Sotva vsak mohl ocekavat, jak prevratne zmeny znamenalo Brantovo nocni setkani s neocekavanym navstevnikem.
Vybetonovany kanal privadejici morskou vodu do mrazirny byl sto metru dlouhy a koncil okrouhlym bazenem, do nehoz se veslo mnozstvi vody potrebne presne na jednu ledovou vlocku. Ponevadz cisty led nebyl prilis vhodny stavebni material, museli jej zesilovat a jako levna a pritom vyhovujici armatura poslouzily dlouhe prameny chaluh z Velke vychodni prerie. Zmrazene smesi se zacalo rikat ledon a meli zaruku, ze se kusy nerozletnou jako ledova trist, az bude Magellan cele tydny a mesice akcelerovat.
„Tady.“
Loren s Brantem Falconerem se zastavili na okraji bazenu a hledeli dolu prurvou v hustem koberci morske vegetace. Tvor pozirajici chaluhy byl vytvoreny podle stejneho hlavniho planu jako pozemsti krabi — jenze byl dvakrat tak veliky jako clovek.
„Videls uz nekdy neco takoveho?“
„Ne,“ vyhrkl Brant, „ale vubec toho nelituji. Takova zruda! Jak jsi ji chytil?“
„Nechytili jsme to. Ta bestie priplavala — anebo se priplazila z more, kanalem. Pak tady objevila chaluhy a rekla si, ze zadarmo poobedva.“
„Nedivim se, ze ma takova klepeta — tyhle stonky jsou doopravdy tuhe.“
„No dobre, ale aspon ze to je vegetarian.“
„Nejsem si jisty, ze bych prave stal o to, abych to vyzkousel sam na sobe.“
„Doufal jsem, ze bys nam o tom mohl neco povedet.“
„Nezname ani jednu setinu vsech tvoru zijicich v nasich morich. Jednoho dne postavime vyzkumne ponorky a pronikneme i do vetsich hloubek. Jenze zatim je mnoho dulezitejsich zalezitosti a malo lidi, ktere tohle zajima.“
Brzy pribudou, pochmurne si pomyslel Lorenson. Vyzkousejme, jak dlouho Brantovi potrva, nez mu to dojde…
„Varleyova, nas vedecky dustojnik, probira vsechny zaznamy. Tvrdi mi, ze pred miliony let zilo na Zemi cosi velice podobneho. Paleontologove to pojmenovali velice pripadne morsky skorpion. Predveke oceany musely byt vzrusujici mista.“
„Presne takovehle veci s nesmirnou chuti pronasleduje Kumar,“ podotkl Brant. „Co s tim zviretem udelas?“
„Prozkoumam ho a pak pustim.“
„Koukam, zes to uz okrouzkoval.“
Takze Brant si toho uz vsiml, pomyslel si Loren. To mu dava dobre vysvedceni.
„Ne, my jsme to neokrouzkovali. Podivej se lip.“
Kdyz Brant poklekl na okraj nadrze, na tvari se mu objevil prekvapeny vyraz. Giganticky morsky skorpion ho vsak naprosto ignoroval a dal odstipoval chaluhy pomoci svych impozantnich klepet.
Jedno z nich nezustalo uplne takove, jak je vytvorila priroda. Kolem kloubu na prave predni noze melo zvire omotanou nekolikrat kolem dokola smycku dratu pripominajici hruby naramek.
Brant ten drat poznal. Usta se mu otevrela a chvili nebyl mocen slova.
„Takze jsem hadal dobre,“ rekl Lorenson. „Ted uz vis, co se stalo s tvoji siti na ryby. Myslim, ze bychom si meli znovu promluvit s doktorkou Varleyovou — vasim vedcum se o tom zatim nezminovat.“
„Ja jsem astronom,“ kroutila se ve sve pracovne na palube Magellanu Anne Varleyova. „Vy potrebujete cloveka, ktery by zvladal kombinaci zoologie, paleontologie a etologie — kdyz ponecham stranou par dalsich oboru. Ale delala jsem, co jsem umela, a vypracovala jsem vam vyzkumny program. Vysledek najdete ulozeny v databazi cislo dve v souboru pojmenovanem SKORPION. Ted uz jenom staci, abyste ten vyzkum provedli a ja vam preji hodne stesti.“
Navzdory skromnym slovum odvedla doktorka Varleyova jako obvykle kvalitni praci, kdyz se prokousala temer nekonecnymi haldami poznatku v ustredni lodni databazi. Jakysi obrazek se zacinal rysovat, ale mezitim se predmet veskere pozornosti klidne cvachtal v nadrzi, aniz by venoval jediny pohled nepretrzitym zastupum navstevniku, kteri jej prichazeli zkoumat anebo jen okukovat.
