zadni cast vyplnuji prostory pro motory. Od ostatnich casti rakety je oddeluje dvoumetrovy filtr, pohlcujici zareni. Postupujeme-li od pride k zadi, vidime napred nasi 'vyrobnu pohonnych hmot'. Je to atomovy reaktor, vyrabejici communium. Na palube nemame hotove pohonne hmoty, vyrabime si je sami z jinych prvku. Je-li nas reaktor plne nalozen, muze vyrobit priblizne 40 kg communia. Zda se to malo, ale staci to na nekolik desitek vyprav do ruznych oblasti nasi slunecni soustavy. Proces vyroby communia stale pokracuje, tedy i v teto chvili, ale neobycejne pomalu. Hned jej uvidime.“
Inzenyr stiskl packu. Ihned se rozsvitily kotouce dvou ukazatelu a na nejvyssim „hmyzim oku“, ve skutecnosti male katodove obrazovce, zazarila mala cervena stuzka, ktera zacala pomalu kmitat.
„Nyni bezi reaktor naprazdno. Kdyz zapneme motory, odstranime touto pakou ochranne kadmiove filtry.“ Inzenyr polozil ruku na velkou cernou rukovet. „V tom okamziku se mnohasetmilionkrat zvetsi mnozstvi volnych neutronu v reaktoru a vyroba communia se urychli. Co nasleduje? Cerpadla vsaji atomy communia do nasledujici komory, ktera je na planu oznacena nazvem «POLE», protoze je v ni elektromagnet, ktery vytvari magneticke pole. Pole musi byt velmi silne, proto elektromagnet vazi vice nez 400 tun, to jest vice nez sestinu vahy cele rakety. Jak jiste vite, vznika v elektromagnetu teplota, pri niz se communium vzniti. Mezi poly elektromagnetu se utvari koule rozzhavenych plynu. Je to zkratka male umele slunce, ktere se otaci v magnetickem poli a vystreluje proud castic, pohybujicich se rychlosti nekolika tisic kilometru za vterinu. Kdyby nebylo magnetickeho pole, castice stepenych atomu by nevyletovaly jen tryskami, nybrz rozptylovaly by se vsemi smery. V minulosti vznikala ve velmi velkych reaktorech, v tak zvanych 'uranovych pecich', tak obrovska mnozstvi neutronu, ze bylo treba utvorit pasmo v okruhu nekolika desitek metru, kam nesmeli lide vkrocit, a vsechny prace u milire byly rizeny zpoza silnych ochrannych zdi. Dnes, kdy muzeme deuterony libovolne usmernovat, patri to vsechno minulosti a zustaly jen ty neobycejne silne zdi, jako je ta, pod niz jsme sem prijeli. Ted je vam jasne, ze ten dvoumetrovy ochranny filtr mezi prostorami s motory a obytnou casti rakety nema vlastne prilis velky vyznam. Kdyby znenadani magneticke pole zaniklo, zaplavil by vnitrek rakety prival rychlych castic o takove intensite, ze by v tom pripade zadny filtr nepomohl. Uvedu vam priklad, ktery vam objasni to, co jsem prave rekl. Priblizuji-li oblicej k plameni, mohu se chranit pred spalenim tim, ze budu silne dmychat do plamene a odhanet od sebe rozpalene plyny. V rakete ma vice mene podobnou funkci elektromagnet, ktery usmernuje proud castic do trysek. Tak vznika hnaci sila. Jeste se musim zminit o letu. Cela astronautika se vlastne sklada ze dvou zakladnich kapitol. Prvni — start a pristani, druha — vlastni let ve vzduchoprazdnu. Ani jedno, ani druhe neni vec nijak jednoducha. Kdybych uvedl stroj do chodu tim, ze bych tuto paku presunul az na konec, rozbehl by se motor plnou silou… to znamena, ze by vyvinul vykon 30 700 000 konskych sil. Neni to ovsem mozno udelat… protoze vsichni lide, kteri jsou prave v rakete, byli by na miste mrtvi.“
