muze to byt nepohodlne, o nakladnosti ani nemluve.“
„Coz mi neco pripomina,“ vmisila se Mirissa. „Nepredpokladam, ze bych vam to mela rikat — ale minuly tyden tady byla delegace ze Severniho ostrova. Prezident akademie ved a dvojice fyziku.“
„Budu hadat. Kvantovy pohon.“
„Spravne.“
„Jak se tvarili?“
„Vypadali potesene — a prekvapene — ze uz ho skutecne v databazi nasli. Udelali si kopii, samozrejme.“
„Preji jim, aby jim dobre slouzil. Jednou ho budou potrebovat. A mohla byste jim rict tohle. Kdosi jednou prohlasil, ze skutecny ucel kvantoveho pohonu neni tak trivialni, aby se vyuzival jen k vyzkumu vesmiru. Jednoho dne budeme potrebovat ohromne mnozstvi energie, abychom zastavili smrstovani vesmiru do puvodni cerne diry — a zacali novy cyklus sve existence.“
Rozhostilo se uzasle ticho. Pak kouzlo okamziku prolomila Joan LeRoyova.
„Ovsem to se nestane za zivota tehle vlady. Takze zpatky do prace. Nez pujdeme spat, porad nam zbyva projit cele megabyty informaci.“
Jenze pracovat se nedalo porad a byvaly chvile, kdy Kaldor proste musel uprchnout z knihovnicke sekce komplexu Prvniho pristani, aby si odpocinul. Pak se loudaval obrazarnou, nebo se zucastnoval vyhlidkove jizdy po Osidlovaci lodi rizene pocitacem — nikdy si nevybiral stejnou trasu, snazil se poznat co nejvetsi cast, — ci prochazel muzeem a nechal se unaset casem do minulosti.
Pred expozici Terrama staly pokazde dlouhe fronty navstevniku, vetsinou studentu anebo deti s rodici. Moses Kaldor se obcas citil trochu provinile, kdyz vyuzival sveho privilegovaneho postaveni a stavel se do cela fronty. Utesoval se myslenkou, ze Lassane maji cely zivot na to, aby se kochali panoramatem planety, kterou nikdy ve skutecnosti nespatrili, zatimco jemu zbyvalo pouhych par mesicu, aby znovu navstivil svuj ztraceny domov.
Zjistoval, jak velice obtizne je presvedcit sve nove pratele, ze se Moses Kaldor nikdy nepodilel na udalostech, ktere nekdy spolecne sledovali. Vsechno, co videli, se odehralo minimalne pred osmi stoletimi, nebot Osidlovaci lod opustila Zemi roku 2751 — a on se narodil roku 3541. A prece mu predstaveni cas od casu vybavilo vzpominku s takovou silou, ze mu pripadala temer nesnesitelna. Nejcastejsi a nejdabelstejsi takovy zaber byl, ze sedi v kavarnicce pod slunecnikem u maleho stolku, upiji vino nebo kavu, zatimco kolem nej proudi zivot mesta. Dokud se nechtel od stolku zvednout, absolutne nedokazal rozeznat pouhymi smysly predstaveni od reality.
Mikrokosmos zaberu dokazal znovu ozivit pozemska velkomesta. Rim, Pariz, New York — v zime v lete, ve dne v noci pozorovali turisty a obchodniky, studenty a milence, jak vsichni spechaji za svymi zalezitostmi. Kdyz si uvedomili, ze se dostali do zaberu, casto se na nej pres propast staleti usmali, a bylo nemozne, aby jim stejne neodpovedel.
Jina panoramata naopak vubec nezabirala lidi ani zadny z lidskych vytvoru. Moses Kaldor si znovu prohlizel, jako to cinil v tom minulem zivote, klesajici oblaka vodni triste nad Victoriinymi vodopady, mesic stoupajici nad Grand Canyonem, snehove cepice himalajskych velikanu ledove utesy na pobrezi Antarktidy. Na rozdil od obrazku velkomest tyto utvary se za cela tisicileti od okamziku zaberu nezmenily. Ale ackoli existovaly davno pred clovekem, nepretrvaly jej ani o vterinu.
28. PODMORSKY LES
Zdalo se, ze skorpion vubec nema naspech. Trvalo mu deset dni, nez urazil padesat kilometru. Sonarovy majak, ktery mu pripevnili ke krunyri nikoli bez nesnazi a ke skorpionove velke zlosti, odhalil jednu kuriozni skutecnost. Cesta, kterou si na morskem dne vykracoval, byla dokonale prima, jako by presne vedel, kam miri.
At uz byl jeho cil jakykoli, zdalo se, ze jej nalezl v hloubce dve ste padesati metru. Jeste i potom se pohyboval, avsak jen na velmi omezene plose. Takhle to pokracovalo i po dva nasledujici dny. Pak nahle signaly ultrasonickeho zarizeni ustaly uprostred pulsu.
