vyzadovalo slozitou gymnastiku, nez Branta nacpal do nahradniho bublinoveho skafandru.
„Doufam, ze to nebude treba nosit dlouho,“ vysvetlil Loren, „jen do te doby, nez ukoncime mikrobiologicke testy. Zavrete oci, az budeme prochazet sterilizacnim cyklem.“
Brant postrehl slabou fialovou zar a kratce zasycel jakysi plyn. Pak se otevrely vnitrni dvere, a vstoupili do pilotni kabiny. Kdyz se usadili jeden vedle druheho, pokryl je jakysi takrka neviditelny film, ktery jim prakticky nebranil v pohybech. A prece je oddeloval od sebe, jako by se nachazeli v rozdilnych svetech — coz byla v mnohych ohledech pravda.
Brant se ucil rychle, to musel Loren priznat. Po nekolika hodinach by dokazal tenhle stroj pilotovat — ackoli by nikdy nepochopil principy, na nichz jej postavili. Ostatne se tradovalo, ze dynamiku hyperprostoru chapala skutecne jen pouha hrstka lidi — a ti uz byli nyni cela staleti mrtvi.
Rychle se zabrali do probirani technickych detailu, ze temer zapomneli na okolni svet. Nahle se odkudsi z palubni desky ozval mirne znepokojeny hlas. „Lorene? Vola lod. Co se deje? Uz jsme o tobe neslyseli pul hodiny.“
Loren se line natahl po prepinaci.
„Ponevadz nas sledujete na sesti video a peti audiokanalech, povazuji to za mirne prehnane.“ Doufal, ze Brant pochopi jadro sdeleni: Plne ovladame situaci, ale nic nepovazujeme za jiste. „Pokud se tyka Mosese — vsechny rozhovory vede sam, jako obvykle.“
Zakrivenymi okny videli, ze Kaldor s primatorkou stale pokracuji ve vazne debate, do niz se cas od casu zapojuje radni Simmons. Loren se dotkl jineho spinace a jejich hlasy naplnily kabinu hlasiteji, nez kdyby skutecne stali hned vedle nich.
„…nasi pohostinnost. Ale uvedomte si, ze tohle je mimoradne mala planeta, pokud mame na mysli rozlohu pevniny. Kolik jste rikal, ze mate lidi na palube vasi lodi?“
„Myslim, ze jsem zadne presne udaje neuvadel, pani primatorko. V kazdem pripade jen velmi malo z nas sestoupi sem dolu na Thalassu, prestoze je tu tak krasne. Plne chapu vase… hm… obavy, ale neni treba, abyste se sebemene znepokojovala. Za rok nebo za dva, jestli vsechno pobezi hladce, budeme uz opet na ceste.
Soucasne vas chci ujistit, ze tohle neni spolecenska navsteva — nakonec my jsme vubec neocekavali, ze se tu s nekym setkame! Ale kosmicka lod nebrzdi z polovicni svetelne rychlosti, pokud k tomu nema velice dobre duvody. Mate neco, co my potrebujeme, a naopak zase my muzeme neco dat vam.“
„Copak, jestli se smim zeptat?“
„Od nas muzete dostat, pokud to budete chtit prijmout, vysledky pozemskeho umeni a vedy za posledni staleti. Ale mel bych vas zaroven varovat — uvazte, co takovy dar provede s vasi vlastni kulturou. Mozna by nebylo moudre prijmout vsechno, co vam muzeme nabidnout.“
„Ocenuji vasi poctivost — a pochopeni. Musite mit nedocenitelne poklady. Co bychom vam mohli nabidnout vymenou?“
Kaldor se zvucne rozesmal. „Tohle nastesti neni problem. Do konce byste to ani nepostrehli, kdybychom si to vzali bez dovoleni. Nechceme z Thalassy nic vic, nez sto tisic tun vody. Nebo, abych se vyjadroval presneji, ledu.“
11. DELEGACE
Prezident Thalassy byl v uradu pouhe dva mesice a stale se jeste nesmiril s neprizni osudu. Jenze ted uz nemohl podniknout nic jineho, nez se snazit vykonavat co nejlepe tuhle mrzutou praci, ktera potrva cele tri roky. Zcela jiste nemelo smysl pozadovat kontrolu vysledku. Selekcni program zahrnujici celou generaci a generator nahodnych cisel, ktery umel az tisic cifer, zarucoval tak nahodou volbu, jak jen lidsky duvtip dokazal vymyslet.
Existovalo presne pet zpusobu, jak se vyhnout nebezpeci, ze clovek bude zavlecen do Prezidentskeho palace (dvacet komnat, jedna tak velika, ze se do ni veslo temer sto hostu). Kdyby vam bylo pod tricet nebo pres sedmdesat, kdybyste byl nevylecitelne nemocen ci mel dusevni poruchu, anebo kdybyste spachal tezky zlocin. Posledni moznost byla jedina, kterou mel k dispozici prezident Edgar Farradine, a take o ni vazne uvazoval.
