spousta veci, ktere vam chci ukazat.“
„Urcite ne tolik, kolik chci spatrit. Jiste mate spousty takovych, ktere by nam byly prospesne na Saganu 2, prestoze je to charakterem uplne odlisna planeta.“ A mnohem mene pritazliva, dodal sam pro sebe.
Zatimco hovorili, do prijimacich prostor tise vstoupil Loren. Zjevne miril z telocvicny pod sprchu. Mel na sobe jen kratoucke trenyrky a pres naha ramena prehozeny rucnik. Mirissa pri tom pohledu zretelne pocitila, jak se ji podlamuji kolena.
„Pocitam, ze jste zas porazil vsechny soupere, jako obvykle,“ rekl Kaldor. „Nenudi vas to uz?“
Loren se nakysle pousmal.
„Nekteri lassansti mladici se zdaji slibni. Jeden na me prave udelal tri body. Ovsem hral jsem levackou.“
„Je velice nepravdepodobne, ze vam to jeste neprozradil,“ poznamenal Kaldor k Mirisse, „ale Loren byl kdysi na Zemi mistrem sveta ve stolnim tenisu.“
„Neprehanejte, Mosesi. Byl jsem jen asi paty na svetovem zebricku — a ke konci uroven hrozne poklesla. Kterykoli cinsky hrac ze tretiho tisicileti by me rozdrtil na prach.“
„Nepredpokladam, ze jste pomyslel na to ucit hrat Branta,“ rekl Kaldor zlomyslne. „To by bylo zajimave.“
Na okamzik se rozhostilo ticho. Potom Loren odpovedel, sebejiste, ale rozhodne: „To by nebylo fer.“
„Kdyz jsme u toho,“ vmisila se Mirissa, „Brant by rad ukazal neco vam.“
„Ano?“
„Rikal jste, ze jste nikdy nejel na mori.“
„To je pravda.“
„Pak vas Brant s Kumarem zvou, abyste se k nim pripojil zitra v osm tricet na molu cislo tri.“
Loren se obratil na Kaldora.
„Domnivate se, ze mi nehrozi zadne nebezpeci?“ otazal se ho s vysmesnou vaznosti. „Neumim plavat.“
„Z toho bych si nedelal hlavu,“ odvetil Kaldor vstricne. „Pokud vam naplanovali vylet bez zpatecni cesty, plavani na tom uz nic nezmeni.“
18. KUMAR
Zivot Kumara Leonidase ztrpcoval v prubehu jeho osmnacti let jediny tragicky stin: neustale byl o deset centimetru mensi, nez touzil byt. Proto neprekvapovalo, ze dostal prezdivku „Maly lev“ — trebaze jenom malokdo by se ho tak odvazil primo oslovit.
Aby vykompenzoval schazejici vysku, neunavne pracoval na obou dalsich rozmerech. Mirissa mu mnohokrat rikala, s pobavenym podrazdenim: „Kumare, kdybys stravil tolik casu, kolik venujes telu, rozvijenim ducha, byl bys nejvetsi genius na cele Thalasse.“ Neprozradila mu vsak neco jineho — a nepripoustela to prakticky ani sama sobe — ze podivana na jeho ranni cviceni ji probouzi v prsou pocity nanejvys nesesterske a stejne tak i urcitou zarlivost na vsechny obdivovatelky, ktere se shromazdovaly a divaly. Tu a tam se pri tom schazela vetsina Kumarovych vrstevniku. Ackoli zavistiva pomluva, ze se uz miloval se vsemi divkami a polovinou chlapcu v Tarne, byla divoka hyperbola, jiste obsahovala stripky pravdy.
Ovsem Kumar, pres intelektualni propast, ktera vznikla mezi nim a jeho sestrou, nebyl zadny svalnaty imbecil. Kdyz ho neco doopravdy zaujalo, nedal si pokoj, dokud to nezvladl, bez ohledu na to, kolik casu mu to zabralo. Byl skvelym plachtarem a uz pres dva roky, s prilezitostnou Brantovou pomoci, stavel nadherny ctyrmetrovy kajak. Trup uz mel kompletni, ale prace na horni casti jeste nezacaly.
Prisahal si, ze jednoho dne s nim vyrazi a vsichni se prestanou smat. Zatim ovsem uslovi „Kumaruv kajak“ oznacovalo v Tarne jakoukoli nedokoncenou praci — a takovych byla fakticky cela dlouha rada.
Krome vseobecneho lassanskeho sklonu k odkladum a vahavosti byly Kumarovy hlavni charakterove vady dobrodruzna povaha a nadseni pro provadeni nebezpecnych kanadskych zertiku. Panoval vseobecny nazor, ze prave tohle ho jednou privede do vaznych nesnazi.