Bylo by prilis naivni vysvetleni, ze skorpiona sezralo cosi jeste vetsiho a dravejsiho. Majak byl ulozen do pevneho kovoveho valce. Jakymkoli myslitelnym zubum, klepetum ci chapadlum by trvalo dlouhe minuty — prinejmensim — nez by pouzdro znicily, a majak by ovsem klidne fungoval i uvnitr jakehokoli zvirete, kdyby jej spolklo vcelku.
Zustavaly tudiz pouze dve moznosti, a prvni z nich personal Podmorske laboratore na Severnim ostrove rozhorcene odmitl.
„Kazda jednotliva soucastka byla zalohovana,“ tvrdil reditel. „A co vic, pouhe dve sekundy predtim jsme zachytili diagnosticky puls a vsechno bylo normalni. Takze se to nemohlo stat tim, ze by selhalo zarizeni.“
Zbylo tedy jen jedno nepravdepodobne vysvetleni. Majak nekdo vypnul. Aby se to dalo provest, musela se odemknout pojistna zavora.
Samo od sebe se to stat nemohlo. Snad pozoruhodnou nahodou, kdyby se v tom nekdo rypal — anebo pak zcela umyslne.
Calypso se dvema dvacetimetrovymi trupy nebyla pouze nejvetsim, nybrz primo jedinym vyzkumnym oceanografickym plavidlem na cele Thalasse. Normalne mela zakladnu na Severnim ostrove a Loren se bavil sledovanim dobromyslneho skadleni mezi vedeckou posadkou lodi a tarnanskymi cestujicimi, s nimiz posadka predstirane zachazela jako s nejakymi omezenymi rybari. Lide z Jizniho ostrova si zase nikdy nenechali uniknout prilezitost, aby se pochlubili Severanum, ze to byli oni, kdo skorpiony objevil. Loren jim nepripominal, ze prisne vzato to skutecnosti neodpovida.
Utrpel mirny sok, kdyz znovu narazil na Branta, ackoli to mel ocekavat, ponevadz Falconer byl odpovedny za cast noveho pristrojoveho vybaveni Calypso. Pozdravili se navzajem s chladnou zdvorilosti a prehlizeli zvedave ci pobavene pohledy ostatnich spolucestujicich. Na Thalasse mela vsechna tajemstvi jepici zivot. V tuhle chvili uz vedeli naprosto vsichni, kdo bydli u Leonidasu v hlavnim pokoji pro hosty.
Nevelke ponorne zarizeni umistene na zadni palube by pripadlo duverne zname kteremukoli oceanografovi zijicimu v prubehu poslednich dvou tisicileti. Kovovy ram nesl tri televizni kamery, drateny kos na vzorky sbirane dalkove ovladanym ramenem a soustavu vodnich trysek, jez umoznovaly pohyb jakymkoli smerem. Kdyz automatickeho pruzkumnika spustili pres palubu, mohl vysilat obraz a informace kabelem z optickych vlaken ne o moc silnejsim nez je tuha v tuzce. Tahle technika byla stara uz nekolik stoleti — a stale dokonale vyhovovala.
Linie pobrezi se uz nyni ztratila a Lorena poprve v zivote obklopoval kolem dokola siry ocean. Pripomnela se mu uzkost, kterou pocitil na predchozi vyjizdce s Brantem a Kumarem, kdy jeli sotva kilometr daleko od plaze. Tentokrat jej potesilo, kdyz zjistil, ze si pripada o trochu lepe, a to i pres pritomnost sveho soka v lasce. Snad to bylo i tim, ze se nachazel na mnohem vetsim plavidle…
„To je divne,“ pronesl Brant, „jeste nikdy jsem nevidel chaluhy tak daleko na zapad.“
Loren nejprve nespatril nic. Pak postrehl hluboko pod hladinou pred nimi temnou skvrnu. O nekolik minut pozdeji si lod prorazela cestu vlnici se masou vodni vegetace a kapitan zvolnil rychlost tak, ze se vpred sotva plazili.
„Stejne jsme uz prakticky tam,“ rekl. „Nema smysl, abychom si ucpali trysky timhle svinstvem. Souhlasis, Brante?“
Brant prejel kursorem po obrazovce a sledoval informace.
„Ano, jsme jenom padesat metru od mista, kde jsme ztratili majak. Hloubka dve ste deset. Vypustte toho macka.“
„Okamzik,“ vmisil se jeden ze severanskych vedcu. „Ten stroj nas stal spoustu casu a penez a na svete existuje jenom jeden. Co kdyz v tech krakanskych chaluhach uvizne?“
Nastalo zamyslene ticho. Potom Kumar, ktery byl nezvykle zamlkly, — mozna ho zaskocilo, ze nekdo ze Severniho ostrova ukazal takovou miru inteligence — zarazene dodal:
„Odsud to vypada jeste mnohem hur. Deset metru pod hladinou uz nejsou zadne listy — jen ohromne stonky
