slysim nekoho mluvit o bytech, delim si to v duchu milionem a predstavuji si jednu knizku… jeden gigabyt se rovna tisici kniham a tak podobne. Tohle je jediny zpusob, jak dokazu pochopit, o cem se mluvi, kdyz lide hovori o databankach a prenosu informaci. A jak velkou mate knihovnu?“
Mirissa, aniz odvratila pohled od Kaldora, prebehla prsty po klavesnici.
„Tohle je dalsi vec, kterou jsem nikdy nedokazal,“ rekl s obdivem. „Kdysi nekdo prohlasil, ze po jedenadvacatem stoleti se lidstvo rozdelilo na dva druhy — na Verbaliky a Numeriky. Umim samozrejme pouzit pocitac, kdyz musim — ale davam prednost vyridit to pres sve elektronicke kolegy.“
„Podle kontroly provedene pred hodinou,“ rekla Mirissa, „sest set ctyricet pet terabytu.“
„Hmm — temer miliarda knih. A jaky mela knihovna puvodni rozsah?“
„To vam muzu rict zpameti. Sest set ctyricet.“
„Takze za sedm set let…“
„Ano, ano — dokazali jsme vydat jenom par milionu knih.“
„Ja vas nekritizuji. Koneckoncu kvalita je mnohem dulezitejsi nez kvantita. Byl bych rad, kdybyste mi mohla ukazat, co povazujete za nejlepsi dila lassanske literatury — a take hudebni tvorbu. My ted musime vyresit problem, co dame vam. Magellan ma na palube pres tisic megaknih, ve verejne pristupnem fondu. Uvedomujete si, co to znamena?“
„Kdybych odpovedela ano, znemoznila bych vam, abyste mi to rekl. Tak strasne kruta zase nejsem.“
„Dekuji vam, moje mila. Naprosto vazne receno to je straslivy problem, ktery me desi uz po cela leta. Nekdy mi pripada, ze Zeme vubec nebyla znicena prilis brzy. Lidi primo drtila zaplava informaci, ktere vytvareli.
Na konci druheho tisicileti produkovali pouze — pouze! mnozstvi rovnajici se milionu knih za rok. Hovorim jen o informacich, o nichz se predpokladalo, ze budou mit trvalou hodnotu, takze se budou uchovavat po neomezenou dobu.
Na prelomu tretiho tisicileti se tahle cifra znasobila alespon stokrat. Od okamziku vynalezu pisma do zaniku Zeme bylo podle odhadu vydano deset tisic milionu knih. A jak jsem vam rekl, vezeme na palube asi deset procent tohoto mnozstvi.
Kdybychom vam to tady vsechno najednou slozili, dokonce i za predpokladu, ze byste meli kapacitu, kam to ulozit, zavalilo by vas to. Nebyla by to laskavost — uplne by to podlomilo vas kulturni a vedecky rust. A vetsina toho materialu by pro vas nemela zadnou cenu. Trvalo by vam cela staleti, nez byste oddelili psenici od koukolu…“
Zvlastni, pomyslel si Kaldor, ze me tahle analogie nenapadla driv. Je to presne stejne nebezpeci, jake neustale zduraznovali odpurci programu SETI. No, se zadnymi mimozemskymi inteligentnimi tvory jsme nikdy nekomunikovali, nikdy jsme zadne nezjistili. Jenze Lassanum se to prave podarilo — a ti mimozemstane jsme my…
Avsak pres naprosto odlisne prostredi a vychovu meli s Mirissou mnoho spolecneho. Jeji zvidavost a inteligence byly rysy, ktere stalo za to povzbuzovat. Dokonce ani mezi svymi spolucestujicimi neznal nikoho, s kym by mohl vest takhle podnetne rozhovory. Nekdy Kaldora svymi otazkami zahnala do kouta natolik ze jedinou obranou byl protiutok.
„Prekvapuje me,“ rekl ji po jednom zvlast ostrem vyslechu tykajicim se pozemske politiky, „ze jste to tady nikdy po svem otci neprevzala a nepracujete tu na plny uvazek. Tahle prace by vam dokonale sedela.“
„Lakalo me to. Ale otec stravil cely zivot tim, ze odpovidal cizim lidem na otazky a delal reserse pro byrokraty na Severnim ostrove. Nikdy mu nezbyla ani chvilka pro sebe.“
„A vam?“
„Rada sbiram informace, ale take rada vidim, kdyz se vyuzivaji. Proto me udelali zastupkyni reditele Uradu pro rozvoj Tarny.“
„Jehoz pozici muze, obavam se, nase zdejsi cinnost trochu ohrozit. Nebo mi to alespon rikal vas reditel, kdyz jsem vychazel z kancelare primatorky a narazil do nej.“
„Vite, Brant to nemyslel vazne. Je to dlouhodoby plan a termin dokonceni je jenom priblizny. Jestli se tady opravdu postavi Olympijsky zimni stadion, pak se projekt mozna bude muset modifikovat — k lepsimu, jak je presvedcena vetsina z nas. Ovsem Severane jej chteji mit u sebe — domnivaji se, ze Misto prvniho pristani nam uz staci.“
Kaldor se uchechtl, dobre vedel o rivalite mezi obema ostrovy, trvajici uz po cele generace.
