Zastupce kapitana Malina si jen povzdechl. Uz to vysvetloval nekolikrat.
„Existuje stara uloha, jak pokryt povrch jakekoli plochy stejnymi obrazci,“ rekl trpelive. „Mate pritom na vyber jen tri utvary: ctverec, trojuhelnik a sestiuhelnik. V nasem pripade se o trochu lepe hodi sestiuhelnik, snaze se s nim manipuluje. Ledove bloky — celkem vice nez dve ste, kazdy o vaze sesti set tun — budou navzajem spojene a utvori tak celistvy stit. Bude to neco na zpusob chlebicku se tremi vrstvami oblohy. Jak budeme nabirat rychlost, bloky se navzajem zatavi dohromady a utvori jednolity ohromny disk. Nebo lepe zaobleny kuzel, abych se vyjadroval presne.“
„Vnukl jste mi napad.“ Prezident nahle vypadal zivejsi nez kdykoli predtim po cele odpoledne. „Nikdy jsme tu na Thalasse nemeli kluziste. Takovy to byval krasny sport — a jeste existovala hra, ktere se rikalo ledni hokej, ackoli si nejsem uplne jiny, jestli bych ji chtel ozivit. Videl jsem ji totiz na videu. Ale bylo by prekrasne, kdybyste nam udelali kluziste vcas, aby se stihla olympiada. Bylo by to mozne?“
„Budu si to muset rozmyslet,“ odvetil dost mdle zastupce kapitana Malina. „Je to velice zajimavy napad. Kdybyste mi laskave dal vedet, kolik ledu byste potreboval.“
„Bude mi potesenim. A bude to skvely zpusob, jak tyhle mrazirny vyuzit, az dokonci svuj ukol.“
Nahla exploze uchranila Malinu pred nutnosti odpovedet. Zacal ohnostroj a po nasledujicich dvacet minut vybuchovala obloha nad jejich hlavami vsemi moznymi zhoucimi barvami.
Lassane ohnostroje milovali a dopravali si je pri kazde prilezitosti. Podivanou dokreslovaly barevne lasery — dokonce jeste uzasnejsi a podstatne bezpecnejsi. Schazel jim ovsem pach strelneho prachu, ktery zavrsoval magickou atmosferu.
Kdyz vsechny oslavy skoncily a vazeni hoste se prepravili na lod, zastupce kapitana Malina rekl zamyslene: „Ten prezident je jedno velke prekvapeni, a to i presto, ze ma v hlave jenom jedine. Uz mi je nanic z toho, ze porad posloucham jenom o te jeho zatracene olympiade — ale to kluziste je vyborny napad a melo by nas to postavit do velice prizniveho svetla.“
„Ovsem ja jsem vyhral sazku,“ ozval se korvetni kapitan Lorenson.
„Jakou sazku?“ zeptal se kapitan Bey.
Malina se zasmal.
„Tomu bych nikdy neuveril. Nekdy mi pripada, ze ti Lassane vubec neznaji zvedavost — berou vsechno jako chleba. Ackoli by nam vlastne melo lichotit, ze maji tak strasnou duveru v nase technicke moznosti. Snad se domnivaji, ze mame antigravitacni motor!
Loren navrhl, abych se o tom na porade nezminil ani slovem — a mel pravdu. Prezident Farradine se vubec neobtezoval zeptat na to, co by byla moje vubec prvni otazka: jak vyneseme sto padesat tisic tun ledu nahoru k Magellanovi.“
24. ARCHIV
Moses Kaldor byl stastny, kdyz ho nechali o samote, nebot vsechny vysetrene hodiny a dny travil na Miste prvniho pristani, kde panovalo ticho a klid jako v kostele. Znovu se citil jako mlady student stojici tvari v tvar veskeremu umeni a poznani lidstva. Byl to zazitek zaroven vzrusujici i deprimujici. Cely vesmir mu lezel na dosah, jenze zlomek, ktery dokaze prozkoumat v prubehu celeho sveho zivota, je tak zanedbatelne maly, ze z toho nekdy az propadal zoufalstvi. Pripadal si jako hladovy clovek, jehoz uvedou ke stolum prohybajicim se pod lahudkami a tahnoucim se tak daleko, kam az mohl dohlednout — k tak uzasne hostine, ze mu uplne zkazila chut.
A prece vsechno tohle bohatstvi vedeni a kultury znamenalo jen malicky zlomek dedictvi, ktere lidstvo zanechalo. Mnohe z toho, co Moses Kaldor znal a miloval, schazelo — nikoli nahodou, jak si dobre uvedomoval, nybrz zcela umyslne.
Pred tisici lety vzdelani lide s nejlepsimi umysly prepsali historii a prosli vsechny pozemske knihovny, aby rozhodli, co by se melo zachranit a co ponechat plamenum. Kriteria vyberu byla jednoducha, ale nebylo snadne je uplatnovat. Kdyby nejake literarni dilo, jakykoli obraz minulosti, mohl prispet k preziti a socialni stabilite na novych planetach, mel by byt obsazen v pameti pocitacu osidlovacich lodi.
Tenhle ukol byl samozrejme jak neproveditelny, tak i srdcervouci. Vyberova komise se slzami v ocich vyloucila Vedy, Bibli, Tripitaku, Koran a ohromne mnozstvi literatury — at uz beletrie nebo nabozenske — ktera se na techto dilech zakladala. Prestoze obsahovala mnoho krasy i moudrosti, nemohli dovolit, aby infikovala panenske planety starovekym jedem nabozenske nesnasenlivosti, virou v nadprirozeno a poboznymi zvasty, jimiz se kdysi nescetne miliardy muzu a zen utesovaly za cenu popletenych hlav.
