mytinu se klikate tahl asi pet metru vysoky skalni vystupek proderavely nescetnymi temnymi otvory, sirokymi prave dost, aby se jimi skorpioni dokazali protahnout. Ackoli male jeskynky byly rozesety nepravidelne, vsechny mely jednotnou velikost, takze sotva mohly byt prirozeneho puvodu. Celkovy dojem byl takovy, jako by to vsechno dohromady tvorilo jediny cinzak vyprojektovany jakymsi potrhlym architektem.

Skorpioni prichazeli a jeden po druhem se protahovali vchodem. Lorenovi pripomneli uredniky ve mestech v dobach pred erou telekomunikacnich prostredku. Jejich pocinani mu prislo stejne nesmyslne jako — pravdepodobne — vztahy mezi tehdejsimi lidmi.

„Podivejte!“ vykrikl jeden z dalsich pozorovatelu na Calypso, „co je tohle? Tam uplne vpravo — muzeme zajet bliz?“

Vyruseni prichazejici z jineho sveta bylo hrube, okamzite Lorena navratilo z morskeho dna nazpet na hladinu.

Jeho panoramaticky pohled se zakymacel, jak sonda vykrouzila ostrou zatacku. Nyni vsak uz zase udrzovala stejnou vzdalenost od dna a pozvolna priplouvala k osamele skalnate pyramide, asi deset metru vysoke, — soude podle dvou skorpionu pri jejim upati — do niz vedl jediny vchod. Loren na nem nezpozoroval nic kromobycejneho. Potom si zacal pozvolna uvedomovat urcite anomalie — urcite prvky, ktere neladily s nyni jiz znamym pohledem na Skorpionville.

Vsichni ostatni skorpioni pilne pobihali vsude kolem. Ti dva stali nehybne krome toho, ze otaceli hlavami sem a tam. A jeste neco neladilo…

Oba byli velikansti. I kdyz tady bylo osidne neco pomerovat. Ale kdyz kolem probehlo jeste nekolik dalsich zvirat, Loren si byl rozumne jisty, ze v tomhle paru je kazdy ze skorpionu temer o polovinu vetsi nez prumerny.

„Co to delaji?“ zaseptal kdosi.

„To ti muzu prozradit,“ odvetil jiny hlas. „Jsou to hlidaci — stoji na strazi.“

Jakmile bylo vysvetleni jednou vyrceno, nahle bylo vsem vsechno jasne a nikdo o nem nepochyboval.

„Jenze co strazi?“

„Kralovnu, pokud nejakou maji? Skorpionvillskou statni banku?“

„Jak to muzeme zjistit? Sonda je prilis velka, nez aby se dostala dovnitr — dokonce i kdyby nam takovy pokus dovolili.“

Od tohoto bodu se diskuse stala akademickou. Automaticka sonda nyni klesla sotva deset metru nad vrcholek pyramidy a operator zazehem jedne z ridicich trysek jeji dalsi sestup zastavil.

Strazne musel vyrusit jeji hluk nebo vibrace. Oba zaroven se naprimili a Lorenovi se na okamzik otevrel prizracny pohled na chomac oci, vlnici se makadla a obrovita klepeta. Napadlo ho, ze je rad, kdyz se na to diva s odstupem. A ze skorpioni nastesti neumeji plavat.

Jenze i kdyz plavat neumeli, dokazali splhat. Skorpioni s ohromujici rychlosti vybehli po strane pyramidy a ve zlomku vteriny stali nahore na vrcholku, jen par metru pod sondou.

„Odjedu odtamtud, nez po ni skoci,“ rekl operator. „Temi klepety by nam prestrihli kabel jako bavlnku.“

Jenze uz bylo pozde. Jeden skorpion se odrazil od skaly a okamzik nato se paratem zachytil za jednu z lyzi, tvoricich podvozek sondy.

Operator ovladajici dokonalou techniku mel vsak stejne rychle reflexy. V temze okamziku dal plny zpatecni chod a otocil manipulator sondy dolu vstric utoku. A co bylo mozna rozhodujici, zapjal svetlomety.

Skorpiona musely uplne oslepit. V temer lidskem gestu ohromeni se paraty pustil, a drive nez se ho manipulator sondy dotkl, spadl nazpet na morske dno.

Loren s pristrojem na ocich byl na zlomek chvile rovnez oslepeny. Potom automaticka regulace osvetleni v kamere vyladila obvody a Lorenovi se naskytl detailni pohled na zmateneho skorpiona okamzik predtim, nez mu zmizel ze zorneho pole.

Jaksi ho ani v nejmensim neprekvapilo, kdyz si vsiml, ze ma na pravem prednim paratu namotane dva kovove prouzky.

Kdyz Calypso mirila nazpet k Tarne, mel tenhle zaverecny pohled neustale pred ocima a byl jeste natolik zaujaty podmorskym svetem, ze vubec nepocitil mirny zachvev, ktery zezadu lodi otrasl. Ale pak si uvedomil, ze se na palube ozyvaji vykriky a kolem nej narusta vzruseni. Ucitil, jak se paluba nahnula, kdyz Calypso nahle zmenila kurs. Strhl si pristroj z hlavy a prudke slunecni svetlo ho oslepilo.

