Ponevadz Magellan se v prubehu setkani a montaze nachazel na osvetlene strane planety, bylo hlavni snahou udrzet vlocku ve stinu, aby pronikave paprsky thalasskeho slunce neodparily drahocenny naklad do kosmickeho prostoru. Jakmile potom umistili ledovou vlocku bezpecne za obrovsky radiacni stit, paraty dalkovych manipulatoru odtrhly izolacni folii, ktera led chranila v prubehu jeho stoupani na obeznou drahu.
Potom se muselo odstranit transportni zarizeni, aby se dalo odeslat nazpet pro dalsi naklad. Ohromny kovovy talir ve tvaru podobajicim se poklicce na sestibokou panev, jako by vymyslenou jakymsi potrhlym kucharem, obcas k ledu primrzl a bylo treba jej mirne podle propoctu ohrat, aby se dal odejmout.
Nakonec plula ledova vlocka dokonale pravidelnych geometrickych tvaru sto metru daleko po boku Magellanu a zacala skutecne slozita cast manevru. Kombinace predmetu o hmotnosti sest set tun se stavem beztize byla operace, pri niz neplatily zadne lidske instinktivni zkusenosti. Pouze pocitace dokazaly urcit, jak silny je treba tah, kterym smerem a ve kterem okamziku, aby se umely ledovec dal ulozit na spravne misto. Ovsem stale tu hrozila moznost nehody ci neocekavaneho problemu, jehoz reseni prekroci moznosti i toho nejinteligentnejsiho robota. Ackoli Fletcher nemusel dosud zasahovat, bylo nutne, aby byl ve strehu, kdyby takovy okamzik nastal.
Pomaham stavet, rikal si, giganticky ledovy ul. Prvni plastev byla uz temer dokoncena a zbyvaly jeste dve. Jestli nedojde k nejake nehode, stit dokonci ode dneska za sto padesat dni. Budou jej testovat pod mirnym zrychlenim, aby se presvedcili ze vsechny ledove bloky jsou radne pritavene, a potom Magellan udela posledni krok sve cesty ke hvezdam.
Fletcher stale vykonaval svuj ukol svedomite — ale jen hlavou, nikoli srdcem. O to uz na Thalasse prisel.
Narodil se na Marsu a tahle planeta oplyvala vsim, co jeho rodnemu pustemu a neurodnemu svetu schazelo. Sledoval, jak praci celych generaci jeho predku stravily plameny. Proc zacinat znovu az po mnoha staletich na jeste uplne jine planete kdyz se uz nyni nachazeli v raji?
A samozrejme, na Jiznim ostrove mel uz svou divku…
Uz se prakticky rozhodl, ze az nadejde cas, z lodi uprchne. Pozemstane mohou klidne pokracovat bez nej, aby si dokazali svou silu a sve schopnosti — a mozna aby si znicili tela a srdce v nepoddajnych skalnatych pustinach Saganu 2. Pral jim uprimne uspech, zatimco plnil sve povinnosti, jenze jeho domov se nachazel zde.
Brant Falconer o tricet tisic kilometru niz take ucinil zasadni rozhodnuti.
„Odejdu na Severni ostrov.“
Mirissa zustala lezet mlcky. Po chvili, ktera Brantovi pripadala nekonecna, se zeptala: „Proc?“ V jejim hlase se neozvalo ani prekvapeni, ani litost — natolik, pomyslel si, se zmenila.
Drive nez stacil odpovedet, dodala: „Prece se ti tam nelibi.“
„Treba je tam lip nez tady — jak se maji veci dnes. Tady to uz neni muj domov.“
„Tady prece mas svuj domov navzdycky.“
„Nemam, dokud mi nad hlavou obiha Magellan.“
Mirissa natahla v temnote ruku k cizimu cloveku, jenz lezel vedle ni. Prinejmensim se neodtahl.
„Brante,“ rekla. „Vubec jsem to nemela v umyslu. A jsem si uplne jista, ze Loren taky ne.“
„To mi ale moc nepomuze, ze ne? Uprimne receno nechapu, co na nem vidis.“
Mirissa se skoro rozesmala. Zauvazovala, jake asi nepreberne mnozstvi muzu proneslo tahle slova v prubehu celych pozemskych dejin ke stejne spouste zen? A kolik zen naopak rikalo: „Prosim te, co na ni vidis?“
Samozrejme odpoved se nikdy nedozvi a kdyby se o necem takovem zminila, vsechno by to jenom zhorsilo. Avsak nekdy se pro sve vlastni uspokojeni pokousela vyjadrit, co je s Lorenem navzajem k sobe pritahovalo od prvniho okamziku, kdy na sobe spocinuli pohledy.
Nejvetsi cast patrila zahadne chemii lasky, ktera se vymykala racionalni analyze a nedala se vysvetlit nikomu, kdo nepropadl stejnemu klamu. Ale nachazely se zde i jine prvky, ktere se daly snadno identifikovat a vysvetlit logicky. Bylo potrebne vedet, jake to jsou: jednoho dne — uz tak strasne brzy! — ji tohle poznani muze napomoci vyrovnat se s rozchodem.
