dobu — mesice namisto milisekund.
„Mozna, ale pochybuji o tom. Kdyz jsme provadeli hlavni cast brzdneho manevru, byli jsme na opacne strane od slunce. V jeho svetle by nas nevideli.“
Potom kdosi polozil otazku, kterou meli na jazyku vsichni. „Pane kapitane, jak to ovlivni nasi vypravu?“
Sirdar Bey zamyslene pohledl na tazatele.
„V tomhle stadiu se jeste neda rict. Nekolik set tisic jinych lidskych bytosti — nebo kolik jejich populace cita — nam muze hodne usnadnit. Nebo prinejmensim podstatne zprijemnit. Na druhe strane, jestli jim nepadneme do oka…“
Vymluvne pokrcil rameny.
„Prave se mi vybavila rada, kterou daval stary zkuseny cestovatel jednomu ze svych kolegu. Jestlize predpokladas, ze se k tobe budou domorodci chovat pratelsky, pak se to obvykle stane. A vice versa.
Takze dokud se neprokaze opak, budeme predpokladat, ze se zachovaji pratelsky. A jestli ne…“
Kapitanovi ztvrdly rysy a jeho hlas se promenil v hlas velitele, jenz prevedl svou velkou lod pres propast padesati svetelnych roku.
„Nikdy jsem netvrdil, ze v sile je pravda, ale byt mocny je vzdycky velice uklidnujici.“
7. VLADCI POSLEDNICH DNU
Jen stezi se dalo uverit, ze je skutecne a nepopiratelne probuzeny a zivot ze zacina znovu.
Korvetni kapitan Loren Lorenson chapal, ze nikdy nemuze zcela uniknout z dosahu tragedie, jez vrhla stin na zivot vice nez ctyriceti generaci a ktera dospela k vrcholu prave v jeho dobe. V prubehu jeho prvniho noveho dne ho pronasledoval neustaly strach. Ani slibna tvar a zahadnost nadherne planety zalite oceanem, ktera visela tam dole pod Magellanem, nemohla potlacit obavy: Jake sny na me sestoupi, az zavru vecer oci a poprve za dve ste roku se ponorim do skutecneho spanku?
Stal se svedkem udalosti, na nez nikdo nikdy nezapomene a ktere budou desit lidstvo az do konce jeho dni. Lodnim dalekohledem pozoroval zanik Slunecni soustavy. Spatril na vlastni oci, jak po miliarde roku znovu vybuchly sopky na Marsu, jak se nahle obnazila Venuse, kdyz jeji atmosfera vyvala do vesmiru okamzik predtim, nez planeta sama propadla zkaze, videl explodovat obri plynove planety v do bela rozzhavenych kotoucich ohne. Avsak tohle vsechno bylo jenom nedulezite, bezvyznamne divadlo ve srovnani s pohledem na tragedii Zeme.
I tu sledoval pres cocky kamer, ktere pretrvaly o nekolik malo minut dele nez obetujici se lide, kteri zasvetili posledni chvile sveho zivota tomu, aby kamery vedli. Videl…
…egyptske pyramidy zhouci temne rudou zari okamzik predtim, nez se zritily do jezer roztaveneho kamene…
…dno Atlantiku, vyprahla skaliska ostre vystupujici v tech nekolika vterinach, nez se znovu ponorila pod hladinu lavy, tryskajici z vulkanu stredooceanskeho driftu…
…Mesic vychazejici nad horici brazilske pralesy a zarici nyni temer stejne mocne jako Slunce pred svym poslednim zapadem, do nehoz zbyvalo sotva nekolik minut…
…cely kontinent Antarktidy, ktery se nahle vynoril ze sveho hrobu, kdyz odtala kilometry silna vrstva prastareho ledu… …mohutny ustredni oblouk Gibraltarskeho mostu, tavici se, zatimco se zhavym vzduchem propadal dolu…
V tomhle poslednim stoleti desily Zemi prizraky — nikoli prizraky mrtvych ale tech, kteri se uz nikdy nenarodi. Nebot pet set let se porodnost udrzovala na takove urovni, aby se lidska populace postupne snizila na nekolik malo milionu, az neodvratne prijde konec. Cela mesta — a dokonce cele zeme — opustili obyvatele v tech dobach, kdy zdecimovane lidstvo ocekavalo udalost, jez zavrsi Dejiny.
Byla to doba prapodivnych paradoxu, divokych vykyvu mezi zoufalstvim a horecnatou rozjarenosti. Mnozi samozrejme hledali zapomneni pomoci tradicnich zpusobu — drog, sexu a riskantnich sportu, vcetne cehosi, co byly opravdicke miniaturni valky, bojovane pod dohledem rozhodciho a smluvenymi zbranemi. Stejne popularni bylo i ohromne spektrum elektronicke katarze, od nejrozmanitejsich videoher pres serialy, do nichz se divak mohl primo zapojit, az po primou stimulaci mozkovych center rozkose.
Protoze ted uz nebyl zadny duvod brat ohledy na budoucnost teto planety, mohly se s klidnym svedomim vyzdimat do dna vsechny pozemske zdroje a promrhat bohatstvi nahromadene v prubehu veku. Podle nazvoslovi materialniho sveta vsichni byli milionari, bohatsi nez jejich predkove, ovoce jejichz driny sklidili, ve svych nejdivocejsich snech. Sami si rikali s trpkou ironii, ackoli ne bez urcite pychy, Vladci poslednich dni.
