem kod sveho opravneni a opakoval dotaz. Tentokrat vyskocila karticka s odpovedi az po nekolika sekundach: Informace pouze pro specialisty. Predlozte prosim opravneni. Oprel jsem se o operadlo kresla. To jsou mi veci! Prvne za celou mou praxi mi opravneni z Komkonu-2 nestaci k tomu, abych dostal informaci od VCI.
A tu jsem si jasne uvedomil, ze jsem prekrocil meze sve kompetence. Najednou jsem pochopil, ze stojim pred obrovskym a hlubokym tajemstvim, ze Abalkinuv osud se vsim zahadnym a nepochopitelnym neni jen tajemstvim Abalkinovy osobnosti, ale je propleten s osudy mnoha dalsich lidi — a dotykat se techto osudu nemam pravo ani jako pracovnik Komkonu, ani jako clovek.
A nejde jen o to, ze mi VCI odmitlo podat informace o jakemsi experimentu Zrcadlo. Byl jsem si naprosto jist, ze s celym tajemstvim nema tento experiment nic spolecneho. Odmitnuti VCI bylo pouze vychovnym pohlavkem, ktery me donutil k ohlednuti. Tento pohlavek jako by mi otevrel oci, najednou jsem si dokazal spojovat veci do souvislosti — zvlastni chovani Jadvigy Lekanovove i nebyvalou miru utajenosti, nezvyklost sve „schranky na dokumenty“ i podivnou sifru, Admiralovo odmitnuti zasvetit me plne do veci a dokonce i jeho zakladni pozadavek, abych s Abalkinem nevstupoval do zadneho kontaktu... A ted navic neuveritelna shoda okolnosti a dat narozeni.
Existuje tajemstvi. Lev Abalkin je pouze jeho casti. A ja jsem si nyni uvedomil, proc Admiral sveril tento ukol prave mne. Urcite jsou nekteri lide do tohoto tajemstvi zasveceni plne, ale ti se k patrani nehodili. Naslo by se jeste dost lidi, kteri by toto patrani neprovedli o nic hur, snad jeste lip nez ja, avsak Admiral si velmi dobre uvedomoval, ze patrani drive ci pozdeji zavede patrace k tajemstvi, takze je dulezite, aby ten clovek mel potom dostatek taktu se vcas zarazit. A bude-li tajemstvi odhaleno treba i v prubehu patrani, bylo dulezite, aby poverenemu cloveku duveroval Admiral stejne jako sobe samemu.
Vzdyt tajemstvi Lva Abalkina je jeste navic tajemstvim osobnosti. A to je zle. Je to nejzahadnejsi tajemstvi ze vsech, jaka se mohou vyskytnout — nesmi o nem nic vedet ani sama osobnost... Primitivni priklad: sdelit cloveku, ze je nevylecitelne nemocen. Slozitejsi priklad: tajemstvi chybneho kroku, ktereho se osobnost dopustila z nevedomosti a ktery mel za nasledek nenapravitelne dusledky, jak se to v pradavnych dobach stalo krali Oidipovi...
Inu, Admiral si vybral dobre. Nemiluji tajemstvi. V nasi dobe a na nasi planete maji podle mne vsechna tajemstvi jakousi divnou pachut. Pripoustim, ze lecktera z nich jsou primo senzacni a dovedou notne otrast fantazii, ale mne osobne je nejak neprijemne do nich vnikat a jeste neprijemnejsi je zasvecovat do nich jine, kteri s tim nemaji nic spolecneho. U nas v Komkonu-2 je vetsina lidi stejneho nazoru a zrejme proto u nas k vyzrazeni informaci dochazi velice zridka. Muj odpor k tajemstvi vsak asi presahuje prumer. Snazim se dokonce vyhybat se pouzivani vziteho terminu „odhalit tajemstvi“, rikam misto toho „vyhrabat tajemstvi“ a pripadam si pritom jako