„Proc?“
„Raketa startujici tak obrovskou rychlosti dosahla by ve vterine zrychleni, ktere je priblizne 57 krat vetsi nez zemske. Zemske zrychleni je sila, jakou Zeme pritahuje vsechny predmety na svem povrchu. Clovek vystaveny dvojnasobnemu zrychleni vazi jakoby dvakrat vice nez obycejne, pri trojnasobnem zrychleni trikrat a tak dale. Podivejte se na tento velky cifernik. Jeho stupnice je oznacena v jednotkach «g», to znamena v jednotkach zrychleni. Ukazuje, jake zrychleni ma raketa. Stupnice, jak vidite, konci 50 g. U 6 g je cervene znamenko a u 9 g dve. Clovek muze byt po nejakou dobu vystaven zrychleni priblizne 4 g, asi pul hodiny zrychleni 7 g. 20 g je mozno vydrzet jen nekolik desitek vterin. Ale zrychleni 57 g by jako lis rozdrtilo vsechny, kdo jsou v rakete. Raketa tedy nemuze pri startu dosahnout vetsiho zrychleni nez 6–7 g, a proto je na tomto miste na ciferniku cervene znamenko. Ostatne tato pojistka ani nedovoluje vyvinout vetsi zrychleni. Ale za urcitych okolnosti je mozno pojistku odstranit.“
„A proc?“
„Protoze raketu je mozno vystrelit uplne bez posadky, jak jsme to delali pri prvnich pokusnych letech. Pak neni zadne omezeni a je mozno spustit motory naplno. Totez plati o brzdeni. I tehdy vznika zrychleni, ale opacneho smeru. Snadno si to predstavite. Vzpomente si, co se stane, kdyz sedite ve vlaku, ktery se da najednou do pohybu; citite, ze to s vami trhne zpet, a kdyz vlak brzdi, trhne to s vami opacnym smerem. Rychlost pri startu nemuze prekrocit urcitou mez jeste z jineho duvodu. Raketa, prestoze je tak pevna, mohla by se vznitit a shoret, kdyby se zahrala trenim o atmosferu. Uvedomte si, ze raketa letici normalni cestovni rychlosti predhonila by lehko delovou kouli. Pri rychlostech vetsich nez zvuk, jakych pri tom dosahuje, je odpor vzduchu nesmirny. Pouzivali jsme ruznych zpusobu, abychom jej zmensili. Kosmokrator ma kolem spicky otvory, z nichz v dobe, kdy prorazi atmosferu, prysti pod tlakem vodik. Mezi povrchem rakety a atmosferou se tvori tenounka vrstvicka, pohybujici se polovicni rychlosti nez letadlo. Je to tak zvana faze stredni rychlosti. To ma za nasledek, ze teplota plaste nepresahuje 1 000 stupnu. To je snesitelne pri nasich chladicich zarizenich. Kdyby vsak teplota z jakychkoli duvodu dale stoupala, snizuje jiny automat tlak tryskovych plynu tim, ze pribrzduje chod motoru. Takto jsme prekonali hlavni obtize startu. A ted se presvedcime, co by se stalo, kdyby se sem dostal nekdo nepovolany.“
Inzenyr rychle pritahl paku, ktera uvedla do chodu motory. Fialova stuzka, lenive se vinouci na obrazovce oscilografu, ihned se rozbehla a kmitala cim dal tim rychleji. Rucicky na cifernicich se daly do pohybu smerem doprava. Panovalo naproste ticho, o to napjatejsi, ze vsichni, namackani hlava na hlave, tajili dech. Rucicky stale postupovaly doprava. Rozsvecovala se a zhasinala nova a nova signalni svetelka. Inzenyr pohnul druhou pakou a tri obrazovky na cerne „hlave“ zazarily namodralym svetlem:
„Jak vidite, proces vyroby communia se zrychluje. Muzeme vzletnout!“
Znenadani inzenyr chytil za ruku nejmensiho chlapce, ktery stal tesne vedle neho, vmacknut mezi ostatni kamarady, a stiskl jeho prstem cerveny knoflik pod napisem „START“.
