Ale odpustili nam; Lassane jsou dobrosrdecni, tolerantni lide. Meli neuveritelne stesti — mozna az prilis velke — se svou planetou, coz jeste prohlubuje kontrast se Saganem 2.
Jako jediny skutecny nedostatek pocituji nedostatek pevniny a jsou natolik moudri, ze udrzuji populaci pod maximalnim poctem. Pro pripad, ze by nahodou upadli v pokuseni meze prekrocit, jako udesne varovani maji filmy s pozemskymi slumy.
Protoze jsou to tak dobri a okouzlujici lide, velice nas to svadi, abychom jim zacali pomahat, namisto toho, abychom je nechali, aby si dal vyvijeli svou vlastni kulturu, aby sli vlastni cestou. Svym zpusobem jsou jako deti — a vsichni rodice zakusili, jak je tezke prijmout fakt, ze drive ci pozdeji se musi prestat plest do veci svych potomku.
V jistem smyslu si samozrejme nemuzeme pomoct, abychom se nevmesovali — uz jen pouha nase pritomnost je vmesovani. Jsme na jejich planete neocekavanymi — ackoli nastesti nikoli nevitanymi — hosty. A oni nikdy nezapominaji, ze Magellan krouzi hned tam, kde konci atmosfera: posledni vyslanec z planety jejich vlastnich predku.
Znovu jsem navstivil Misto prvniho pristani — jejich rodiste a prosel si cestu, kterou kazdy Lassan vykona alespon jedenkrat na zivot. Je to cosi mezi muzeem a svatyni, jedine misto na cele planete, k nemuz by se mohl byt vzdalene vazat pridomek „svate“. Za sedm stoleti se tu nic nezmenilo. Osidlovaci lod, i kdyz nyni je to uz jen prazdna slupka, vypada, jako by prave pristala. Vsude kolem ni se rozkladaji tiche stroje — exkavatory a jeraby a cele chemicke provozy i s jejich robotickou obsluhou. A samozrejme jesle a skoly Prvni generace.
Z tech prvnich desetileti se prakticky nezachovaly zadne zaznamy — mozna umyslne. Pres veskerou dovednost a predbezna opatreni planovatelu jiste muselo dochazet k biologickym nestestim, ktere ridici program nemilosrdne eliminoval. A obdobi, kdy ti, kteri nemeli organicke rodice, ustupovali dalsim, kteri uz je meli, muselo byt naplnene psychickymi traumaty.
Avsak tragedie a smutky desetileti Geneze dnes uz oddeluji cela dalsi staleti. Budovatele nove spolecnosti si je uz nepripominaji, stejne jako hroby vsech dalsich pionyru.
Byl bych stastny, kdybych tady mohl stravit zbytek sveho zivota. Na Thalasse je material pro celou armadu antropologu, psychologu a sociologu. Predevsim bych si pral, abych se mohl setkat znovu s nekterymi ze svych kolegu, kteri jsou uz davno po smrti, abych jim rekl, kolik z problemu, o nichz jsme vedli nekonecne spory, je uz vyreseno s konecnou platnosti!
Predevsim, ze je mozne vybudovat racionalni a skutecne humanni kulturu zcela osvobozenou od nadprirozenych sil. Ackoli v principu s cenzurou nesouhlasim, zda se, ze ti, kteri sestavovali archivy pro kolonii Thalassa, uspeli v temer nadlidskem ukolu. Ocistili historii a literaturu za obdobi deseti tisic let a vysledek ospravedlnil jejich usili. My musime byt velmi opatrni, nez nahradime neco, co se ztratilo — jakkoli to bylo krasne, jakkoli pusobivym umeleckym dilum to dalo vznik.
Thalassany nikdy nezasahl jed rozkladu produktu mrtvych nabozenstvi a za celych sedm set roku tu nevyvstal zadny prorok, aby kazal novou viru. Slovo „Buh“ z jejich jazyka temer vymizelo a docela je prekvapilo — nebo pobavilo — kdyz je nahodou pouzijeme.
Moji vedecti pratele radi tvrdi, ze z jednoho prikladu nelze odvodit zadnou statistiku, takze rozvazuji, jestli naproste vymizeni religiozity v tehle spolecnosti skutecne neco dokazuje. Vim, ze Thalassane byli take velmi peclive vybirani z hlediska genetickeho, aby se vyloucilo co nejvic nezadoucich spolecenskych jevu. Ano, ano, vim, ze jen asi patnact procent lidskeho chovani urcuji geny, jenze tenhle zlomek je nesmirne dulezity! Zda se, ze Lassane se pozoruhodnym zpusobem osvobodili od takovych neprijemnych povahovych rysu jako je zavist nesnasenlivost, zarlivost, hnev. Je to zcela jen nasledkem kulturniho podminovani?
