jako by se nic nedelo. Mozna ze si to brat presprilis a skutecne se nic zavazneho nestalo. Obaval se vsak, ze seminko je uz zaseto a ted poroste s kazdym dnem, dokud lod zustane na obezne draze kolem Thalassy.
Jeho prvni odpoved, sestavena po konzultaci s Malinou a Kaldorem, byla nemastna neslana:
ODESILATEL: KAPITAN LODI
ADRESAT: ANON
V odpoved na vase nedatovane sdeleni uvadim, ze nemam zadne namitky proti projednani temat, ktera navrhujete, a to bud prostrednictvim vnitrniho spojovaciho okruhu, anebo podle radu na Lodnim shromazdeni.
Ve skutecnosti mel namitky velice silne. Stravil temer polovinu sveho dospeleho zivota treninkem na deptajici odpovednost pri preprave jednoho milionu lidskych bytosti pres propast sto dvaceti peti svetelnych roku kosmickeho prostoru. Tohle byla jeho vyprava. Kdyby mu neco rikalo slovo „zasveceni“, byl by je pouzil. Zadna nesnaz pocinaje poruchou na lodi s katastrofalnimi nasledky a konce nepravdepodobnym zjistenim, ze se slunce planety Sagan 2 chysta promenit v novu, jej nemohla vychylit z cesty k jeho cili.
Prozatim se nabizel jeden osvedceny postup. Posadka — podobne jako Blighovi muzi! — mozna propadala demoralizaci, nebo prinejmensim ochablosti a lajdactvi. Oprava mrazirny po nevelkem poskozeni zpusobenem tsunami jim zabrala dvojnasobek casu, nez ocekaval, a to podobne situace charakterizovalo. Tempo zivota na lodi se zpomalovalo vseobecne. Ano, bylo na case zas zapraskat bicem.
„Joan,“ rekl sve sekretarce, ktera sedela o tricet tisic kilometru niz. „Predejte mi posledni hlaseni o stavbe stitu. A reknete zastupci kapitana Malinovi, ze s nim chci probrat casovy harmonogram zvedani vlocek.“
Netusil, jestli by dokazali zvednout nahoru k lodi vice nez jednu ledovou vlocku denne. Ale mohli by se o to pokusit.
35. REKONVALESCENCE
Porucik Horton byl zabavny spolecnik, ale Lorena potesilo, ze se ho zbavil, jakmile mu elektrofusnimi proudy polamane kosti zase svarili. Loren zjistil s mnoha nudnymi detaily, ze se mlady inzenyr spojil s partou vlasatych fesaku ze Severniho ostrova, a jeho druhym nejvetsim zivotnim zajmem se stala jizda na surfech, ovladanych mikrotryskami po svislych stenach vln. Horton shledal, ponekud tvrdym zpusobem, ze takova jizda je dokonce jeste nebezpecnejsi, nez jak vypada.
„Dost me prekvapujes,“ prerusil ho Loren uprostred ponekud sklicujiciho vypraveni. „Odprisahl bych, ze jsi z devadesati procent nenormalni.“
„Z devadesati dvou, podle profilu osobnosti,“ odpovedel Horton vesele. „Ale cas od casu jsem rad, kdyz mi ho znovu overi.“
Porucik zertoval jen napul. Kdesi zaslechl, ze lide se sty procenty se vyskytuji tak zridka, ze jsou klasifikovani jako osobnosti patologicke. Ne ze by tomu skutecne veril, ale pokud si to tu a tam vubec pripomnel, mirne ho to znepokojovalo.
Pak Loren zustal jedinym pacientem na pokoji a presvedcil lassanskou sestru, ze jeji neustala pritomnost neni vubec zapotrebi — prinejmensim ne ve chvilich, kdy ho stejne jako kazdy jiny den navstevovala Mirissa. Seflekarka Newtonova mu s obhroublou uprimnosti vetsiny lekaru stroze rekla: „Potrebujes jeste tyden, abys nabral dost sil. Kdyz uz se milovat musis, nech ji, at vsechno odpracuje sama.“
Dostaval samozrejme jeste radu jinych navstev. Vsechny uvital s vyjimkou dvou.
