38. ROZPRAVA
Otazka byla prosta, ale nebyla na ni jednoducha odpoved: Co to udela s disciplinou na palube Magellanu, kdyz se bude hlasovat o samotnem smyslu vypravy?
Samozrejme zadny vysledek hlasovani ho v nicem nezavazoval a kdyby bylo treba, mohl jej anulovat. Dokonce by musel, kdyby se vetsina rozhodla zustat (ne ze by mu to treba jen na okamzik prislo na mysl…) Jenze takovy vysledek by byl po psychologicke strance znicujici. Posadka by se rozdelila na dva tabory a to by mohlo vest k situacim, na ktere radeji ani nemyslel.
A prece — velitel musi byt pevny, ale ne palicaty. Navrh nakonec mel svuj smysl a pritazlivost. Koneckoncu libila se mu pohostinnost prezidenta a v kazdem pripade by se jeste jednou rad setkal s tou rekordmankou v desetiboji. Byla to prekrasna planeta, treba by dokazali urychlit pomaly proces tvorby kontinentu, aby vzniklo dost mista pro novych par milionu obyvatel. Dozajista by to bylo snazsi nez kolonizovat Sagan 2.
Krome toho mozna, ze na Sagan 2 ani nikdy nedoleti. Ackoli operacni spolehlivost se stale odhadovala na devadesat osm procent, existovala vnejsi nebezpeci, ktera nikdo nedokazal predvidat. Jen par jeho nejduveryhodnejsich dustojniku vedelo, ze kdesi na osmactyricatem svetelnem roku cesty ztratili cely jeden dil ledoveho stitu. Kdyby mezihvezdny meteorit, anebo co to bylo, letel treba jen o par metru bliz…
Kdosi prisel s napadem, ze ta vec mohla byt stara kosmicka sonda vypustena ze Zeme. Statisticka pravdepodobnost vsak byla doslova zanedbatelna a tahle ironicka hypoteza se samozrejme nikdy nedala prokazat.
A nyni se neznami autori zadosti nazyvali Novi Thalassane. Znamenalo to snad, uvazoval kapitan Bey, ze jich je hodne a ze se zorganizovali jako politicke hnuti? Jestli, nejlepsi vec, jakou muze podniknout, je vyprovodit je co nejdrive z lodi ven.
Ano, nastala prava chvile svolat Lodni shromazdeni.
Moses Kaldor odmitl rychle a zdvorile.
„Ne, pane kapitane, nemuzu se zapojit do diskuse — ani pro, ani proti. Kdybych to udelal, posadka by uz nikdy neuverila, ze jsem nestranny. Ale jsem ochoten vystupovat jako predsedajici ci moderator — nebo jak tomu chcete rikat.“
„Souhlasim,“ rekl kapitan Bey okamzite, v nic vic ve skutecnosti ani nedoufal. „A kdo bude predkladat jednotlive body k projednani? Nemuzeme prece ocekavat, ze Novi Thalassane predstoupi na verejnost a prednesou svoji pri sami.“
„Kez bychom mohli hlasovat rovnou, bez diskutovani a bez hadek,“ zanarikal zastupce kapitana Malina.
V skrytu duse s nim kapitan Bey souhlasil. Jenze tohle byla demokraticka spolecnost zodpovednych, vysoce vzdelanych lidi, a Lodni rady na to pamatovaly. Novi Thalassane zadali o shromazdeni proto, aby mohli verejne ventilovat sve nazory. Kdyby odmitl, zproneveril by se vlastnimu jmenovacimu dekretu a zklamal by duveru, kterou v nej vlozila Zeme pred dvema sty lety.
Nebylo snadne Lodni shromazdeni usporadat. Ponevadz kazdemu bez vyjimky museli poskytnout prilezitost k hlasovani, bylo treba preorganizovat rozpis sluzeb a zrusit periody vyhrazene pro spanek. Jiny problem, ktery zatim jeste nikdy nevyvstal, zpusobila skutecnost, ze polovina posadky setrvavala dole na Thalasse — a to problem utajeni. At uz shromazdeni prinese jakykoli vysledek, bylo by krajne nezadouci, aby diskusi naslouchali Lassane…
A tak kdyz Lodni shromazdeni zacalo, nachazel se Loren Lorenson o samote za dvermi sve kancelare v Tarne, ktere byly, pokud si dobre vzpominal, vubec poprve zamcene. Znovu si nasadil opticke zarizeni, avsak tentokrat neproplouval podmorskym lesem. Ocitl se na palube Magellanu, v duverne zname velke zasedacce, a pohlizel do tvari svych spolucestovatelu.
Kdykoli mohl prepnout pohled na obrazovku, na ktere se objevovaly jejich vyroky a nazory. V teto chvili nesla strucny text:
NAVRZENO: aby kosmicka lod Magellan ukoncila svou cestu na Thalasse, ponevadz vsechny zakladni cile vypravy mohou byt dosazeny zde.
