„Doufam, Vase Excelence, ze vam to nezpusobuje zadne problemy?“ zeptal se zneklidnene.
„Prave naopak,“ odvetil prezident a radostne si zamnul ruce. „Mozna se to k vam jeste nedoneslo, ale do dvou let se tu maji konat nase dvouste olympijske hry.“ Lehce si odkaslal. „Ziskal jsem bronzovou medaili na tisic metru, kdyz jsem byl mlady, takze nyni odpovidam za pripravy. Prespolni konkurence by mohla prinest oziveni.“
„Pane prezidente,“ ozvala se tajemnice poradniho sboru, „nejsem si jista, zda pravidla…“
„Ktera stanovuji ja,“ pevne ji prerusil prezident. „Pane kapitane, zvazte prosim me pozvani. Nebo vyzvu, jestli chcete.“
Velitel kosmicke lodi Magellan byl muz zvykly rozhodovat se rychle, ale tentokrat ho to uplne vyvedlo z rovnovahy. Nez se zmohl na vhodnou odpoved, vlozila se do veci lodni seflekarka.
„To je od vas fantasticky laskave, pane prezidente,“ rekla Mary Newtonova. „Ale jako lekarka bych vas rada upozornila, ze nam vsem je uz pres tricet a ze jsme naprosto vysli z treninku — a ze na Thalasse je o sest procent vetsi gravitace nez na Zemi, coz nas silne znevyhodnuje. Takze pokud vase olympiada neobsahuje sachy nebo bridz…“
Prezident se zatvaril zklamane, avsak rychle se vzpamatoval. „No dobra, kapitane Beyi, prinejmensim bych byl rad, kdybyste venoval nejake ceny.“
„Bude mi potesenim,“ odpovedel mirne omraceny velitel Magellanu. Mel dojem, ze setkani se mu vymyka z rukou a rozhodl se vratit k puvodnimu programu.
„Smim vam objasnit, pane prezidente, co bychom tady s vasim laskavym dovolenim chteli delat?“
„Samozrejme,“ zaznela ponekud lhostejna odpoved. Myslenky Jeho Excelence se toulaly nekde jinde. Mozna ze znovu prozival svuj olympijsky uspech. Pak se vratil se zjevnym usilim zpet do soucasnosti. „Vase navsteva nam polichotila, ale dost nas prekvapila. Zda se, ze tady se toho naleza velice malo, co by vam nase planeta mohla nabidnout. Bylo mi receno, ze se snad hovorilo o ledu, ale to byl jiste nejaky zert.“
„Ne, pane prezidente, mysleli jsme to smrtelne vazne. To je vsechno, co z Thalassy potrebujeme, i kdyz testujeme i nektere vase potraviny — mam na mysli zejmena syr a vino, ktere jsme meli k obedu. Mozna, ze nase pozadavky vyznamne vzrostou. Ovsem led je zakladni. Dovolte, abych vam to vysvetlil. Prvni obrazek, prosim.“
Pred prezidentem se vznesla dva metry dlouha kosmicka lod Magellan. Vypadala tak skutecna, ze zatouzil natahnout ruku a dotknout se ji. Urcite by to byl i udelal, kdyby tu nesedelo tolik svedku jeho naivniho chovani.
„Vidite, ze lod ma zhruba valcovity tvar — delka ctyri kilometry, prumer jeden. Protoze nas pohonny system odebira energii primo ze samotneho prostoru, teoreticky neexistuje zadne rychlostni omezeni az do rychlosti svetla. Jenze v praxi nam nastavaji potize uz pri priblizne jedne petine tehle rychlosti, kvuli kosmickemu prachu a plynu. Ackoli je tahle hmota znacne rozptylena, pri rychlosti sedesat tisic kilometru za sekundu — nebo vyssi — kosmicka lod narazi do prekvapive znacneho mnozstvi — a pri takove rychlosti dokonce i pouhy jeden atom vodiku zpusobuje znacne poskozeni.
A proto je Magellan, stejne jako prvni primitivni kosmicke lodi, vybaven v predni casti ochrannym stitem. K tomu je vhodny temer jakykoli material, pokud se jej uzije dostatecne mnozstvi. A pri teplote kosmickeho prostoru blizici se absolutni nule je tezko nalezt neco lepsiho nez led. Je levny, snadno se opracovava a je prekvapive odolny. Kdyz jsme opousteli nasi Slunecni soustavu pred dvema sty lety, nas maly ledovec vypadal takhle, jako zaobleny kuzel.“
Obraz se zachvel, aby se objevil znovu. Lod zustala nezmenena, ale kuzel vpredu se smrskl do tenkeho kotouce.
„Tohle je nasledek toho, ze jsme provrtali pomerne prasnou oblasti Galaxie diru dlouhou padesat svetelnych roku. S potesenim muzu rict, ze se mira opotrebovani lisi od odhadu jen o pet procent, takze nam nehrozilo zadne nebezpeci — ackoli tu samozrejme byla jista vzdalena moznost, ze se srazime s necim skutecne velikym. Proti tomu by nas ovsem neochranil zadny stit — at uz by byl vyrobeny z ledu, anebo z nejlepsi pancerove oceli.