„No a nestaci? Zvlast kdyz ted mate nas jako dalsi atrakci. Nesmite byt tak hamizni.“
Uz se poznali — a oblibili navzajem — tak dobre, ze dokazali zertovat o Thalasse i o Magellanovi zcela nestranne. A nemeli mezi sebou uz zadna tajemstvi, dokazali hovorit uprimne o Lorenovi i Brantovi, a nakonec Moses Kaldor zjistil, ze mluvi dokonce i o Zemi.
„… Mirisso, prosel jsem tolika zamestnanimi, ze jsem je prestal pocitat — a vetsina z nich beztak vubec nebyla nicim dulezita. Jedno z tech, ktere jsem mel nejdele, bylo misto profesora politickych ved v Cambridge na Marsu. A neumis si predstavit, jake to pusobilo zmatky, protoze existovala starsi univerzita v miste zvanem Cambridge v americkem state Massachusetts a jeste starsi v mestecku Cambridge v Anglii.
Ale jak se blizil konec, stale vice jsme se s Evelyn zajimali o aktualni socialni problemy a o planovani Exodu. Zdalo se, ze mam jakysi — no, recnicky talent — a ze bych mohl pomoct lidem celit budoucnosti, pred kterou byli postaveni.
A prece jsme nikdy skutecne neuverili, ze konec nastane jeste za naseho zivota — kdo by to dokazal! A kdyby mi nekdo nekdy rekl, ze bych mel opustit Zemi a vsechno, co jsem miloval…“
Pres tvar mu preletl zachvev emoci. Mirissa tise a soustrastne vyckavala, az se zase ovladne. Mela toho tolik, nac se chtela zeptat, ze by odpovedi zabraly cloveku cely zivot. Jenze ona mela pouhy jeden rok, nez se Magellan opet vznese ke hvezdam.
„Kdyz me povolali, vyuzil jsem vsechny sve znalosti a debatni umeni, abych dokazal, ze to je omyl. Byl jsem prilis stary, veskere moje vedomosti byly ulozeny take v databazich. Jini lide by odvedli lepsi praci… ve vsech smerech krome skutecneho zduvodneni.
Kdyz se priblizil konec, Evelyn me primela, abych se rozhodl pro zivot. Pravda je, Mirisso, ze nektere zeny jsou v jistych ohledech mnohem silnejsi nez muzi — ale proc to povidam tobe?
Oni te potrebuji, poslala mi posledni vzkaz. Stravili jsme spolecne ctyricet let — nyni nam zbyva uz jen posledni mesic. Odchazis s mou laskou. Nesnaz se najit me znovu.
Nikdy se nedozvim, jestli spatrila konec Zeme jako jsem jej videl ja — kdyz jsme opousteli Slunecni soustavu.“
25. SKORPION
Branta videl svleceneho uz predtim, na slavnostni vyjizdce, ale nikdy si neuvedomil, jake ma mladsi muz impozantni svalstvo. Ackoli Loren o sve telo vzdycky pecoval, od chvile, kdy opustili Zemi, mel jen malo prilezitosti sportovat nebo cvicit. Zato Brant se pravdepodobne venoval namahavemu fyzickemu treninku po vsechny dny sveho zivota — a bylo to patrne. Loren by proti nemu nemel absolutne zadnou sanci, kdyby ho vyzval na souboj ve kteremkoli z bojovych umeni, ktera se provozovala na stare Zemi — se zadnou zbrani, o ktere kdy slysel.
Cela zalezitost byla dokonale smesna. Ostatni dustojnici Magellanu stali kolem a debilne se smali, az se za bricho popadali. Kapitan Bey drzel stopky. A Mirissa mela ve tvari vyraz, ktery se nedal popsat jinak nez jako domyslivy.
„… Tri… dva… jedna… vpred!“ vykrikl kapitan. Brant se vymrstil jako utocici kobra. Loren se pokusil rane uhnout, ale zjistil ke sve hruze, ze neumi porucit vlastnimu telu. Zdalo se, ze se cas zastavil… Nohy mel z olova a vypovedely mu poslusnost
… Mel ztratit nejen Mirissu, ale primo svou muznost…
V tomhle okamziku se nastesti probudil, jenze sen ho suzoval i nadale. Bylo zrejme, z ceho pramenil, ale proto nebyl o nic prijemnejsi. Zauvazoval, jestli by se s nim nemel sverit Mirisse.
Zcela jiste jej nikdy nemuze vypravet Brantovi, ktery se sice choval bezvadne pratelsky, ale v jehoz spolecnosti se ted Loren uz necitil ve sve kuzi. Dnes ji ovsem zcela jiste vital. Pokud mluvil pravdu, nyni se meli stretnout s cimsi mnohem zavaznejsim, nez byly jejich vlastni soukrome problemy.