Takze Moses je nahore na lodi, pomyslel si Loren, kdyz rychlym pohledem preletl shromazdeni. To bych rad vedel, proc jsem ho posledni dobou nevidel? Vypada utahane, stejne jako kapitan. Mozna je to vsechno daleko zavaznejsi, nez jsem si predstavoval…
Kaldor zvucne zaklepal, aby na sebe upoutal pozornost.
„Pane kapitane, dustojnici, clenove posadky — ackoli je tohle nase prvni Lodni shromazdeni, vsichni znate proceduralni pravidla. Pokud chcete mluvit, zvednete ruku, abyste na sebe upozornili. Pokud chcete udelat pisemne prohlaseni, pouzijte svou klavesnici. Adresy terminalu byly promichany tak, aby se zarucila anonymita. A v kazdem pripade budte prosim co nejstrucnejsi.
Pokud nejsou zadne dotazy, zacneme vstupem nula nula jedna.“
Novi Thalassane pripojili nekolik dalsich argumentu, avsak vstup 001 tvorilo v podstate memorandum, jez pred dvema tydny tak otraslo kapitanem Beyem — pred dobou, za kterou v odhalovani autoru nepokrocil ani o pid.
Snad nejzavaznejsim dodatecne pripojenym argumentem byla teorie, ze je to jejich povinnost, aby tady zustali. Thalassa je potrebuje z duvodu technickych, kulturnich i genetickych. To bych se divil, pomyslel si Loren, ackoli ho to lakalo, aby souhlasil. V kazdem pripade jsme se nejdriv meli zeptat na jejich nazor. Prece nejsme jako klasicti imperialiste — anebo jsme?
Kazdy mel dost casu, aby si memorandum precetl znovu. Kaldor opet zaklepal, aby si ziskal pozornost.
„Nikdo, ehm, nezadal o povoleni promluvit ve prospech prohlaseni. Samozrejme, i pozdeji k tomu bude dostatek prilezitosti. Takze pozadam porucika Elgara, aby vystoupil proti nemu.“
Raymond Elgar byl mlady uvazlivy strojni a spojovy inzenyr, jehoz Loren znal jen povrchne. Byl muzikalne zalozeny a prohlasoval, ze o jejich vyprave sklada epos. Kdyz ho vyzyvali, aby jim zarecitoval alespon jeden vers, odpovidal stale stejne: „Pockejte jeste chvilku, rok pote, co doletime na Sagan 2.“
Bylo zrejme, proc se porucik Elgar dobrovolne prihlasil, (pokud ovsem se skutecne prihlasil dobrovolne), k tomuto ukolu. Kdyz predstiral basnicke zamery, stezi si mohl pocinat jinak, a treba na tom eposu skutecne pracoval.
„Pane kapitane — kolegove — venujte mi na okamzik sve usi.“
Ponekud nezvykly obrat, pomyslel si Loren. Rad bych vedel, jestli je puvodni?
„Domnivam se, ze vsichni budeme souhlasit, v srdci stejne jako v mysli, ze pomysleni zustat na Thalasse je nesmirne lakave. Jenze zvazte tyhle namitky:
Shromazdilo se nas tu jenom sto jednasedesat. Mame pravo udelat neodvolatelne rozhodnuti za cely milion lidi, kteri spi? ?
A co Lassane? Tvrdi se, ze jim pomuzeme, kdyz zustaneme.
Ale je to tak doopravdy? Utvorili si zivotni styl, ktery jim bezvadne vyhovuje, jak se zda. Zvazte nase prostredi, nasi prupravu — cil, jemuz jsme se upsali pred celymi lety. Copak si vazne predstavujete, ze by se mohl cely milion lidi stat soucasti lassanske civilizace, aniz by ji soucasne rozvratil?
A pak je tu i otazka povinnosti. Cele generace muzu a zen zasvetily sve zivoty tomu, aby umoznily nasi cestu — aby daly lidstvu vetsi nadeje na preziti. Do cim vic slunecnich soustav dospejeme, tim dukladneji se pojistime proti katastrofe. Videli jsme, ceho jsou schopne lassanske sopky. Kdo vi, co se tady muze stat v nasledujicich stoletich?
Zaznela tu ukvapena slova, ze pomoci tektonickeho inzenyrstvi dokazeme vytvorit novou pevninu, abychom ziskali prostor pro narust obyvatelstva. Smim vam pripomenout, ze dokonce ani na Zemi, po tisicich letech vyzkumu a zkousek, tohle nebyla exaktni veda? Pripomente si katastrofu na plosine Nazca roku 3175! Neumim si predstavit nic bezohlednejsiho, nez stourat do sil, ktere drimaji uvnitr Thalassy.
Dal uz neni treba slov. V tehle veci muzeme udelat pouze jedno jedine rozhodnuti. Musime zanechat