Ani pri nejvetsich nezbednostech se vsak nikdo na nej nedokazal zlobit doopravdy, protoze postradaly jakoukoli zlomyslnost. Kumar byl naprosto otevreny, uplne pruhledny. Nikdo si nedokazal predstavit, ze by zalhal. Z tohoto duvodu se mu mnohe dalo odpustit, a casto take odpoustelo.
Prilet cizich navstevniku se samozrejme stal nejvice vzrusujici udalosti jeho zivota. Fascinovalo jej jejich vybaveni, akusticke a opticke pristroje, senzory, ktere si privezli, pribehy, ktere vypraveli — proste vsechno. A protoze se setkaval casteji s Lorenem nez se vsemi ostatnimi, nebylo divu, ze k nemu prilnul.
Nebyl to vyvoj, ktery by Lorena nejak obzvlast potesil. Mel nahle pritele, o ktereho prilis nestal, bratricka, ktery se od nej nehnul na krok.
19. KRASNA POLLY
„Porad tomu nemuzu uverit, Lorene,“ rekl Brant Falconer. „Ty jsi vazne nikdy nejel na clunu — nebo na lodi?“
„Zda se mi, ze se rozpominam, jak padluji s gumovym padlem pres jakysi maly rybnicek. To mi bylo asi tak pet roku.“
„Pak se ti tohle bude libit. Nejen houpani, ktere ti pekne zaclouma zaludkem. Mozna te dokonce presvedcime, aby ses s nami potapel.“
„Ne, diky — dnes mi staci jeden novy zazitek. A naucil jsem se neprekazet jinym v praci.“
Brant mel pravdu. Uz zacinal vychutnavat jizdu malym trimaranem, ktery vodni trysky pohanely temer nehlucne smerem k utesu. I kdyz brzy pote, co vysplhal na palubu a videl, jak pobrezi skytajici bezpeci rychle ustupuje dozadu, jej na okamzik prepadl pocit blizky panice.
Jen to, ze si uvedomil absurditu situace, jej zachranilo od zesmesneni. Proletel padesat svetelnych roku — absolvoval nejdelsi cestu, jakou kdy clovek podnikl — aby dospel na tohle misto. A nyni ho prepadl strach, kdyz se od pevniny vzdalil na nekolik set metru.
Jenze neexistoval zpusob, jak vyzvu odmitnout. Pohodlne lezel na zadi, pozoroval Falconera u kormidla (jak prisel k te bile jizve, ktera se mu tahla pres ramena? — vlastne ano, zminoval se o jakesi havarii miniplanu, uz pred lety…) a byl by rad vedel, o cem Lassan premysli.
Stezi se dalo uverit, ze by se z lidske spolecnosti, dokonce i z te nejosvicenejsi a nejdobractejsi, zcela vytratila zarlivost ci nejaka forma touhy po vlastneni partnera. Ale ne, ze by Brant — az dosud, pozor! — na nej prilis zarlil.
Loren pochyboval, ze by dosud promluvil s Mirissou vic nez stovku slov, a vetsinu z nich ve spolecnosti jejiho manzela. Oprava: Na Thalasse se terminy manzel a manzelka pouzivaly az po narozeni prvniho ditete. Pokud se narodil syn, matka obvykle — avsak ne nezbytne — prijala jmeno jeho otce. Kdyz byla prvorozencem holcicka, oba si podrzeli matcino jmeno — prinejmensim do narozeni druheho a posledniho ditete.
Existovalo jen opravdu malo veci, ktere Lassany sokovaly. Krutost — zejmena vuci detem — byla jednou z nich. A dalsi bylo treti tehotenstvi, na tehle planete s pouhymi dvaceti tisici ctverecnimi kilometry pevniny.
Kojenecka umrtnost byla tak nizka, ze dva porody v rodine postacovaly k udrzeni stabilni populace. Existoval slavny pripad — jediny v cele historii Thalassy — ze se jedna rodina dockala pozehnani, ci naopak pohromy v podobe dvojnasobnych patercat. Ackoli se to stezi dalo davat za vinu nestastne matce, vzpominka na ni zustavala zahalena prijemnou aurou mravni zkazenosti, jaka se vazala k Lucrecii Borgii, Messaline ci Faustine.
Budu muset tuhle partii sehrat velice velice opatrne, pomyslel si Loren. Ze pripadal Mirisse pritazlivy, to uz vedel. Dokazal to vycist z jejiho vyrazu a z tonu jejiho hlasu. A ziskal dokonce i presvedcivejsi dukazy v podobe nahodnych doteku ruky a mekkych pritisknuti tela na telo, ktera trvala dele, nez bylo nezbytne zapotrebi.
Vedeli oba, ze uz je vsechno jen otazkou casu. A stejne tak i Brant, tim si byl Loren docela jisty. Ale pres