Ale prece jen musel pripustit, ze pres osobni nesnaze, ktere mu volba zpusobila, byla to pravdepodobne nejlepsi forma vlady, jakou kdy lidstvo vynaslo. Materske planete trvalo nejakych deset tisic roku, nez ji zdokonalila, ruznymi pokusy a casto serednymi chybami.
Jakmile byla cela dospela populace dostatecne vzdelana, aby na takovy ukol stacila (a nekdy ovsem tuhle hranici prekracovala), umoznilo to skutecnou demokracii. Posledni krok vyzadoval vyvinout pohotove komunikacni prostredky spojene pres ustredni pocitac. Podle historiku byla prvni skutecna demokracie vybudovana (pozemskeho) roku 2011 v zemi zvane Novy Zeland.
Pak uz byl vyber hlavy statu pomerne nedulezity. Jakmile se vseobecne prijalo, ze kazdy, kdo by tohle misto chtel ziskat umyslne, je automaticky z vyberu vyloucen, poslouzil dobre prakticky jakykoli system a loterie byla nejjednodussi procedurou.
„Pane prezidente,“ oznamila tajemnice poradniho sboru, „navstevnici cekaji v knihovne.“
„Dekuji, Liso. A jsou bez tech jejich bublin?“
„Ano… Vsichni doktori odsouhlasili, ze to je naprosto bezpecne. Ale radeji bych vas varovala, pane. Trochu… no… podivne pachnou.“
„Do Krakana! Jak podivne?“ Tajemnice se zasmala.
„Ach, ne neprijemne — alespon ja si to nemyslim. Musi to nejak souviset s jejich stravou. Nase biochemie se po tisici letech mozna odlisuje. Pravdepodobne nejvystizneji bych to popsala jako aromaticky.“
Prezident si nebyl zcela jist, co to znamena, a rozhodoval se, jestli se na to ma zeptat, kdyz jej prepadla znepokojiva myslenka.
„A jak se domnivate,“ otazal se, „ze my pachneme jim?“
K jeho uleve se na peti hostech neobjevily zadne znamky, ze by pri predstavovani nejak cichove stradali. Ale od tajemnice Elisabeth Ishiharove to bylo bezpochyby moudre, ze ho varovala. Ted uz vedel presne, co znamenalo slovo „aromaticky“. Mela pravdu, kdyz tvrdila, ze pach neni neprijemny. Pripomnel mu vuni koreni, ktere uzivala jeho manzelka, kdyz bylo na ni, aby v palaci varila.
Kdyz prezident Thalassy usedal ke konferencnimu stolu ve tvaru konske podkovy, zjistil, ze se mu neodbytne honi hlavou uvahy o Nahode a Osudu — o tematech, ktere ho v minulosti mnoho nezajimala. Jenze Nahoda, a to ve sve nejcistsi podobe, jej dostala na jeho nynejsi misto. Nyni — anebo jeji nevlastni bratr Osud — uderil znovu. Nebylo zvlastni, ze on, vyrobce sportovnich potreb bez jakychkoli ambici, byl zvolen, aby predsedal tomuto historickemu setkani? Ovsem nekdo stat v cele musel a Farradine pripoustel, ze ho to zacina tesit. Prinejmensim mu nikdo nemuze zabranit, aby nepronesl uvitaci rec…
Byl to fakticky docela slusny proslov, ackoli snad o malicko delsi nez bylo treba, i kdyz vezmeme v uvahu unikatni prilezitost. Kdyz se blizil ke konci, zacal si uvedomovat, ze zdvorile pozorne vyrazy jeho posluchacu se meni na mirne strnule, takze vypustil nektere vyrobni statistiky a cely oddil, tykajici se nove elektricke site na Jiznim ostrove. Kdyz usedl, citil se spokojeny, ze vykreslil obrazek vitalni, cinorode, progresivni spolecnosti na vysoke technicke urovni. Pres povrchni dojmy, ze by tomu mohlo byt jinak, Thalassa nebyla ani zaostala, ani dekadentni a stale udrzovala nejlepsi tradice svych velkych predku. Et cetera.
„Velice vam dekuji, pane prezidente,“ pronesl kapitan Bey po zdvorile odmlce. „Bylo to pro nas opravdu prijemne prekvapeni, kdyz jsme odhalili, ze Thalassa neni jen obydlena, ale ze primo vzkveta. To nam zprijemni nas zdejsi pobyt a doufame, ze se stejne tak pratelsky rozloucime, oboustranne.“
„Prominte, ze jsem tak neomaleny — muze se to zdat i hrube, polozit takovou otazku ve chvili, kdy hoste dorazili — ale jak dlouho predpokladate, ze se tu zdrzite? Radi bychom to vedeli co nejdrive, abychom podle toho ucinili potrebne kroky.“
„Plne vas chapu, pane prezidente. V tomto stadiu vam to nedokazeme oznamit presne, protoze to take castecne zavisi na mire vasi pomoci. Odhaduji to prinejmensim na jeden vas rok — ale pravdepodobneji na dva.“
Edgar Farradine stejne jako vetsina Lassanu nedokazal dobre skryvat sve pocity a kapitana Beye znepokojilo, kdyz postrehl, ze se po tvari sefa exekutivy rozlil poteseny — clovek by dokonce mohl rict prohnany vyraz.
