na palube lodi. „Takze bych vam to vubec nemel rikat. Snazte se nezaplest do zadnych, ehm, komplikaci, dokud nebudete presne vedet, jak Lassane o takovych vecech smysleji. Zdaji se velice dobracti, ale zdani muze klamat. Nesouhlasite snad, doktore Kaldore?“
„Kapitane, nemuzu predstirat, ze jsem odbornik na lassanske mravy po tak kratke dobe. Ale existuji nektere zajimave historicke paralely, kdyz pradavne pozemske plachetnice dorazily do pristavu po dlouhe plavbe — predpokladam, ze rada z vas videla klasicke video Vzpoura na Bounty.“
„Verim, pane doktore, ze me neprirovnavate ke kapitanu Cookovi — tedy chci rict Blighovi.“
„To by nebyla zadna urazka. Skutecny kapitan Bligh byl skvely moreplavec a autor z nej udelal zloducha naprosto zlomyslnym zpusobem. V tehle fazi nepotrebujeme nic jineho nez zdravy rozum, slusne zpusoby a — jak uz jste zduraznil, obezretnost.“
Nepodival se Kaldor jeho smerem, napadlo Lorena, kdyz pronasel posledni slova? Prece to jiste tak nebilo do oci…
Nakonec do kontaktu s Brantem Falconerem jej desetkrat denne svadely sluzebni povinnosti. Neexistoval zpusob, jak se vyhnout Mirisse — dokonce ani kdyby chtel.
Zatim nikdy nebyli o samote a nevymenili si vic nez par sluvek zdvorile konverzace. Jenze uz taky nebylo treba, aby si rikali vic.
16. ZABAVA NA VECIRKU
„Tomuhle se rika detatko,“ povidala Mirissa, „a trebaze se to nezda, jednoho dne z toho vyroste uplne normalni lidska bytost.“
Smala se, ale v ocich se ji prece jen leskla vlhkost. Dokud nespatrila, jak dite Lorena fascinuje, nikdy ji neprislo na mysl, ze v male vesnicce zvane Tarna je pravdepodobne vice deti nez byvalo na cele planete Zemi. V prubehu poslednich desetileti tam byla porodnost skutecne nulova.
„To je… vase?“ otazal se tise.
„No, predevsim to neni to, je to on. Brantuv synovec Lester — starame se o nej, kdyz jsou jeho rodice na Severnim ostrove.“
„Je nadherny. Muzu si ho pochovat?“
Lester se jako na povel rozplakal.
„To by nebyl dobry napad.“ Mirissa se zasmala, rychle Lestera popadla a zamirila s nim do nejblizsi koupelny. „Uz rozpoznam priznaky. Zatimco budeme cekat na dalsi hosty, at vas Brant nebo Kumar provedou po dome.“
Lassane vecirky primo milovali a nikdy nevynechali jedinou prilezitost, kdyz se nejaky dal usporadat. Prilet Magellanu znamenal doslova zivotni prilezitost — tedy prilezitost, jaka se vyskytne jednou za nekolik generaci. Kdyby navstevnici prijali veskera pozvani, vravorali by po cely den z jedne oficialni ci neoficialni recepce na druhou. Kapitan brzy vydal jedno ze svych ridkych, avsak prisnych narizeni, jimz se zatrpkle rikalo Beyovy klatby nebo zkracene beyklatby. Omezoval dustojniky na maximalne jeden vecirek za pet dni. Presto vsak byli taci, kteri i tohle povazovali, z hlediska doby, kterou potrebovali, aby se zotavili z nasledku lassanske pohostinnosti, za prilis stedre.
Sidlo rodiny Leonidasovych, v soucasne dobe okupovane Mirissou, Kumarem a Brantem byla rozlehla budova postavena do kruhu a rodina v nem nachazela domov uz po sest generaci. Byla to prizemni stavba — v Tarne stalo velice malo budov patrovych — obklopovala travnate patio asi tricet metru v prumeru. Primo uprostred byl nevelky rybnicek s malinkym ostruvkem pristupnym po malebnem drevenem mustku. A na ostruvku rostla osamela palma, ktera nevypadala, ze se ji tam dari nejlepe.
„Porad ji musi presazovat,“ rekl Brant omluvne. „Nekterym pozemskym rostlinam se tu dari velice dobre — a jine se taktak drzi, pres vsechno chemicke hnojeni. S rybami, ktere jsme se pokusili vysadit, jsme meli stejne problemy. Sladkovodni farmy funguji samozrejme dobre, jenze pro ne nemame dost mista. Je mrzute pomysleni, ze rozloha oceanu je milionkrat vetsi, jen kdybychom pro nej meli vyuziti.“
Podle Lorenova nazoru byla s Brantem Falconerem pekna nuda, jakmile zacal mluvit o mori. Musel ovsem pripustit, ze to bylo bezpecnejsi tema ke konverzaci nez Mirissa, ktere se uz podarilo zbavit se Lestera a vitala prichazejici hosty.