Zvire se pres vzhled, z nehoz sla hruza — klepeta melo temer pul metru dlouha a vypadala, ze jedinym ledabylym strihnutim by klidne odsekla lidskou hlavu od trupu — zdalo naprosto krotke. Nesnazilo se uniknout, mozna proto, ze tady nalezlo tak bohate zasoby potravy. Vedci byli vetsinou presvedceni, ze je sem prilakala jakasi chemicka latka, kterou ve stopovem mnozstvi chaluhy vylucuji.
Pokud umelo plavat nijak se do toho nenutilo ale spokojene se plazilo kolem dokola po svych sesti kratkych a silnych nohach. Ctyri metry dlouhe telo melo ulozene do zive zbarveneho krunyre deleneho tak, ze umoznoval prekvapivou mrstnost.
Dalsim pozoruhodnym rysem byl strapecek makadel nebo snad kratkych chapadylek, roztazenych kolem jeho zobakovite tlamy. Napadne se podobala — skutecne to byla az velmi neprijemne napadna podoba — kratkym a silnym lidskym prstum a vypadala, ze jsou stejne obratna. Ackoli se zdalo, ze jejich hlavni funkci je manipulovat s potravou, ocividne byla schopna zvladnout jeste mnohe jine cinnosti a bylo fascinujici sledovat, jak je skorpion pouziva synchronizovane s klepety.
Dva pary oci — jedny velikanske a zjevne vyvinute v prostredi s chabym osvetlenim, ponevadz ve dne je melo zvire zavrene mu take davaly skvele zrakove schopnosti. V souhrnu byl tvor skvele vybaveny, aby se aktivne vyrovnal se svym prostredim, coz je prvni predpoklad pro rozvoj inteligence.
A prece by nikdo nepredpokladal, ze takhle bizarni stvoreni by mohlo byt inteligenci nadano, kdyby nemelo kolem prave nohy vedome omotany kus dratu. To samozrejme jeste nic nedokazovalo. Jak dokladaly zaznamy, na Zemi existovala zvirata, ktera sbirala cizi predmety — casto umeleho puvodu — a uzivala je nejpozoruhodnejsimi zpusoby.
Kdyby to nebylo dokonale zdokumentovano, nikdo by neveril, ze australsky lemcik, druh spacka, nebo severoamericka krysa trpi manii sbirat trpytive ci barevne predmety a dokonce ze je aranzuji do umelecky pojatych vzoru. Zeme byla plna takovych zahad, ktere nikdo nikdy nerozlustil. Thalassky skorpion treba jen pokracoval v tehle tradici a vedly jej stejne nevyzpytatelne duvody.
Vzniklo nekolik teorii. Nejrozsirenejsi — nebot vznasela nejmensi pozadavky na dusevni schopnosti skorpiona — tvrdila, ze drateny naramek je pouhou ozdobou. Ovsem omotat si jej kolem nohy vyzadovalo bezpochyby jistou miru zrucnosti a vedly se rozsahle spory, zda to tvor mohl bez pomoci dokazat.
Pomoci mu samozrejme mohl jen clovek. Takze skorpion byl treba jen domacim zviratkem chovanym jakymsi potrhlym vedcem, jenze tohle se zdalo nepravdepodobne. Protoze tady na Thalasse se znali vsichni navzajem, takove tajemstvi by dlouho neprezilo.
Pak existovala jeste jedna teorie, sice nejvic pritazena za vlasy, zato vsak take myslenkove nejpodnetnejsi.
Ze naramek je neco jako hodnostni oznaceni.
26. ZVEDANI VLOCKY
Tahle vysoce kvalifikovana prace obsahovala zaroven dlouhe nudne periody, coz davalo poruciku Owenu Fletcherovi spousty casu k premysleni. Vlastne az prilis mnoho.
Byl rybar vodici na udici sest set tun tezky ulovek na nepredstavitelne silnem vlasci. Jednou denne sestupoval dolu na Thalassu automaticky upoutany nosic odvijejici za sebou kabel ve slozite, tricet tisic kilometru dlouhe krivce. Pristaval automaticky na vyckavajici naklad, a kdyz probehly veskere kontroly, mohlo zacit zvedani.
Kriticke chvile byly po startu, kdyz se ledova vlocka zvedala z mraziciho zarizeni, a na zaver pri pristani na Magellanu, nebot obrovity sestiboky hranol ledu se zastavil pouhy jeden kilometr daleko od lodi. Zvedani zacinalo o pulnoci a od startu v Tarne po dosazeni stabilni obezne drahy, po niz se pohyboval Magellan, trvalo neco malo mene nez sest hodin.
