mozna prilis silny vyraz. Pokud se nam podarilo zjistit, nevykazuji vetsi schopnosti nez vcely, mravenci ci termiti, avsak maji jiny rozsah cinnosti, a to docela zajimavych.
Ze vseho nejdulezitejsi je, ze uz objevili kov, i kdyz se zda, ze jej zatim pouzivaji jen k okrase, a jejich jedinym zdrojem je to, co se jim podari ukrast Lassanum. Provedli to uz nekolikrat.
Nedavno jeden skorpion vlezl privodnim kanalem primo do mraziren. Naivne jsme se domnivali, ze hledal potravu. Jenze tam, odkud prichazel, — alespon padesat kilometru daleko — ji mel spousty.
Lamu si hlavu, co delal skorpion tak daleko od domova. Citim, ze odpoved by mohla byt pro Lassany nesmirne dulezita. Rad bych vedel, jestli na ni prijdeme drive, nez upadnu do dlouheho spanku, ktery potrva az na Sagan 2.
40. KONFLIKT
Kapitan Bey vedel uz v okamziku, kdy vstupoval do pracovny prezidenta Farradina, ze neco nehraje.
Normalne ho Edgar Farradine pri uvitani oslovoval krestnim jmenem a ihned vytahoval karafu s vinem. Tentokrat nebylo zadne „Sirdare“ ani zadne vino, ale aspon mu nabidl misto.
„Prave jsem se dozvedel znepokojive zpravy, pane kapitane. Jestli vam to nevadi, byl bych rad, kdyby byl pritomen predseda vlady.“
Tohle bylo poprve, co pri rozhovoru s kapitanem pristoupil prezident rovnou k veci — at uz melo nasledovat cokoli — a take poprve, kdy se Bey ve Farradinove pracovne setkaval s predsedou vlady.
„V tom pripade, pane prezidente, smim pozadat velvyslance Kaldora, aby se rovnez zucastnil?“
Prezident zavahal jen na okamzik, pak odvetil: „Zajiste.“ Kapitanovi se ulevilo, kdyz zahledl zarodek usmevu, jako by prezident chapal jeho diplomatickou obratnost. Thalassane je mozna predci hodnostmi, ale nikoli poctem.
Ministersky predseda Bergman, jak kapitan vedel velice dobre, byl muz, ktery mel v hrsti skutecnou moc. Za ministerskym predsedou stala vlada a vlada se opirala o ustavu Jefferson verze 3. Tohle usporadani fungovalo dobre uz po nekolik stoleti. Kapitan Bey vsak mel neblahou predtuchu, ze prave nyni prodela znacne otresy.
Kaldor se rychle vysvobodil od pani Farradinove, ktera si na nem jako na pokusnem kralikovi testovala sve napady stran toho, jak vymalovat prezidentsky palac. Ministersky predseda dorazil o nekolik chvilek pozdeji a mel ve tvari svuj obvykly nevyzpytatelny vyraz.
Kdyz se vsichni usadili, prezident si zalozil ruce na prsou, oprel se ve svem otocnem zdobenem kresle a obratil na navstevniky obvinujici pohled.
„Pane kapitane — pane velvyslance, ziskali jsme informaci, ktera nas znepokojila. Radi bychom se dozvedeli, zda je neco pravdy na zprave, ze minite ukoncit svou vypravu zde — a ne na Saganu 2.“
Kapitan Bey pocitil znacnou ulevu — nacez nasledovalo silne roztrpceni. Nekde muselo dojit k poruseni bezpecnostnich opatreni. Doufal jen, ze se Lassane nedozvedeli o zadosti a Lodnim shromazdeni — ackoli to si nejspis pral prilis mnoho.
„Pane prezidente — pane ministersky predsedo, pokud jste takove zvesti slyseli, mohu vas ujistit, ze neobsahuji ani zrnko pravdy. Proc si myslite, ze zvedame sest set tun ledu denne, abychom opravili ochranny stit? Namahali bychom se tak, kdybychom planovali zustat tady?“
„Mozna. Ale kdybyste se z nejakeho duvodu rozhodli neodletet, jiste byste nas nevyplasili nejakymi podezrelymi kroky.“
Hbita replika kapitana na okamzik sokovala, tyhle pratelsky se chovajici lidi podcenil. Pak mu doslo, ze s pomoci pocitacu uz zanalyzovali vsechny pravdepodobne moznosti.