Pri velke cistce se take ztratila prakticky vsechna dila nejlepsich svetovych romanopiscu, basniku a dramatiku, ktera by vsak ztratila smysl bez sveho filozofickeho a kulturniho zazemi. Homer, Shakespeare, Milton, Tolstoj, Melville, Proust — posledni velky spisovatel predtim, nez elektronicka revoluce smetla potisteny papir — ze vsech techto velikanu zustalo jen par set tisic peclive vybranych pasazi. Vyskrtano bylo vsechno, co se tykalo valky, zlocinu, nasili a znicujicich vasni. Jestli nove vznikli — a jak doufali vylepseni — naslednici Homo sapiens tohle vsechno znovu objevi, v odpoved si bezpochyby vytvori svou vlastni literaturu. Nebylo treba je k tomu povzbuzovat predcasne.
Hudbe — s vyjimkou opery — se darilo lepe, stejne jako vytvarnemu umeni. Nicmene uz pouhy objem materialu byl tak znicujici, ze selekce byla zavazna, i kdyz v nekterych pripadech probihala arbitrazne. Budouci generace na mnoha planetach si budou lamat hlavu, kam se podelo Mozartovych prvnich tricet osm symfonii, Beethovenova Druha az Pata ci Sibeliova Treti az Sesta.
Moses Kaldor si hluboce uvedomoval svou odpovednost, stejne jako skutecnost, ze mu ukol, pred nejz byl postaven, vubec neprislusel — a ze neprislusi ani zadnemu jinemu cloveku, i kdyby byl sebetalentovanejsi. Tam nahore na palube Magellanu, bezpecne ulozeno v gigantickych databazich, se nachazelo mnohe, co obyvatele Thalassy nikdy nepoznaji, a bezpochyby spoustu z toho by nadsene prijali a ocenili, i kdyz by to plne nechapali. Skvely prepis Odysey z dvacateho pateho stoleti, klasicke valecne pribehy, uzkostne se ohlizejici zpet pres pul tisicileti zivota v miru, velke Shakespearovy tragedie v zazracnem Feinbergove prekladu do Lingvy, Vojna a mir Leea Chowa trvalo by cele hodiny nebo dokonce dny, kdyby mel clovek vsechno vyjmenovat.
Nekdy, kdyz sedel v knihovne komplexu Mista prvniho pristani, Kaldora prepadala chut zahrat si na boha ve vztahu s temito rozumne stastnymi a zdaleka ne nevinnymi lidmi. Mohl by srovnat vypisy ze zdejsich databazi s temi na palube lode a zjistit, co bylo vypusteno ci proskrtano. Prestoze v principu nesouhlasil se zadnou formou cenzury, casto musel pripustit, ze vymazy byly moudre — alespon v dobach, kdy se kolonie zakladala, Avsak nyni, kdyz uz se uspesne rozvinula, mozna by neskodil malicky otres, treba by stala za to injekce tvorivosti…
Cas od casu jej vyrusily bud hovory z lodi nebo exkurze mladych Lassanu, ktere pruvodci vedli k pocatkum jejich historie. Vytrzeni mu nevadila a jeden druh mu byl docela urcite vitany.
Odpoledne casto prijizdela nahoru na kopec Mirissa, na svem prekrasnem svetlem valachovi s bilou hrivou jmenem Boby. Navstevniky nesmirne prekvapilo, ze na Thalasse objevili kone, ponevadz na Zemi nikdy zadne takove zive zvire nespatrili. Jenze Lassane zvirata milovali a mnoha vytvorili znovu z rozsahlych pocitacovych souboru genetickych informaci, ktere podedili. Nektera zvirata jim nedavala zadny uzitek — jina byla dokonce na obtiz, jako puvabne opicky druhu kotul veverkovity, ktere neustale kradly drobne predmety ze vsech domacnosti na Tarne.
Mirissa pokazde prinesla nejakou pochoutku — obvykle ovoce nebo nektery z mnoha druhu mistniho syra — coz Kaldor vzdycky vdecne prijal. Ovsem jeste vdecnejsi byl za jeji spolecnost. Sotvakdo by uveril, ze clovek, ktery casto hovoril k peti milionum posluchacu — po delsi dobu nez pul posledni generace! — se nyni spokojuje s jednim jedinym…
„Protoze pochazite z tradicniho rodu knihovniku,“ rekl Moses Kaldor, „myslite jenom v megabytech. Ale rad bych vam pripomnel, ze nazev „knihovna“ pochazi od slova kniha. Mate na Thalasse knihy?“
„Samozrejme ze mame,“ odvetila Mirissa rozhorlene. Jeste nedokazala rozpoznat, kdy Kaldor zertuje. „Miliony… no, tisice. Na Severnim ostrove zije clovek, ktery jich tiskne asi deset za rok, v nakladu nekolik set kusu. Jsou prekrasne — a hrozne drahe. Vsechny se spotrebuji jako darky pro zvlastni prilezitosti. Dostala jsem jednu na svoje jednadvacate narozeniny — Alenku v risi divu.“
„Rad bych ji nekdy videl. Vzdycky se mi knizky libily a mam jich na lodi skoro stovku. Mozna ze proto kdykoli