Stit by vystacil jeste na dalsich deset svetelnych roku, jenze to nestaci. Radi bychom si od vas vypujcili — tedy prosim o to, ponevadz sotva muzeme slibit, ze vam to nekdy vratime — nejakych sto tisic tun vody. Musime vybudovat novy ledovec, nahore na obezne draze, abychom si jim, az zase vzletneme do mezihvezdneho prostoru, prorazeli pred sebou cestu.“
„Jak bychom vam pri tom mohli pomoct? Po technicke strance jste urcite o nekolik stoleti pred nami.“
„O tom pochybuji — vyjma kvantoveho pohonu. Zastupce kapitana Malina by vam ted snad predestrel nase plany, samozrejme pokud dovolite.“
„Prosim, pustte se do toho.“
„Za prve musime nalezt misto pro mrazici zavod. Nabizi se rada moznosti — mohli bychom jej postavit nekde na opustene casti pobrezi. Nebude zpusobovat zadne ekologicke skody, ale jestli si prejete, umistime jej na Vychodni ostrov — a budeme doufat, ze Krakan nevybuchne drive, nez praci dokoncime.
Plany zavodu jsou uz hotove, vyzaduji jen drobne modifikace podle mista, ktere nakonec vybereme. Vetsina hlavnich soucastek muze jit do vyroby okamzite. Vsechny jsou velice jednoduche — cerpadla, mrazici systemy, vymeniky tepla, jeraby — stara dobra technika z druheho tisicileti!
Jestli pujde vsechno hladce, za devadesat dni bychom meli mit prvni led. Planujeme jej vyrabet ve standardizovanych blocich, kazdy o vaze sesti set tun, ve tvaru rovne sestiboke desky — kdosi to pokrtil snehova vlocka a zda se, ze to docela sedi.
Az se vyroba rozebehne, budeme kazdy den dopravovat na obeznou drahu jednu vlocku. Tady se budou sestavovat a spojovat dohromady, aby utvorily stit. Od okamziku dopraveni prvni vlocky po zaverecne zkousky odolnosti by prace mely trvat dve ste padesat dni. Pak budeme pripraveni k odletu.“
Kdyz zastupce kapitana skoncil, prezident Farradine na okamzik sedel mlcky a v ocich mel zasneny pohled, Pak pronesl temer nabozne: „Led… v zivote jsem zadny nevidel, jenom v drinku…“
Kdyz si prezident Farradine potrasal rukou s loucicimi se hosty, napadlo ho, ze tu cosi nehraje. Jejich aromaticky pach byl takrka nepostrehnutelny.
To si uz na nej tak zvykl, anebo zacina ztracet cich?
Ackoli spravne byly obe odpovedi, v pokrocile pulnocni dobe ho napadala jen ta druha. Procitl se slzicima ocima a tak ucpanym nosem, ze sotva dychal.
„Co se deje, drahousku?“ znepokojene se zeptala pani prezidentova.
„Zavolej… hepci!.. doktora,“ odvetila hlava statu. „Naseho — a taky toho nahore na lodi. Neverim, ze by s tim dokazali neco udelat, ale chci jim rict… hepci!.. co si o nich u Krakana myslim! A doufam, zes to zaroven nechytila taky ty.“
Pani prezidentova ho zacala uklidnovat, ale uprostred vety ji prerusilo kychnuti.
Sedeli proti sobe na postelich a nestastne hledeli jeden na druheho.
„Pocitam, ze se za tyden z toho dostaneme,“ popotahl pan prezident. „Ale treba lekarska veda udelala za poslednich par stoleti nejaky pokrok.“
Jeho nadeje se sice naplnily, ale zase nijak svetoborne. S vynalozenim heroickeho usili — a bez ztraty na zivotech — potlacili epidemii za sest zbedovanych dni.
Nebyl to slibny zacatek prvniho kontaktu mezi bratranci, jejichz osudove cesty rozdelily hvezdy a kteri se schazeli znovu temer po tisici letech.
12. ODKAZ
Jsme tu uz dva tydny, Evelyn — ackoli se to ani tak dlouho nezda, nebot je to pouze jedenact thalasskych dnu. Drive ci pozdeji budeme muset stary kalendar opustit, ale moje srdce bude stale bit starodavnym pozemskym rytmem.
Byla to rusna doba, ale vcelku prijemna. Jediny skutecny problem byl medicinsky. Pres veskerou obezrelost jsme zrusili karantenu prilis brzy a asi dvacet procent Lassanu chytilo jakysi virus. U zadneho z nas se nevyvinuly sebeslabsi symptomy, takze jsme se citili o to provinileji. Nastesti nikdo nezemrel, ackoli bohuzel na tom zdejsi lekari maji pramalou zasluhu. Lekarska veda tu je zjevne zaostala, stale vice a vice se tu spolehali na automaticke systemy, takze nedokazi zvladnout nic mimoradneho.
