delala to nejak nedbale — jednotlive»hotove vyrobky «se od sebe lisily, vzpominate si?“
Ozvalo se souhlasne zamruceni.
„No a vcera Doktor upozornil na to, ze se jednotlivi dvojcaci od sebe podivnym zpusobem lisili — jedni nemeli oci, jini nemeli nos, take pocet prstu byl ruzny, taktez barva kuze — to vsecko kolisalo v jistych mezich — a byl to jakoby nasledek urcite nepresnosti procesu» organicke«technologie — zde i tam.“
„No, to je opravdu zajimave,“ zvolal Fyzik, ktery poslouchal se soustredenou pozornosti. A Doktor dodal:
„Tak konecne neco podstatneho — a dal?“ obratil se na Inzenyra, ktery zavrtel rozpacite hlavou.
„Nemam opravdu odvahu to vyslovit. Kdyz tak clovek sedi sam, vymysli vselijake…“
„Tak mluv prece!“ vykrikl Chemik temer rozhorcene.
„Kdyz uz jsi to jednou nakousl,“ poznamenal Kybernetik.“
„Uvazoval jsem takto: tam jsme pred sebou meli cyklicky proces vyroby, niceni a opet vyroby — a vy jste vcera rovnez objevili neco, co take vypadalo jako nejaka tovarna — ale byla-li to tovarna, pak musi neco vyrabet.“
„Ne, tam nebylo.nic,“ rekl Chemik “az na ty kostry. Nehledali jsme sice vsude…“ dodal vahave.
„A co kdyz ta tovarna vyrabi… dvojcaky?“ otazal se Inzenyr tise a za vseobecneho mlceni pokracoval: „System vyroby by byl obdobny: seriova, hromadna, s odchylkami zpusobenymi, rekneme, ani ne tak nedostatkem kontroly, jako spis specificnosti procesu tak slozitych, ze v nich vznikaji urcite odchylky od planovane normy, odchylky, kterym uz zkratka a dobre neni mozno zabranit. Kostry se take navzajem lisily.“
„A ty… myslis… ze oni zabijeji ty, kteri jsou» vyrobeni spatne«…?“ zeptal se zmenenym hlasem Chemik.
„Vubec ne! Myslil jsem, ze ta… tela, ktera jste: nasli, vlastne vubec nikdy nezila! Ze se synteza podarila pouze natolik, ze byly vyrobeny organismy, opatrene svalstvem, vybavene vsemi vnitrnimi organy — ale odchylka od normy byla tak znacna, ze nebyly schopny fungovat — a tak vubec neozily a zustaly odstraneny, vyrazeny z vyrobniho cyklu…“
„A… ten hrob za mestem, co to je? Taky» vyroba zmetku«?“ zeptal se Kybernetik.
„Nevim, prestoze koneckoncu ani to neni vylouceno…“
„Ne, neni…“ rekl Doktor. Dival se na zelenave zamlzeny okraj obzoru. „V tom, co rikas, neco je… ta ulomena trubicka, jedna i druha…“
„Treba jimi vstrikovali nejake vyzivne latky behem syntezy.“
„To by take castecne vysvetlovalo, proc dvojcak, ktereho jsme privezli, je jakoby rozumove zaostaly,“ pripojil Kybernetik. „Byl vyroben ihned tak» dospely«, nemluvi — nema zadne zkusenosti…“
„Ach, ne,“ namitl Chemik. „Ten nas dvojcak prece jen neco vi. - bal se nejen navratu do toho kamenneho utulku, coz by konecne mohlo byt do jiste miry pochopitelne, ale bal se taky zrcadloveho pasu. Krome toho vedel take cosi o tom svetelnem odraze, o te neviditelne hranici, kterou jsme projizdeli…“
„Kdybychom dal rozvijeli Jindrichovu hypotezu, vznikne obraz, ktery je tezko prijatelny,“ Koordinator to rikal s pohledem uprenym na pisek u svych nohou. „Ta prvni tovarna vyrabi neuzivane soucastky. A ta druha? Zive bytosti? Nac? Nebo si myslis, ze ony… jsou take vcleneny do cyklickeho procesu?“
„Nebesa!“ vykrikl Kybernetik. Otrasl se. “To snad nerikas vazne?“
„Pockat,“ Chemik si sedl, „kdyby se zivi vraceli do retorty, bylo by odstranovani bytosti nedokonalych, ktere neni mozno ozivit, uplne zbytecne. Nevideli jsme ostatne nikde stopy takoveho procesu…“
V tichu, ktere zavladlo; Doktor se protahl a prejel po nich ocima.
„Poslyste,“ rekl, „neda se nic delat. Musim to rici. Dali jsme si vsichni nasugerovat ten spolecny rys, ktery objevil Inzenyr, a ted se pokousime» dosadit «fakta do te»vyrobni«hypotezy. Takze z toho vseho nezvratne vyplyva jedna vec: ze jsme velice radni a prostomyslni lide…“
Divali se na neho s rostoucim. uzasem, zatimco pokracoval:
„Pred chvili jste se pokouseli vymyslit nejhnusnejsi veci, jakych jste byli schopni, a dospeli jste k obrazu, ktery by mohlo vytvorit dite. Tovarna, ktera vyrabi zive bytosti, aby je semlela… Mili pratele, skutecnost muze byt horsi.“
„No vis!“ vybuchl Kybernetik.
„Pockej, nech ho mluvit,“ vpadl Inzenyr.