Hrozne rad bych si pral vedet, co se stalo s osidlovacimi lodmi, ktere vyslaly ruzne nabozenske skupiny v sestadvacatem stoleti: Mormoni vyslali Archu umluvy, Mec prorokuv — bylo jich na tucet. Jsem zvedavy, zda nektera z nich uspela, a jestli, jakou ulohu v jejich uspechu ci zkaze hralo nabozenstvi. Treba jednoho dne, az se vybuduje mistni dalkova antena, zjistime, co se s temi ranymi pionyry stalo.
Jednim z nasledku thalassanskeho atheismu je tezky nedostatek kleteb. Kdyz si Lassan neco pusti na palec, nema si vlastne cim slovne ulevit. Dokonce ani obvykle odkazy na telesne funkce nepostacuji, nebot Lassane to berou zcela realisticky. A tak jedine univerzalni zvolani je „Do Krakana!“, ktere je silne naduzivane. Ale dokazuje, jaky dojem vybuch sopky Krakan zanechal jeste po ctyrech stoletich. Doufam, ze ji budeme mit prilezitost pred odletem navstivit.
Zbyva nam jeste rada mesicu, a prece uz ted z toho mam strach. Ne z mozneho nebezpeci — jestli se stane neco s lodi, ja se to ani nedozvim. Ale protoze to bude znamenat, ze se prerve dalsi pouto se Zemi — a, moje nejdrazsi, s tebou.
13. KOMISE
„To se prezidentovi libit nebude,“ prohlasila primatorka Waldronova s potesenim. „Usmyslel si, ze vas umisti na Severnim ostrove.“
„To vim,“ odvetil zastupce kapitana Malina. „A bude nas mrzet, jestli ho zklameme — byl nam velice napomocen. Jenze Severni ostrov je prilis skalnaty a jedine vhodne pobrezni oblasti jsou uz zastavene. Zatimco tady existuje uplne opusteny zaliv s mirne se svazujici plazi, jenom devet kilometru od Tarny ktery nam perfektne vyhovuje.“
„To zni az prilis krasne, nez aby to byla pravda. Proc je opusteny, Brante?“
„Tam jsme se pokouseli o projekt Korenovnik. Jenze vsechny mangrovove stromy zasly, a porad jeste nevime proc. Zatim se nenasel nikdo, kdy by tu spoust uklidil. Vypada to tam strasne a jeste hur to smrdi.“
„Takze kdyz uz to stejne je oblast ekologicke katastrofy — prosim, pane kapitane! Muzete tam zivotni prostredi jen zlepsit.“
„Ujistuji vas, ze nase tovarna bude velmi dokonala a ani v nejmensim nebude narusovat zivotni prostredi. A samozrejme ji zlikvidujeme pred odletem. Pokud byste si ji nechteli ponechat.“
„Dekuji — ale pochybuji, ze bychom nasli pouziti pro nekolik set tun ledu denne. Ale mimochodem, velice radi vam nabizime vsechny sluzby, ktere Tarna muze poskytnout: ubytovani, stravu, dopravu. Pocitam, ze pro zdejsi praci vas sestoupi pomerne znacny pocet.“
„Pravdepodobne okolo stovky. Cenime si vasi pohostinnosti. Jenze bohuzel jsme hrozni hoste — musime udrzovat spojeni s lodi ve dne v noci. Takze se budeme muset zdrzovat pohromade — postavime si malou panelovou vesnicku a nastehujeme se tam s veskerou vybavou. Prominte, jestli to vypada nezdvorile ale jakekoli jine usporadani je pro nas neprakticke.“
„Pocitam, ze mate pravdu.“ Primatorka si povzdechla. Lamala si hlavu, jak obejit protokol a nabidnout svuj pokoj pro hosty tomu pohlednemu korvetnimu kapitanu Lorensonovi na misto zastupce kapitana Malinovi. Problem se ji jevil neresitelny — a ted dokonce ani nevyvstane.
Prepadla ji takova skleslost, ze byla temer v pokuseni zavolat na Severni ostrov a pozvat k sobe na prazdniny sveho posledniho uredniho manzela. Jenze ten darebak by ji pravdepodobne dal znovu kosem, a to by uz proste neprezila.
14. MIRISSA
Dokonce i ve velice pokrocilem veku si Mirissa Leonidasova stale pamatovala vterinu, kdy ji zrak poprve padl na Lorena. Na svete neexistoval nikdo druhy — dokonce ani Brant ne — kdo by na ni takhle zapusobil.
Nijak to nesouviselo s neobvyklosti. Pred tim, nez se setkala s Lorenem, videla uz nekolik jinych Pozemstanu, ale ti na ni nijak hloubeji nezapusobili. Vetsina z nich by byla brzy nerozpoznatelna od Lassanu, kdyby je par dni vystavili na slunicko.
