Jenze Loren ne. Ten by se neopalil, a pokud by se neco prihodilo s jeho uzasnymi vlasy, byly by zase jen jeste stribrnejsi. Kdyz se vynoril spolecne se dvema svymi kolegy z kancelare primatorky Waldronove, tohle okamzite upoutalo jeji pozornost. Vsichni tri vypadali mirne zdesene, protoze se prave poprve stretli s tarnskou letargickou a dobre opevnenou byrokracii.
Stretli se ocima, jen na okamzik. Mirissa pokracovala v chuzi, ale potom se zcela mimodek zastavila a ohledla pres rameno a spatrila, ze si ji navstevnik prohlizi. V tehle chvili uz oba vedeli, ze se jejich zivoty neodvolatelne zmenily.
Pozdeji toho vecera, pote, co se s Brantem pomilovala, zeptala se ho: „Rekli, jak dlouho se tady zdrzi?“
„Ty si vzdycky vyberes nejhorsi chvili,“ zabrumlal ospale. „Nejmin rok. Mozna dva. Dobrou noc — podruhe.“
Nebyla tak hloupa, aby kladla jeste dalsi otazky, ackoli ji uplne presla ospalost. Dlouhou dobu lezela s otevrenyma ocima a sledovala, jak se stiny vrhane vnitrnim mesicem rychle rozbihaji po podlaze a jak se milovane telo vedle ni pozvolna propada do spanku.
Pred Brantem poznala nemalo muzu, ale od okamziku, kdy se dali dohromady, zadneho jineho si ani nevsimla. Tak proc ten nahly zajem — stale si predstirala, ze se nejedna o nic silnejsiho — o muze, jehoz zahledla jen na par sekund a ktere dokonce ani neznala jmenem? (Ackoli zjistit tohle bude zitra prvni vec, do ktere se pusti).
Mirissa se pysnila tim, ze se chova cestne a bez false. Shlizela spatra na zeny — ci muze — ktere se nechaly ovladat svymi pocity. Byla si naprosto jista, ze soucasti pritazlivosti je prvek novosti, trpyt novych, rozlehlych horizontu. Moci si promluvit s nekym, kdo skutecne zil v pozemskych mestech, stal se svedkem poslednich hodin Slunecni soustavy a nyni byl na ceste k neznamym sluncim, to byl div, o jakem se ji nikdy ani nesnilo. Tim ostreji si uvedomovala potlacovanou nespokojenost s pomalym tempem zivota na Thalasse — prestoze byla s Brantem stastna.
Anebo to byla pouha spokojenost, a ne skutecne stesti? Co vlastne chtela? Nevedela, zda to muze nalezt u tech cizincu z hvezd, ale minila to vyzkouset drive, nez opusti Thalassu navzdy.
Totez jitro navstivil primatorku Waldronovou i Brant. Kdyz ji hodil zbytky sve pasti na ryby na pracovni stul, privitala ho malicko mene srdecne nez obvykle.
„Chapu, ze se ted zamestnavas dulezitejsimi vecmi,“ rekl, „ale co podnikneme s timhle?“
Primatorka bez velkeho nadseni zirala na zmet dratu. Po vzruseni, ktere ji prinaselo reseni mezihvezdnych zalezitosti, se jen tezko orientovala nazpet k denni rutine.
„A co myslis ty, ze se stalo?“ zeptala se.
„Je to zjevne zpusobene umyslne — podivej, jak nekdo draty ohybal, nez se mu je podarilo zlomit. A nejen to, jednotlive dily jsou odtrhane od sebe. Jsem si jisty, ze takovou vec by nikdo na Jiznim ostrove neudelal. Jaky by k tomu mel motiv? Ale ja jsem se rozhodl, ze to driv nebo pozdeji zjistim, a…“ Brant se odmlcel, aby nemohlo byt pochyb, co se stane pak.
„Koho podeziras?“
„Od chvile, kdyz jsem zacal experimentovat s elektrickymi pastmi, bojuji nejen s ultrazelenymi, ale i s temi, kteri jsou presvedceni, ze veskera potrava by se mela vyrabet synteticky, protoze je zlotrile jist zive bytosti, zvirata — a dokonce i rostliny.“
„Ochranci prirody ovsem dobry duvod maji. Jestli je tvoje past tak ucinna, jak tvrdis, mohla by narusit ekologickou rovnovahu — neustale opakuji.“
„Pravidelne sledovani oblasti pobreznich utesu by nam prozradilo ze se to deje a my bychom pasti proste na chvili vypnuli. Krome toho ted ve skutecnosti lovim v hloubce. Zda se, ze moje pole pritahuje ryby ze vzdalenosti tri az ctyri kilometry. A i kdyby vsichni na Trech ostrovech nejedli nic jineho nez ryby, oceanske populace to ani nepociti.“
„Jsem si jista, ze mas pravdu — pokud se tyka tech mistnich pseudoryb. Jsou dobre, ackoli vetsina z nich je prilis jedovata, nez aby se daly zpracovavat. Jsi si jisty, ze se pozemska nasada bezpecne uchytila? Tohle by pro ni mohla byt posledni kapka, jak rika stare uslovi.“
Brant s uctou pohledl na primatorku. Neustale ho prekvapovala chytrymi otazkami, jako byla tahle. Nikdy mu neprislo na mysl, ze by si nikdy neudrzela sve misto, kdyby se v ni neskryvalo mnohem vic, nez co prozrazoval povrchni pohled.