„Cim dele premyslim o tom, co jsme prozili v tom sidlisti, tim pevnejsi je me presvedceni, ze jsme videli neco uplne jineho, nez jsme si myslili, ze vidime.“
„Mluv jasne. Co se tam vlastne delo?“ zeptal se Fyzik.
„Nevim, co se delo, zato vim, jsem presvedcen, ze vim, co se tam nedelo.“
„Prosim te! Neslo by to bez tech hadanek?“
„Chci rici jenom tolik: po delsim bloudeni tim podzemnim labyrintem jsme byli znenadani napadeni davem, ktery nas trochu pomackal v tlacenici a pak se rozprchl. Protoze jsme zpozorovali, kdyz jsme prijizdeli k sidlisti, jak v nem zhasinaji svetla, pomyslili jsme si prirozene, ze se to deje v souvislosti s nasim prijezdem, ze se obyvatele pred.nami poschovavali a ze se kolem nas shlukl dav prchajicich, rekneme do krytu, nebo tak neco. Nuze, uvedomil jsem si pokud mozno nejpresneji celou posloupnost udalosti, vsecko, co se delo s nami i kolem nas, a rikam vam, to bylo neco docela jineho — neco, co rozum odmita prijmout jako dobrovolne silenstvi.“
„Mels mluvit proste,“ varoval ho Fyzik.
„Mluvim proste. Predstavte si; je dana takova situace: na planete obydlene inteligentnimi bytostmi pristanou hoste z vesmiru. Jak by obyvatele mohli reagovat?“ Protoze nikdo nepromluvil, Doktor pokracoval:
„I kdyby obyvatele teto planety byli stvoreni v retortach, nebo prisli na svet za okolnosti. jeste podivnejsich — vidim pouze tri mozne typy jednani: pokusy o navazani kontaktu s prichozimi, pokus napadnout je, nebo — panika. Ukazalo se vsak, ze existuje i ctvrta moznost — naprosta lhostejnost!!“
„Sam jsi rikal, ze vam malem polamali zebra, a ty tomu rikas lhostejnost!?“ zvolal Kybernetik. Chemik naslouchal Doktorovym slovum s rozsirenyma ocima, v nichz najednou svitlo.
„Kdyby ses octl v ceste stada, ktere prcha pred pozarem, mohlo by to s tebou dopadnout jeste hur, ale z toho nevyplyva, ze si te stado vsima,“ namitl Doktor. „Rikam vam, ten dav, do ktereho jsme se dostali, nas vubec nevidel! Nezajimal se o nas! Zmocnila se ho panika — v poradku, ale naprosto ne kvuli nam. Dostali jsme se mezi ne cirou nahodou. Byli jsme samozrejme ihned presvedceni, ze pricinou zatemneni, chaosu — vseho, co jsme videli, jsme my. Ale neni to pravda. Tak to nebylo.“
„Dokaz to,“ rekl Inzenyr.
„Napred bych rad slysel, co rekne muj druh,“ namitl Doktor divaje se na Chemika, ktery sedel, ochromen zvlastnim uzasem, pohyboval nezvucne rty, jako by si pro sebe neco rikal. Tu sebou najednou trhl.
„Ano,“ rekl. „Skutecne — snad ano. Po celou tu dobu, az do tohoto okamziku, cosi. mne v tom tryznilo, nedopravalo mi klidu — citil jsem, ze.tam nastal jakysi posuv, jakesi nedorozumeni, nebo jak bych to rekl…. jako kdybych precetl zmateny text a nemohl si uvedomit, kde byly vety prehozeny. Ted se mi vsecko v hlave srovnalo. Musilo to byt tak, jak to rika Doktor. Bojim se, ze to nedokazeme — to se dokazat neda. Museli byste byt tam, v tom davu. Oni — nas proste vubec nevideli, az na nekolik nejblizsich, pochopitelne, ale prave ty, kteri se tisnili okolo mne, vseobecna panika nezachvatila — rekl bych, ze prave naopak pohled na mne pusobil na ne uklidnujicim dojmem — pokud se na mne divali, byli to proste velice uzasli, mimoradne prekvapeni obyvatele planety, kteri spatrili nezname bytosti. Naprosto mi nechteli ublizit — vzpominam si dokonce, ze nam do jiste miry pomahali vyprostit se z tlacenice, pochopitelne, pokud to bylo mozne…“
„A co kdyz ten dav nekdo na vas postval, co kdyz to melo byt jenom nadhaneni?“ prohodil Inzenyr.
Chemik zavrtel hlavou.
„Ale tam nikdo podobny nebyl — zadna straz, ozbrojenci, zadne rotujici kotouce, zadna organizace — byl to naprosty chaos a nic vic. Ano, — dodal, „divim se skutecne, ze jsem to pochopil az ted! Ti, kteri mne videli zblizka, jako kdyby se vzpamatovavali — zatimco skoro vsichni ostatni se chovali jako sileni!“
„Bylo-li tomu tak, jak rikate,“ promluvil Koordinator, „znamenalo by to dosti podivnou koincidenci — proc bylo svetlo vypnuto prave v okamziku, kdyz jsme tam my prijeli?“
„Aha, pocet pravdepodobnosti,“ rekl Doktor. Dodal hlasiteji:
„Nevidel bych v tom nic neobycejneho, krome domnenky nikoli neopodstatnene, ze se tady podobne situace — vyskytuji pomerne dosti casto.“
„Jake situace?“
„Ta panika, ktera se zmocnuje vsech.“