Slepota trvala jen chvilku a pak, kdyz se mu oci na zari prizpusobily, spatril, ze se nachazeji jen par set metru od pobrezi Jizniho ostrova lemovaneho palmami. Narazili jsme na utes, pomyslel si. Brant se nikdy nedozvi o tom, co ukazala posledni scena…

A pak spatril, ze se nad vychodni horizont splha cosi, o cem se mu na mirumilovne Thalasse ani nesnilo. Hribovity mrak, ktery strasil lidi po dva tisice roku.

Co to Brant provadi? Mel prece zamirit k pevnine, a namisto toho hnal Calypso v nejostrejsi mozne zatacce zpet na more. Ale zdalo se, ze vi, co dela, zatimco vsichni ostatni na palube zirali s otevrenymi usty smerem k vychodu.

„Krakan!“ zaseptal jeden z vedcu ze Severniho ostrova a Loren se na okamzik domnival, ze mu unikla jen casto pouzivana lassanska kletba. Pak mu doslo a zalila jej ohromna uleva. Nemela vsak dlouheho trvani.

„Ne,“ rekl Kumar vyhlizejici mnohem vydeseneji, ze by Lorena vubec kdy napadlo, ze je mozne. „Ne Krakan — tohle je mnohem bliz. Krakanovo ditko.“

Radiove spojeni na lodi nyni vydavalo nepretrzite poplasne pipani prolozene nalehavymi varovnymi relacemi. Lorenovi jeste zadna z nich poradne nedosla, kdyz si vsiml, ze na horizontu se deje cosi velice podivneho. Nenachazel se tam, kde by mel byt.

Byl z toho vseho uplne zmateny. Casti mysli se jeste stale nachazel mezi skorpiony a dokonce jeste nyni jej zare vychazejici z more a z oblohy oslepovala tak, ze musel mrkat. Mozna se mu neco stalo s ocima? Ackoli si byl naprosto jisty, ze Calypso jede rovne, oci mu rikaly, ze se riti strme dolu.

Ne, to se zvedalo more s revem, ktery pohlcoval vsechny ostatni zvuky. Neodvazoval se odhadnout vysku vlny, ktera je unasela. Ted uz pochopil, proc Brant zamiril na hloubku, pryc ze smrtelne nebezpecnych melcin, kde tsunami teprve naplno rozpouta svou nicivou silu.

Calypso uchopila obrovita ruka a zvedla ji pridi vzhuru primo k zenitu. Loren zacal bezmocne klouzat po palube. Pokusil se zachytit vzpery, minul ji, a pak zjistil, ze se nachazi ve vode.

Prodelals prece vycvik! zakricel na sebe v duchu. At v mori nebo ve vesmiru, princip je stale tyz. Nejvetsi nebezpeci je propadnout panice, takze se ovladej…

Nehrozilo mu nebezpeci, ze se utopi, od toho tu byla plovaci vesta. Jenze kde se nachazi zarizeni, kterym se nafukuje? Divoce smatral prsty po tkanine, kterou mel kolem pasu, a pres vsechna predsevzeti pocitil kratky ledovy dotek hruzy. Pak nalezl kovovou tycku. Dalo se za ni snadno zatahnout a ke sve ohromne uleve pocitil, jak se vesta kolem nej nafukuje a svira jej v hrejivem objeti.

Nyni mu hrozilo jedine skutecne nebezpeci jen primo od samotne Calypso, ze si o ni rozbije hlavu. Kde vlastne je?

Nachazela se prilis blizko, nez aby mohl byt klidny. Plula hrmici vodou a polovina palubnich nastaveb ji visela do more. Zdalo se to neuveritelne, ale vetsi cast posadky se snad stale jeste nachazela na palube. Kdosi ukazoval smerem na nej a chystal se, ze mu hodi zachranne kolo.

Voda byla plna plujicich trosek — zidli, skrinek, casti buhviceho — a tady plula sonda. Zvolna se potapela a z poskozeneho tanku se vzduchem unikaly bubliny. Doufam, ze ji dokazou vyzvednout, pomyslel si Loren. Jestli ne, bude to velice drahy vylet a muze trvat pekne dlouhou dobu, nez zase budeme moci skorpiony studovat. Pocitil pychu sam na sebe, ze i za takovych okolnosti dokaze zachovat klid a je na vysi situace.

Cosi se mu otrelo o pravou nohu. Reflexivne se to pokusil odkopnout. Ackoli se mu to bolestive zahryzlo do kuze, citil spise odpor nez strach. Bezpecne se drzel na hladine, obrovita vlna ho uz minula a ted uz jej nemohlo nic zleho potkat.

Kopl znovu a dal si na tom vic zalezet. Jakmile se pohnul, pocitil totez i na druhe noze. A ted uz to nebyl jen dotek. Prestoze ho zachranna vesta nadnasela, cosi jej tahlo pod hladinu.

Tehdy poprve Loren Lorenson pocitil doopravdy paniku, nebot mu nahle vyvstala pred ocima chapadla obrovite chobotnice. Jenze ta by byla urcite z mekkeho masa — a tohle byl zjevne jakysi drat nebo kabel. Samozrejme, byl to kabel spojujici potapejici se sondu s lodi.

Mozna ze by se jeste stacil nejak vymotat, kdyby mu neocekavana vlna nechrstla do ust vodu. Zalykal se a

Вы читаете Zpev vzdalene Zeme
Добавить отзыв
ВСЕ ОТЗЫВЫ О КНИГЕ В ИЗБРАННОЕ

0

Вы можете отметить интересные вам фрагменты текста, которые будут доступны по уникальной ссылке в адресной строке браузера.

Отметить Добавить цитату