Snilo by se mi nekdy, ptal se Loren sam sebe, ze se budu nachazet v takovehle situaci? Uz pred tim se zamiloval, jenze nez opustil Slunecni soustavu, vsichni prodelali kuru vymazani vzpominek, ktera mu milosrdne zahalila zazitky a dokonce i jmena. Ani si je nepokousel pripomenout, proc se sam mucit predstavami z minulosti, ktera podlehla naproste zkaze?
Dokonce si nemohl pripomenout ani tvar Kitani, ackoli ji videl pred tydnem v hibernacnim zarizeni. Kitani patrila do budoucnosti, kterou si naplanovali, ale kterou mozna spolu sdilet nebudou; nyni v soucasnosti tu byla Mirissa plna zivota a smichu, a ne zmrzla ve spanku trvajicim pul tisicileti. Mirissa mu opet navodila pocit plnosti zivota a radosti z poznani, ze napeti a vycerpani z Poslednich dni jej neoloupilo o jeho mladi.
Pokazde, kdyz byli spolu, pocitoval tlak, ktery jej upozornoval, ze je znovu muzem. Dokud nepomine, sotva nalezne mir a dokonce bude trpet i jeho prace. Byvaly chvile, kdy videl Mirissinu tvar promitajici se na plany Mangrovove zatoky a diagramy, az ho prinutila, aby dal pocitaci povel PRESTAVKA, protoze nedokazal pokracovat v jejich spolecnem duchovnim usili. Stravit nekolik hodin v tesne blizkosti Mirissy a moci si vymenit pouhe zdvorile triviality, to bylo zvlastni a dokonale muceni.
K Lorenove uleve se Brant nahle omluvil a odspechal pryc. Loren rychle zjistil duvod.
„Korvetni kapitan Lorenson!“ ozvala se primatorka Waldronova. „Doufam, ze se vam v Tarne dari dobre.“
Loren v duchu zastenal. Chapal, ze se musi k primatorce chovat zdvorile, ale spolecenska noblesa nikdy nebyla jeho silnou strankou.
„Velice dobre, dekuji. Myslim, ze jste se dosud neseznamila s temihle pany…“
Zavolal, mnohem hlasiteji nez bylo zapotrebi, pres patio na skupinu svych kolegu, kteri prave dorazili. Nastesti to byli porucici, dokonce i mimo sluzbu meli dustojnici sva privilegia a Loren nikdy nevahal, aby jich vyuzil.
„Pani primatorko, tohle je porucik Fletcher — Owene, to je tvuj prvni pobyt dole na planete, ze? Porucik Werner Ng, porucik Ranjit Winson, porucik Karl Bosley…“
Uplne jako Martane, pomyslel si, ti take drzeli spolu v celych klanech. No, to z nich delalo skvely terc, byla to pekna skupinka pohlednych mladych muzu. Zahajil strategicky ustup a nepredpokladal, ze by si toho primatorka vubec povsimla.
Doreen Changova by zasadne dala prednost promluvit si primo s kapitanem, jenze ten se tam jen symbolicky mihl, hodil do sebe jeden drink, omluvil se hostum a odesel.
„Proc mi neposkytl interview?“ vyptavala se Kaldora, ktery, netrpel takovymi zabranami a secteno dohromady obetoval mikrofonum i kameram nekolik dni casu.
„Kapitan Sirdar Bey,“ odvetil, „ma vyjimecne postaveni. Na rozdil od nas vsech nemusi nic vysvetlovat — nebo se za neco omlouvat.“
„Postrehla jsem vam v hlase mirny sarkasmus,“ rekla reporterska hvezda Thalasske televizni spolecnosti.
„To jsem nezamyslel. Ohromne kapitana obdivuji a dokonce souhlasim s jeho nahledem na mne — samozrejme s vyhradami. Hmm — nahravate?“
„Ted ne. Je tu prilis hlucno.“
„Mate stesti, ze jsem tak duveriva osoba, ponevadz nemam zadny zpusob, jak si overit, ze skutecne nenahravate.“
„Bezpecne ne, Mosesi. A copak si o vas mysli?“
„Je rad, ze muze vyuzivat moje zkusenosti a moje postrehy, ale nebere me prilis vazne. Presne vim proc. Kdysi rekl: Mosesi, vy mate rad moc, ale ne odpovednost. Mne chutna oboji. To byl velice mazany vyrok, vystihl
