Vrestive zvuky neznamych nastroju prehlusovaly sotva slysitelnou nit melodie. Zacinal film.
Prostorami stepi porostlych vysokou travou vlekly se neforemne povozy, ktere tahli rohati ctvernozci, podobni pozemskym prezvykavcum, neco mezi antilopami a byky.
Na dlouhonohych zviratech, pripominajicich jeleny, padili do cerna opaleni Tormantane, ohaneli se divoce sekyrami nebo nastroji na zpusob pravekych strelnych zbrani a neohrozene odrazeli utoky celeho stada plazivych dravcu na kratkych tlapach nebo shluky hroznych hadu s vysokymi, po stranach zplostelymi lebkami. Jindy zase stejni jezdci napadali karavany vozu a ostrelovali je v plnem trysku. Pri prestrelkach hynuli utocnici i napadene obeti, nekdy take vsichni spolecne.
Pozemstanum bylo jasne, ze vidi film o migraci na planete.
Zahadou vsak zustavalo, kdo jsou utocnici. Rozhodne to nebyli prvotni obyvatele, protoze se v nicem nelisili od presidlencu.
Filmu, predstaveni a scen o hrdinske minulosti a dobyvani nove planety videla posadka Temneho Plamene cele spousty. Nelitostne rvacky, honicky a vrazdy se stridaly s neobycejne plochymi vyjevy a scenami z oblasti citoveho zivota. Podobna temata se opakovala v nejrozlicnejsich variacich a posadka jich mela brzy az po krk. Ale prece jen lide zustavali u obrazovek, aby zhledli kus nefalsovane kroniky z pravekych dob. Ze starych uryvku vystupovala tvar prirozeneho a bohateho zivota na planete, nez se ji dotkla ruka cloveka. Stejne, snad jen s bohatsimi zivocisnymi a rostlinnymi formami, vypadala Zeme v predhistorickych dobach.
Na Tormansu zpocatku prevladaly stepi nad lesnimi porosty.
Priroda tu nezplodila zvireci giganty, jako byli sloni, nosorozci ci zirafy na Zemi. Nejvetsi mezi suchozemskymi ctvernozci byly rohate druhy velikosti prumerneho pozemskeho byka, nyni uz vyhynule. Na rozsahlych stepich se kdysi prohanela obrovska stada, v melkych morich, proteplenych paprsky rudeho slunce, se ve spleti vodniho rostlinstva hemzily ryby, az neuveritelne podobne zemskym.
Na vyvyseninach rovnikoveho pobrezi rostly v minulosti stromy, ktere dosahovaly rozmeru na Zemi nemyslitelnych.
To znovu potvrzovalo hypotezu, ze na planete neexistovaly vichrice. V oblastech kolem polu se prostiraly rozsahle mocaly s jednotvarnymi porosty pripominajicimi tisovce, jen s tim rozdilem, ze jejich drobne, jehlici podobne listky mely skoricovy odstin.
To vsechno na Tormansu drive nesporne existovalo, svedcily o tom filmove zaznamy. Ale v soucasnosti videli Pozemstane vsude jen obdelana pole nebo nekonecne plochy zalite sluncem, na nichz nerostlo nic nez nizke kroviny.
I slabe vetry, ktere tu valy, zvedaly nad keri kotouce prachu. Utesenejsi byl pohled na suche stepi, ale i tam se zdala trava nizka a ridka, podobna polopoustim rozkladajicim se kdysi v pasatovych oblastech Zeme.
Mozna ze filmy z historie planety utisovaly prirozeny stesk Tormantanu po nekdejsi rozmanitosti rodne prirody?
Prevazna vetsina obyvatelstva bydlila ted v ohromnych mestech a divoky zivot ve volnych stepich ci lovecke vypravy do lesu, drimajicich pod jasnymi hvezdami, patrily nenavratne minulosti.
Pozemstany prekvapovalo, ze obyvatele planety musili chodit vzdy obleceni. Nikdo se nesmel objevit ve spolecnosti ani doma v pritomnosti cizich lidi jinak nez s telem patricne zakrytym.
Zeny nosily nejcasteji volne, kratke haleny s dlouhymi sirokymi rukavy a stojatym limeckem, stazene mekkym, obvykle cernym pasem. K tomu bud siroke kalhoty, nebo sukne sahajici az po kotniky. Muzi meli oblek temer stejny, jen haleny byly o neco kratsi. Pouze mladez smela nosit kalhoty nad kolena. Pri verejnych shromazdenich, nebo slavnostnich prilezitostech si lide oblekali saty ze svetlych pestrych latek a pres ne kratke plaste nebo prehozy s bohatou vysivkou.
Odev se zdal Pozemstanum pohodlny a jednoduchy.
Odpovidal nejen teplemu podnebi na planete, ale byl vhodny i pro praci v nejruznejsich podminkach. Nadherne kombinace odstinu rude a zlute barvy se libily zrejme hlavne zenam a hodily se dobre k temne barve jejich pleti i k cernym vlasum. Muzi davali prednost fialove sede a purpurove, jejichz kontrasty uplatnovali zejmena na limcich a rukavech.
Cast Tormantanu mela na leve strane hrudi nalezato prisite kosoctverce s jakymisi znaky. Jak Cedi zpozorovala, vsem lidem, v jejichz kosoctverci se blystel znak podobny lidskemu oku, prokazovala se mimoradna ucta.
Kdyz se vysilaly prenosy primo ze stadionu, z podniku, z ulic mesta ci dokonce z obytnych ctvrti, byla hlasatelova rec doprovazena svistivym hlukem, ktery astronauti zpocatku pricitali nedokonale technice. Ale ukazalo se, ze se obyvatele Tormansu vubec nenamahaji, aby hluk odstranili.