„Tunaci to bohuzel nepreziji. Schazeji dve miliardy roku do chvile, kdy ocean bude pro ne dostatecne slany. Ale pstruzi a lososi si vedou dobre.“
„A urcite budou chutnat skvele, takze by dokonce mohli potrit moralni predsudky Syntetiku. Ne ze bych tvoji zajimavou teorii prijala bezvyhradne. Ti lide mozna neustale zvani, ale nic nepodniknou.“
„Pred par lety vypustili z pokusne farmy cele stado dobytka.“
„Chces rict, ze se o to pokusili — jenze kravy se rovnou cestou zase vratily domu. Sklidili ze vsech stran tolik posmechu, ze vsechny dalsi demonstrace zrusili. Ja si proste neumim predstavit, ze by se takhle namahali.“ Ukazala na znicenou past.
„To by nebylo obtizne — v noci maly clun, par potapecu — voda je tam jenom dvacet metru hluboka.“
„No dobre, trosku se poptam. Zatim ale budu chtit, abys mi udelal dve veci.“
„Co?“ zeptal se Brant. Snazil se sice, aby mu hlas neznel podezirave, jenze to se mu vubec nepodarilo.
„Abys opravil past — v technickem skladu dostanes vsechno, co k tomu budes potrebovat. A abys prestal vznaset dalsi obvineni, dokud nebudes mit stoprocentni jistotu. Jestli se mylis, budes vypadat jako blazen a mozna se budes muset omlouvat. A pokud mas pravdu, muzes pachatele vyplasit driv, nez ho dokazeme pristihnout. Jasne?“
Brantovi mirne poklesla spodni celist; jeste nikdy nevidel primatorku v tak kousavem rozpolozeni. Popadl dolicny predmet a ponekud pokorene se poroucel.
Mozna by se citil jeste pokorenejsi — anebo mozna by ho to jenom pobavilo — kdyby se dozvedel, ze primatorka Waldronova uz ho tolik nemiluje.
Zastupce hlavniho inzenyra Loren Lorenson toho jitra zaujal vice obyvatelek Tarny nez jen jednu jedinou.
15. TERRA NOVA
Takova pripominka Zeme nebylo prave stastne jmeno pro pracovni tabor a vsichni od nej davali ruce pryc. Jenze bylo zase trochu poetictejsi nez „vysadkova baze“ a nakonec je rychle prijali za sve.
Komplex panelovych domku vyrostl prekvapive rychle — doslova pres noc. Byla to prvni demonstrace vykonnosti pozemstanu, anebo spise pozemskych robotu, na Tarne a na vesnicany hluboce zapusobila. Dokonce i Brant, ktery odjakziva tvrdil, ze s roboty jsou vetsi lapalie, nez jakou predstavuji pomoc — vyjma nebezpecnych ci ubijejicich praci — zmenil nazor. Cinil se zde jeden univerzalni mobilni konstrukcni robot, ktery pracoval s tak ohromujici rychlosti, ze clovek casto jeho pohyby ani nestacil sledovat. At se pohnul kamkoli, bezel za nim uzasly dav malych Lassanku. Kdyz se mu pripletli do cesty, zdvorile se zastavil, at provadel zrovna cokoli, a vyckal, dokud zase nemel cestu volnou. Branta napadlo, ze presne takoveho pomocnika by potreboval. Treba existuje zpusob, jak presvedcit navstevniky…
Do konce tydne se stala Terra nova plne funkcnim mikrokosmem oddelenym od ohromne kosmicke lodi obihajici kolem Thalassy za hranici atmosfery. Poskytovala jednoduche, ale pohodlne ubytovani stovce clenu posadky se vsim, co potrebovali k zivotu — knihovnou, telocvicnou, bazenem a divadlem. Lassanum se tahle nova zarizeni zalibila a rychle se je naucili vyuzivat. Vysledkem bylo, ze Terra nova mela obvykle dvojnasobny pocet obyvatel nez onu pribliznou stovku.
Vetsina hostu — at uz zvanych ci nikoli — dychtive pomahala a snazila se navstevnikum z hvezd jejich pobyt co nejvice zprijemnit. Takove pratelske chovani, trebaze si ho velice cenili a velice je vitali, jim casto slo na nervy. Lassane byli nenasytne zvedavi a pojem soukromi jim byl prakticky neznamy. Vyveseny napis Prosim nerusit casto povazovali za osobni urazku, ktera vedla ke slozitym komplikacim…
„Vsichni tady jste vyssi dustojnici a vysoce inteligentni dospeli lide,“ pronesl kapitan Bey na posledni porade