„Mate pravdu. Ale rad bych vam rekl — to je stale duverna, dosud nezverejnena informace — ze planujeme zdvojnasobit objem zvedaneho ledu a stit dokoncit rychleji. Vubec nezamyslime zustavat, naopak chceme odletet co nejdrive. Doufal jsem, ze vas o tom budu informovat za prijemnejsich okolnosti.“
Dokonce ani ministersky predseda nedokazal uplne skryt prekvapeni, prezident se o to ani nepokousel. Drive nez se stacili vzpamatovat, kapitan Bey pokracoval v protiutoku.
„A bylo by fer, pane prezidente, kdybyste sve obvineni dolozil nejakymi dukazy. Jak je jinak mame vyvracet?“
Prezident pohledl na ministerskeho predsedu. Ministersky predseda pohledl na navstevniky.
„To je bohuzel nemozne. Odhalilo by to zdroj nasich informaci.“
„Pak ovsem je to remiza. Nebudeme schopni vas presvedcit, dokud skutecne neodletime — podle revidovaneho planu od nynejska za sto tricet dni.“
Rozhostilo se zamyslene a dost ponure mlceni. Pak se tise ozval Kaldor: „Mohl bych si kratce pohovorit s kapitanem mezi ctyrma ocima?“
„Zajiste.“ Kdyz odesli, prezident se zeptal ministerskeho predsedy: „Mluvi pravdu?“
„Kaldor by nelhal, tim jsem si jisty. Ale treba nezna vsechny skutecnosti.“
Nemeli uz vic casu pokracovat v rozhovoru, protoze druha strana se opet vratila celit obvineni.
„Pane prezidente,“ rekl kapitan, „shodli jsme se s doktorem Kaldorem, ze bychom vas meli o necem informovat. Doufali jsme, ze to utajime, ponevadz to je neprijemna zalezitost a domnivali jsme se, ze jsme ji uz vyresili. Pravdepodobne jsme se zmylili. V tom pripade budeme potrebovat vasi pomoc.“
Strucne shrnul prubeh shromazdeni a udalosti, ktere k nemu vedly, a uzavrel: „Pokud si budete prat, jsem ochoten ukazat vam zaznamy. Nemame co skryvat.“
„To nebude zapotrebi, Sirdare,“ rekl prezident, jemuz se zjevne nesmirne ulevilo. Ministersky predseda se vsak stale tvaril ustarane.
„No — jeste okamzik, pane prezidente. To nijak nevyvraci zpravy, ktere jsme obdrzeli. Jestli si vzpominate, byly velmi presvedcive.“
„Jsem si jist, ze pan kapitan nam bude schopen vsechno vysvetlit.“
„Ovsem jedine v tom pripade, kdyz mi prozradite, co rikaji.“
Nastala dalsi odmlka. Pak se prezident vydal pro karafu s vinem.
„Nejdriv se napijeme,“ rekl vesele. „Pak vam reknu, jak jsme na to prisli.“
41. ROZHOVOR V OBJETI
Vsechno proslo hladce, rikal si Owen Fletcher. Byl samozrejme ponekud zklaman vysledkem hlasovani, i kdyz by byl rad vedel, nakolik presne odrazi skutecne smysleni na lodi. Ulozil dvema ze svych zakonspirovanych spolecniku, aby registrovali odpurce pokracovani v letu, dokud se neprojevi sila — zatim stale zalostna — hnuti Novych Thalassanu navenek.
Problem byl, jako obvykle, co ted. Byl technik, nikoli politik — ackoli se v tomto smeru rychle ucil — a nevidel zpusob, jak ziskat dalsi podporu jinak, nez vystoupenim na verejnost.
Takze mu zbyvaly jen dve alternativy. Prva, ta snazsi, byla opustit lod co nejtesneji pred odletem a jednoduse se nevratit. Kapitan Bey bude prilis zaneprazdneny, nez aby ho nahanel kdesi po vsech certech — dokonce i kdyby se mu zachtelo — a jeho lassansti pratele ho ukryji, dokud Magellan neodleti.
Jenze tohle by byla dvoji dezerce — a navic jedna neslychana, z tesne spjate sabranske komunity. Opustil by sve spici kolegy vcetne vlastniho bratra a sestry. Co by si o nem pomysleli o tri stoleti pozdeji v krutych podminkach na Saganu 2, kdyby se dozvedeli, ze jim mohl otevrit vstup do raje a neudelal to?
A cas prekotne bezel, ty pocitacove simulace zrychleneho harmonogramu zvedani mohly znamenat jen jedno jedine. Ackoli to neprodiskutoval dokonce ani s prateli, nevidel zadnou jinou alternativu.
Ale snazil se, aby slovo sabotaz z myslenek vytesnil.