V prve rade tu byl zavoj tragickeho kouzla, ktery halil vsechny pozemstany. Nechtela jeho dulezitost snizovat, ale Loren se o ne delil se vsemi svymi soudruhy. Co tedy na nem bylo tak zvlastniho, ze to nemohla najit v Brantovi?
Pokud se tykalo milovani, nebyl mezi nimi podstatny rozdil. Snad byl Loren napaditejsi, Brant zase o neco vasnivejsi — ackoli nezacal to v poslednich nekolika tydnech trochu odbyvat? S obema by jiste byla dokonale stastna. Ne, takhle to prece nebylo…
Mozna ze patrala po slozce, ktera vubec neexistovala. Nebyl to jednotlivy prvek, ale celkova konstelace kvalit. Vycet uzaviraly jeji instinkty o uroven nize nez vedome mysleni a Loren koncil o nekolik malo bodu pred Brantem. Mohlo to byt i takhle snadne.
V jednom ohledu ovsem Loren Branta rozhodne prevysoval. Byl podnikavy, ambiciozni — a tyhle vlastnosti byly na Thalasse vzacne jako safran. Bezpochyby jej vybrali prave pro ne, v nadchazejicich staletich je bude potrebovat.
Brant nemel vubec zadne ambice, ackoli podnikavost mu tak uplne neschazela. Dokladal to stale jeste nedotazeny projekt s rybarskymi sitemi. Od vesmiru pozadoval jen jedno jedine, aby ho zasoboval zajimavymi stroji, s nimiz by si mohl hrat. Mirisse nekdy pripadalo, ze do tehle kategorie si prirazuje i ji.
Loren naopak byl pokracovatelem v tradici velkych cestovatelu a dobrodruhu. Na formovani dejin se aktivne podilel, nepodroboval se pouze jejich diktatu. A prece se dokazal chovat — ne pokazde, ale stale casteji a casteji — vrele a pratelsky. Jak postupne promenoval v led thalasske oceany, jeho vlastni srdce naopak zacinala roztavat.
„Co budes na Severnim ostrove delat?“ zaseptala Mirissa. Oba uz povazovali rozhodnuti za definitivni.
„Chteji, abych jim pomohl s Calypso. Severane jsou s morem trochu na stiru.“
Mirissa citila, jak se ji ulevuje. Brant prece jen vyslovene neprchal — mel tam praci. Pomuze mu zapomenout — dokud treba nenadejde chvile, aby se mu zase vsechno pripomnelo.
27. ZRCADLO MINULOSTI
Moses Kaldor zvedl modul do svetla a uprene se na nej zahledel, jako by dokazal precist, co obsahuje.
„Pokazde mi pripada jako zazrak,“ rekl, „ze dokazu mezi palcem a ukazovackem drzet milion knih najednou. Rad bych vedel, jestli takova moznost nekdy napadla Gutenberga nebo Caxtona.“
„Koho?“ zeptala se Mirissa.
„Muze, kteri naucili lidstvo cist. Jenze ted za svou vynalezavost musime platit. Obcas mivam trosku divoke sny, ve kterych se mi zda, ze jeden z techhle modulu obsahuje nejake zivotne dulezite informace — treba jak zvladnout zurici epidemii — ale ztratila se jejich adresa. Jsou ulozeny na jedne z miliard stran, ktere modul obsahuje, ale my nevime, na ktere. Je to priserny pocit svirat odpoved v ruce, a presto ji nedokazat nalezt!“
„Nechapu, kde je problem,“ rekla kapitanova tajemnice. Joan LeRoyova, odbornice v oboru informatiky, vypomahala pri prenosu dat mezi lodi a thalasskym archivem. „Budete znat klicova slova. Nemusite udelat nic vic, nez spustit vyhledavaci program. Behem nekolika malo sekund dokaze prohledat az miliardu stran.“
„Zkazila jste mi krasne priserny sen,“ povzdechl si Kaldor. Pak se mu tvar rozjasnila. „Jenze casto neznate dokonce ani klicova slova. Jiste jste uz mnohokrat narazila na neco, o cem jste netusila, ze se vam to hodi, dokud jste to neobjevila.“
„Pak mate databazi spatne zorganizovanou,“ odvetila tajemnice v hodnosti porucika.
Tyhle slovni prestrelky umeli oba vychutnat a Mirissa si nebyla vzdycky jista, kdy je ma brat vazne. Joan s Mosesem ji sice nevytesnovali z hovoru umyslne, avsak jejich zivotni zkusenost se natolik lisila od jeji, az ji obcas pripadalo, ze nasloucha dialogu vedenemu v cizim jazyce.
„V kazdem pripade uz dokoncujeme Hlavni rejstrik. Oba vime, co obsahuje ten nas. Nyni se musime pouze — pouze! rozhodnout, co sem chceme prenest. Az se budeme nachazet sedmdesat pet svetelnych roku odsud,