Motory vozidel rvaly a traskaly, nebe se otrasalo rykem letadel. Tormantane pritom hovorili, piskali i hlasite pokrikovali bez nejmensiho ohledu ke svemu okoli. Tisice malych tranzistorovych prijimacu jeste rozmnozovaly vseobecny rev z neusporadane smesice hudby, zpevu i hlasite reci. Jak mohli obyvatele planety vydrzet ten neutuchajici ramus, ktery jen pozde v noci ponekud zeslabl, to bylo pro lekarku i biolozku na Temnem Plameni dokonalou zahadou.
Jak postupne vnikali do ciziho zivota, objevili Pozemstane pri vysilani celoplanetarnich zprav zvlastni rys. Program se obsahem natolik lisil od prenosu na Zemi, ze zasluhoval podrobnejsi studium.
Uspechum vedy, umeleckym poradum nebo historickym objevum a uvaham, ktere v pozemskych prenosech zaujimaly hlavni misto, venovali na Tormansu minimalni pozornost, nehlede k tomu, ze naprosto chybely zpravy z Velikeho Okruhu. Neexistovaly tu celoplanetarni diskuse o zmenach spolecenskeho usporadani, o projektech nebo zdokonalovani velkych staveb ci o dulezitych vyzkumech.
Nikdo tu nevyzdvihoval zavazne problemy, aby je, jako na Zemi, prednesl ruznym Radam ci osobne nekteremu z nejlepsich mozku lidstva.
Zato se v prenosech objevovala spousta filmu o krvave minulosti, o dobyvani prirody ci masovych sportovnich hrach, ktere tu zabiraly nejvice casu. Lidem ze Zeme pripadalo divne, ze sportovnimu zapoleni prihlizelo obrovske mnozstvi lidi, kteri se soutezi neucastnili, ale z neznameho duvodu je zapasy sportovcu nejvyssi merou vzrusovaly.
Teprve mnohem pozdeji pochopili, v cem to spociva. Sportovnich soutezi se ucastnili jen peclive vybrani lide, kteri cely svuj cas venovali umornemu a tupemu treninku ve svem oboru. Pro ostatni tu misto nebylo. Fyzicky i psychicky slabi Tormantane zboznovali sve vynikajici sportovce jako male deti. Pusobilo to smesne, az protivne. Podobne postaveni meli umelci. Z milionu se vybirali jen jedinci. Pro ne se pak vytvarely nejlepsi zivotni podminky, meli pravo ucinkovat v libovolnych predstavenich, filmech i na koncertech. Jejich jmena byla vabnickou pro divaky, kteri se drali o mista v divadelnich salech. Byly to „hvezdy“ zboznovane stejne jako sportovci a nemusili vykonavat uz zadnou jinou cinnost. Nebylo zde zrejme mozne, aby mohl jako artista vystupovat kterykoli clovek, jenz vlastni pili dosahl vysoke umelecke urovne. Vubec se zdalo, ze cely zivot na Tormansu se vyznacuje uzkym profesionalismem, ktery lidi citove ochuzoval a zuzoval jejich rozhled. Ale treba to byl jen mylny dojem astronautu, vyvolany nahodnym vyberem materialu a informaci. Definitivni odpoved mohl dat jen primy styk s planetou.
V televiznich a rozhlasovych prenosech se venovalo mnoho pozornosti male skupince lidi, vsemu, co rekli, kam jeli, o cem se radili a na cem se usnesli. Ze vseho nejcasteji se objevovalo jmeno Cojo Cagase, jehoz nazory na nejruznejsi jevy v zivote spolecnosti vyvolavaly nezmerne nadseni a byly opevovany jako vyraz nejvyssi statnicke moudrosti. Mozna ze vyroky Cojo Cagase byly pro obyvatele Tormansu z nejakeho duvodu velmi dulezite? Jak to mohli posoudit cizinci, vznasejici se sest tisic kilometru nad planetou?
Pres vytrvala hlaseni o projevech a cestach Cojo Cagase a jeho tri nejblizsich spolupracovniku, kteri s nim tvorili Radu Ctyr, nejvyssi organ na planete Jan-Jach, nikomu z astronautu se dosud nepodarilo je spatrit. Lide, jejichz jmena se vyslovovala nejcasteji, byli vlastne vsude a nikde.
Jen jednou pri prenosu z hlavniho mesta bylo videt, jak ulicemi Stredu Moudrosti proudi mohutne davy a nadsenym revem pozdravuji petici automobilu, pripominajicich obrnene vozy ze starovekych dob Zeme a namahave se prodirajicich shlukem lidi. Za temnymi skly nebylo vubec nic videt, ale Tormantane v zajeti masove psychozy kriceli a gestikulovali jako pri sportovnich zapasech.
Pozemstane pochopili, ze tito ctyri lide s Cojo Cagasem v cele jsou skutecnymi vladci nad vsemi a nad vsim. Jmena tormantanskych obyvatel znela vetsinou jednotvarne. Aby se lepe rozeznavala, skladala se obvykle ze tri casti. Jen lide z vyssich spolecenskych kruhu meli jmena o dvou slovech.
Ctyri hlavni vladci planety se nazyvali Cojo Cagas, Gento Si, Kando Leluf a Zetrino Umrog. Krome jmena Cojo Cagase bylo u ostatnich dovoleno pouzivat zkratek. A tak se do omrzeni v nemennem poradi opakovalo Gen Si, Ka Luf, Zet Ug vzdy po jmenu Cojo Cagas, jez znelo jako magicke zaklinadlo primitivnich predku.