Primatorka Waldronova se dokazala se zastrasujicim vyrazem prehnat pres jeho malou sestricku kdykoli. Nastesti jeji navstevy nikdy nekolidovaly s Mirissinymi. Kdyz primatorka prisla poprve, Loren predstiral ze se blizi jeho posledni hodinka ale tahle taktika se ukazala byt katastrofalni, ponevadz se tak nemohl branit jejim uslintanym neznostem. Pri druhe navsteve nastesti ho deset minut pred jejim prichodem varovali — byl uz plne pri vedomi a podepren polstari. Ovsem podivnou shodou okolnosti prave podstupoval slozity test dychaciho ustroji a trubice, kterou Lorenovi zastrcili do ust, zcela znemoznovala jakoukoli konverzaci. Test skoncil asi tak tricet sekund pote, co pani primatorka odesla.
Zdvorilostni navsteva, kterou u nej vykonal Brant Falconer, byla vycerpavajici pro ne pro oba. Kultivovane si pohovorili o skorpionech, o postupu praci v mrazirnach v Mangrovove zatoce, o politicke orientaci Severniho ostrova — prakticky o vsem krome Mirissy. Loren si vsiml, ze se Brant tvari ustarane dokonce znepokojene, ale omluva byla posledni vec kterou by od neho ocekaval. Jeho navstevnik ji ze sebe vysoukal tesne pred odchodem.
„Vis, Lorene,“ rekl zdrahave, „s tou vlnou jsem nemohl nic delat. Kdybych pokracoval v puvodnim kursu, rozmlatila by nas o utesy. Byla to proste smula, ze se Calypso nedostala z melciny do hlubsi vody vcas.“
„Jsem si uplne jisty,“ odvetil Loren naprosto uprimne, „ze nikdo jiny by situaci nezvladl lepe.“
„No — jsem rad, ze to chapes.“
Brantovi se zjevne ulevilo a Loren k nemu pocitil zachvev sympatii — ci dokonce mu ho prislo lito. Mozna ze ho nekdo kritizoval za pocinani u kormidla, nekdo tak pysny na sve moreplavecke umeni, jako byl Brant, by to proste neprekousl.
„Rekli mi, ze se robota podarilo zachranit.“
„Ano — brzy ho opravi tak, ze bude jako novy.“
„Stejne jako ja.“
Oba se kratce kamaradsky zasmali a Lorena v tu chvili prepadla ironicka myslenka.
Pral si nekdy Brant, zauvazoval, aby Kumar byl o trochu mene odvazny?
36. KILIMANDZARO
Proc mu ve snu vytanulo slovo Kilimandzaro?
Bylo to podivne slovo, nazev, tim si byl jisty — jenze co se tak vlastne jmenovalo?
Moses Kaldor lezel v sedavem osvetleni thalasskeho usvitu a pozvolna jej probouzely zvuky Tarny. Ne ze by jich v tuhle hodinu bylo prilis mnoho, kdesi vrcely pisecne sane cestou na plaz, pravdepodobne jely naproti navracejicimu se rybari.
Kilimandzaro.
Kaldor nebyl clovek, ktery by se rad vychloubal, ale pochyboval, ze nekdo jiny na svete precetl takove mnozstvi starodavnych knih pojednavajicich o tolika ruznych tematech. Take mu implantovali nekolik terabytu umele pameti, a trebaze informace podane timhle zpusobem neznamenaly skutecne znalosti, mohl by si je vyvolat, kdyby si pripomnel prislusne pristupove kody.
Jenze na takove usili bylo jeste prilis brzy, a krome toho pochyboval, ze tahle zalezitost je nejak obzvlast dulezita. Naucil se uz ovsem, ze se sny nemaji opomijet, stary dobry Sigmund Freud pred dvema tisici lety to dostatecne prokazal. A nakonec stejne uz nedokaze znovu usnout…
Zavrel oci, spustil povel NAJDI a vyckaval. Ackoli to byla zalezitost ciste imaginace — cely proces se odehraval na urovni podvedomi — mohl spatrit, jak mu kdesi hluboko v mozku poblikavaji myriady K.
Nyni se neco delo s fosfeny, ktere neustale tanci v nahodnych obrazcich po sitnici, kdyz clovek pevne zavre oci. Ve slabe zaricim chaotickem vzoru se magicky otevrelo temne okno, zacala se utvaret pismena — a uz cetl:
KILIMANDZARO: Hora vulkanickeho puvodu, Afrika. Vysoka 5,9 km. Misto prvniho kosmickeho vytahu.