Nicmene i kdyz spousty lidi hledalo zapomneni, dokonce jeste vic jich nachazelo uspokojeni, ostatne stejne jako kdykoli predtim, v praci na dosazeni cilu presahujicich rozmer jejich zivota. Pokracovalo se ve vetsine oboru vyzkumne cinnosti a vyuzivaly pritom zdroje, jez se ted nabizely. Kdyz nyni potreboval fyzik k pokusu sto tun zlata, nebyl uz to problem financni, ale jenom mala nesnaz v zasobovani.
Tri obory prevladaly. Prvni bylo neustale sledovani slunecni cinnosti — ne proto, ze by zustavaly nejake pochybnosti, ale ve snaze upresnit predpoved vybuchu na rok, den, hodinu…
Druhou oblasti bylo patrani po mimozemskych civilizacich. Aniz by prihlizelo k celemu staleti neuspechu, pokracovalo nyni se zoufalou nalehavosti — ale dokonce ani pred samotnym koncem nesklizelo vetsi uspechy nez drive. Na veskere volani cloveka se vesmir ozyval stale stejne jalovou odpovedi.
A treti samozrejme predstavovalo osidlovani okolnich hvezd v nadeji, ze lidsky rod nevymre se zanikem sveho Slunce.
Do sklonku posledniho stoleti byly vyslany osidlovaci lodi, stale rychlejsi a stale dokonaleji vybavovane, k vice nez padesati cilum. Jak se ocekavalo, vetsina pokusu skoncila nezdarem, avsak deset kolonii odvysilalo nazpet zpravu o alespon castecnem uspechu. A jeste vetsi nadeje se vkladaly do poslednich a nejdokonalejsich modelu, ackoli dosahnou sve vzdalene cile davno a davno potom, co Zeme prestane existovat. Ten uplne posledni, ktery byl vypusten, mohl krizovat vesmir jednou dvacetinou rychlosti svetla a pristane za devet set padesat roku kdyz pujde vsechno hladce.
Loren mel jeste v dobre pameti vypusteni Excaliburu ze startovaci rampy v Lagrangeove bodu mezi Zemi a Mesicem, kde lod postavili. Ackoli mu bylo teprve pet roku, presto chapal, ze tahle osidlovaci lod bude ze vsech nejrychlejsi. Avsak aby porozumel, proc byl po cela staleti provadeny program zastaven prave ve chvili, kdy dospel k technicke dokonalosti, na to byl prece jen prilis maly. A nemohl ani vytusit, jak jeho vlastni zivot promeni ohromujici objev, ktery dosavadni situaci naprosto zvratil a v poslednich desetiletich pozemske historie dal lidstvu novou nadeji.
Nikdo nedokazal nikdy snest zadne podstatne duvody pro kosmicke lety s lidskou posadkou treba jen na vzdalenost k nejblizsi hvezde, trebaze na tohle tema vzniklo nescetne mnozstvi teoretickych studii. Ze mela takova cesta trvat cele stoleti, to nebyl rozhodujici faktor, tenhle problem by vyresila hibernace. Opice rhesus prospaly uz v druzici Louis Pasteur, urcene pro lekarsky vyzkum, temer tisic roku a jejich mozky vykazovaly stale bezvadne normalni cinnost. Neexistoval vubec zadny duvod predpokladat ze by totez nedokazaly i lidske bytosti — ackoli rekord ktery drzel pacient postizeny zvlastnim, zahadnym druhem rakoviny, cinil mene nez dve stoleti.
Biologicky problem byl vyreseny; byl to technicky, ktery se dal neprekonatelny. Plavidlo, jez by dokazalo nest tisice spicich cestujicich spolu se vsim, co by k novemu zivotu na cizi planete potrebovali, muselo by mit rozmery jako velike zaoceanske parniky, ktere kdysi vladly pozemskym morim.
Bylo by celkem snadne vybudovat takovou lod za obeznou drahou Marsu a vyuzit pritom hojnych zdroju v pasu asteroidu. Jenze bylo ovsem nemozne vybavit ji motory, jez by takovou lod vynesly ke hvezdam v nejake rozumne dlouhe dobe.
Dokonce i pri desetine rychlosti svetla nalezaly se vsechny nejslibnejsi cile vice nez pet set roku daleko. Potrebnou rychlost dosahovaly automaticke sondy — ritici se pres sousedni hvezdne soustavy a hlasici radiem sva pozorovani, ucinena prubehu nekolika hektickych hodin pruletu. Jenze neexistoval zadny zpusob, jak by se daly pribrzdit a sestoupit s nimi na obeznou drahu nebo pristat. Vyloucime-li nehodu, budou navzdycky pokracovat v letu jednou galaxii za druhou.
Tady se skryval zakladni problem se vsemi raketami — a nikdo dosud nevynalezl zadnou jinou moznost pohonu pro dalkove lety. Rychlost je totiz stejne obtizne ztratit, jako ji nabrat, a nutnost nest pohonne hmoty