Chlapec vykrikl a trhl sebou zpet, ale zastavila ho sevrena hradba namackanych kamaradu, kteri bez dechu s vytrestenyma ocima cekali katastrofu. Ale nic se nestalo. Na jedne obrazovce se na zlomek vteriny objevila roztresena elipticka krivka, pak se rozsvitily tri rude signalky a vsechna svetla na stolku zhasla. Misto toho zavyla na jedne stene stoupajicim a klesajicim hlasem sirena. Inzenyr se dal do smichu:
„Opravdu jste si myslili, ze vas chci poslat do nebe? Zadne strachy… Nic se nestalo a ani nemohlo stat. Zasahl proste prediktor.“
Trebas chlapci nechapali, co se stalo, nikdo se nechtel ptat. Vsichni se velice stydeli a nejneprijemnejsi jim bylo to, ze inzenyr videl jejich zdeseni.
„No, no, nezlobte se…“
Inzenyr zvaznel a zacal vysvetlovat:
„Clovek neni s to kontrolovat cinnost vsech motoru a pristroju najednou. Krome toho jsou jeho reakce pri takove rychlosti, jakou Kosmokrator vyviji — jiz v deseti minutach temer tri kilometry za vterinu — prilis pomale. Kdyby se pred raketou ve vzdalenosti peti kilometru vynorilo z mraku letadlo, doslo by k srazce, nez by pilot stacil cokoli podniknout. Ctyri desetiny vteriny uplynou, nez se dostane obraz bliziciho se letadla do mozku. Za tu dobu uleti raketa skoro jeden a pul kilometru. Avsak v te dobe pilot obraz jen postrehl, ale nerozpoznal. K tomu potrebuje jeste skoro celou vterinu. A to jiz bude o ctyri a pul kilometru dal a po srazce! Krome toho pri startu clovek neni plne pri smyslech. V te dobe se zrychleni rovna asi 6–7 g. To je zrychleni, jake pusobi na pilota tryskoveho letadla pri premetu. Videli jste nahodou, jak vypada sedatko v takovem letadle? Je to vlastne lehatko, ne sedatko, protoze na nem pilot lezi na brise s bradou podeprenou gumovym polstarkem. Pusobenim stoupajiciho zrychleni prvni vypovida sluzbu krevni obeh. Krev jako by prilis ztezkla a srdce nema dost sily, aby ji vehnalo do vzdalenejsich casti tela. Jednou z nich je mozek. Proto se pilotum casto pri zatackach a premetech dela cerno pred ocima. To znamena jinymi slovy, ze krev neproudi do tylni casti mozku, kde je zrakove centrum. Ted uz jiste chapete, proc clovek ve chvili startu nemuze spolehlive ridit raketu. Nahrazuje ho pristroj, ktery mate pred sebou,“ inzenyr polozil ruku na leskly, hladky povrch 'hmyzi hlavy'. „Jmenuje se «prediktor». V dobe letu ve vzduchoprazdnu je letadlo nutno udrzovat ve spravnem kursu. Bylo by sice mozno pohanet raketu motory po celou dobu letu, ale bylo by to zbytecne plytvani energii. Staci totiz vzdalit se na urcitou vzdalenost od Zeme a vypnout motory. Pak se letadlo pohybuje vlivem pritazlivosti Slunce, podobne jako planety. To jsou tak zvane prirozene obezne drahy. Existuji vsak i jine, tak zvane obezne drahy nucene. Tehdy si letadlo vypomaha motory pri letu 'napric' nebo 'proti proudu' a musi prekonavat silu slunecni pritazlivosti, chce-li si zkratit drahu. To, co je na obycejne lodi ukolem kapitana a kormidelnika, to jest vypocet kursu, dodrzovani kursu, obeplouvani prekazek a sama kontrola pristroju, to vsechno u nas vykonava prediktor. Raketa, jak vite, otaci se ve vzduchoprazdnu kolem sve delsi osy, aby si vytvarela umele gravitacni pole. Proto je v hlave rakety, ve spicce, instalovan radarovy vysilac, jehoz antena se otaci opacnym smerem takovou rychlosti, aby vzhledem k hvezdam zustala nehybna. Tak se prediktor v kteremkoli okamziku orientuje, jakym smerem a jakou rychlosti leti. Radar bychom mohli oznacit za zrakovy organ prediktoru. Krome toho, ze podava zpravy o poloze letadla, ma jeste jeden nesmirne zavazny ukol.
